Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Emoce, hodnoty a etika v organizaci Komunikace a informace v organizaci.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Emoce, hodnoty a etika v organizaci Komunikace a informace v organizaci."— Transkript prezentace:

1

2 Emoce, hodnoty a etika v organizaci Komunikace a informace v organizaci

3 2 ETIKA  V zásadě je firemní etika součástí systému řízení.  Charakteristika úlohy a obsahu podnikové etiky by vlivem změn společenských norem neměla být naprosto statickým dogmatem, ale měla by v každému pracovníku organizace vyvolat potřebu se s ní ztotožnit.  Etika v organizaci vzniká díky vytvoření systému etických sdílených hodnot a jejich následném vyžadování u všech pracovníků organizace.

4 3 Schéma struktury organizační etiky Organizační etika Morálka zásady respektovaných společenských norem historické a místní zvyklosti vnitřní přesvědčení o morálně správném jednání Erudice znalost specifických podmínek řízeného objektu strategické myšlení a vedení lidí schopnost syntézy a synergie Aplikace  aplikace morálky a erudice do řídící praxe  dodržování zásad organizační etiky všemi pracovníky  analýza přínosu organizační etiky pro kulturu řízeného objektu

5 4 Organizační etika vychází ze tří pilířů (subsystémů), které reprezentují tři na sobě nezávislé a vzájemně se doplňující oblasti: morálka, erudice (kvalifikace) a schopnost aplikace v praxi. Ve své podstatě je základ orientace etických zákonů ve většině společenství podobné, protože vycházejí z dlouhodobě koncipovaných historických poznatků, zkušeností a tradic. Z hlediska velkého záběru ekonomických, politických a technických jevů není možné etickými normami pokrýt celé spektrum problémových stavů, kdy se zajímáme o etičnost rozhodnutého řešení. Což nepředstavuje z hlediska budování interpersonální vztahů zásadní negativní faktor. Ten nevytváří nejistota, při posuzování etičnost řešení (již snaha posuzovat činny podle etického kritéria je samo o sobě pozitivní), ale největším nebezpečím pro implementaci etického jednání v rámci organizace, představují pragmatické interpretace a pomalé a laxní vymáhání etických projevů.

6 5 Může se stát, že člen organizace (vedoucí skupiny) má někdy pochybnosti o etické správnosti svého rozhodnutí. Určitým obecným východiskem pro hodnocení závažnosti těchto pochybností mohou sloužit odpovědi na následujících deset otázek. Nebude-li manažer skupiny s odpovědí na některou z nich spokojen, měl by uvážit, zda jeho rozhodnutí je eticky nenapadnutelné.

7 6  Definoval jsem problémovou situaci a její příčiny dostatečně přesně a odpovědně z hlediska předcházení interpersonálních konfliktů?  Jak bych definoval problém, kdybych stál na druhé straně plotu?  Vůči komu a v jakých otázkách jsem schopen zastávat loajální postoj jako člen organizace i jako soukromá osoba?  Jaký skutečný cíl a zněj plynoucí užitek sleduji tímto rozhodnutím?  Kdo může být mým rozhodnutím poškozen a proč?  Jsem schopen obhájit své rozhodnutí bez zaváhání před svým nadřízeným, před valnou hromadou akcionářů, ale i před svou rodinou?  Jsou tyto mé záměry konformní s očekávanými výsledky?  Jsem přesvědčen o tom, že moje rozhodnutí bude všeobecně přijatelné i zítra a po delším čase a není výhodné pouze dnes?  Jaký symbolický dopad bude mít toto rozhodnutí, když bude správně pochopeno: A jaký, pokud ne?  Za jakých podmínek jsem ochotný ustoupit ze svého stanoviska?

8 7 Etická nenapadnutelnost Cíl a užitek Loajalita Poškozený subjekt Obhajoba Symbolický dopad Konformita a přijatelnost Definice problému Definice 2 stranou Propojení definice problému s důsledkem problému Pochybnosti o etické korektnosti

9 8  Chování organizačně začleněného pracovníka se musí řídit etickým kodexem, který je platný pro pracovní subjekty, působící v oboru.  Tento kodex je souhrnem norem a pravidel chování, které není podloženo legislativně, tedy nelze ho (většinou) vynutit právními normami.  Je ve své podstatě formou společenské smlouvy, jejíž plnění je vymahatelné prostřednictvím sociálních tlaků dané organizačního prostředí.  Ti, kteří úmyslně a trvale etická pravidla porušují, si svůj vliv v rámci své sociální skupiny sami vylučují, protože přestanou pro spolupracovníky a nakonec i pro širší veřejnost být důvěryhodnými.

10 9 Komunikace v organizaci Každý pracovník organizace musí sladit své pracovní úsilí s ostatními členy týmu, tak aby bylo možné dosáhnout koordinované výkonnosti organizačního celku. K tomuto účelu jsou pracovníků k dispozici tři funkční role, jejichž prostřednictvím se včleňuje do pracovního týmu. Těmito rolemi jsou:

11 10 tři funkční role:  Informační role – vychází z principů práce s daty, které ve vazbě vzájemných relacích vytvářejí znalosti v podobě informací. Schopnost získat data, poté je umět vyhodnotit a transformovat ve znalostní informace a poté je šířit mezi organizační jednotky je základnou pro další role, kdy tyto znalosti jsou přenášeny procesem komunikace.

12 11 tři funkční role:  Interpersonální role – je spojena se způsoby, kterými dokáže uplatnit svůj pracovní statut a odbornou autoritu vůči ostatním členům pracovní skupiny uvnitř organizace i navenek, vůči externím partnerů jako reprezentant organizace. Výkon této interpersonální role je založen na schopnosti efektivní komunikace s různými partnery.

13 12 tři funkční role:  Rozhodovací role – spočívá v prosazování vybraných záměrů v souladu s podnikatelskou strategií organizace vůči stejným partnerů jako v případě výkonu interpersonální role. A to opět prostřednictvím efektivní komunikace, která vedle uplatnění osobní autority umožňuje si s partnery vyjednat konsensuální řešení různých návrhů.

14 13 Obecný princip komunikace  Z uvedených tří základních rolí pracovníka organizační skupiny je zřejmé, že pokud člen týmu chce být ve své interpersonální úloze úspěšný, musí se naučit vhodně komunikovat se svými partnery.  Komunikace je proces předávání informací mezi minimálně dvěma subjekty, kteří se řídí formálními pravidly. Přenos informací se uskutečňuje po přenosových cestách (komunikačních kanálech), v kterých je přenášen prostřednictvím komunikačního jazyka informační obsah od vysílače zprávy (komunikátor) k přijímači zprávy (komunikant).

15 14 NNa následujícím obrázku je ilustrativně zobrazen princip komunikace, kdy je zpráva při svém vzniku zakódována, tzn. je vyjádřena symboly zvoleného jazyka podle syntaktických (významových) a sémantických (skladbových) pravidel a těmto symbolům jsou následně přiřazeny nosné signály. PProstřednictvím nosných signálů (např. zvukových popudů) je zpráva transformována přenosovým kanálem k jejímu adresátu (komunikantu). Přijímač pak musí být vybaven vhodným dekodérem (zvukové počitky jsou v mozku komunikátora zpracovány do znalostní formy), díky kterému má přenos zvuku svou informační hodnotu. Tato komunikace mezi účastníky pracovního procesu slouží, vedle příspěvku ke tvorbě sociálních vazeb (v emoční rovině), také k odstranění (snížení) neurčitosti spojené s pracovními procesy (ve věcné rovině).

16 15 Schéma komunikačního procesu mezi dvěma subjekty Zdroj zprávy Adresát zprávy Komuniké zakódované v komunikačním jazyku Přenosový kanál Vysilač Přijímač Dekódování zprávy Zakódování zprávy Šum Zpětná vazba

17 16 Přenos zpráv je téměř vždy ovlivněn rušivými elementy z okolí, tzv. šumem, který je zdrojem možného zkreslení zprávy na straně příjemce. K posouzení stavu, zda došlo ke zkreslení informačního obsahu komunikačně přenesené zprávy slouží zpětnovazební spojení (u verbální komunikace spojené s mimickými pohyby) kdy příjemce potvrzuje vysílači přijetí zprávy, případně i její informační obsah. Zpětná vazba může mít stejný přenosový kanál nebo může mít svůj vlastní kanál.

18 17  Komunikační spojení mezi jednotlivými pracovníky tj. průběh informačních vazeb, které se vytvářejí při výkonu pracovních činností je determinováno informační strukturou. V rámci této organizační struktury se komunikace uskutečňuje ve směru: 1. Vertikálním:  Smysl: shora – dolů (v souladu se směrem řídících vazeb),  Smysl: zdola – nahoru (proti směru řídících vazeb) 2.  Horizontálním: napříč řídícími vazbami, 3.  Diagonálním: vertikálně – horizontální (vertikálně do jiného funkčního oddělení).

19 18 Vertikální komunikace ve smyslu shora – dolů , kdy zdrojem zprávy je nadřízený a jejím příjem v rámci hierarchie struktury podřízený, slouží k předávání pokynů, příkazů a instrukcí potřebných k provádění pracovních činností. Dále tento je v tomto smyslu vertikální komunikační vazby objasňován strategický záměr managementu a plánů podporující jeho realizaci, k informacím o hodnocení pracovní výkonnosti a způsobu jejího odměňování. Komunikace pro tyto účely je vždy iniciována nadřízeným. Ten volí čas, místo a formu předání informace, která je možná ústní nebo písemnou (elektronickou) formou.

20 19 Vertikální komunikace zdola na horu  vystupuje v roli vysílače podřízený a toto komunikační spojení s nadřízením je vytvořeno k uskutečňování přenosu zpráv o postupu realizace uloženého úkolu, k hlášení o dosažených výsledcích a signalizaci při vzniku problému s výkonem uloženého úkolu. V tomto smyslu je komunikace vedena také k předávání návrhů na zlepšení podnikových procesů a na zkvalitnění produktů. Komunikace je v těchto případech inicializovaná podřízeným, ale o místě, čase a způsobu jejího provedení rozhoduje nadřízený. Komunikaci zdola nahoru doprovází formální komunikační bariéry, které jsou vytvořeny v zájmu ochrany nadřízených před zahlcením velkého množství nepodstatných informací a v zájmu zachování jejich pracovního režimu.

21 20 Horizontální komunikace Je mezi pracovníky na stejné úrovni řídící úrovni, usnadňuje koordinaci jejich pracovních činností a slouží k jejich vzájemné dohodě o postupu při společně vykonávaných úkolech a nebo k jejich prezentaci společně dosažených výsledků. S rostoucí velikostí organizace roste i intenzita vnitřní horizontální komunikace (zejména s rostoucí úrovní šířky řízení). Vlivem faktu, že komunikace probíhá mezi pracovníky na stejné řídící úrovni, je toto předávání informací spojeno se vznikem neformálních interpersonálních vazeb, které jsou doprovázeny přirozenou tvorbou neformálních komunikačních spojení v rámci organizace.

22 21 Horizontální komunikace  Jistou nevýhodou je, že po těchto neformálních spojeních se často šíří nesouvisející zprávy s výkonem pracovních činností nebo informace, které jsou nepřesné, neúplné a dokonce nepravdivé.  Jako zdroj těchto nežádoucích zpráv vystupují pracovníci, kteří mají alespoň částečný přístup k informacím o rozhodování managementu. Vzniku neformálních komunikačních cest nelze v organizaci zabránit.  Zkušení vedoucí pracovníci jsou si toho vědomy a někdy využívají tyto kanály pro zveřejňování informací, které nepovažují za vhodné šířit oficiální cestou.

23 22 Diagonální komunikace v organizaci  vzniká v situaci, kdy nadřízeného pracovníka začne nadstandardně zajímat pracovní činnost podřízeného, který je organizačně začleněn do jiného funkčního oddělení. K tomu může dojít: a)V situaci, kdy se dočasně dostane do popředí význam práce úzce specializovaného odborníka, který může být v hierarchii struktury podřízený o více než jednu řídící úroveň. Příkladem může být vlastní zainteresovanost představitele vrcholového managamentu o výsledky práce pracovníka správy počítačové sítě organizace v situaci, kdy dojde k jejímu zhroucení. b)Neformální diagonální komunikaci vzniká v důsledku společné záliby (většinou vysoce nevšední), kdy je motivována předáváním si informací a emocí, které nesouvisejí s výkonem pracovní role. Iniciátorem horizontální komunikace je jak při formální tak neformální vazbě vždy inicializován nadřízeným pracovníkem.

24 23 Pozitivní komunikace jako nástroj tvorby soudržnosti pracovní skupiny  Při komunikační interakci mezi pracovníky se vytvářejí vazby, které při svém ustálení vytvářejí neformální vztahy.  Pozitivní či negativní vztahy vznikají v závislosti na kvalitě vzájemné komunikace a to bez zjevného uvědomění si jeho průběhu (vznik je spontánní – účastníci si většinou neuvědomují, jak se jednotlivé kroky vztahu realizují).

25 24 Pozitivní vztah může v zásadě vzniknout dvěma způsoby:  Buď je založen na vzájemném vjemu oboustranné sympatie, kdy jsou dva členové pracovního týmu vůči sobě okamžitě pozitivně naladěni vlivem vnější i nitřní podobnosti (někdy je okamžitá sympatie vyvolána u protikladných osobností, kdy dojde k preferenci komplementární vazby mezi dvěmi osobnostmi).  Nebo si dva členové nejsou hned od počátku „sympatičtí“, ale jejich vzájemné projevy transformované do pozitivní komunikace začnou pozitivní pracovní vztah vytvářet.  To je i hlavním smyslem udržování pozitivní komunikace v rámci pracovního kolektivu – přispívat k pěstování pozitivní odezvy u pracovníků, kteří nevzbuzují okamžitou náklonnost.  Pozitivní komunikace - její hodnocení je založeno na relativní úspěšnosti, s kterou dokáže změnit emočně neutrální vazbu dvou lidí do vazby oboustranně pozitivní.

26 25 Mezi metody pozitivní komunikace patří soubor komunikačních taktik, z kterých je nutno podle okolností volit tu, která dle empatického odhadu profilu partnera, bude v dané situaci pravděpodobně zaručovat největší působnost. Mezi pozitivními taktikami pozitivní komunikace můžeme volit jednu nebo kombinaci několik ze: 1.Slovní a mimoslovní podpory – jsou to slova nebo neverbální výrazy, které doprovází projev partnera a utvrzují ho, že mu nasloucháme a rozumíme. V principu se jedná o empatickou zpětnou vazbu k vysílači mluveného projevu. 2.Reprodukování (parafrázování) verbálního projevu – po vyslechnutí projevu dáváme partnerovi zpětnou vazbu ve formě parafráze, aby si ověřil, že jeho slova byla pochopena (např. „Rozuměl jsem vám správně, vy mi nabízíte spojenectví za podmínky otevřené výměny informací?“).

27 26 3.Zrcadlení emocí – v průběhu příjímání informací od komunikačního partnera napodobujeme jeho výrazy, projevy emocí a nálady, čím mu dáváme zpětnou vazbu o tom, že ve stejný okamžiku prožíváme to samé, co on. Pokud se empaticky vciťujeme do jeho pocitů, tak emoční zrcadlení může proběhnout bez podezření partnera, že si z něj jeho napodobováním trochu „utahujeme“. 4.Zrcadlení postoje (pózy) – když chceme s pracovním partnerem pří komunikaci budovat pozitivní vztah, můžeme vědomě napodobovat jeho pózy. Když má například založené ruce, založíme si je také, když má podepřenou bradu, podepřeme si svou atd. Zde je však důležitá časová prodleva, s kterou jsou partnerovi pozice napodobovány, tzn. postoje se nesmí napodobovat okamžitě, ale s malým časovým odstupem. Dokonce si v případě delší komunikace (alespoň půlhodinové) můžeme ověřit, zda-li došlo reflektování našeho pozičního zrcadlení ze strany partnera. A to tak, že sami začneme první měnit partnerem registrovatelné pózy a sledujeme, zda jsou jím nevědomky také zrcadleny.

28 27 5.Sladění dechu – stoupá na významu tam, kde je hlavní komunikační vjem redukován na zvukovou skladbu (například při telefonování). Jako hlavní indikátor frekvence dýchání u partnera, s kterým komunikujeme tváří v tvář, slouží pohyby hrudníku. 6.Sladění tempa řeči – snadnější je se přizpůsobit pomalejšímu verbálnímu projevu, než máme mi sami. V případě, že někdo mluví příliš rychle (drmolí) není vhodné napodobovat formálně chybnou řeč, stačí pouze zrychlit nad úroveň našeho osobního optima. 7.Kontakt očima – je všeobecným symbolem potvrzující duševní vazbu. Lidé, kteří projevují v komunikaci „face to face“ nezvykle málo zpětné vazby očním kontaktem jsou (většinou mylně) pokládány za introvertní osobnosti, kteří se snaží utajit před komunikačním partnerem své skutečné myšlenkové pochody. Daleko častěji se však jedná o osobnosti, kteří si po psychické stránce nevědí s komunikací z očí do očí moc rady.

29 28 8.Zrcadlení myšlenkových pochodů – vychází z teorie, že myšlenkové pochody o jevech, které zrovna probíhají v okolí komunikačního partnera jsou založeny na jeho typu dominantního smyslového vnímání. V zásadě je možné odlišit čtyři typy smyslového vnímání stavu okolí: −Vizuální (zrakový) typ – identifikující signály tohoto typu: vidět, jasný, pohled stojí za podívanou, z ptačí perspektivy, −Auditivní (sluchový) typ – identifikující signály tohoto typu: znít, ptát se, ústní, křičet, diskutovat, jasný jako zvon, zcela zřetelně, −Haptický (kinestetický, hmatový) typ – identifikující signály tohoto typu: cítit, naléhat, stres, věnovat pozornost, v podstatě to znamená začít od počátku, −Nevyhraněný typ – identifikující signály tohoto typu: myslet, rozumět, uvažovat, aktivovat, řídit,

30 29  V případě, že náš komunikační partner nás bude chtít přesvědčit o správnosti svého řešení, bude volit signální slova, podle vlastního dominantního smyslového vnímání.  Pozitivní komunikace je vedle empatických taktik založena na respektování následujících šest pravidel: 1.Je zaměřena na problémy, nikoliv na osoby. 2.Vychází z přizpůsobení formy osobnosti příjemce. 3.Je popisná, nikoliv hodnotící. 4.Obsah sdělení je zcela konkrétní, vyhýbá se apriornímu zobecňování. 5.Je obsahově jednotná a časově konzistentní. 6.Obsah sdělení je v osobní rovině (sdělení má vlastníka).

31 30 Informace v organizaci Informace je definována jako nehmotný fenomén, jehož prostřednictvím se snižuje neurčitost znalostí příjemce o určitém ději, osobě nebo objektu. Aby mohla být informace transformována od svého zdroje k příjemci, musí být zhmotněna, tj. je přenesena ve formě zprávy zaznamenané na nějakém typu média nebo je šířena ven formě komuniké přímo vzduchem v souladu s pravidly dohodnutého jazyka. (Komuniké je zpráva nebo myšlenka, která je sdělována druhému člověku ve formě verbálních i neverbálních symbolů).

32 31 Data, informace, znalosti a informační systém DATA (údaje) jsou výsledkem hodnocení či měření reality. INFORMACE je relací mezi dvěma či více údaji (daty). ZNALOST vzniká zařazením informací do určité logické struktury. INFORMAČNÍ SYSTÉM (IS) je uspořádaný souhrn prvků a činností, spolu s jejich vlastnostmi a vztahy, který transformací dat vytváří informace pro uživatele. IS lze posuzovat podle 4 systémových aspektů: Prvky: data a nosiče Struktura: architektura systému (logická, fyzická) Funkce: kauzalita transformačních činností Integrita: řízení informačních transakcí

33 32 Úloha informačních systémů v organizaci YInformační zdroje jsou jedním ze čtyř základních typů zdrojů využívaných organizací pro výkon jejích podnikatelských aktivit: Ùinformace vstupují do podnikatelských činností jako operativní nástroj; Ùinformace ovlivňují využívání dalších zdrojů organizace; Ùinformace slouží k vytváření adekvátní reakce na vývoj v okolí (ovlivňování podnikatelského chování organizace); Ùinformace umožňují integraci organizace s prvky okolí. HInformační systém se člení do subsystémů, které zabezpečují obsluhu hlavních oblastí podnikatelských činností organizace. Zároveň přitom zabezpečují integraci všech v těchto oblastech realizovaných činností v zájmu plnění cílů podnikatelské strategie firmy. Každý pracovník musí mít k dispozici všechny informace, které potřebuje pro účelné a efektivní plnění uložených pracovních úkolů. Musí mu umožnit získat odpovědi na otázky typu: co?, od koho?, pro koho?, kdy?, jak? a proč?

34 33 Aplikační možnosti, nabízené IS, staví manažery organizace před nutnost zodpovědět tyto otázky: Podnikatelská strategie: éJak využívat IS a další aplikace IT, aby jejich prostřednictvím organizace získávala účinnější konkurenční výhody? Globalizace ekonomiky: éJak mohou firmy využít IS k získání informací, které jim umožní lépe pochopit systémové a podnikatelské nároky, kladené na ně potřebou reagovat adekvátně na vývojové trendy světové ekonomiky? Informační architektura: éJak musí firma změnit své vnitřní prostředí, aby mohla účelně využívat IS k podpoře aktivit zaměřených na dosažení cílů podnikatelské strategie? Investice do IT: éJak vyhodnotit přínosy IS ke zvyšování podnikatelské výkonnosti firmy? Řízení a zodpovědnost: éJak vybudovat IS, který pracovníci dokáží snadno a efektivně využívat? éJak zajistit, aby IS firmy byly používány v souladu s požadavky, vyplývající z její společenské zodpovědnosti a jejích etických závazků?

35 34 Strategický informační systém Hierarchická struktura IS v organizaci INTRANET Marketing Prodej Výroba Zásobování Finance Pracovníci OPERATIVNÍ TAKTICKÁ STRATEGICKÁ Úroveň managementu: PROSPERITA: dlouhodobé cíle, programy a politiky, příležitosti v okolí, strategické aliance. KONKURENCESCHOPNOST: kvalita, termíny, náklady, obchodní vztahy, likvidita, ziskovost, loajalita klientů. PRODUKTIVITA: využití kapacit, výrobní spotřeba, výkonnost. INTERNET

36 35 Požadavky, kterým musí vyhovovat dobře fungující IS v organizaci: `Orientace na potřeby managementu umanažeři musí tyto systémy nejenom využívat, musí se spolupodílet na jejich budování a modernizaci `Zaměření na podnikatelské aktivity organizace sinformační strategie firmy musí být součástí její podnikatelské strategie `Integrační působení FIS musí provazovat informace z jednotlivých oblastí fungování firmy do jednoho celku a poskytovat komplexní pohled na její podnikání `Využívání společné datové základny `Flexibilita a jednoduchost þIS musí podporovat organizační změnu vyvolanou reakcí na vývoj v okolí, nesmí jí bránit `Systémové pojetí jeho obsahu i funkcí

37 36 Klasifikace stupňů využití IS v organizaci Úroveň využívání stávajících IS Tempo rozvoje nových IS, rozšiřujících aplikační možnosti stávajících IS NÍZKÉ NÍZKÁ VYSOKÉ VYSOKÁ TovárnaStrategický nástroj Informační podporaNástroj obratu Organizace běžně využívá IS k řízení svých operativních činností; situace v oboru jí nenutí k aplikaci IS pro získání konkurenčních výhod. Organizace nevyužívá IS pro řízení každodenních operací, ani neuvažuje o jejich rozšíření neboť v oboru jejího působení nemohou být zdrojem konkurenčních výhod. Organizace zabezpečuje hladký chod svých podnikatelských aktivit díky funkcím IS a uvažuje o jejich rozšíření v zájmu získání dalších konkurenčních výhod z provozu IS. Organizace dosud neumí využívat IS k řízení svého podnikání; musí však urychleně dohnat své zpoždění a rozšířit rozsah aplikací IS, aby mohla být v oboru úspěšně konkurenceschopná.

38 37 Různé typy informačních systémů ¬Pro jednotlivé funkční oblasti podniku (finance, logistika, výroba, marketing, konstrukce apod.) - Transaction Processing Systems (TPS) (departmental systems). FPro řízení technologických procesů (PCS: Process Control Systems) - process automation FPro výkon administrativních činností (OAS - Office Automation Systems) ­Pro práci se znalostmi a pro podporu inženýrské práce - Knowledge Work Systems (KWS): CAD,CAM,CIM,expertní systémy. ®Manažerské informační systémy (MIS) - podpora reportingu o výsledcích podnikání firmy. ¯Systémy pro podporu rozhodování - Decision Support Systems (DSS); pracují s daty i s modely. °Systémy podpory vrcholového managementu - Executive Support Systems (ESS); disponují výpočetní, telekomunikační a multimediálními kapacitami, využitelnými pro různorodé problémy.

39 38 PCS Aplikační oblasti jednotlivých typů IS OPERATIVATAKTIKASTRATEGIE Rozhodování Nejistota - fuzzy Stochastické Deterministické TPS ESS Nové produkty Nové trhy Stávající produkty Stávající trhy MIS DSS OAS Plánování operací Organizování operací Zásobování Prodej Řízení operacíŘízení logistiky Rozvrhování operací Rozmisťování kapacit KWS Plánování projektů Plánování subdodávek Vývoj nových produktů

40 39 Životní cyklus IS tplánování (inception): Ôrozhodnutí o úloze, kterou bude muset nový IS sehrát v realizaci podnikatelských aktivit organizace a přidělení zdrojů, které budou nezbytné v dalších fázích životního cyklu tvýstavba (building): Ôzpracování projektu, vypracování programu jeho implementace sestavováním jeho stavebních modulů, pro které je nutné zajistit qnákup (acquisition) prvků systému, především potřebný HW a SW qvývoj (development) jednotlivých modulů, jejich otestování a následné propojenído větších celků subsystémů a komplexního systému tzavedení (implementation): Ôotestování funkcí systému, provedení zkušebního provozu a předání odpovědnosti za provoz vyškolené obsluze (pracovníkům uživatele) tprovoz a údržba (operation and maintenance): Ôrutinní fungování systému a postupné rozšiřování jeho uživatelských možností; údržba je zároveň modernizací tlikvidace (despatch): Ônáhrada existujícího systémem novým, do kterého musí být přetransformovány všechny provozuschopné prvky likvidovaného IS

41 40 Jak podporovat rozvoj aplikací IT při respektování jejich rostoucího významu v současném podnikání? nVelká nedorozumění vznikají proto, že podnikatelské cykly mají odlišný průběh než cykly technického rozvoje: ÙDochází-li ke zpomalení růstu hospodářských výsledků, je první reakcí reakcí vedení většiny firem snižovat investice do projektů dalšího rozvoje podnikání - všeho, co se zabývá novými (a proto neosvědčenými) technologiemi či novými distribučními cestami a unikátními službami. ÙAvšak podcenění potřeb podporovat technický rozvoj je stejně nebezpečné jako přecenění jeho významu. Nové technologie mohou být zdrojem neočekávaných konkurenčních výhod, rozšířit existující trhy nebo měnit hranice mezi obory. ÙZavírá-li vedení firmy oči před možnostmi technického rozvoje, riskuje to, že jimi vedená firma bude vytlačena ze svých pozic v oboru a na cílových trzích firmami, jejichž vedení je schopné vytvářet lepší strategické vize budoucích úspěchů z aplikací nových technologických možností.

42 41 ÀFirmy by neměly pracovat se zvláštními rozpočty pro rozvoj aplikací IT! âIzolace technického rozvoje v oblasti IT od technického rozvoje v jiných oblastech podnikání může být vražedná - vytváří se tím bariéra pro využití IT jako katalyzátoru komplexní podpory inovačního rozvoje produktů i operací firmy. âJe nutné, aby se rozpočty projektů, zabývajících se rozvojem aplikačních možností IT ve firmě, staly součástí rozpočtu výzkumně-vývojových činností organizace a došlo tak k přirozenému pronikání IT jako integrální součásti realizace všech rozvojových záměrů firmy. ÁDochází-li k nevyhnutelnému krácení výdajů na výzkum a vývoj, musí být zachována struktura portfolia rozvojových programů. Musí být zachovány i programy s dlouhodobým časovým horizontem (zatížené vyšší úrovní rizika) aplikace jejich výsledků a s poměrně dlouhou dobou návratnosti na ně vynakládaných investic. ÂFirmy musí dokázat výhodně investovat do nové generace prostředků ICT, jen tak mohu zajistit včasnou připravenost na využití (dočasných) konkurenčních výhod z předstihu v aplikaci nové technologie před svými hlavními konkurenty.


Stáhnout ppt "Emoce, hodnoty a etika v organizaci Komunikace a informace v organizaci."

Podobné prezentace


Reklamy Google