Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Psychologie II Komunikace v malých skupinách Přednáška 12.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Psychologie II Komunikace v malých skupinách Přednáška 12."— Transkript prezentace:

1 Psychologie II Komunikace v malých skupinách Přednáška 12

2 Obsah přednášky 1. Typy malých skupin 2. Role člena skupiny 3. Funkce leaderů ve skupině 4. Soudržnost skupiny 5. Komunikační sítě v malých skupinách 6. Kreativní myšlení ve skupině

3 1. Typy malých skupin Primární skupina – základní společenská jednotka, kam patříme (rodina) –Příležitostné nebo sociální skupiny – rozšíření naší primární skupiny (přátelé, spolužáci,...) Sekundární skupiny: –Studijní nebo výcvikové skupiny – sdružujeme se do skupiny, abychom se něco naučili o daném předmětu (škola, sportovní klub,...) –Pracovní skupiny – mají konkrétní cíl, kterého chtějí dosáhnout.

4 2. Role člena skupiny Dynamika skupiny – síly, které ovlivňují chování jednotlivých členů skupiny. –Dynamika skupiny ovlivňuje, jak se skupina úspěšně vyrovná s úkoly a dosáhne svých cílů. Výkon skupiny závisí na podstatě a kvalitě interakcí uvnitř skupiny. Proto je důležité poznat, jak skupina pracuje. V reálných situacích se členové malých skupin chovají různými způsoby - ve skupině existují různé role: –souhlasí –nesouhlasí –kladou otázky –vyslovují své názory a návrhy – kritizují atd.

5 2.1 R. Bales (1970): Interaction process analysis Nejznámější teorie zabývající se interakcemi ve skupině. Vysvětluje vzorce interakcí (vztahů) uvnitř skupiny. –Pomocí analýzy těchto interakcí získáme vhled do základních postojů členů skupiny, do jejich osobnosti a jejich pozici ve skupině. Bales určil 12 vzorců chování jedince uvnitř skupiny.

6 R. Bales, 1970: Interaction process analysis 12 vzorců chování: A Pozitivní a smíšené aktivity 1. Chová se přátelsky 2. Dramatizuje situaci 3. Souhlasí B Pokus o řešení 4. Předkládá návrhy 5. Předkládá své názory 6. Předkládá informace

7 CDotazování 7. Ptá se na informace 8. Ptá se na názory 9. Ptá se na návrhy DNegativní a smíšené činnosti 10. Nesouhlasí 11. Ukazuje napětí 12. Chová se nepřátelsky

8 R. Bales: Interaction process analysis Horní a dolní kategorie představují socio-emocionální dimenze interakcí. Prostřední kategorie popisují interakci při vykonávání úkolů

9 U některých členů skupiny převládá jen jedna kategorie chování. Většinou však je chování členů skupiny různorodější. –Nepřevládá jedna kategorie chování, ale během určitého času můžeme u jednotlivých členů identifikovat více typů chování.

10 Adekvátnost určité kategorie chování ve skupině Není žádné „ideální“ skupinové chování. –Adekvátnost určitého chování záleží na situaci. Existují skupiny, které vyžadují nejméně jednoho kritického člena.

11 2.2 Základní typy rolí ve skupině – Benne a Sheats (1948) Jiný pohled: 1. Role zaměřené na cíl 2. Role zaměřené na udržování skupiny 3. Sebestředné role (kontraproduktivní chování)

12 2.2.1 Role zaměřené na cíl Role zaměřené na cíl naplňují funkci dosažení skupinového cíle. Jedná se zejména o tyto činnosti: –formulování nápadů a návrhů –hledání a nabízení informací –hledání a nabízení názorů –objasňující nápady a návrhy –orientování skupiny –sumarizace diskutovaných nápadů

13 2.2.2 Role zaměřené na udržování skupiny Role zaměřené na udržování skupiny naplňují sociální funkce. Jedná se zejména o tyto činnosti: –Podpora ostatních (pochvala, souhlas) –Harmonizace skupiny a snižování napětí –Umožňování opomíjeným členům skupiny se zapojit

14 2.2.3 Sebestředné role Sebestředné role jsou většinou disfunční. Jedná se zejména o tyto činnosti: –blokování –odmítání kooperace, –vtipkování, zesměšňování (odmítání brát věci vážně) –puntičkářství –hledání problémů ve všem, co se skupiny týká Skupina může mít z těchto rolí prospěch pouze v některých případech –Potřeba snížit napětí (vtipkování) –Přinucení skupiny k činnosti (blokování), –Přinucení skupiny věnovat pozornost těm aspektům práce, které by jinak byly přehlédnuty (puntičkářství)

15 3. Funkce leaderů ve skupině Jaké vlastnosti by měl mít manager nebo leader? Někteří psychologové studující organizační chování přicházejí s jiným pohledem na věc: Vůdcovství se netýká pouze osobní kvality jednotlivce. Ve skupině existuje více funkcí, které musí být naplněny. –(1) Leaderem se může stát ten, který je schopen tyto funkce úspěšně vykonávat. –(2) Nebo vůdcovství přechází z jedné osoby na druhou. –(3) Nebo vůdcovství je rozděleno mezi členy skupiny.

16 Úkolové a sociální funkce leaderů Vůdcovství zahrnuje dva okruhy činností: (1) úkolové a (2) sociální funkce. –Úkolové funkce jsou takové činnost, které pomáhají skupině dosáhnout jejích cílů. –Sociální funkce zahrnuje všechny činnosti, které zlepšují emocionální klima ve skupině nebo zvyšují spokojenost členů skupiny

17 Oba okruhy funkcí skupiny potřebují. Někdy je obtížné pro jednu osobu plnit úkolové i sociální funkce. –Ve skupině pak mohou být dva vůdci – (1) jeden naplňuje úkolovou funkci a (2) druhý sociální.

18 4. Soudržnost skupiny Soudržnost skupiny – úhrn sil působících na členy, aby setrvali ve skupině Soudržnost skupiny nevede vždy k nejvyšší produktivitě. Výhodou soudržnosti - členové mají tendenci si navzájem pomáhat, dobře řeší krizové situace a nebojí se otevřeně klást otázky. Soudržnost skupiny vytváří požadavek na konformitu. Na druhé straně se však členové soudržné skupiny neobávají nesouhlasit. Naopak členové méně soudržných skupin se nesouhlasit obávají.

19 Faktory ovlivňující soudružnost skupiny Otevřenost Zpětná vazba Zkušenosti s týmovou prací Kompatibilita členů skupiny

20 5. Komunikační sítě v malých skupinách Komunikační sítě – vzorce lidské interakce. Většinou se používají následující sítě:

21 5.1 Centralizované systémy Centralizované systémy, spíše mají vedoucího. Kolo –Jedna osoba (vedoucí) je cílem komunikace každého člena skupiny. Jako centrální osoba může komunikovat s každým členem skupiny, ale samotní členové mezi sebou komunikovat nemohou. Řetěz –Tři členové skupiny mohou komunikovat pouze s těmi členy, které mají ve svém sousedství, ale další dva pouze s jedním členem skupiny. Y –Tři členové mohou komunikovat pouze s jednou osobou.

22 5.2 Decentralizované systémy Decentalizované systémy, někdy mají vedoucího, někdy ne. Kruh Každý člen může komunikovat s dvěma sousedními členy. Vícekanálová síť Každý člen skupiny může komunikovat s každým.

23 5.3 Účinnost jednotlivých typů sítí Který typ sítě je nejúčinnější při řešení problémů? Experiment, který prováděl Leavitt (1951): –Každé z pěti osoby byly dány určité informace nezbytné pro řešení problému. –Leavitt použil různé typy sítí, aby zjistil jejich efektivitu při řešení problému.

24 Výsledky experimentu Kolo – nejcentralizovanější síť. Výkon je nejlépe organizovaný a nejrychlejší. Kruh – málo centralizovaná síť. Výkon byl neorganizovaný a pomalý. Největší nevýhodou bylo, že tento typ sítě má tendenci vytvářet velký počet chyb tím, jak se členové pokouší komunikovat po obvodu kruhu. Y, kolo, řetěz – členové skupiny si vyvinuli jednu komunikační proceduru, kterou pak dále využívali. To však nebylo možné u komunikační sítě kruh.

25 Další zjištění při delší době trvání experimentu: –Pokud se skupině podařilo vytvořit určitou proceduru, jak spolu komunikovat, pracovali účinně bez ohledu na to, o jaký typ sítě se jednalo. –Podstata řešeného problému rovněž souvisí s efektivností jednotlivých typů sítí. –Centralizované sítě jsou výhodnější pří řešení jednoduchých problémů (v experimentu: identifikace barev, symbolů a čísel) –Decentralizované sítě jsou výhodnější pří řešení složitějších problémů (v experimentu: aritmetické úkoly, uspořádávání slov, vytváření vět, diskuse).

26 Vzhledem k tomu, že většina reálných problémů, které skupiny řeší, je dosti složitá, decentralizované sítě jsou výhodnější. Další výhoda decentralizovaných sítí – vytváří vysoké uspokojení pro jednotlivé členy. Kolo – síť je efektivní a rychlá, vede však ke snížení soudržnosti skupiny, snižuje invenci, činí členy příliš závislé na vedoucím. Víceikanálová síť – nejprve je velmi neúčinná a pomalá. Hlavní výhodou je korekce daná zpětnou vazbou. Výsledkem je pak větší přesnost –Možnost mluvit s každým členem skupiny vytváří vysokou skupinovou morálku.

27 6. Kreativní myšlení ve skupině Divergentní myšlení – hledání nových, neotřelých řešení. Brainstorming – technika účinného řešení problému. Osborn (1957) –Metoda má odstranit myšlenkové bariér dané tlakem konformity.

28 Zásady brainstormingu Expresivnost. –Každá myšlenka, která přijde na mysl, může být vyjádřena, i když je podivná, divoká či fantastická. Je při tom potřeba povzbuzovat neformálnost a zbavit se jakýchkoli zábran. Nehodnotit. –Nápady by neměly být v generační fázi jakýmkoli způsobem hodnoceny či kritizovány. Všechny myšlenky jsou pokládány za hodnotné. Kvantita. –Čím více nápadů, tím lépe. Zvyšuje se tím možnost vygenerování lepších řešení. Stavba. –Myšlenky ostatních by měly být jak modifikovány, tak rozvíjeny.

29 Účinnost brainstormingu Účinnost brainstormingu závisí na několika faktorech –vztahy mezi členy skupiny –podstatě řešeného problému –typ vedení, které skupina má Když je skupina soudržná a když někteří její členové mají zkušenost s brainstormingem, přináší velmi dobré výsledky.

30 „ Idea killers“ – jak utlumit kreativní myšlení ve skupině Výroky typu: –To je k smíchu. –To jsme již vyzkoušeli. –To je bláznivý nápad. –To nebude nikdy fungovat. –To by byla příliš velká změna. –Jsme na to příliš malí. –To je nepraktické. –Vraťme se zpět na zemi. –Nemůžete učit starého psa novým trikům. –To je úplně špatné. –Nevíte, o čem mluvíte. –To není možné.


Stáhnout ppt "Psychologie II Komunikace v malých skupinách Přednáška 12."

Podobné prezentace


Reklamy Google