Zájezd do Vídně Zájezd komentují Barbora Štychová a Lenka Škáchová Ve dnech 18. – absolvovaly 8. a 9. třídy zájezd do Vídně

V pondělí 18. října po půl druhé odpoledne vyjel autobus směr Velké Pavlovice a následně Vídeň. Cesta probíhala velmi zajímavě. „Pan průvodce“ k nám mluvil minimálně jako ke středoškolákům, cca hodinu nám vyprávěl o tom, co kolem sebe vidíme. Jeli jsme po dálnici Praha – Brno způsobem jízdy vlaku po kolejích (drnc, drnc, drnc…).

Po příjezdu do Velkých Pavlovic jsme měli čas si akorát povléknout postel. Poté jsme zamířili do vedlejší budovy na večeři, ke které byly řízky s bramborem a extra kyselým moravským okurkem. Po večeři jsme měli hodinu čas na osobní volno (vybalit si, informovat rodiče apod.), kdy jsme si vybalily kytaru. P. uč. Tobková nás přemluvila, abychom jim šly zahrát na chodbu. Po chvilce se k nám seběhly ¾ účastníků zájezdu. Vesele jsme zpívali „Na Okoř je cesta“ (i přes protesty p. uč. Tesaře) a po rozkazu k ukončení, jsme výstup zakončili ukolébavkou (Bláznovou). Ve 22 hodin jsme všichni hupsli do svých postelí a čerpali energii na další den.

V 6 hodin: „Vstávat, budíček, za 20 minut sraz na chodbě, jde se na snídani!“ A tak jsme šli… Kolem čtvrt na osm jsme vyrazili na cestu do Vídně. Z autobusu jsme vystoupili před Votivkirche, od kterého jsme pokračovali k vídeňské radnici. Tam jsme měli pár minut čas na vyfocení a prozkoumání okolí. Prošli jsme palácem Hofburg a následovala opera a Stefansdom, který jsme si prohlédli i ze vnitř. Po ukončení prohlídky jsme dostali vytoužený hodinový rozchod do okolních ulic. Poté jsme zamířili k budově parlamentu a odtud k Marie -Terezie Platz, kde jsme narazili na živou sochu představující W. A. Mozarta a prohlédli si Marii Terezii s jejími generály apod. v nadživotní velikosti.

Následně nás čekala takřka nejvýznamnější vídeňská památka – Shönbrunn. Potom co jsme si vyzvedli elektronického průvodce nás čekal maratón asi 27 místností. V každé místnosti jsem si poslechli výklad a šli dál, ale díky panu průvodci skončil každý s poctivým posloucháním někde ve 14té místnosti a ke „spokojenosti“ našich učitelů jsme jeli o dům dál. A to doslova. Cestou z Vídně jsme projížděli okolo staveb z dílny netradičního architekta Hundertwassera.

Zpáteční cestu jsme přežili bez újmy s filmy Mamma Mia a Ženy v pokušení a do Teplic jsme dorazili okolo půl jedenácté večerní…