ÚVOD DO SPECIALIZACE AKTIVITY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ 4. Pohybové aktivity – zdatnost - zdraví Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy.

Pohybové aktivity Teoretická část Pohybové aktivity Pohybovou aktivitou rozumíme veškerou pohybovou činnost – souhrn všech motorických aktivit jedince. Aktivity jsou začleněny do způsobu života jedince a hovoříme o denním – týdenním – celoročním pohybovém režimu. Do pohybového režimu patří i pracovní činnost. Hypokinéza – nedostatečná pohybová aktivita Ve svém důsledku vede ke snížení tělesné zdatnosti a k následnému snížení nezávislosti jedince v pokročilejším věku

Faktory ovlivňující pohybové aktivity Biologické faktory - pohlaví, věk, tělesná hmotnost Psychologické faktory - znalost aktivity - zdravotní efekt - prožitek, postoj k aktivitě, bariéry - zisk z aktivity – svalová síla, vytrvalost - sociální podpora – rodina, kolektiv Faktory prostředí - urbanizace Sociální faktory – rodinné zázemí, finanční dostupnost aktivit Časový faktor – častěji o víkendu, sezónně více v létě, častěji venku (moderní outdoorové aktivity), organizace – skupiny/individuálně.

Parametry pohybového režimu Celkový objem – v týdenním či denním režimu Struktura – aktivity je nutné diferencovat podle věku, zdravotního stavu, charakteru zaměstnání Vytrvalostní zátěž je nutné kombinovat s cvičením koordinace, pohyblivosti, obratnosti, síly, řízením pohybu. Intenzita pohybové činnosti – jejím limitem je nejčastěji stav kardiovaskulárního systému, schopnost jeho adaptace na zátěž a zvyšování jeho funkčních rezerv. Platí zde definované, měřitelné a ověřené vzájemné vztahy. Frekvence – za optimální se považuje vytrvalostní trénink 3x týdně, různě strukturálně kombinovaný.

Pohybové režimy Globální pohybové režimy – dominantně se zaměřují na tělesnou zdatnost a výkonnost, se kterými souvisejí funkční cíle v oblasti zdraví. Plní funkci primární prevence - prevence kardiovaskulárních chorob, zvyšování obranyschopnosti organismu, snižování úrazovosti. Specializované pohybové režimy – zaměřeny na konkrétní dílčí funkční cíle, například prevenci či odstranění vertebrogenních obtíží. Plní funkci sekundární a terciální prevence.

Zdatnost Komplex předpokladů organismu adekvátně reagovat na podněty z prostředí, zejména na tělesnou zátěž, ale i na další fyzikální a psychické podněty. Hovoříme tedy o tělesné zdatnosti jako o souhrnu předpokladů pro optimální reakci při pohybové aktivitě a na podněty z okolí. Výkonově orientovaná tělesná zdatnost – podmiňuje určitý pohybový výkon, jehož výsledek lze hodnotit a porovnat. Zdravotně orientovaná tělesná zdatnost – ovlivňuje zdravotní stav, souvisí s dobrým zdravotním stavem a působí preventivně proti zdravotním problémům, vznikajícím například z již zmíněné hypokinézy.

Zdravotně orientovaná zdatnost výsledkem pravidelného a z hlediska fyziologie adekvátního ovlivňování aerobní zdatnosti, svalové činnosti, kloubní pohyblivosti a rozvoje koordinačních vlastností jedince. Program vedoucí k tomuto cíli se stává součástí života jedince. po vytvoření určité úrovně zdatnosti jedince je možné : - denně vykonávat účelové pohybové aktivity - redukovat riziko zdravotních problémů - účastnit se různých pohybových aktivit

Pohybové aktivity – zdatnost – zdraví Praktická část Pohybové aktivity – zdatnost – zdraví TRÉNINKOVÉ ZATÍŽENÍ Vyjadřuje se v metabolických jednotkách VO2/kg/min, nebo v jednotkách srdeční frekvence. Pro praxi je intenzita tréninku nejlépe sledovatelná přes srdeční frekvenci. Obecně platí že : SFmax = 220 – věk SFtren = 180 – věk Toto rozdělení má pouze orientační charakter, pro cyklistiku je SFmax = 210 – věk, pro plavání je SFmax = 200 – věk.

Podle pohybové anamnézy lze navrhnout následující zatížení: Osoby začínající s pohybovým programem 60 % SFmax Osoby s pohybovou anamnézou 65 % SFmax Osoby pravidelně trénující 70 % SFmax Vrcholoví sportovci % SFmax

U netrénovaných osob dochází s přibývajícím věkem k postupnému poklesu aerobní zdatnosti. Hodnota VO 2 max/kg klesá každé decennium o 10 %. U trénovaných jedinců je tento pokles nižší.

Dynamické zatíženíDynamické zatížení - patří sem hlavně vlastní pohyby těla, snadno proveditelné, ale obtížně srovnatelné: chůze, některé cviky LTV, také dřepy, poskoky. Stupně používané v řadě obměn, bicyklový ergometr, klikový ergometr, běhací pás. Statické zatíženíStatické zatížení - je založeno na izometrické svalové práci, např. sevření ručního dynamometru (handgrip), trvající až do pocitu únavy, odpovědí organismu je zde zvýšení systolického i diastolického krevního tlaku za mírného navýšení SF.

FUNKČNÍ HODNOTY – vybrané parametry Tělesná výkonnost - schopnost organismu podat a opakovat určitý fyzický výkon. Maximální spotřeba kyslíku (v ml.min -1 ) je úzce spojena s množstvím tukuprosté hmoty, což je logický důsledek toho, že spotřeba O 2 během cvičení je závislá na množství O 2, které je potřeba dodat pracujícím svalům. Výkon se při ergometrii vyjadřuje v přepočtu na 1 kg hmotnosti těla (W kg -1 ). Při dávkování zátěže je nutné respektovat věk, pohlaví, těl. hmotnost, u osob nemocných i druh a stupeň choroby.

Výdej energie lze odhadnout ze vztahu mezi výkonem a spotřebou O 2, výdejem CO 2. V praxi se používá hodnot respiračního kvocientu. Čas (sekundy) vyjadřuje dobu, po kterou jedinec vydržel pracovat při určité konstantní či stoupající intenzitě zátěže nebo kterou potřeboval k dosažení určitého fyzického výkonu. Index W 170 je určitým ukazatelem obecné zdatnosti u zdravých nebo jen málo oslabených osob. Stanovení indexu je založeno na lineárním vztahu mezi vzestupem intenzity zatížení a srdeční frekvence. W max je nejvyšší dosažený výkon při stupňovaném zatížení

KARDIOVASKULÁRNÍ HODNOTY Srdeční frekvence je hlavním funkčním ukazatelem. U zdravých jedinců stoupá lineárně se vzrůstajícím fyzickým zatížením až do oblasti submaximální intenzity. Od úrovně 75 – 85 % dochází k pozvolnému zpomalení vzestupu až na úroveň maximální srdeční frekvence. Vzrůst SF je provázen vzestupem spotřeby O 2 a minutového srdečního objemu. Uvedené vztahy neplatí u osob s chorobami KVS.

Krevní tlakKrevní tlak je funkcí objemu srdečního a periferního odporu a umožňuje: - sledovat odezvy cirkulace na tělesnou zátěž - včasné poznání latentní hypertenze - kontrolu odezvy u hypertoniků - diagnostické využití jeho vztahu k dalším funkčním ukazatelům

TĚLESNÉ SLOŽENÍ Dlouhodobá pozorování nás mohou informovat o zdravotním stavu populace, mohou objasnit význam případných rizik při různých chorobách a pomáhají při tvorbě pohybových programů Zvláště rizika spojená s nadváhou a s poklesem tělesné zdatnosti a výkonnosti jsou popisována jako nejzávažnější Nadváha je pravděpodobně nejznámějším fenoménem poslední doby, který výrazně ovlivňuje prevalenci kardiovaskulárních, metabolických a nádorových onemocnění

K terénním technikám pro stanovení tělesného složení řadíme: antropometrii [výpočet BMI (Body Mass Index), WHR (Waist to HIP Ratio)] kaliperaci bioelektrickou impedanci

Použitá literatura Heller, J.: Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Praha : Karolinum, s. Teplý, Z.: Zdraví, zdatnost, pohybový režim. Praha: ČASV, Teplý, Z.: Pohybový režim dospělých. Praha: Univerzita Karlova, s. Teplý, Z.: Teoretické základy tvorby pohybových režimů a jejich praktická realizace. Praha: ČSTV, s.