SYNTAX ZÁKLADNÍ POJMY

Pravopis číslovek 84 –osmdesát čtyři –čtyřiasomdesát

Skladba věta x větný ekvivalent věta jednoduchá x souvětí věta jednočlenná x věta dvojčlenná souvětí podřadné x souvětí souřadné

Druhy vět podle postoje mluvčího oznamovací tázací –otázka doplňovací –otázka zjišťovací –otázky vylučovací –otázky řečnické žádací –rozkazovací –přací zvolací

Zápor větný - ne + sloveso členský – ne, nikoli + samostatné slovo

Větné (skladební) dvojice pouze plnovýznamová slova –řídící člen (sloveso, podstatné jméno, přídavné jméno a příslovce) –člen závislý základní skladební dvojice – podmět + přísudek rozvíjející –přívlastek –předmět –příslovečné určení –doplněk

Závislost VČ SHODA (mladý člověk, člověk mluví) ŘÍZENOST (rozumím vám, kupuje knihu) NENÍ VYJÁDŘENA (mluví nadšeně, zkouška z literatury)

VČ nejsou 7 8 odkazovací zájmena zdůrazňující částice zájmeno to ve funkci – zdůrazňující –rytmické –navazující na situaci

Jeden VČ složený tvar slovesný zvratné sloveso ustrnulá sousloví

Složený VČ přísudek jmenný se sponou spojení slovesa s pomocným slovesem

Samostatný VČ vytčený VČ VE - citoslovečný, částicový, oslovovací vsuvka

VČ mohou být 1, 2, 3, 4 5 v určitém tvaru, infinitiv, příčestí trpné 6, příslovečná číslovka apod. další slovní druh vedlejší věta

Skladební prostředky shoda - kongruence přisuzování - predikace určování - determinace přístavek - apozice přiřazování - koordinace řízenost - rekce slabá závislost - adjunkce

Vztahy mezi VČ skladební dvojice –predikace –determinace skladební skupiny –apozice –koordinace

Podmět - subjekt vyjádřený nevyjádřený všeobecný

Přísudek - predikát slovesný – verbální –patří sem i spojení fázového, způsobového – modálního slovesa a infinitivu slovesně jmenný – verbonominální –jmenný se sponou jmennou částí může být i 6, infinitiv – …není jen pracovat, vedlejší věta … bylo, že o všechno přijde neslovesný - nominální –bez slovesa, bez spony –citoslovce, zájmeno

Přívlastek - atribut rozvíjí podstatné jméno shodný – kongruentní neshodný – nekongruentní postupně rozvíjející několikanásobný těsný volný

Předmět - objekt rozvíjí sloveso, přídavné jméno slovesné

Příslovečné určení - adverbiale rozvíjí sloveso, přídavné jméno slovesné času místa způsobu příčiny

Příslovečné určení způsobu vlastního způsobu míry prostředku zřetele společenství

Příslovečné určení příčiny v užším smyslu účelu podmínky přípustky

Doplněk – atribut verbální slovo po slovesech – zdát se, připadat, být zvolen, být jmenován,, prokázat se, ukázat se, učinit, udělat, pokládat přídavné jméno ve tvaru jmenném jméno s výrazem jako, jakožto, coby přechodník číslovky jeden – druhý infinitiv po slovesech vnímání, je-li vyjádřen předmět

Přístavek - apozice

Vztah koordinace slučovací stupňovací odporovací vylučovací důsledkový příčinný

Zvláštnosti větné stavby oslovení To bys, Evo, nevěřila!“ citoslovce Ouvej, to bolí! samostatný větný člen „Maso, to já rád.“ vsuvka – parenteze „Já jsem o tom, musím se přiznat, nepřemýšlel.“ osamostatněný větný člen „Brodil se bahnem. Po kotníky. Sám.“

Nepravidelnosti ve stavbě věty Spisovné - odchylky, jež nepovažujeme za chyby –elipsa (výpustka) nejčastěji se vynechává sloveso nebo podstatné jménoslovesopodstatné jméno např. Nevím, co (mám dělat) dřív.; Zítra musím (jet) do Prahy.; Kdy zase přijdeš? Nevím (kdy přijdu).; Vlak odjíždí v deset (hodin) patnáct (minut).; Umíš (hrát) na kytaru?; Sliby (jsou) chyby. –apoziopéze (přerušení) nedokončení výpovědi je časté v běžném hovoru; vzniká buď záměrně (mluvčí sám třeba neví, jak větu dokončit), nebo přerušením partnerem dialogu značí se několika tečkami, pomlčkou motivovaná (záměrná) apoziopéze – přerušení výpovědi, kdy např. nechceme užít vulgárního výrazu nebo nenalezneme vhodný výraz (např. Jdi do…; Běž, nebo tě…) nemotivovaná apoziopéze – výpověď přerušena druhou osobou (např. „Nejlepší by bylo, kdyby…“ „Nic mi neříkej, nezajímá mě to.“)

Nepravidelnosti ve stavbě věty Nespisovné - odchylky, které jsou syntaktickými chybami –anakolut (vyšinutí z větné vazby) často v nepřipravených projevech začátek větné konstrukce, přerušení a přechod k jiné konstrukci např. ŠPATNĚ: Člověk, když není opatrný, hned se mu něco ztratí. ⇒ SPRÁVNĚ: Člověk, když není opatrný, hned něco ztratí.; ŠPATNĚ: Člověk často, když dělá nějakou práci poprvé, nejde mu dobře. ⇒ SPRÁVNĚ: Když člověk dělá nějakou práci poprvé, práce mu často nejde dobře. –zeugma (zanedbání dvojí vazby) dva větné členy, z nichž každý z nich vyžaduje jinou vazbu, se spojují společnou vazbou např. ŠPATNĚ: Národ chtěl a volal po nové vládě. ⇒ SPRÁVNĚ: Národ chtěl novou vládu a volal po ní.; ŠPATNĚ: Učili se nasedat a sesedat z vozů. ⇒ SPRÁVNĚ: Učili se nasedat na vozy a sesedat z nich. –kontaminace (směšování /křížení/ vazeb) správná vazba zaměněna s jinou od slova podobného významu; přenesením vazby z jednoho predikátu k druhému vzniká vazba nová např. cenit si něco + vážit si něčeho = cenit si něčeho; mimo Evu + kromě Evy = mimo Evy např. ŠPATNĚ: Nevím, čeho jste tím dokázal. ⇒ SPRÁVNĚ: Nevím, čeho jste tím chtěl dosáhnout. –atrakce (větná /skladební/ spodoba) nenáležité přizpůsobování tvarů sousedních členů (např. ŠPATNĚ: Vstal před sluncem východem. ⇒ SPRÁVNĚ: Vstal před východem slunce.) pozor, lexikalizované (ustálené) atrakce se ovšem za chybu nepokládají (např. Je širší než delší /než dlouhý/; Vezmi kde vezmi /vezmeš/)

CVIČENÍ K našemu návrhu nebylo vážnějších připomínek. Nechovej se jako blbec. Oblékla se do své khaki uniformy. Je to kluk ušatá. Arnošt, neznajíc jiného východiska, se rozhodl utéci.

CVIČENÍ Teprve včera jsme se dozvěděli, že cestovatelé, kteří nejsou očkováni proti žluté zimnici, nebudou do země vpuštěni. Křičí, jako by ho na nože brali. Pokud jde o mne, potřebuji aspoň tři kávy denně. Viděl jsem ho, jak schovává peníze do tašky. Nejsem ten, za koho mne máš.

CVIČENÍ Kolik má vypravěč minimálně sourozenců? A)Se svou sestrou, žijící v Americe, jsem si vždycky skvěle rozuměl. B)Se svým bratrem žijícím v Austrálii jsem si často dopisoval.

SKLADBA (SYNTAX) Základy valenční skladby

Valence - je schopnost přísudkových výrazů vázat na sebe určitý počet větných (valenčních) členů v náležitých tvarech - slova účastnící se valence označujeme jako valenční členy - počet valenčních členů tvoří valenční potenciál slovesa - souhrn doplnění zleva a zprava se nazývá valenční pole

Organizačním centrem celé věty je přísudek, zejména sloveso v určitém tvaru - VF = verbum finitum - - je nadřazen i podmětu, protože nemůže být ve větě nevyjádřen nebo z věty vypuštěn

Obsazením valenčního potenciálu slovesa v určitém tvaru odpovídajícími valenčními členy vzniká: ZVS –základová větná struktura (nejmenší holá část věty, která ještě zachovává smysl) - zapisuje se pomocí gramatických větných vzorců (GVV) (prostřednictvím jednotlivých symbolů pro větné členy)

Druhy větných členů: 1.základové (konstitutivní) větné členy, jsou nutným doplněním slovesa, jsou potřebné k vyjádření základního významu a správného mluvnického tvaru: obligatorní –povinná, tzn. že tato pozice vzorce musí být obsazena, aby věta byla gramaticky správná. Pokud pozice není obsazena, pak český mluvčí cítí větu jako neúplnou, např.: *Maminka koupila. *Dnes jsem dostala. *Bratr se cítil. potenciální nejsou nutně povinná. např.: levovalenční pozice podmětu Po/S (subjekt) Pt/O (objekt) Pu/Adv (adverbiale) – pouze některé druhy (podle významu) Do/Atv (atribut verbální) – pouze některý (podle významu)

2. nezákladové (fakultativní) větné členy, které nejsou nezbytným doplněním slovesa - nejsou povinnou pozicí ve větném vzorci. Používají se zejména ve chvíli, kdy chce mluvčí situaci přiblížit nebo dále specifikovat Pk (přívlastek) Pu/Adv (adverbiale) – většina druhů (podle významu) Do/Atv (atribut verbální) – pouze některý (podle významu)

V levovalenční pozici (vlevo od přísudku/VF) - zapisujeme podmět/S(subjekt), který je nejdůležitějším valenčním doplněním Př. Učitelka vysvětluje. Spolužák se hlásí. S - VF S - VF

V pravovalenční pozici (vpravo od přísudku/VF) - zapisujeme předmět/O (bjekt) příslovečné určení/Adv (erbiale) doplněk/Atv (atribut verbální) Př. Zželelo se mu dětí. Daří se mi dobře. VF - O¹ - O² VF - O - Adv Vypadal unavený. VF - Atv

Druh slovesa z hlediska počtu valenčních členů: a) nevalenční - jedná se o přísudky jednočlenných vět (Sněží, Je chladno. Setmělo se.) b) jednovalenční - vyžadují pouze obsazení levé pozice podmětu (Petr spal. Sestra se koupe. Pes štěkal) c) dvojvalenční - vyžadují levostranné obsazení podmětu, ale i pravostranné doplnění předmětu/příslovečného určení (Petr čekal na zazvonění. Otec potkal spolužáka.) d) trojvalenční - mají jednu levou valenci a dvě pravé (Adam mi dluží omluvu. Lékař uznal pacienta nemocným.)

Nejčastější gramatické větné vzorce (GVV) českých vět: přísudek slovesný VF Sněží. VF – O Nechutná mu. VF - O¹ - O² Zželelo se mi tě. VF – O – Adv Píchá ho v zádech. S – VF Tchoř smrdí. S – VF – O Emil cvičí psa. S – VF – Adv Kamila vypadala unavená. S – VF – Atv Pavel se zdál unavený. S – VF - O¹ - O² Lída dala pusu Erikovi. S – VF – O – Adv Zuzka dala květiny do vázy. S – VF – O – Atv Lékař uznal pacienta neschopným.

VFJe chladno. VF – OBude jich málo. VF – AdvV pokoji nebylo útulno. S – VFBratr bývá nevrlý. S - P – OPetra je podobná své matce. Nejčastější gramatické větné vzorce (GVV) českých vět: přísudek jmenný se sponou

Napiš GVV uvedeným větám: Obžalovaný se ocitl před soudem. Pokládali ho za nezvěstného. Bylo slyšet hlasitý smích. Bratr užívá antibiotika. Ulevilo se mi na duši. S – VF – Adv S – VF – O – Atv VF – O S – VF – O VF – O - Adv

Urči valenční potenciál těchto sloves, napiš s nimi větu a její GVV: … počínat si … 2, Počínal si velmi chytře. S – VF – Adv … darovat … 3, Otec koupil synovi PC. S – VF - O¹ - O² … objednat … 3, Libor objednal všem kofolu. S – VF - O¹ - O² … doporučit … 3, Učitel doporučil žákům odbornou knihu. S – VF - O¹ - O² … octnout se … 2, Lidstvo se ocitlo na pokraji zkázy. S – VF - Adv … žít (být naživu) … 1, On žije! S - VF … mrholit … 0, Mrholí. VF

Rozhodni, které větné členy valence jsou obligatorní a které potenciální. Ten P člověk P vypadal spokojený O. (já) P Těším se na prázdniny P jako malé dítě P. (oni) P Jiného uchazeče O odmítli jako nedostatečně P kvalifikovaného P. Po namáhavém výstupu P jsme se všichni P cítili velmi P unaveni O.

Použitá literatura: Kostečka, Jiří: Český jazyk pro 3. ročník gymnázií. Praha, SPN 2002 Mgr. Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Třebíč, Vyuka.cz 2010 Mgr. Mužíková, Olga; PhDr. Markvartová, Barbora; Mgr. Klusáčková, Lenka; PhDr. Jeřábková, Eleonora: Odmaturuj z českého jazyka. Brno, Didaktis 2010 Havránek, Bohuslav; Jedlička, Alois: Česká mluvnice. Praha, SPN 2008