Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Komunikace v malých skupinách Přednáška 5. Obsah přednášky 1. Typy malých skupin 2. Role člena skupiny 3. Funkce leaderů ve skupině 4. Soudržnost skupiny.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Komunikace v malých skupinách Přednáška 5. Obsah přednášky 1. Typy malých skupin 2. Role člena skupiny 3. Funkce leaderů ve skupině 4. Soudržnost skupiny."— Transkript prezentace:

1 Komunikace v malých skupinách Přednáška 5

2 Obsah přednášky 1. Typy malých skupin 2. Role člena skupiny 3. Funkce leaderů ve skupině 4. Soudržnost skupiny 5. Komunikační sítě v malých skupinách 6. Sociální lenost 7. Skupinové myšlení 8. Kreativní myšlení ve skupině

3 1. Typy malých skupin Primární skupina – základní společenská jednotka, kam patříme (rodina)  Příležitostné nebo sociální skupiny – rozšíření naší primární skupiny (přátelé, spolužáci,...) Sekundární skupiny:  Studijní nebo výcvikové skupiny – sdružujeme se do skupiny, abychom se něco naučili o daném předmětu (škola, sportovní klub,...)  Pracovní skupiny – mají konkrétní cíl, kterého chtějí dosáhnout.

4 2. Role člena skupiny Dynamika skupiny – síly, které ovlivňují chování jednotlivých členů skupiny.  Dynamika skupiny ovlivňuje, jak se skupina úspěšně vyrovná s úkoly a dosáhne svých cílů. Výkon skupiny závisí na podstatě a kvalitě interakcí uvnitř skupiny. Proto je důležité poznat, jak skupina pracuje. V reálných situacích se členové malých skupin chovají různými způsoby - ve skupině existují různé role:  souhlasí  nesouhlasí  kladou otázky  vyslovují své názory a návrhy  kritizují atd.

5 2.1 R. Bales (1970): Interaction process analysis Nejznámější teorie zabývající se interakcemi ve skupině. Vysvětluje vzorce interakcí (vztahů) uvnitř skupiny.  Pomocí analýzy těchto interakcí získáme vhled do základních postojů členů skupiny, do jejich osobnosti a jejich pozici ve skupině. Bales určil 12 vzorců chování jedince uvnitř skupiny.

6 R. Bales, 1970: Interaction process analysis 12 vzorců chování: Společensko-emocionální dimenze interakcí A. Pozitivní a smíšené aktivity D. Negativní a smíšené aktivity 1. Chová se přátelsky10. Nesouhlasí 2. Dramatizuje situaci11. Ukazuje napětí 3. Souhlasí12. Chová se nepřátelsky Interakce při vykonávání úkolů B. Pokus o řešeníC. Dotazování 4. Předkládá návrhy7. Ptá se na informace 5. Předkládá své názory8. Ptá se na názory 6. Předkládá informace9. Ptá se na návrhy

7 R. Bales: Interaction process analysis Horní a dolní kategorie představují socio-emocionální dimenze interakcí. Prostřední kategorie popisují interakci při vykonávání úkolů

8 U některých členů skupiny převládá jen jedna kategorie chování. Většinou je chování členů skupiny různorodější:  Nepřevládá jedna kategorie chování, ale během určitého času můžeme u jednotlivých členů identifikovat více typů chování. R. Bales: Interaction process analysis Chovají se členové skupiny jedním nebo více způsoby?

9 Adekvátnost určité kategorie chování ve skupině Není žádné „ideální“ skupinové chování.  Adekvátnost určitého chování záleží na situaci. Existují skupiny, které vyžadují nejméně jednoho kritického člena.

10 2.2 Základní typy rolí ve skupině – Benne a Sheats (1948) 1. Role zaměřené na cíl 2. Role zaměřené na udržování skupiny 3. Sebestředné role (kontraproduktivní chování) Jiný pohled:

11 2.2.1 Role zaměřené na cíl Role zaměřené na cíl naplňují funkci dosažení skupinového cíle. Jedná se zejména o tyto činnosti:  formulování nápadů a návrhů  hledání a nabízení informací  hledání a nabízení názorů  objasňující nápady a návrhy  orientování skupiny  sumarizace diskutovaných nápadů

12 2.2.2 Role zaměřené na udržování skupiny Role zaměřené na udržování skupiny naplňují sociální funkce. Jedná se zejména o tyto činnosti:  Podpora ostatních (pochvala, souhlas)  Harmonizace skupiny a snižování napětí  Umožňování opomíjeným členům skupiny se zapojit

13 2.2.3 Sebestředné role Sebestředné role jsou většinou disfunkční. Jedná se zejména o tyto činnosti:  blokování  odmítání kooperace,  vtipkování, zesměšňování (odmítání brát věci vážně)  puntičkářství  hledání problémů ve všem, co se skupiny týká Skupina může mít z těchto rolí prospěch pouze v některých případech  Potřeba snížit napětí (vtipkování)  Přinucení skupiny k činnosti (blokování),  Přinucení skupiny věnovat pozornost těm aspektům práce, které by jinak byly přehlédnuty (puntičkářství)

14 3. Funkce leaderů ve skupině Jaké vlastnosti by měl mít leader? Někteří psychologové studující organizační chování přicházejí s jiným pohledem na věc: Vůdcovství se netýká pouze osobní kvality jednotlivce. Ve skupině existuje více funkcí, které musí být naplněny.  (1) Leaderem se může stát ten, který je schopen tyto funkce úspěšně vykonávat.  (2) Nebo vůdcovství přechází z jedné osoby na druhou.  (3) Nebo vůdcovství je rozděleno mezi členy skupiny.

15 Úkolové a sociální funkce leaderů Vůdcovství zahrnuje dva okruhy činností:  (1) úkolové funkce  (2) sociální funkce Úkolové funkce - činnost, které pomáhají skupině dosáhnout jejích cílů. Sociální funkce - činnosti, které zlepšují emocionální klima ve skupině nebo zvyšují spokojenost členů skupiny.

16 Skupiny potřebují oba okruhy funkcí. Někdy je obtížné pro jednu osobu plnit úkolové i sociální funkce.  Ve skupině pak mohou být dva vůdci: (1) jeden naplňuje úkolovou funkci. (2) druhý naplňuje sociální funkci. Úkolové a sociální funkce leaderů

17 4. Soudržnost skupiny Soudržnost skupiny – úhrn sil působících na členy, aby setrvali ve skupině Soudržnost skupiny nevede vždy k nejvyšší produktivitě. Výhodou soudržnosti - členové mají tendenci si navzájem pomáhat, dobře řeší krizové situace a nebojí se otevřeně klást otázky. Soudržnost skupiny vytváří požadavek na konformitu. Na druhé straně se však členové soudržné skupiny neobávají nesouhlasit. Naopak členové méně soudržných skupin se nesouhlasit obávají.

18 Faktory ovlivňující soudružnost skupiny: Otevřenost Zpětná vazba Zkušenosti s týmovou prací Kompatibilita členů skupiny

19 5. Komunikační sítě v malých skupinách Komunikační sítě – vzorce lidské interakce. Většinou se používají následující sítě:

20 5.1 Centralizované systémy Centralizované systémy, spíše mají vedoucího. Kolo  Jedna osoba (vedoucí) je cílem komunikace každého člena skupiny. Jako centrální osoba může komunikovat s každým členem skupiny, ale samotní členové mezi sebou komunikovat nemohou. Řetěz  Tři členové skupiny mohou komunikovat pouze s těmi členy, které mají ve svém sousedství, ale další dva pouze s jedním členem skupiny. Y  Tři členové mohou komunikovat pouze s jednou osobou.

21 5.2 Decentralizované systémy Decentralizované systémy, někdy mají vedoucího, někdy ne. Kruh Každý člen může komunikovat s dvěma sousedními členy. Vícekanálová síť Každý člen skupiny může komunikovat s každým.

22 5.3 Účinnost jednotlivých typů sítí Který typ sítě je nejúčinnější při řešení problému? Experiment, který prováděl Leavitt (1951):  Každé z pěti osoby byly dány určité informace nezbytné pro řešení problému.  Leavitt použil různé typy sítí, aby zjistil jejich efektivitu při řešení problému.

23 Výsledky experimentu Kolo – nejcentralizovanější síť. Výkon je nejlépe organizovaný a nejrychlejší. Kruh – málo centralizovaná síť. Výkon byl neorganizovaný a pomalý. Největší nevýhodou bylo, že tento typ sítě má tendenci vytvářet velký počet chyb tím, jak se členové pokouší komunikovat po obvodu kruhu. Y, kolo, řetěz – členové skupiny si vyvinuli jednu komunikační proceduru, kterou pak dále využívali. To však nebylo možné u komunikační sítě kruh.

24 Další zjištění při delší době trvání experimentu:  Pokud se skupině podařilo vytvořit určitou proceduru, jak spolu komunikovat, pracovali účinně bez ohledu na to, o jaký typ sítě se jednalo.  Podstata řešeného problému rovněž souvisí s efektivností jednotlivých typů sítí.  Centralizované sítě jsou výhodnější pří řešení jednoduchých problémů (v experimentu: identifikace barev, symbolů a čísel)  Decentralizované sítě jsou výhodnější pří řešení složitějších problémů (v experimentu: aritmetické úkoly, uspořádávání slov, vytváření vět, diskuse).

25 Vzhledem k tomu, že většina reálných problémů, které skupiny řeší, je dosti složitá, decentralizované sítě jsou výhodnější. Další výhoda decentralizovaných sítí – vytváří vysoké uspokojení pro jednotlivé členy. Kolo – síť je efektivní a rychlá, vede však ke snížení soudržnosti skupiny, snižuje invenci, činí členy příliš závislé na vedoucím. Víceikanálová síť – nejprve je velmi neúčinná a pomalá. Hlavní výhodou je korekce daná zpětnou vazbou. Výsledkem je pak větší přesnost  Možnost mluvit s každým členem skupiny vytváří vysokou skupinovou morálku.

26 6. Sociální lenost Staré pozorování: zemědělský inženýr Ringelmann – pokud 3 lidé táhnou společně za provaz při přetahování, dosahují pouze 2,5x násobku výkonu jednotlivce. 8 lidí dosáhlo méně než 4násobku výkonu jednotlivce. Důvody sociální lenosti:  Jednotné úsilí (ostatní se ulívají, proč já bych se měl namáhat?)  Ztráta osobní odpovědnosti (Ztratím se v davu, proč bych se honil?)  Snížení motivace vzhledem ke sdílení odměny (Proč se snažit, když všichni nakonec dostanou stejně?)  Zhoršení koordinace (Každý zabere v jinou dobu.)

27 Sociální lenost se projevuje tam, kde: Úkol je vnímán jako nedůležitý nebo příliš snadný. Členové skupiny se domnívají, že jejich osobní přínos k plnění skupinového úkolu nelze rozpoznat. Členové skupiny si myslí, že jejich spolupracovníci se ulívají.

28 Kulturní rozdíly Poznatky týkající se sociální lenosti však neplatí všeobecně. Rozdíl mezi kulturami:  Individualistické (USA, západní Evropa)  Kolektivistické (Východní Asie, Jižní Amerika) V kolektivistických kulturách platí:  Když má nějaký úkol řešit větší skupina lidí, existuje zde daleko nižší tendence k propadání nečinnosti než v individualistických kulturách.  Důležitost sociálních vztahů (klíčový prvek kolektivistických kultur) vede lidi k tomu, aby pracovali tvrději pro cíle, které prospívají celé skupině než pro ty, z kterých má prospěch pouze jednotlivec.

29 7. Skupinové myšlení Jev, který se objevuje v příliš soudržných skupinách. Skupina přijímá špatná rozhodnutí, které by její členové – pokud by rozhodovali sami za sebe – nikdy nepřijali. Důvodem je vzájemná snadná ovlivnitelnost, snaha o docílení souladu, úsilí o sjednocení názorů.

30 Soudržnost skupiny a tolerance k alternativním názorům Obecně platí, že růstem soudržnosti skupiny roste i tolerance vůči alternativním názorům a rozhodnutí. To ale neplatí v případě skupinového myšlení – tvrdé potlačení kritických názorů. Podmínky skupinového myšlení:  členové skupiny pracují v těsném spojení  sdílejí stejné hodnoty  problém je velmi stresuje

31 7.1 Některé symptomy skupinového myšlení Nevyhnutelnost – členové sdílí iluzi o nevyhnutelnosti, kterou se brání před nebezpečím – přehnaný optimismus Racionalizace – členové ignorují hrozby. Kolektivně dostatečně racionalizují svá rozhodnutí, aby se vyhnuli negativní zpětné vazbě a kritice. Morálka - členové věří v etickou správnost svých řešení. Stereotypy - členové se drží předsudků, např. o svých nepřátelích či konkurentech.

32 Některé symptomy skupinového myšlení (pokrač.) Tlak – členové vyvíjejí přímý nátlak na každého, kdo vyjádří jakoukoli pochybnost o argumentech, použitých ve prospěch přijímaného záměru. Autocenzura - členové se vyhýbají veškerým odchylkám od skupinového konsensu. Mají-li výhrady, mlčí. Jednomyslnost - členové sdílejí iluzi jednomyslnosti, která se týká všech názorů, vyřčených ve prospěch přijímaného řešení.

33 7.2 Důsledky skupinového myšlení 1. Skupina omezuje diskuse jen na několik málo možností, nepřihlíží k jiným možným variantám. 2. Skupina nedokáže přehodnotit průběh akce, i když se členové dozvědí o rizicích, které předtím neznali. 3. Skupina nevyžaduje mínění žádných vnějších expertů, kteří by mohli zhodnotit situaci v jiném světle. 4. Členy skupiny nezajímají protichůdné informace.

34 7.3 Jak čelit skupinovému myšlení? Možné techniky: 1. Každý z členů skupiny je povinen k navrhnutým řešením sdělit nějaké výhrady nebo pochybnosti. 2. Členové vedení nesmějí bránit kritice dříve přijatých názorů. 3. Skupina může být rozdělena na 2 nebo více podskupin, které se zabývají týmiž problémy. 4. Skupina projednává své návrhy s nezávislými experty. 5. Po dosažení konsensu jsou všichni vyzváni k přehodnocení společného názoru, aby zkontrolovali jeho oprávněnost. „Advocatus diaboli“ – osoba, která se zaměří na hledání možných chyb v předkládaných návrzích.

35 8. Kreativní myšlení ve skupině Divergentní myšlení – hledání nových, neotřelých řešení. Brainstorming – technika účinného řešení problému. Osborn (1957)  Metoda má odstranit myšlenkové bariér dané tlakem konformity.

36 Zásady brainstormingu Expresivnost.  Každá myšlenka, která přijde na mysl, může být vyjádřena, i když je podivná, divoká či fantastická. Je při tom potřeba povzbuzovat neformálnost a zbavit se jakýchkoli zábran. Nehodnotit.  Nápady by neměly být v generační fázi jakýmkoli způsobem hodnoceny či kritizovány. Všechny myšlenky jsou pokládány za hodnotné. Kvantita.  Čím více nápadů, tím lépe. Zvyšuje se tím možnost vygenerování lepších řešení. Stavba.  Myšlenky ostatních by měly být jak modifikovány, tak rozvíjeny.

37 Účinnost brainstormingu Účinnost brainstormingu závisí na několika faktorech  vztahy mezi členy skupiny  podstatě řešeného problému  typ vedení, které skupina má Když je skupina soudržná a když někteří její členové mají zkušenost s brainstormingem, přináší velmi dobré výsledky.

38 „Idea killers“ – jak utlumit kreativní myšlení ve skupině Výroky typu:  To je k smíchu.  To jsme již vyzkoušeli.  To je bláznivý nápad.  To nebude nikdy fungovat.  To by byla příliš velká změna.  Jsme na to příliš malí.  To je nepraktické.  Vraťme se zpět na zemi.  Nemůžete učit starého psa novým trikům.  To je úplně špatné.  Nevíte, o čem mluvíte.  To není možné.


Stáhnout ppt "Komunikace v malých skupinách Přednáška 5. Obsah přednášky 1. Typy malých skupin 2. Role člena skupiny 3. Funkce leaderů ve skupině 4. Soudržnost skupiny."

Podobné prezentace


Reklamy Google