V YBRANÉ PORADENSKÉ PROBLÉMY – ADHD, SPU, AUTISMUS Mgr. PhDr. Veronika Pavlas Martanová Ph.D., 2013

ADHD Problémy s pozorností: Takové dítě má potíže se soustředěním, koncentrací, udržením pozornosti, je přelétavé v činnostech. Je impulzivní, u ničeho dlouho nevydrží, je neklidné pohybově i verbálně. Může mít potíže v učení, ve čtení a v psaní, ve vztazích s vrstevníky i v rodině. Zlobí – narušuje hranice ostatních lidí, vyvíjí nadměrnou činnost, kterou často nedokončuje.

N ÁZVY DG. LMD – lehká mozková disfunkce je starší termín, od kterého se pomalu upouští je nahrazován anglickým termínem ADD (Attention Deficit Disorder) – pokud se jedná o poruchu pozornosti a ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder) pokud je s ní spojené hyperaktivní chování.

ADHD,ADD Toto chování bylo dlouhodobé – není tedy pouze vyvoláno momentální situací dítěte. Kořeny tohoto chování, zhoršeného soustředění, hyperaktivity lze nalézt už v raném věku dítěte. Neobjevují se tedy poprvé jen v souvislosti se školou, i když zde se mohou významně projevit. Poruchy pozornosti nesouvisí s inteligencí dítěte, ta je často průměrná či nadprůměrná. Mnohdy se vyskytují společně s poruchami učení – čtení, psaní (dyslexie, dysgrafie, dysortografie).

J AK TO VZNIKLO ? K DE JE PŮVOD ADHD, ADD? Poruchy pozornosti jsou dány specifiky mozkové činnosti, přenosem chemických látek v mozku, mohou mít genetický základ či být následkem obtíží při porodu. Velká většina však nemá jasně prokázanou příčinu. Není způsobena špatnou či nedostatečnou výchovou. Správné vedení dítěte má vliv na průběh potíží, ale poruchu pozornosti nelze „vychovat“. Nelze obviňovat rodiče, že jejich dítě je nevychované, pokud trpí poruchou pozornosti.

J AK SE TO PROJEVUJE ? Přílišná citlivost na podněty, nevybírá si z nich, nedokáže se dlouhodobě zaměřit na jeden podnět, Na tento fakt je třeba brát ohled, při přípravě prostředí, ve kterém se dítě učí. …ne příliš barevné, stimulující prostředí – zde platí, že méně je více. Správné vedení je důležité, neboť snižuje riziko toho, že se u dítěte projeví porucha chování – je-li ve škole neúspěšné, může šaškovat, ale také na sebe poutat pozornost zlobením, krádežemi, lhaním, dítě se vyhýbá neúspěchu, může se chytat nebezpečných part apod.

J AK SE STANOVÍ DIAGNÓZA ? Pokud má rodič podezření, že jeho dítě trpí těmito potížemi, je třeba realizovat psychologické vyšetření u psychologa (nejlépe v pedagogicko- psychologické poradně či u dětského psychologa zaměřujícího se na školskou problematiku). Někdy je též doporučeno zdravotní, neurologické či psychiatrické vyšetření.

CO TO ZNAMENÁ PŘI VÝCHOVĚ, ŽE DÍTĚ TRPÍ ADHD? CO BY SE MĚLO DĚLAT JINAK, NA CO KLÁST DŮRAZ? NA CO UPOZORNIT UČITELE? Nezbytností je řád, jasná pravidla, důslednost a režim, vše s láskou, trpělivostí, povzbuzováním, pochvalou. Významná je úprava prostředí Střídání činností a přestávek, příprava dle hesla: málo a často. Dítě by mělo mít zážitek klidu, odpočinek, relaxace, pomáhá zdravý pohyb, pohybové uvolnění. Doporučený je silnější oční a fyzický kontakt s dítětem, kontrolovat, zda je „na příjmu“, například se mu dívat do očí a lehce dotýkat jeho ramene, pokud mu dávám instrukci.

C O POMÁHÁ Pomáhá psychoterapie či dobře vedené skupinové aktivity, učení sociálním kontaktům. Je třeba zabránit vzniku pocitu méněcennosti. U vážnějších potíží pomáhá farmakoterapie. Důležitá je spolupráce poradny či školy s celou rodinou.

C O SE DĚJE S DĚTMI S ADHD V DOSPĚLOSTI ? Asi 1/3 dětí s touto diagnózou je zcela bez obtíží, 1/3 má mírné obtíže a 1/3 je ohrožena i v dospělosti – disociálním chováním, pocity méněcennosti.

ADHD – PROJEVY A DOPORUČENÍ PRO PRÁCI S DĚTMI ve školním věku pozorujeme zejména: poruchy motoriky, vnímání, emoční poruchy a poruchy chování, poruchy koncentrace pozornosti a paměti a poruchy řeči a myšlení

P ORUCHY MOTORIKY dynamika CNS, nevyváženost vzruchu a útlumu většinou hyperaktivita, neklid nevydrží sedět na jednom místě vybíhají, vyskakují z lavice vrtí se, kopou nohama, houpají se s něčím neustále manipulují, hledají něco v tašce, v lavici jsou však paradoxně velmi rychle a snadno unavitelné

MOTORIKA krátkodobé soustředění je stojí velké úsilí nastupující únava se však projevuje vyšší aktivitou, zvýšenou dráždivostí i afektivními výbuchy jejich nervová soustava je přetížená, protože si nedokážou odpočinout časté obtíže v jemné i hrubé motorice, koordinaci často dysgrafie

VNÍMÁNÍ sluchové i zrakové (porucha funkce, ne samotného orgánu) u zrakového vnímání jde o špatné rozlišování podobných tvarů a drobných rozdílů horší pravolevá orientace a orientace v čase hůře rozlišuje podobně znějící hlásky, rozlišení znělých a neznělých hlásek a tvrdých a měkkých slabik častá je porucha analyticko-syntetické činnosti – nezbytné pro výuku čtení a psaní – další potíže, které mají přímou souvislost se vznikem SPU

P ORUCHY CHOVÁNÍ A EMOČNÍ PORUCHY značná labilita emocí, výkyvy nálad rychlé přechody od pláče k smíchu tyto výkyvy vznikají často zdánlivě bez příčiny děti jsou charakterizované jako „náladové“ s tím souvisí velké výkyvy ve výkonnosti – tentýž úkol jednou zvládnou dobře, jindy vůbec často jednají velmi impulzivně – nemají brzdu, co je v tu chvíli napadne, okamžitě udělají, řeknou, vykřiknou…. nejsou schopni v té chvíli domyslet důsledky svého chování a jednání snížené sebeovládání

C HOVÁNÍ A EMOCE bývají hlučné, spontánní, zbrklé, živelné často jsou sami sobě nebezpeční – vběhnou do silnice…. obtíže v komunikaci – skáčou do řeči, nedoposlechnou instrukci obtíže v soustředění se na obsah řeči druhého s tím souvisí i selhávání u činností, které vyžadují delší čas – málokdy takovou práci dokončí při práci často zmatkují častá je nízká frustrační tolerance – „nevinné“ podněty je vyvedou z míry, vedou i k afektu

C HOVÁNÍ A EMOCE reagují neadekvátně i na slabé podněty přestože jsou tyto děti přecitlivělé, dělá jim potíže empatie – svým chováním či jednáním někomu ublíží a nevědí čím, jako by jim chyběl takt špatně rozlišují vhodné a nevhodné sklon k afektům i agresi za své projevy jsou děti stále opakovaně negativně hodnoceny, vychovatelé i učitelé a trenéři je hodnotí jako zlobivé, nevychované, zkažené – takové chování ale vede ke sníženému sebepojetí dítěte a může ústit v závažnější poruchy chování

P ORUCHY KONCENTRACE POZORNOSTI A PAMĚTI nesoustředěné, roztěkané, nepozorné pozornost kolísá bez zjevné příčiny není odolnost vůči rušivým vlivům z okolí někdy ale jejich pozornost ulpí na jednom poutavém předmětu a dlouho nedokážou přejít k jiné činnosti či věci ulpívání na postupu (u střídání činností) nejsou schopny dokončit činnost vyžadující větší soustředění (ani hru) snadná unavitelnost

K ONCENTRACE A PAMĚŤ na pokyny reagují opožděně nebo vůbec často zapomínají pokyny, věci, úkoly, zapomínají pomůcky, zadání, stále něco ztrácejí osvojování, fixace nového učiva i jeho pohotové vybavování je náročnější a pomalejší cílené zaměření pozornosti je stojí úsilí, není samozřejmé, proto se jejich pozornost velmi rychle unaví některé děti se dokážou soustředit poměrně dobře u pro ně přitažlivé činnosti (tím trochu „klamou tělem“)

K ONCENTRACE A PAMĚŤ typická je i porucha krátkodobé paměti – auditivní nebo vizuální – jejich paměť je označována jako „průtoková“, krátkodobá paměť trvá jen několik sekund = dítě si pamatuje buď jen část informace, nebo vůbec nic porucha krátkodobé paměti negativně ovlivní i přípravu na vyučování – pro učitele může vzniknout dojen, že dítě se nepřipravuje dostatečně, protože si ve škole nedokáže nic vybavit v souvislosti s výše uvedeným je jasné, že obtížné a nepohotové je pro tyto děti i vybavení si získaných informací

P ORUCHY ŘEČI A MYŠLENÍ často opožděný vývoj řeči, dyslalie, specifické asimilace artikulační neobratnost snížený jazykový cit Ne každé dítě s ADHD trpí všemi uvedenými příznaky a poruchami!

D OPORUČENÍ PRO PRÁCI S DĚTMI S ADHD klid a vyrovnanost –nervozita se přenáší a zhoršuje vytvořit jednotný a srozumitelný systém motivování i hodnocení (ideální je stejně doma i ve škole) umožnit přehledné prostředí – přední lavice uprostřed, minimalizovat zevní rušivé podněty…. vhodný je dohled učitele při zaznamenání domácích úkolů a při přechodu od jedné činnosti k druhé (a to i u starších dětí) dítě potřebuje jednoduchou a jasnou komunikaci, častější instrukce, opakování, bezprostřední zpět.v. pokud pozornost dítěte „vypne“, v rámci možností nechat odpočinout, pověřit jiným úkolem – např. někam dojít, něco podat, smazat tabuli…)

D OPORUČENÍ 2 vytvořit podpůrný systém – diář nebo kartičky s úkoly, ale je potřeba dohlédnout na zapsání zadání, náhradní pomůcky ve škole, aby se omezilo zapomínání, které je typickým projevem ADHD. nahradit část písemných úkolů jinou činností, zk ústně,lze rozlišit chyby z neznalosti od nepozornosti u kombinace ADHD a SPU případně v kombinaci s percepčním oslabením – celkově méně psaní a nepsat v časovém stresu, protože vypracování trvá déle a efektivita práce s únavou klesá chválit i za to, že se dítě snaží, bez ohledu na výsledek snahy, tresty a poznámky spíše výjimečně, rozhodně méně časté než pochvaly

D OPORUČENÍ 3 nenutit násilně do klidu, poskytnout pohybové uvolnění o přestávce a je-li to nutné i během hodiny (drobné úkoly – zalít květiny, donést vzkaz do jiné třídy, dojít něco zjistit, smazat tabuli, sebrat sešity….) měnit polohu při práci střídat činnosti (většinou interval min.) hyperaktivní projevy se snažíme nekomentovat, naopak chvíle klidné práce maximálně oceníme

D OPORUČENÍ 4 drobný neklid lze ovlivnit jemným fyzickým kontaktem (položit ruku na rameno…) při zadávání úkolu udržujeme oční kontakt dáváme možnost vyniknout při psaní nehodnotit neúhledné písmo, nenechat zbytečně přepisovat, dávat minimum písemných domácích úkolů, eventuálně spíše doplňovačky, testy s možností volby… vždy preferovat ústní zkoušení, ale ani tehdy nesrovnávat s ostatními žáky

D OPORUČENÍ 5 za impulzivní chování netrestat, spíše odpoutat pozornost ostatních dětí, po zklidnění vysvětlovat, co je vhodné a co pokud je nutný trest, musí být uložen ihned, a 1 někdy i starší dítě nezná jasná pravidla a mantinely, pak „zlobí“ a neví, že „zlobí“ či neví proč konkrétně, někdy fungují „bodovací hry“ – bodovat pravidelně a důsledně, ale nesoutěžit s ostatními nevhodné je stále ironizování a shazování před dětmi – míjí se efektem, navíc děti s ADHD mívají potíže v chápání pocitů druhých, neodhadnou, co je vhodné a co ne

D OPORUČENÍ 6 dobré mluvit s dítětem o jeho pocitech, jak prožívá chování ostatních dětí, nementorovat, naslouchat děti s ADHD se zdají někdy až necitlivé, ale většinou jsou velmi senzitivní a opakovaný nepřiměřeně hodnocený neúspěch je může uzavřít, možnost prožít si i kladné emoce a úspěch netrestat za první neuposlechnutí, ukázat kam se dívat, kde se čte (pokud se v průběhu dítě „ztratí“), zadávat práci po částech, kontrolovat pochopení… předcházet chybám, upozornit na těžší úseky předem, protože opakované přepisování úkolu je bez efektu

D OPORUČENÍ 7 výuka cizího jazyka: - zvuk. nadřazena grafické učit celá mluvní spojení –praktické porozumění používat zvukové nahrávky a počítačové programy k upevnění jevů (děti to baví) u dětí s poruchou pozornosti: méně rušivé místo na stole jen nezbytně nutné pomůcky pro všechny činnosti platí „krátce, ale častěji“ zvýšený dohled důležité je předcházet chybám – když udělá chybu, nenecháme ho pokračovat, zarazíme, vysvětlíme na chybu upozorňovat spíše jemně, výstražně „pozor, opatrně“….(nikoli „zase špatně, chyba…)

D OPORUČENÁ LITERATURA PRO RODIČE A PEDAGOGY : Mundsen,A.-Arcelus,J.: Poruchy pozornosti a hyperaktivita. Portál, Praha Riefová, S.F.: Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Portál, Praha. Rogge, J.V.: Děti potřebují hranice. Praha Rogge, J.V.: Rodiče určují hranice. Portál, Praha.

SPU DYSLEXIE DYSORTOGRAFIE DYSGRAFIE DYSKALKULIE DYSPRAXIE DALŠÍ

DYSLEXIE Porucha schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítěte není snížená. Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena. Rychlost, kvalita a porozumění Provázána s nezralostí ve zrakové a sluchové oblasti (diferenciace, analýza a syntéza) Dg Soc.únosné čtení Nápravy: nácvik percepce, trénink čtení,motivace Přetrvávající potíže: 2.st, sš

DYSGRAFIE Obtíže s písemnou formou projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané. Tvary, sekvence – vynechávání, záměry, opačný směr Souvisí s organicitou v kresbě Uvolňování, trénování bez přetížení (alternativní zápisy, časemtiskace)

DYSORTOGRAFIE Projevuje se ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka, ačkoliv se dítěti dostává běžného vedení. Potíže s rozlišením znělosti, délky, měkkosti a tvrdosti Odraz i v cizích jazycích Oslabení jazykového citu Doplňovačky místo diktátů, částečné hodnocení, alternativní zápisy, preference ústního zk.

DYSKALKULIE je specifická porucha matematických schopností. Dle charakteru členíme na několik typů: - praktognostická (neschopnost pochopení pojmu číslo) - verbální (nedokáže postupně vyjmenovat řadu čísel) - lexická (neschopnost číst čísla,číslice, operační symboly) - grafická (neschopnost psát matematické znaky) - operační (neschopnost provádět matematické operace: sčítaní, odčítání, násobení a dělení) - ideognostická (neschopnost chápat matematické pojmy).

DYSPRAXIE Snížená schopnost sekvenčních a složitějších pohybů – projevuje se jako výrazná neobratnost Nácvik bez demotivace Nepřetížení Tolerance

DALŠÍ DYS…. DYSPINXIE DYSMÚZIE DYSFÁZIE

S PPG NÁPRAVY rozlišování tvrdých a měkkých slabik napsaných na tvrdém a měkkém molitanu auditivní diferenciace podle délky samohlásky auditivní analýza a syntéza řeči rozlišování pozadí a figury prostorová orientace koncentrace pozornosti nácvik posloupností rozvoj slovní zásoby rozvoj matematických dovedností stimulace mozkových hemisfér

O BECNÁ DOPORUČENÍ Integrace, tolerance Hodnocení (ústní, tolerantní,vlastní posun, části ) Ústní zkoušení preferováno Doplňovačky raději než diktát Speciální nácvik Pomůcky v matematice (osu, kalkulačku, tabulky) Multisenzoriálnost Kompenzační pomůcky

D OPORUČENÁ LITERATURA Jucovičová, D.: Dysgrafie. D+H, Praha 2005 Kocurová, M.: Specifické poruchy učení a chování. Západočeská univerzita, Plzeň 2000 Kaprová, Z.: O problémech žáků s poruchami učení v současné škole a cestách k jejich řešení. Tech-market, Praha 1997 Michalová, Z. : Analýza dílčích aspektů specifických poruch. Univerzita Karlova, Praha 2004 Pokorná, V.: Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Portál, Praha 1997 Selikowitz, M.: Dyslexie a jiné poruchy učení. Grada, Praha 2000 Zelinková, O.: Poruchy učení. Portál, 2003, ISBN ISBN Vzdělávání dětí s poruchami učení na 1.stupni ZŠ. Nakladatelství RAABE, Praha, ISSN

P ORUCHY AUTISTICKÉHO SPEKTRA (PAS) Dětský autismus Atypický autismus Rettův syndrom Aspergerův syndrom Dezintegrační porucha Autistické rysy

DĚTSKÝ AUTISMUS Autismus je jednou z nejzávažnější poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti (tzv. základní diagnostická triáda problémových oblastí vývoje u poruch autistického spektra). Autismus doprovází specifické vzorce chování.

DĚTSKÝ AUTISMUS Stupeň závažnosti poruchy bývá různý, od mírné formy (málo symptomů) až po těžkou. Příčinu se prozatím nepodařilo odhalit - určitou roli zde hrají genetické faktory, infekční onemocnění a chemické procesy v mozku - kombinace. Diagnostikuje na základě projevů chování. Projevuje se buď od dětství nebo v raném(do 36m). Porucha určitých mozkových funkcí způsobí, že dítě nedokáže správným způsobem vyhodnocovat informace (senzorické, jazykové). Lidé s autismem pak mívají výrazné potíže ve vývoji řeči, ve vztazích s lidmi a obtížně zvládají běžné sociální dovednosti.

DĚTSKÝ AUTISMUS Postřehy v komunikaci. Nereaguje na své jméno. Neříká, co chce. Opožděný vývoj jazyka. Nereaguje na pokyny. Někdy působí dojmem, že je neslyšící. Zdá se, že slyší, ale nikoli ostatní osoby. Neukazuje a nemává na rozloučenou. Říkal/a několik slov, ale nyní přestal/a

DĚTSKÝ AUTISMUS Postřehy v sociálním chování. Chybí sociální úsměv. Raději si hraje o samotě. Dává přednost sebeobsluze. Je velmi samostatný. Některé věci dělá velmi "brzy". Špatný oční kontakt. Působí, že žije ve vlastním světě. Nezajímá se o ostatní děti. Ostatní lidi dokáže ignorovat

Postřehy v chování. Záchvaty vzteku. Hyperaktivita/neschopnost spolupracovat/ negativismus. Neví, jak si hrát s hračkami. Zabývá se určitými věcmi stále dokolečka. Chodí po špičkách. Neobvyklá fixace na určité hračky (neustále s sebou nosí nějaký předmět). Řadí věci do řad. Reaguje přehnaně na určité materiály či zvuky. Zvláštní pohyby

Absolutní indikace pro další vyšetření. do 12 měsíců nežvatlá. do 12 měsíců negestikuluje (neukazuje, nemává na rozloučenou). do 16 měsíců neužívá slova. do 24 měsíců spontánně neužívá věty. ztráta jakýchkoli jazykových nebo sociálních schopností v jakémkoli věku

Často kombinován s jinými poruchami či handicapy psychického i fyzického rázu. K úplnému potlačení příznaků autismu v 98% nedochází. Speciální výchova mírní problematické chování (agres., sebezraň., vztek), byl zaznamenán nárůst IQ, zvýšení adaptability a samostatnosti. Úspěšným způsobem je sppg péče s využitím metodiky kognitivně behaviorální terapie - je 100% šance, že u dítěte dojde ke zlepšení. Metodiku strukturovaného učení, nácvik funkční komunikace a individuální přístup v psychoedukaci. Vizualizace a strukturalizace jsou základními metodickými pilíři přístupu k lidem s autismem.

A SPERGERŮV SYNDROM Obdobné problémy jako děti s autismem. Intelektově jsou dobře vybavené, některé jsou i výrazně nadané (naučí se samy číst, rozeznávají brzy číslice či písmena, umí citovat z encyklopedií, hrají šachy, ovládají počítač, mají vynikající mechanickou paměť). V pěti letech odpovídá slovní zásoba a schopnost vyjadřování věku. Řeč některých dětí je příliš formální a připomíná mluvu dospělých. Děti s Aspergerovým syndromem mívají problémy v chápání sociálních situací, obtížně se vžívají do myšlení a pocitů druhých lidí.

A SPERGERŮV SYNDROM V komunikaci jsou jednostranně zaměřené, mají potíže chápat humor, ironii, metafory, nadsázku. Do kolektivu vrstevníků se zapojují s obtížemi, patří mezi samotáře nebo se chovají natolik odlišně, že nejsou ostatními dětmi přijímány. Často bývají velmi neobratné, mívají potíže s psaním a tělocvikem. Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem je velmi obtížná, frekventovaně se vyskytují vývojové poruchy chování, hyperaktivita, poruchy pozornosti a nedostatečná kontrola emocí. V dospívání mohou trpět depresemi, mají sklony k sebepodhodnocování.

Lidé s Aspergerovým syndromem mají obvykle méně potíží s řečí než osoby s autismem. Často mluví plynule, avšak jejich mluva může znít stroze až nabubřele. Díky tomu mnoho dětí s Aspergerovým syndromem navštěvuje běžnou školu a se správnou podporou a povzbuzením mohou dobře prospívat a později dosáhnout vyššího vzdělání a získat zaměstnání.

Potíže ve společenských vztazích Osoby s Aspergerovým syndromem velmi touží být ve společnosti a nemají odpor ke styku s lidmi. Avšak stále je pro ně těžké porozumět mimoverbální komunikaci, včetně výrazu tváře. Potíže v komunikaci Osoby s Aspergerovým syndromem mohou mluvit velmi plynule, ale nevšímat si přitom reakcí lidí, kteří je poslouchají. Může se stát že stále mluví a mluví, bez ohledu na zájem posluchačů, nebo mohou vypadat necitliví k jejich citům.

mohou znít příliš puntičkářsky nebo brát vše příliš doslovně –problémy mohou působit žerty,nadsázka nebo metafory. Může být zmaten nebo i vystrašen prohlášením: „Utrhne mi za to hlavu.“ Nedostatek představivosti často vynikají v učení se faktům, vzorcům a schématům, je pro ně těžké přemýšlet abstraktně. Zvláštní zájmy Až posedlost ve vztahu ke koníčku nebo sbírce, uspořádávání věcí,memorování údajů,např. vlakové jízdní řády, výsledky dostihů, rozměry katedrál. Obliba rutinní činnosti

D ĚKUJI ZA POZORNOST