NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Strančice, okres Praha - východ AUTOR: Markéta Hanzalová Náprstková NÁZEV:VY_32_INOVACE_ N17_Sonety TEMA: Český jazyk pro 8. ročník ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.4.00/

Anotace Prezentace seznamuje žáky s básnickou formou sonetu, její italskou a anglickou formou a hlavními představiteli. Žáci čtou ukázky a porovnávají, v čem se obě formy liší.

SONETY Sonet („písnička“, starší český výraz znělka) – básnický útvar - vznik ve 13. století, velká obliba hlavně v renesanci přesně 14 veršů 1) italský sonet: 2x čtyřverší, 2x trojverší FRANCESCO PETRARCA 2) anglický sonet: - odděleno jen závěrečné dvojverší WILLIAM SHAKESPEARE

Francesco Petrarca – Sonety Lauře Nemohla být ani stvořena z prvků pozemských... Kde zlato vzal bůh lásky, z které žíly, na ty dva copy kadeřavých vlasů? Kde v trní růže? Z kterých zeměpásů ten křehký sníh, v nějž dech a tep se vlily? Odkud ty perly, z kterých letmo střílí ta cudná slova tlumeného hlasu? Odkud má tolik nebeského jasu a božských krás pro mramor čela bílý? Od kterých kůrů, z kterých kruhů ráje ten zpěvný hlas, jenž trápí mě a tráví, že snad mě stráví za nedlouhý čas? Kterého slunce záře vrozena je těm očím, v nichž můj bol i mír můj pravý a z nichž mě žehnou plameny a mráz? oslava zbožňované ženy

... jen v nebi může být takové krásy vzor. Z kterého nebe, z které ideje příroda tvůrčí vzor svůj vyhlédla si pro tuto tvář, jíž zde říci asi, co umí tam, kde všechno krásné je? Která to víla, nymfa z ručeje po vánku spouští zlatohebké vlasy? Kdy srdci dán takový poklad spásy? A právě to jen zkázou pro mne je. Hledají marně božskou krásu ti, kdo její oči nezřeli a v nich líbezný šleh i pohled bez hnutí. Neznají lásky krutý pád a zdvih, kdo nevědí, jak sladká vzdechnutí, jak sladkou řeč má, jaký sladký smích.

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak sprostota se sápe na slušnost, jak blbost na schopné si bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak hloupost zpupně chytrým poroučí, jak prostá pravda je všem prostě pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, já umřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat. William Shakespeare - Sonety -svým způsobem parodie milostných sonetů petrarcovské školy -složitější líčení lásky, erotičtější, někdy si z lásky dělá legraci, je ironický nebo se dotýká politických témat

Když milá přísahá, že jenom pravdu říká, věřím jí, i když vím, že to je pouhá lež, jen proto, aby mne měla dál za mladíka, jenž dosud nepoznal, co je svět za faleš. V marnivé představě, že myslí, že jsem mladý, ač ví, že lepší část mých dnů už minula, přijímám přihlouple všechny lži, všechny zrady, a tak tu po pravdě šlapeme oba dva. Ale proč nepoví, proč nepřizná svou lživost a proč já neřeknu, že nejsem mladíček? Ach, láska nejraděj se halí v důvěřivost, a kdo má v stáří rád, neříká rád svůj věk. A tak si lžeme dál, ona mně a já jí, a našim slabostem to lhaní lichotí.

ZDROJE: Francesco petrarca. [online]. [cit ]. Dostupné z: a-7-sonet-laure-nemohla-byt-ani-stvorena-z-prvku-pozemskych- jen-v-nebi-muze-byt-takove-krasy-vzor-v-prekladu-vaclava-rence Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: William Shakespeare Sonety. [online]. [cit ]. Dostupné z: SHAKESPEARE---SONETY SONET.html