1.Věřit nebo ne, co je v dnešní době rozumnější pro člověka? a. Víra jako svoboda nebo otroctví pro člověka, který uvěřil. b. Víra jako rozhodnuti člověka nebo dar od Boha. c. Víra v soukromí, veřejná, v církvi nebo v sektě. d. Víra v něco nebo někoho. Každý člověk dobře ví, že neexistuje na světě vztah a relace mezi osobami, ve kterých nezaleží na důvěře. Domov, rodina, práce, škola, vždy potřebujeme aspoň minimum důvěry, že opravdu ten druhý člověk, nebo nějaká věc, DĚLÁ, CO DĚLAT MÁ. DŮVĚRA je tak trochu první stupeň VÍRY. Důvěra (ze stč. do-vierie) znamená vztah spoléhání na druhé lidi, instituce nebo věci (Wikipedie) bez Boha!stč. Biblická důvěra je přesvědčení o pravdě Božího slova a jeho zachováváni. (zákaz v ráji) Věřit nebo ne, co je v dnešní době rozumnější pro člověka

Důvěra je spoléhání Na Boha Na člověka Na instituce Na věci VÍRA Přesvědčení Pravdivosti Pravda

Akt víry Rozum Svobodná vůle Boží milost Emoce Celý člověk

K čemu nás vede dnešní doba Otázky Malý seznam věcí: -Důvěřujeme (viz věříme) zprávám a novinářům, TV a internetu -Důvěřujeme (viz věříme) výzkumům a teoriím, vědcům a vzdělanosti -Důvěřujeme (viz věříme) letadlům, autům, nástrojům -Důvěřujeme (viz věříme) soudům, magistrátům, organizacím apod. -Důvěřujeme (viz věříme) prezidentům, politikům, policistům, kněžím -Důvěřujeme (viz věříme) všemu, co je stvořené, je hmatatelně na dosah. Důvěřovat, nikoliv věřit.

VÍRA Víra je otevřeností Bohu, čekáním na Boha, setkáním s Bohem, životem v jeho přítomnosti, je lidským společenstvím a směřuje k naší plnosti s Bohem. (J. Zvěřina, Teologie Agapé, T., s. 47) Věřícího je třeba uvádět do hloubky víry. Musí se ptát: Věřím dost pro tuto nevěřící dobu? Žiji víru jako stálé pozvání a výzvu Boží?... Je víra stálým prohlubováním, hledáním šíře a výšky, délky a hloubky Boží? (tamtéž) Dialog s nevěřícím o víře musí být také dialog lásky, neboť nejdříve nutno pochopit, čemu nevěří, jaké má obtíže. Musíme si všimnout, zda opravdu hledá nebo zda se uzavřel, zda se v nějaké víře nezklamal a nyní se stydí a nechce tak lehko sebe svěřit nějaké víře jiné. (tamtéž) Víra pro věřící Víra pro nevěřící

Můžeme si říct, že dnešní doba uspěchanosti, výzkumů a modernity je časem důvěry, nikoliv víry. Dokonce čím více je společnost vyspělá, tím více se vzdaluje od víry na úkor důvěry. Má to své opodstatnění, člověk lehce podléhá vlivu okolí a to je daleko přesvědčivější, než samotná víra bez praxe a zkušeností ve víře. Tam se teprve nachází opravdové potvrzení vztahu k Bohu. A možná už se blížíme ke slovům Pierre Teilhard de Chardin: „…buď lidstvo poklekne na kolena a značně se modlit, nebo se samo zatratí.“ PROTO MUSÍME ŘÍCT, ŽE JE ROZUMNĚJŠÍ PRO ČLOVĚKA DNEŠNÍ DOBY VĚŘIT. PROTO MUSÍME ŘÍCT, ŽE JE ROZUMNĚJŠÍ PRO ČLOVĚKA DNEŠNÍ DOBY VĚŘIT. Malé resumé

Víra jako svoboda nebo otroctví pro člověka, který uvěřil. SVOBODAOTROCTVÍ Svoboda je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle“ a nést za to přiměřenou odpovědnost (WP) V širším slova smyslu se hovoří o otroctví i v případech, kdy je jedna osoba na druhé natolik závislá, že je nucena pro ni proti své vůli pracovat a je tím zbavena osobní svobody (WP)

Svoboda v Bibli zdůrazňuje volbu mezi dobrem a zlem, mezi životem a smrtí, požehnáním a zlořečením (Dt, 11,26n, 30,15-20.) Člověk svobodný není limitovaný ve svém rozhodování a i když muže volit bez omezení, zná následky svých rozhodnutí právě podle víry. Víra jen upozorňuje na následky našich voleb, nemůže ovšem zakázat něco spáchat. Je zajímavé, že v Bibli označuje tentýž výraz otroka i služebníka.( SBT,s309) Otroctv í je tak trochu nucená služba. Víra ovšem je vztah, relace, osobní spojení člověka a Boha, kde je základem láska. Stejně jako opravdová láska nemůže být nucená, tak ani víra nemůže být otroctvím a dokonce ani nevede k omezování svobody, totiž základem ve víře je právě svobodné rozhodnutí.

Víra jako zásluha člověka nebo dar od Boha. Víra je osvícením rozumu a rozhodnutím vůle, pod vlivem milosti. Pohnutky k víře jsou: autorita církve, zázraky a proroctví. Sv. Augustin Víra je darem milosti. Rozum i vůle v ní mají podstatný podíl. Není však jen poznáním, protože víra přesahuje čistě rozumové poznání. Je tíhnutím celého člověka k Bohu. Sv. Tomáš Víra je důvěrou v Boží milosrdenství. Luther (tím ovšem bohatství víry není nevyčerpáno.) Romantismus pokládal víru za věc citu. (není to nauka Katolické církve). Víra je dar milosti. (sněm v Oranges 592). Víra je počátek spásy, základ a kořen všeho ospravedlnění, bez níž není možno se líbit Bohu. ( Sněm v Tridentu ).)

Bůh Člověk Víra Božské Zjevení VZTAH

Člověk Něco musí být V ýchodní náboženství Muslimský svět Křesťanství Svého boha podle svých představ a potřeb, kterého si vytváří a mění, jak zrovna potřebují. Toto ovšem je už člověk na místě Boha Projektuje

Víra v soukromí, veřejná, v církvi nebo v sektě. Víra ve své podstatě je vždy soukromá záležitost. Právě intimita charakterizuje to nejpodstatnější, svobodu rozhodování člověka. V našem nitru jsme sami ale i svobodni, tam se muže konat obrácení člověka. V soukromí Víra veřejná poukazuje ve své podstatě na vývoj víry v životě člověka. Hledání pravdy o sobě, o smyslu života a pravdivosti názoru vede vždy k veřejnému setkání s vírou. Na veřejnosti Víra v církvi je spojena s náboženskou praxí a potřebou, která je následkem vývoje víry. Proto je tak důležité poznávání pravidel a života církve, ve které chci být. V církvi

Sekta Většinou označuje menšinovou, obvykle náboženskou skupinu vydělenou z určitého směru (WP) Sekty většinou charakterizuje uzavřenost, jisté tajemství, pravidla, která platí pro skupinu vyvolených a vnitřní právo velice striktně dodržované. Lákavost sekty je v tom, že člověk není anonymní, na začátku vždy staví jeho osobu do středu pozornosti a zvedá jeho sebevědomí. Přesvědčováním o jediném dobru, které právě poznal, mu vytváří novou představu o budoucnosti a mění názory. Zaměňuje se pořadí hodnot. Na první místo staví právě skupinu, do které patří - SEKTU. Pak už je jen krůček k přerušení všech známostí a rodinných vztahů.

Proč se bránit před sektou ztráta svobody změna hodnot alienace (vzdáleni od sebe) indoktrinace (bludné učeni) Nakonec ztráta svobody v rozhodování, přemýšlení a konání jakékoli činnosti.

Víra v něco nebo někoho. Víra zakládá otevřenost rozumu, angažované zapojení vůle a reálný vztah (milost Boži) k duchovnímu rozměru naší existence. Je to úroveň vlastní jen člověku, zahrnuje celého člověka a mluví o osobě. Víra je vždy osobní, věříme v někoho, v Boha skrze Jeho slovo. ABC Teologi dogmatycznej s.286

Jestliže přijmeme názor, že Bůh neexistuje a podle toho budeme žít celý život, v zásadě v tomto životě nic nezískáme, ovšem můžeme ztratit celou věčnost. Jestliže přijmeme názor, že Bůh existuje, v zásadě o nic nepřijdeme v pozemském životě, ale můžeme získat celou věčnost. Pascalova sázka Tohle jen potvrzuje, že i pro člověka dnešní doby je lepší věřit než nevěřit. Děkuji za pozornost a přeji krásné zážitky na cestě duchovního růstu. KONEC P. Edward Walczyk