JARO

Co je vlastně jaro? Jendo ze čtyř ročních období –Obecné dělení na jednotlivá roční období pouze v mírném a subtropickém pásu V tropickém pásu je hlavní rozdělení „období sucha“ a „období dešťů“ VesnaZastarale se nazývá Vesna Severní polokoule:Severní polokoule: –Jarní měsíce jsou březen, duben a květen –Začíná jarní rovnodenností (21.března) a končí letním slunovratem (21.června) Jižní polokoule:Jižní polokoule: –Září, říjen a listopad –Od 23.září do 21. prosince Polární pás:Polární pás: –Rozdělení pouze na polární noc a den

Pražské jaro Mezinárodní festival vážné hudbyMezinárodní festival vážné hudby, ve kterém se předvede několik symfonických orchestrů, komorních těles a několik solistů Koná se Poprvé se konal v roce 1946 při příležitosti 50. výročí České filharmonie Má vlastBedřicha Smetany9. symfoniíOdou na radostLudwiga van BeethovenaOd roku 1952 se festival zahajuje cyklem symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany a uzavírá 9. symfonií s Odou na radost od Ludwiga van Beethovena Pražské jaro – soutěžPražské jaro – soutěž –Většinou ve dvou oborech –Porota skládající se ze 7 osobností daného oboru (2 z ČR, ostatní ze zahraničí) vybere z anonymních nahrávek uchazeče (1. kolo), 2. kolo je vyřazovací a 3. kolo je finální (finálová kola jsou součástí festivalu) –Konají se v pražském Rudolfínu nebo v Obecním domě

Něco málo poezie Jarní oblohou přešlápla nicotná šlépěje, odraz její blyštivý hraje tóninou naděje, luna do tmy zavyla poslední fázi, lehký vánek bloudí po zemské tváři. Souhvězdí tvoříc své smysluplné obrazce moci, hlídá zlatavými úlomky duši samotné noci, a třpytí se s láskou hvězdné milenky na mě, a já vím - zkouší to s výdrží, ale klamně. Blahobyt a harmonie vládne v srdci mém, když slunce hřejivé maže paprsčitý krém, v noci svit je jak půl roje svatojánských mušek, ráno však jak hřejivé uvítání tisíce parných pušek. Mé tělo jest oblečené v jarním duchu, každičkým pórem cítící kapky vířícího vzduchu, všude kolem raší vonný květ přírody, barvící okolí rukou svou neviditelnou své plody… …Pohled lidský si vychutnává každý doušek, je to jako jedna z mnoha dalších zkoušek, zeleň litá pletena je všude kolem nás, kam až oko dohlédne - nekonečný pás. Krajinu barevnou věčně země objímá, pestrý obraz mé srdce tlukoucí dojímá, nadpozemský vztah vymezují jen všechny vody, ukazujíc na pískem posypané vlohy. Jednolitý písečný a věčně rozpálený břeh, připomíná smyslům mým sladký a chutný med, moře světem linoucí se v dál, každý by se hloubky jeho bál. Ano, příroda je matka vznešená a velká, Ne, nikdo nemůže tvrdit, že je mělká, Věz - její krásy jsou jak nekonečné břehy, pro mé smysly jak korbel něhy