Estetické a umělecké stránky učiva KVK/PŘV

Charakteristika okruhu V návaznosti na poznatky týkající se „paradoxu tvůrčí výchovy“ jsou studentům předkládány informace o napětí mezi estetickými a uměleckými kvalitami díla (Kulka 2004). V přípravě pedagogického díla ve VV se projevuje napětí mezi technickou, technologickou a metodologickou komponentou struktury přípravy učitele a požadavkem na respekt k autonomii a autenticitě žákovské interpretace zadání učební úlohy, požadavek na expresivní a tvůrčí činnost žáka. Studenti jsou upozorňováni na rozdílnou intenzitu požadavků na hloubku poznání a schopnosti tvůrčí inovace na různých typech škol podle jejich zaměření na všeobecné výtvarné nebo expertní umělecké vzdělávání.

Klíčová slova umělecká hodnota estetická hodnota pojetí výtvarné výchovy –normativně estetické –kreativně expresivní chyba –normativní –relativní –kreativní

Estetický monizmus Běžně přijímané tvrzení: umělecká díla mají vysokou estetickou hodnotu díla špatná mají nízkou (či zápornou) estetickou hodnotu Tvrzení, které se zdá být contradictio in adjecto: vysoce ceněná díla nemusí být estetický hodnotná díla esteticky kvalitní, nemusí být umělecky hodnotná Přitom: John Golding: Avignonské slečny jsou dílem, které se stalo pilířem umění dvacátého století Fernand Olivier: poté, co shlédl Avignonské slečny, byl Braque naprosto zděšen John Golding: ti přátelé, jimž Picasso dovolil, aby obraz shlédli, cítili velké zklamání

Estetický monizmus Jak vysvětlit rozpor mezi dnešní nadšenou kritikou a někdejším kategorickým zavržením díla? Změnil se od roku 1907 natolik vkus? Přehlédli Picassovi přátelé něco, co přehlédnout neměli? Sám o sobě nesnese obraz přísnější pohled: kresba je zbrklá, barvy neladící a kompozice zcela zmatená. Postavy se vyznačují přehnanou gestikulací a je zde přílišná snaha o efekt. Není těžké pochopit, proč tento obraz tak zklamal Picassovy přátele. Z mnoha hledisek je malba neuspokojivá. Zaprvé je zde zřejmá stylová nesourodost. I letmý pohled stačí na to, abychom viděli, že Picasso svou koncepci několikrát změnil.

Jak vysvětlit napětí mezi obdivem a zdrcujícím hodnocením týchž kritiků? Že by si tito odborníci na moderní umění tak očividně protiřečili? Když dílo chválí, mluví o jeho originalitě, jeho zásadní důležitosti, o tom, že představuje "zásadní obrat", "začátek nové fáze v dějinách umění". Mají na mysli, že mělo rozhodující vliv na další vývoj moderního umění, že jde o radikálně nový způsob zobrazení, o nové řešení vizuálních problémů atp. Když dílo kritizují, týkají se výtky kompozice, sladění barev, stylistické nesourodosti, tj. estetických vlastností díla. Oba druhy soudů se vztahují k hodnotě Picassova díla, avšak každý z nich k hodnotě jiné. Estetický dualizmus

Umělecká hodnota Umělecká hodnota reflektuje: 1) obecný význam inovace exemplifikované dílem pro svět umění, 2) potenciál této inovace pro její další esteticko- umělecké využití. Originalita či novost samy o sobě nestačí. Kdybychom postříkali plátno barvami vybranými namátkou a vzniklé skvrny všelijak rozmazali, vzniklo by originální dílo, jaké ještě nikdo nevytvořil. Přesto by tento "originální" výtvor uměleckou hodnotu neměl. K tomu by bylo třeba, aby jeho inovace byly obecně chápány jako inovace, které nějakým způsobem předkládají řešení aktuálních uměleckých problémů.

Picassův obraz přes své estetické nedostatky v sobě již obsahuje všechny základní prvky kubizmu, které následně prokázaly svůj potenciál. Byly též skutečně dále propracovány, rozvedeny a esteticky sladěny v dílech G. Braquea, J. Grise, J. Légera, R. Delaunyho, a především v dalších obrazech Picassa samotného. Umělecká a estetická hodnota Georges Braque, Violin and Palette Robert Delaunay, Simultaneous Contrasts: Sun and Moon Fernand Léger, Contrast of Forms

Elgar a Maillard: "Tento slavný obraz byl důležitý spíše pro to, co v něm bylo předznamenáno, než pro to, čeho v něm bylo dosaženo." –zatímco jeho estetická hodnota nedosahuje obvyklého Picassova standardu, –míra jeho umělecké hodnoty je srovnatelná jen s málokterým obrazem své doby.

Dvě pojetí výtvarné výchovy Normativně estetické pojetí Kreativně expresivní pojetí Klíčová transformaceOsvojováníOzvláštňování Klíčový úkolProduktProces Klíčový předmět hodnocení FormaVýraz Klíčové kritérium hodnocení Estetická normaUmělecká hodnota Klíčová hodnotaKrása (Správnost)Jedinečnost SLAVÍK, J. (1994). Problém chyby v tvořivě výrazové výchově. Pedagogika, 1994, 44, č. 2, s. 119 – 128. ISSN

Problém chyby ve výtvarné výchově Co to je chyba? Sémanticky vzato je chyba nepřijatelný rozpor odhalený srovnáním jevu ("jak to aktuálně je") s jeho referenčním vzorem ("jak by to správně mělo být"). Z pragmatického hlediska je chyba informací, která vyzývá ke změně daného stavu věci - ke korekci, nápravě chyby. Chybu nelze odhalit bez hodnocení, t.j. bez srovnávání kvalit. Předmětem srovnávání je buď cíl (co mělo být dosaženo?), nebo prostředek nějaké činnosti (jak se mělo dospět k výsledku?). Projevem chyby je nepřípustná odchylka od stanoveného výsledku (cíle) a/nebo/ špatné užití prostředků na cestě k němu. SLAVÍK, J. (1994). Problém chyby v tvořivě výrazové výchově. Pedagogika, 1994, 44, č. 2, s. 119 – 128. ISSN

Normativní chyby Normativní chybou je každá nepřijatelná odchylka reálného postupu a/nebo/ dosaženého výsledku činnosti od normovaného vzoru. Tento druh chyb bychom také mohli nazvat chybami odchýlení. Posouzení normativních chyb je založeno na principu podřízenosti detailu (systémového prvku) vůči celku (systému) - detail se přizpůsobuje celku, prostředek cíli, nikoliv naopak. SLAVÍK, J. (2007). Jak na hodnocení 2. (seriál)

Normativní chyby Normativní chyby mají v rámci určitého pravidla nebo určité normy víceméně jednoznačnou platnost. Je možné vést o nich racionální spor a při konečném soudu se lze odvolat na nezpochybnitelné evidentní důkazy. Ve všech případech se jedná o situace, v nichž lze opakovaně stejnými postupy dospět ke stejným výsledkům a případné odchylky lze přesně změřit /např. v rámci „řemesla“ (technologie tvorby) nebo přesných znalostí (faktografie)/. SLAVÍK, J. (2007). Jak na hodnocení 2. (seriál)

Giovanni da Fiesole (Fra Angelico), S. Marco Monastery, Florence, Italy „Annunciation to the Virgin“

Relativní chyby Relativní chybou je každá nepřijatelná odchylka reálného postupu a/nebo/ dosaženého výsledku činnosti od vzoru poskytovaného zvoleným rámcem nebo kontextem. Není možné vést o nich racionální spor, jestliže jasně neurčíme kontext, tj. jestliže neoznačíme soubor těch jevů, pro něž má chyba věcný smysl. V něm pak mají pouze relativní platnost a v jeho rámci se dá hledat lepší alternativa. SLAVÍK, J. (2007). Jak na hodnocení 2. (seriál)

Figurka koně z keramické hlíny, kterou žáček právě vytvořil, má zadní nohu ohnutou obráceně – skutečný kůň by ji v takovém případě musel mít zlomenou. „Chyba“ u našeho výše probíraného keramického koníka má smysl jenom tehdy, pokud jeho nožičku porovnáváme s nohama skutečného koně. Nebo přesněji – s takovým způsobem zobrazování, které si klade za cíl napodobovat některé rysy toho, co je zobrazováno. Dejme tomu, že by mělo jít o vědeckou ilustraci koně nebo o zobrazení v duchu realismu 19. století. Kdybychom však prohlásili, že nám o tento typ zobrazování vůbec nešlo a chceme se raději inspirovat avantgardními projevy moderny (třeba Marcem Chagallem), nemělo by žádný smysl vidět „v obrácené noze“ chybu. Mnohem více bychom vycházeli z působivosti práce, pro níž může být „obrácená noha“ naopak přínosem. Relativní chyby SLAVÍK, J. (2007). Jak na hodnocení 2. (seriál) Marc Chagall, I and the Village

Kreativní chyby Kreativní chybou je nepřijatelná totožnost reálného postupu a(nebo) dosaženého výsledku činnosti s normovaným vzorem. Tento druh chyb můžeme označit jako chyby strnulosti. Kreativní chybu lze také vyložit jako zdánlivě bezchybný (normovaný) výkon v "chybném" (normou neočekávaném) kontextu. Hodnocení kreativních chyb vychází z představy, že za určitých limitních podmínek může posun sebemenšího prvku systému přivodit jeho celkovou (systémovou) změnu. V takovém případě přestávají platit dosavadní pravidla a to, co bylo dříve chybou, stává se správnou součástí nové soustavy. Celek se přizpůsobuje detailu, cíl prostředku. Zrádností při hodnocení kreativních chyb je převrácený časový kontext oproti chybám normativním. Kreativní chyby směřují do budoucna, vztahují se k cílům, které teprve budou odhaleny. Proto není možné je aktuálně zachytit - lze se pouze cvičit v tom, abychom je zbytečně nedělali. SLAVÍK, J. (2007). Jak na hodnocení 2. (seriál)

Pojetí výchovy Typ přístupu k chyběCharakteristika typu NORMATIVNĚ ESTETICKÉ Normativní direktivní Předpokládána normativní chyba. Žák vůči chybě pasivní. Chybí interpretace. Normativní dialogický Předpokládána normativní chyba. Žák vůči chybě aktivní. Analýza chyby. KREATIVNĚ EXPRESIVNÍ KreativníPředcházení kreativní chybě. Žák vůči chybě aktivní. Hledání variant řešení. TolerančníVyhýbání se kreativní chybě. Žák vůči chybě pasivní. Chybí korekce. Druhy chyb a dvě pojetí výchovy SLAVÍK, J. (1994). Problém chyby v tvořivě výrazové výchově. Pedagogika, 1994, 44, č. 2, s. 119 – 128. ISSN

Četnosti: AbsolutníRelativní Normativní direktivní % Normativní dialogický % Kreativní416.17% Toleranční365.41% Druhy chyb a dvě pojetí výchovy SLAVÍK, J. (1994). Problém chyby v tvořivě výrazové výchově. Pedagogika, 1994, 44, č. 2, s. 119 – 128. ISSN