Název SŠ: SOU Uherský Brod Autor: Mgr. Dana Zajíčková Název prezentace (DUMu): Májovci: Jan Neruda Tematická oblast: Český jazyk a literatura Ročník:1. ročník Číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Datum vzniku:květen 2013 Uvedení autoři, není-li uvedeno jinak, jsou autory tohoto výukového materiálu a všech jeho částí. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR.

ANOTACE Estetické vzdělávání významně přispívá ke kultivaci člověka, vychovává žáky ke kultivovanému jazykovému projevu a podílí se na rozvoji jejich duchovního života. Záměrem této sady výukových materiálů s názvem: Český jazyk a literatura pro I. ročník oboru KRAJINÁŘ je utvářet kladný vztah k materiálním a duchovním hodnotám, prohloubit a kultivovat jazykový projev žáků. Žáci získají přehled o hlavních jevech a pilířích v české a světové literatuře od počátku starověku do konce 19. století. Jednotlivé DUMy (prezentace) v této sadě reflektují tematické oblasti, které jsou probírány v předmětu Český jazyk a literatura na SOU Uherský Brod. Tato prezentace se věnuje osobnosti Jana Nerudy.

Májovci Jan Neruda ( )

Nová generace českých spisovatelů vystoupila společně almanachem Máj, proto tyto autory označujeme jako družinu májovou nebo májovce. Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolina Světlá, Adolf Heyduk, Rudolf Mayer nebo Sofie (Žofie) Podlipská. Májovci se otevřeně hlásili k odkazu Karla Hynka Máchy, ale sami romantiky nebyli. Mnohem blíže měli k realismu. Zajímali se o sociální problémy a život ve městě i na venkově. Významnou roli v jejich tvorbě hrálo vlastenectví, zároveň ale usilovali o světovost. K májovcům bývají řazeni také další autoři, kteří do prvního almanachu Máj nepřispěli. Je to především Jakub Arbes, případně Václav Šolc, Gustav Pfleger Moravský nebo Antal Stašek.

Oslnivý tanečník i novinář. Autor fejetonů, kvůli kterým stálo za to koupit si noviny. Starý mládenec proslulý svými láskami. Básník, který už první sbírkou vyvolal skandál.

Jan Neruda Narodil se v Praze, kde také zemřel. Jeho otec získal jako vysloužilý voják trafiku v dnešní Nerudově ulici (dům U Dvou slunců). Spisovatel maturoval na Akademickém gymnáziu, studia práv ani filozofie nedokončil a už ve 22 letech se živil novinařinou. Od roku 1865 se stal kmenovým fejetonistou a literárním a divadelním kritikem liberálních Národních listů a své příspěvky podepisoval šifrou Δ. Aktivně se účastnil spolkového života (Umělecká beseda, Výbor pro vybudování Národního divadla, Spolek českých žurnalistů aj.).

Poezie Hřbitovní kvítí (1857) – velmi pesimistická. Knihy veršů (1867) Dílo je rozděleno na tři části: – Kniha veršů výpravných (básně se sociální tematikou – Před fortnou milosrdných, Dědova mísa) – Kniha veršů lyrických a smíšených (intimní lyrické básně, věnováno Otci, Matičce – láska k rodičům – a Anně (Holinové) – láska milenecká) – Kniha veršů časových a příležitostných (politická a vlastenecká poezie – pesimismus z Bachova absolutismu)

Poezie Písně kosmické (1878) – v této básnické sbírce opět objevuje smysl svého života, snaží se být optimistou, reaguje na rozvoj vědy a techniky. Oslavuje kosmická tělesa a lidskou touhu po poznání. Objevuje se tu materialistické chápání světa, polidšťuje vesmír. Vlastenecké verše spojuje s vesmírnými tělesy. Toto dílo vyjadřuje pocity všech májovců. Balady a romance (1878–1883) – zde zaměňuje balady s romancemi tak, že mnohdy vyznívají opačně. V baladách často zpracovává národní tematické náměty z Bible nebo starých legend, objevuje se téma vztahů mezi matkou a synem. – Balada česká – Balada o Palečkovi – Romance o Karlu IV.

Poezie Prosté motivy (1883) – jedná se o jeho intimní deník. Zde se objevuje přírodní tematika. Život člověka přirovnává ke koloběhu ročních období. Jaro = mládí, léto = dospělost, podzim = stáří, zima = smrt. Zpěvy páteční (1896) – vrchol jeho tvorby. Sbírka vyšla až po jeho smrti, k vydání ji připravil Jaroslav Vrchlický. Vyznává se zde k velké lásce k národu a přemýšlí nad naší historií – obrací se k husitství.

Próza Arabesky – jeho první prozaická kniha. Jedná se o povídky a obrázky z pražského života koncem 50. a počátkem 60. let 19. století, přičemž většina postav jsou lidé pohybující se na okraji společnosti. Trhani – román o dělnících na železnici. Povídky malostranské (1878) – Pro jejich motivickou i žánrovou pestrost je nazýval obrázky, studiemi, žerty či drobnými klepy. Dvanáct Povídek malostranských však reprezentuje prestižní žánr umělecké literatury. Povídky malostranské představují důmyslně komponovaný celek. Povídky malostranské se řadí k nejlepším dílům evropského realismu.

Povídky malostranské Rámují je povídky Týden v tichém domě a Figurky, v níž se hlavní hrdina přestěhuje do jiného malostranského „tichého domu“. Obě povídky jsou psány jako lineárně řazené pásmo situací a vložených příběhů, vypravěč jakoby skrytou kamerou sleduje celou galerii postav při různých událostech (námluvy, svatba, pohřeb atd.) – zaostřuje na vhodnou chvíli, kdy se jednotlivé postavy setřesou první zdání a v ostrém světě odhalí své slabiny. Pod „tichým“ a líbivým povrchem vypravěč jako bezděčný svědek odkrývá morální i sociální poklesky celého společenství.

Povídky malostranské Deziluzívnost je klíčovým tématem celého cyklu i hlavním prvkem kompoziční výstavby jednotlivých povídek. Ač se v titulu povídky často objevuje jméno či přezdívka malostranské figurky (Pan Ryšánek a pan Schlegl, O měkkém srdci paní Rusky, Doktor Kazisvět, Hastrman), není jejím prozaickým portrétem, ale v často paradoxních situacích vypravěč odhaluje nelichotivý obraz mikrosvěta, jehož je součástí. Příčiny konfliktu jsou převážně komunikační – zlom přináší nedorozumění, pomluvy a fámy. V povídce Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku vůně dýmky zapříčiní přezdívku„uzený krupař“ – novému krámku se všichni vyhýbají a obchodník končí svůj život sebevraždou. V kuriózně nazvané povídce Přivedla žebráka na mizinu se příčinou sociálního vyloučení žebráka Vojtíška stala fáma o jeho bohatství – prověřit si její pravdivost nikoho nenapadne a Vojtíšek umírá hlady a vyčerpáním.

Fejeton je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů.

Fejetony Žerty dravé a hravé Studie krátké a kratší Menší cesty Obrazy z ciziny

Kontrolní otázky Který žánr vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků? Kterou básnickou sbírku Nerudovi současníci nepřijali? Proč patří Povídky malostranské k nejlepším dílům evropského realismu?

Seznam obrázků K., Karel. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: ISLAND, Joker. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW:

Seznam zdrojů BLÁHOVÁ, Kateřina. Povídky malostranské. In: [online] [cit ]. Dostupné z: malostranske BLÁHOVÁ, Kateřina. Jan Neruda. In: [online] [cit ]. Dostupné z: Česká literatura od počátků k dnešku. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1998, 1048 s. ISBN