Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Mgr. Václav Víška, Ph.D. Katedra českého jazyka a literatury Pedagogická fakulta Univerzita Hradec Králové Tel.: 493 331 350

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Mgr. Václav Víška, Ph.D. Katedra českého jazyka a literatury Pedagogická fakulta Univerzita Hradec Králové Tel.: 493 331 350"— Transkript prezentace:

1 Mgr. Václav Víška, Ph.D. Katedra českého jazyka a literatury Pedagogická fakulta Univerzita Hradec Králové Tel.: Web:

2  BRABCOVÁ, R. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN,  ČECHOVÁ, M. Čeština a její vyučování. Praha: SPN,  KREJČOVÁ, Eva, VOLFOVÁ, Marta. Didaktické hry v matematice. Hradec Králové: Gaudeamus,  LOUDOVÁ, I., VÍŠKA, V., SLINTÁKOVÁ, M. Komunikace. Hradec Králové: Gaudeamus,  NELEŠOVSKÁ, Alena, SVOBODOVÁ, Jana. Hry zaměřené na osobnostní a sociální rozvoj žáků mladšího školního věku. Olomouc: UP Olomouc,  PIŠLOVÁ, Simona. Jazykové hry. Praha: Fortuna,  POLÍVKOVÁ, Dorota. Hry pro jazykové vyučování. Praha: SPN,  VÍŠKA, V., NOVÁKOVÁ, L. Čeština nás baví. Hry pro výuku českého jazyka pro první stupeň ZŠ. Praha: Triton,  VÍŠKA, V., LOUDOVÁ, I., SLINTÁKOVÁ, M. Dopis. Hradec Králové: Gaudeamus,  VÍŠKA, V., LOUDOVÁ, I., SLINTÁKOVÁ, M. Tvarosloví. Hradec Králové: Gaudeamus,  Učebnice češtiny 1. – 5. třída ZŠ (nakl. Alter, Nová škola apod.).  Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 

3 Zimní semestr Letní semestr  Zápočet:  Jeden námět na jakékoliv učivo ze zimního semestru.  Zápočet:  Jeden námět na jakékoliv učivo z letního semestru.  Zkouška:  Zápočet ze ZSDVK1 a ZSDVK2.

4  Úvod  Pravopis  Učivo o zvukové stránce jazyka + hláskoslovné učivo  Tvarosloví na prvním stupni: skloňování jmen, časování sloves  Učivo o slovních druzích  Tvoření slov  Rozvíjení slovní zásoby, lexikologie, textová cvičení  Cíle syntaktického učiva, metody výuky, rozvržení učiva, stylistické aspekty skladby  Klasifikace a hodnocení jazykového učiva  Zábavné metody a formy práce v Čj na 1. stupni  Aktivizace v češtině

5  Slohové postupy, slohové útvary  Fáze nácviku slohového projevu  Slohový postup popisný a charakterizační  Slohový postup vyprávěcí  Slohový postup informační – zpráva, žádost, životopis, dopis, obchodní dopis  Mluvené projevy  Projektové vyučování  Hodnocení a klasifikace  Organizace zkoušky

6       

7

8  Není lingvistická disciplína: ◦ souhrn konvenčních pravidel jak zapisovat mluvený jazyk, ◦ pravopisné jevy se ale probírají v těsné souvislosti s tvaroslovím (morfologie), tvořením slov, hláskoslovím, lexikologií a syntaxí, tedy s lingvistickými disciplínami, ◦ pravopis je v podstatě aplikace těchto disciplín.

9  Lexikální pravopis – jevy uprostřed slova – jedná se o všechny jevy, které se vyskytují ve slově mimo koncovky. velká písmena vyjmenovaná slova psaní i/y v kořeni slov ú/ů předpony a předložky s/z ě

10  Morfologický pravopis – jevy v koncovce slov spojené se skloňováním či časováním, vyjma shody přísudku s podmětem. časování sloves skloňování podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek

11  Syntaktický pravopis – jevy spojené s větnou strukturou. shoda podmětu s přísudkem větná interpunkce

12  Pravopisný výcvik na ZŠ je založený na drilu – opakování a procvičování.  Učitel 2. stupně předpokládá u žáků znalosti lexikálního pravopisu a základy morfologického.  Ačkoliv se v páté třídě objevuje shoda přísudku s podmětem, nelze na těchto znalostech stavět.

13

14  Seznámení s vyjmenovanými slovy.  Žáci si mohou vyrobit netradiční přehled vyjmenovaných slov.  Obměna – ve velkém se mohou vyrobit plakáty, kde budou obrázky se slovem – ujasní se tak význam slov.

15

16

17

18

19

20  Napište pět slov, ve kterých se vyskytuje y po c – co mají tato slova společného?  Napište deset slov s předponou z.  Napište co nejdelší větu, ve které má každé slovo alespoň jedno i.  Napište větu, ve které všechna slova začínají velkým písmenem.  Napište pět slov, ve kterých se uprostřed píše ú.

21 a pravopis

22  Zaměření: paměťové osvojení vyjmenovaných slov.  Pomůcky: sady karet vyrobených na principu hry „Černý Petr“ – každá sada bude mít asi 10 párů karet (z každého páru bude na jedné obrázek, např. páv, a na druhé vyjmenované slovo „pýcha“; nebo obrázek klíče a k němu slovo „zamykat“) a jednoho Černého Petra.  Pravidla:  Žáci si mohou karty vyrobit sami, a tím si vyjmenovaná slova procvičí rovněž. Učitel žáky rozdělí do skupin, které budou mít 4-6 členů. Každá skupina dostane sadu kartiček; úkolem každého hráče je shromáždit co nejvíce karetních dvojic. Na koho nakonec zbude Černý Petr, prohrál.

23  Zaměření: paměťové osvojení vyjmenovaných slov.  Pomůcky: židle, karty s vyjmenovanými slovy (vyjmenovaná slova se na kartičkách budou opakovat 2x - 4x), seznam vybraných vyjmenovaných slov.  Pravidla:  Žáci si vylosují kartičky. Poté se určí jeden hráč – vypravěč, který má k dispozici seznam vyjmenovaných slov, jež mají ostatní žáci na svých kartičkách. Vypravěč stojí uprostřed kruhu a vypráví příběh. Během příběhu vysloví vyjmenované slovo, žáci, kteří mají toto slovo na své kartičce, se v tu chvíli stávají „škatulaty“ a mění své pozice. V tomto okamžiku se vypravěč snaží zaujmout jedno z uvolněných míst. Kdo zůstane stát, stává se vypravěčem.

24  Zaměření: pravopis psaní y u vyjmenovaných slov a slov příbuzných.  Pomůcky: tabule, křída, psací pomůcky.  Pravidla:  Učitel napíše na tabuli několik vyjmenovaných slov vedle sebe a podtrhne je. Žáci mají za úkol vymyslet a v lavici si zapsat ke každému slovu na tabuli co nejvíce slov příbuzných. Po jednom je poté chodí zapisovat pod vybrané slovo na tabuli a vysvětlují jeho význam ostatním.

25  Zaměření: pravopis psaní velkých písmen.  Pomůcky: psací pomůcky.  Pravidla:  Žáci si vysunou židle z lavic, aby měli dostatek místa pro pohyb. Učitel předčítá text. V okamžiku, kdy žák uslyší slovo, ve kterém se píše velké písmeno, udělá předem smluvený pohyb: poskok, tlesknutí, dřep s výskokem atd.  Když učitel dočte text, děti se posadí do lavic a pokusí se slova, ve kterých se vyskytovala velká písmena, zapsat. Kdo si vzpomene na nejvíce slov?  Obměna: žáci se mohou pokusit začlenit všechna slova do věty. Vyhrává ten, kdo vymyslí nejvtipnější.

26  Zaměření: pravopis psaní y/i, lze aplikovat na řadu dalších pravopisných i jiných jevů (ž/š, mě/mně…).  Pomůcky: žáci si zhotoví dvě kartičky, na jedné z nich je napsáno y, na druhé i.  Pravidla:  První dvě minuty v některých hodinách češtiny může probíhat pravopisná rozcvička celé třídy. Učitel říká slova, žáci zvedají kartičku s patřičným písmenem nad hlavu; učitel vyvolá pokaždé někoho ze třídy a ten pravopis odůvodní.  Obměna: žák, který má zájem o jedničku, si stoupne před tabuli bokem ke třídě a čelem k učiteli a hry se účastní zde, zbytek třídy v „rozcvičce“ pokračuje s ním. Každý jev odůvodňuje žák před tabulí. Za určitý počet správných odpovědí získá jedničku nebo jinou odměnu.

27 V chorvatsku 12. září 2006 Mylé děty, pýšu Vám dopys s dovolené. Je tu velmi hesky. Sluníčko svítý a vúbec neprší. Škoda, že tu nemúžete bít semnou. Zatímco nebudu ve škole, pylně se učte a poslouchejte paní učitelku, která vás učý místo mě. Hlavně ty, honzo, dávej pozor a nezlop. V českém jazyce dejte pozor na pravopisné chibi. V matematyce zase na žpatná čýsla. Příštý tíden se vrátím do školi a všechno zkontroluji. Mějte se zatým moc krásně a dávejte na sebe pozor. Vaše paný učitelka Jana Navrátylová

28 1. Přepsat dopis. 2. Hromadné odůvodňování chyb. 3. Učitel si přepsané dopisy vybere a ještě sám ohodnotí.

29 Bylo sichravo. Traktory vyjeli do polí. Ve městě proudili davy lidí ulicemi. Raději jsme šly do restaurace u Medvídků. Pamatovali jsme na to, že jíst a pít se má střídmně, a proto jsme si objednali bílou kávu. Nevěděly sme, co číšník přinese, zužoval nás strach. Dáme mu zpropitné? Pak přišly naši přátelé. Přišli, aby nám udělaly radost. Mezitím na nás na parkovišti čekali autobusy. Odjíždíme totiž navštívit Mezinárodní hudební festival pražské jaro.

30  Přepis (jako u předchozího).  Učitelské opravy: Bylo sichravo.  Odůvodňování – nácvik algoritmů.

31  Projížděly sme s otcem celý liberecko. Projely Jsme už skoro všetsko. My fšak cestujeme rády. Vílety maj řádný grády. S tátou sme jak trosečnícy. Potkáváme pany snící. Vydíme i bezdomofce. Prohlížíme fšechny kopce. Uš sme doma uš sme tu. Sláva nazdar výletu.

32 Upozornit na:  pravopis,  variety jazyka,  syntax,  apod.

33

34  Souhlásky – konsonanty Tvrdé: H CH K R D T N Měkké: Ž Š Č Ř C J Ď Ť Ň Obojetné: H CH K R D T N  Samohlásky – vokály Krátké: A E I O U Dlouhé: Á É Í Ó Ú  Dvojhlásky: OU AU EU

35

36

37  Znělé  Neznělé  Při spojování souhlásek dochází v českém jazyce k mnoha úskalím.

38  Stojí-li vedle sebe dvě souhlásky (Z – N), dochází k asimilaci: poslední hláska ovlivní celou skupinu.  Př.: shora [zhora]  Výjimky: Sh: nashledanou [nazhledanou, naschledanou]

39  Banka, bonbón, hanba.  [baņka, bombón, hamba]

40  Dětský – [děckí]  Nelze u slov jako Jitčin [jičin]

41  Na konci slova stojí znělá souhláska.  Dub [dup] – dubová větev  Dup [dup] – dupat  Je třeba kontext, nebo jiný tvar slova.

42  Ř znělé: břídil – vařit – řev  Ř neznělé: třít - keř

43  Rotacismus: R (ráčkování), R třené (pouze sblížení čelistí – bez kmitání), R hrdelní  Rotacismus bohemicus: Ř – podobné jako u R, navíc – výslovnost vždy neznělá i u znělého fonologického okolí  Sigmatismus: sykavky S, Z – jazyk se posouvá příliš dopředu, až mezi hroty zubů – sykavky jsou tupé („šlapání si na jazyk“)  Lambdacismus: L

44  Foukání do peříčka  foukání listu papíru po rovné podložce  foukání zmačkaného listu papíru – foukací fotbal  foukání mýdlových bublinek

45  recitace říkadel, básní (veršů) na jeden nádech – recitace, skandování  mluvení s tzv. přídechem – vhodné umisťování krátkých nadechování v pauzách – toto má za cíl odstranit nevhodné (rušivé) dýchání uprostřed slov

46 a) cvičení nádechu  Navození správného prodlouženého nádechu – přes dýchání nosem - motivace: jak voní svěží vzduch, květiny… b) cvičení výdechu  Plynulý výdech přes otevřené rty s vyslovováním [hááá] – motivace: zahříváme si dlaně  Plynulý výdech s vyslovováním jednoho slova [húúúú, halóóó] – motivace: vlak, telefonování  Plynulý výdech s vyslovováním 2 a více slov – je vhodné volit slova začínající na M – kvůli měkkosti hlasu

47 c) cvičení nádechu a výdechu  souvislý pomalý nádech a výdech s artikulací F, Š – motivace: vítr suší prádlo, stromy šumí…  foukací fotbal  nádech, výdech – pauza – př: nafukování balónků  pozvolný nádech a zpomalený výdech provázený artikulací – říkadla, básně

48  Každé plné zaznění hlasu – rytmizace.  Hlas zní plně pouze při samohláskách – jádro slabiky tvoří samohláska nebo dvojhláska. Výjimečně je mohou zastoupit slabikotvorné souhlásky (r, l, m) – vlk, krk, osm.

49  Zaměření: určování hlásky na začátku slova.  Pomůcky: různé předměty (místo předmětů se dají použít obrázky).  Pravidla:  Než začneme, musíme si s žáky věci pojmenovat, aby si byli jisti názvem předmětu. Učitel rozdá dětem předměty (např. lžičku, ořech). Učitel k sobě volá jednotlivé hlásky. Kdo z žáků má předmět začínající na jmenovanou hlásku, jde ho představit ostatním.

50  Zaměření: určování hlásky na začátku slova na základě smyslového vjemu – chuti.  Pomůcky: Potraviny, jejichž názvy začínají na různá písmena, nakrájíme na drobné kousky; krabička párátek.  Pravidla:  Učitel má v miskách připravenou nakrájenou potravinu. Jednotlivě k sobě volá žáky, zaváže jim oči šátkem. Pomocí párátka dává do úst dítěti poznávanou potravinu. Po snědení žák řekne, které písmenko ochutnával (písmeno, na které název dané potraviny začíná). Na ochutnání dáme dětem postupně více potravin.

51  Zaměření: rozpoznání určování slabiky na začátku slova.  Použitelnost hry: od 1. třídy.  Pravidla:  Žáci mají položenou hlavu na lavici a „spí“. Učitel se domluví s žáky, jaká slabika je probudí, a vypráví pak žákům příběh. Řekne-li slovo, které má na začátku slova domluvenou slabiku, žáci zvednou hlavu a „probudí se“.

52

53 1 Podstatná jména Substantiva2 Přídavná jména Adjektiva 3ZájmenaPronomina 4ČíslovkyNumeralia 5SlovesaVerba 6PříslovceAdverbia 7PředložkyPrepozice 8SpojkyKonjunkce 9ČásticePartikule 10CitoslovceInterjekce

54  Hledisko sémantické (významové) – říká nám, co slova vyjadřují (jaký a zda vůbec mají význam). Př: pes, dům – význam je patrný sám o sobě; za, ale – nemají sama o sobě význam.  Dělení slov na: plnovýznamová neplnovýznamová

55  Hledisko morfologické (tvaroslovné) – říká nám o slovu, zda se dá skloňovat, či časovat, nebo nikoliv. slova ohebná slova neohebná

56  Hledisko syntaktické – rozlišuje slova podle toho, jak se chovají ve větě: Podmět Přísudek Předmět Přívlastek Příslovečné určení Doplněk

57 Sl. dr. otázkacharakteristika 1 Názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů. 2 Jaký? Který? Čí? Vlastnosti osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů. 3 ZA – JMÉNA Zastupují podstatná jména. 4 Kolik? Kolikátý? Vyjadřují počet a pořadí. 5 Co dělají podstatná jména? Pohyb, činnost, stav, děj.

58 Sl. dr. otázkacharakteristika 6 Kde? Kam? Kdy? Jak? Rozvíjí přídavná jména nebo slovesa. 7 Stojí před podst. jménem. Potřebujeme je ke skloňování. 8 Spojují věty nebo slova. 9 Zvláštní slovo, které stojí na začátku věty. Potřebujeme je k větám podle postoje mluvčího. 10 Vyjadřují pocity, zvuky.

59 a) rod - mužský (maskulinum) ten strom - ženský (femininum) ta řeka - střední (neutrum) to slunce b) číslo - jednotnéchlapec - množnéchlapci c) pád1.pádnominativkdo, co?Pavel 2.pádgenitiv(bez) koho,čeho?Pavla 3.páddativkomu, čemu?Pavlovi 4.pádakuzativ(vidíme) koho, co?Pavla 5.pádvokativoslovujeme, volámePavle! 6.pádlokál(o) kom, (o) čem?Pavlovi 7.pádinstrumentál(s) kým, čím?Pavlem d) vzor -rod mužský životný pán, muž, předseda, soudce -rod mužský neživotnýhrad (les), stroj -rod ženskýžena, růže, píseň, kost -rod středníměsto, moře, kuře, stavení

60 a) Rod - shodují se s rodem, číslem a pádem podstatného jména, na němž závisí b) Číslo - jednotné, množné c) Pád - shoduje se s podstatným jménem d) Vzor -tvrdá přídavná jména - ve tvaru složeném: mladý, mladá, mladé - ve tvaru jmenném: mlád, mláda, mládo - měkká přídavná jména: jarní, jarní, jarní - přivlastňovací přídavná jména: otcův, matčino

61  Osoba  Číslo Způsob Čas OznamovacíMinulýPřítomnýBudoucíRozkazovací Podmiňovací

62  Podmiňovací způsob přítomný: sloveso + pomocné sloveso být Chtěl bych  Podmiňovací způsob minulý: podmiňovací způsob přítomný + další pomocné sloveso být byl bych chtěl byl bych býval chtěl

63  Rod – činný, trpný  Vid Dokonavý: hodit – hodím Nedokonavý: házet – budu házet  Třída 1 –e 2 –ne 3 –je 4 –í 5-á

64 1. Utvoříme 3. osobu j. č.: on váže 2. Podle koncovky určíme třídu: Podle 3. osoby j. č., min. času určíme vzor: on vázal – on mazal 4. U sloves 4. třídy ještě potřebujeme rozkazovací způsob: on drží – on držel (on trpěl – on sázel – on prosil) Trp! Sázej! Drž!

65  Přídavná jména Krásná Krásnější nejkrásnější  Příslovce Krásně Krásněji Nejkrásněji

66 Vyjadřují okolnosti děje, vlastnosti Ve větě – příslovečným určením, přívlastkem neshodným (cesta pěšky)  Druhy: Místa – Odkud? Kudy? Kam? Venku, daleko. Času – Kdy? Odkdy? Často, vždy. Způsobu – Jak? Jakým způsobem? Dobře. Míry – Jak moc? Hodně. Prostředku Početně, váhově. Příčiny – Proč? Příslovečné spřežky – píší se dohromady: nahlas, vestoje, napravo… Ustálená spojení: křížem krážem, milerád …

67 Spojeny se substantivy = předložková vazba, vyjadřují vztah substantiva (les – v lese) Ve větě – součást příslovečného určení, předmětu, přívlastku, doplňku Vlastní předložky: k, v, ve, do, na, u, při… - nejsou jiným slovním druhem Nevlastní: během, kolem, blízko, proti… - mohou být jiným slovním druhem  Kromě – pojí se s druhým pádem!!! Kromě podmětu.  Mimo – pojí se se čtvrtým pádem!!! Mimo podmět.  Po předložkách cizího původu (a la, kontra…) je substantivum vždy v prvním pádě.

68  Zvláštní slovo, které stojí na začátku věty.  Ať, vždyť, kéž …  Mají schopnost změnit postoj mluvčího k výpovědi – potřebujeme je např. k větám podle postoje mluvčího.

69  - vyjadřují nálady, city, vůli, hlasy, zvuky: hej, haló, fuj, bum, prásk  - mohou být odvozená od jiných slovních druhů: bože, hrome, běda, vida…  - ve větě oddělena čárkami: Žába, žbluňk, skočila do vody.

70  Zaměření: určování slovních druhů.  Pravidla:  Učitel žákům rozdá role (slovní druhy). Vyvolává postupně žáky v takovém pořadí, aby se z jejich slovních druhů dala sestavit věta. Žáci, kteří jsou vyvolaní, učiteli odpovídají slovem příslušného slovního druhu a přizpůsobují význam slova tak, aby vznikající věta měla smysl.  Př. přídavné jméno – přídavné jméno – podstatné jméno – sloveso – příslovce  Velký – zelený – míč – ležel – venku.

71  Zaměření: seznámení s pojmem „sloveso“ a jeho zafixování.  Pomůcky: kartičky se slovesy  Pravidla:  Vybraný žák předvádí před tabulí činnosti, děje, které si vylosuje od učitele. Ostatní ve třídě je mají hádat. Lze aplikovat jako soutěž mezi skupinami.  Obměna: Je možné předvádět a hádat přísloví zadaná učitelem, názvy filmů.

72  Zaměření: určování slovních druhů.  Pomůcky: cedulky, na nichž budou napsány slovní druhy (podle počtu žáků se mohou slovní druhy opakovat).  Pravidla:  Žáci si na krk pověsí cedulku s jedním ze slovních druhů. Učitel čte velmi pomalu libovolně zvolený text – žák se postaví vždy, když pozná v textu svůj slovní druh. Po každých 2-3 minutách si mohou žáci cedulku navzájem vyměnit.

73 -způsoby, postupy, základní pojmy, náměty-

74  Příbuzná slova – slova, která mají stejný význam a zároveň obsahují stejný kořen.  Slovní čeleď – řada příbuzných slov: - les -

75  KOŘEN – (radix) – slovní základ, část slova společná slovům příbuzným. Ta část slova, která zůstává po vyčlenění všech jeho tvaroslovných a slovotvorných (i kmenotvorných) prostředků jakožto formální a významové jádro slova.  KMEN – část slova, ke které se připojují koncovky; v různých tvarech téhož slova se nemění.  Př. hoch-0, kuřátk-o, vrta-t. kmen prézentní (přítomný): nes-eš, kmen minulý: odtržení –l od tvaru příčestí minulého (nes-l, tisk-l, minu-l, kupova-l).

76  KONCOVKA – část slova stojící v jeho absolutním konci. Vyjadřují mluvnické významy jmen nebo sloves. Ta část, která se na konci slova v různých jeho tvarech mění. Př. jednotné číslo – žena (ženy, ženě, ženu, ženo, ženě, ženou). Koncovky vytvářejí soubory charakteristické pro skupiny slov reprezentovaných tzv. paradigmaty.

77  PŘEDPONA – (prefix) – útvar stojící před kořenem; předpony jsou velmi často shodné s vlastními předložkami (za, pod, do, na…), nebo nemají odpovídající paralely s předložkami a nemohou fungovat jako předložky (vy-, roz-, pa-, pra-, pře-…).

78  PŘÍPONA – (sufix) – útvar nebo útvary stojící za kořenem; nemohou nikdy existovat jako samostatná slova. Přípony vytvářejí složité komplexy.

79  Derivace – odvozování pomocí předpon a přípon  Kompozice – skládání slov  Zkracování  Přejímání slov z cizích jazyků

80  Předpona – prefix  Přípona – sufix  Kořen – radix  Základové slovo – slovo, od kterého tvoříme nové výrazy.  Slovo odvozené.  Odvozené slovo tvoříme od: základového slova - slovotvorného základu: kořen, kmen (slovo bez koncovky venku)

81  vznikají složeniny:  vlastní – pravé – spojeny pomocí kompoziční samohlásky: velkoměsto, dějepis, Kazimír – nejdou rozdělit na dvě slova  nevlastní – nepravé – jdou rozdělit na dvě slova: okamžik, samoobsluha, zeměkoule

82 Zkracování  z víceslovných názvů si vezmeme většinou počáteční písmena – iniciálové zkratky: ČR, ODS, UHK, MHD  z víceslovných názvů složíme slovo – zkratková slova: ČEDOK, SAZKA  ustálené zkratky – používané v textu, při oslovení: atd., apod., Mgr., doc.

83

84 Zaměření: tvoření slov. Věk: od třetí třídy Pravidla: Každý žák dostane několik kartiček s jedním kořenem slova a s několika předponami a příponami. Cíl: složit co nejvíce slov. Kořen: les, pás, škol, byt, vod. Předpony: pod, nad, před, za, při, u, vy, vý, v, … Přípony: ní, ový, natý, …

85 Zaměření: tvoření slov. Věk: od třetí třídy Pravidla: Žáci dostanou ve skupince kartičky s předponami, příponami, koncovkami, kořeny slov a jejich úkolem je před tabulí se poskládat ve slovo.

86 Zaměření: tvoření slov. Věk: od třetí třídy Pravidla: Žáci mají za úkol vymyslet větu ze slov se stejným kořenem.

87  Vytvořte z jednotlivých elips slova. nad- pod- za- -les- -ní -ík -it

88 rozvíjení slovní zásoby

89  Učivo je pro žáky zajímavé – snadno se motivuje.  Lexikologie – nauka o slovní zásobě.  Slovo – základní jednotka slovní zásoby.  Slovní zásoba – soubor slov, které uživatel jazyka v jisté době a na jistém území používá.

90 S Knižní vrstva S Neutrální vrstva S Hovorová vrstva N Hovorová vrstva, obecná čeština NNářečí N Slang, argot, vulgarismy …

91  souznačnost – homonyma protikladnost – synonyma  významová nadřazenost, podřazenost, souřadnost  slohové příznaky: spisovnost, nespisovnost, citovost …

92  mnohovýznamovost – homonymie kolo – jízdní kolo, kolo na vodě lístek – na vlak, u stromu pero – ptačí, psací lžíce – zednická, jídelní

93  Jméno, město, zvíře…  Zaměření: slovní zásoba  Věk: od první třídy.  Pravidla: Vytvoříme ve třídě rovnoměrně početné skupiny. Zástupce jedné skupiny odříkává potichu abecedu, zástupce druhé skupiny stopuje. Úkol – napsat do každé kolonky v tabulce po jednom slově.

94  Slovní zásoba  Zaměření: lexikologie  Věk: od třetí třídy.  Pravidla: Učitel napíše na tabuli písmeno a bod získává žák, který napíše za minutu (dvě, tři…) co nejvíce slov, která začínají na toto písmeno, končí na toto písmeno, začínají a zároveň končí na toto písmeno, slov, kde je dané písmeno dvakrát, třikrát,…

95  Slovní kopaná  Zaměření: lexikologie, slovní druhy.  Věk: od první třídy.  Pravidla: Klasická pravidla slovní kopané. Využíváme poslední písmeno, poslední dvě písmena, celou slabiku, počáteční písmeno, počáteční dvě písmena. Učitel může zadat, že se smí používat pouze určitý slovní druh (např. slovesa, zájmena,…). Může se zadat i pravidlo, že se slovo již jednou použité nesmí říci podruhé.

96  Dlouhé slovo a jeho děti  Zaměření: lexikologie  Věk: od třetí třídy  Pravidla: Učitel napíše na tabuli dlouhé slovo nebo slovní výraz. Žáci v tomto slově hledají (nebo skládají z písmen slova) co nejvíce nových slov.  Př. Šípková Růženka – růže, žena, šípek, šíp, šok

97  Sendvič  Zaměření: lexikologie.  Věk: od třetí třídy.  Pravidla: Soutěží většinou tři, čtyři, pět… žáků. Jeden napíše na tabuli písmeno, druhý připíše písmeno buď před původní, nebo za něj. Další žák… Tak se postupně připisují písmena, až je některý žák nucen slovo dokončit. Když je slovo dokončeno, nelze ho již rozšiřovat. Snahou každého žáka je, aby připsáním písmena oddálil ukončení slova. Každý žák při připisování musí mít představu o konečném slově. Písmena nelze doplňovat tak, aby ze vzniklé skupiny nešlo utvořit slovo. Kdo ukončí slovo, prohrává.

98  Kaskáda  Zaměření: lexikologie.  Věk: od čtvrté třídy.  Pravidla: Učitel stanoví počáteční písmeno a žáci postupně tvoří slova vždy o jedno delší než předcházející. Bodujeme počet slov.  Př. O O K O K O O K N O

99  Napiš pět slov, která začínají i končí stejnou souhláskou.  Napiš slovo, ve kterém by byla alespoň tři M.  Napiš co nejvíce barev, které znáš.  Kolik různých významů má slovo oko.  Napiš podobnou řadu slov: Živočich – zvíře – obratlovec – savec – opice – šimpanz

100 na 1. stupni ZŠ

101 Syntax na prvním stupni je pro žáky prvního stupně velmi obtížná, pro náplň Čj na 1. stupni ZŠ je důležitější zvládnout pravopis morfologický a lexikální.

102  Věta jednoduchá a souvětí, základní skladební dvojice  Syntaktický pravopis – shoda přísudku s holým podmětem

103  Spojovat věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a spojovacími výrazy, rozlišovat v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volit vhodné zvukové a jazykové prostředky, velká písmena na začátku věty.

104  Vyhledávat základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označovat základ věty, označovat větu jednoduchou a souvětí, vhodně změnit větu jednoduchou za souvětí, užívat vhodných spojovacích výrazů, obměňovat je podle potřeby, zvládat základní příklady syntaktického pravopisu.

105  Naučit žáky aktivně ovládat mluvenou i psanou formu spisovného jazyka, zamýšlet se nad významovou, formální stránkou věty. Posuzovat projev z hlediska funkce, výstižnosti a stylové přiměřenosti.

106

107  Základem věty – sloveso – musíme naučit děti práci s otázkami: - Co dělá Petr, pes, maminka? - Kdo, co pracuje? – podmět. - Základní skladební dvojice, určovací člen, rozvíjející člen.  Rozdíl mezi jednoduchou větou a souvětím – počet sloves je určující

108  Podmět rozvitý, podmět holý, přísudek holý, rozvitý, část podmětová, přísudková. Velký pes štěká. Pes štěká. Kočka mňouká. Kočka hlasitě mňouká. Naše malá kočka hlasitě a často mňouká.

109

110  Druhy vět podle postoje mluvčího (ze sdělovacího obsahu). 2. ročník: oznamovací – klesavá, - rozk. – klesavá, - tázací – zjišť ANO/NE – stoupavá, doplň – klesavá, - přací – klesavá.

111  Podmět – o čem se vypovídá (1. pád), Přísudek – co dělá podmět.  Shoda:  - střední rod: (děti si hrály, zvířata se zaběhla)  - ženský: (dívky se líčily, děvčata svačila)  - mužský – životnost, neživotnost

112  Řeč přímá  Tatínek řekl: „Jdi domů, Petře!“  „Jdi domů, Petře,“ řekl tatínek.  „Jdi,“ řekl tatínek, „domů.“  Interpunkce

113  Zaměření: tvořivost, větná skladba.  Pomůcky: křída, tabule, psací potřeby.  Pravidla:  Učitel napíše na tabuli 10 slov. Úkolem žáků je vymyslet co největší počet vět sestavených pouze z těchto slov. Slova je možné ohýbat.

114  Zaměření: větná skladba, slovosled.  Pomůcky: psací potřeby.  Pravidla:  Učitel stanoví slovo a žáci ve skupinách postupně tvoří věty vždy o jedno slovo delší, než je věta předcházející. Bodujeme počet vět. Slova nemusí být připojována jen na konec věty, mohou být i vkládána do poslední věty. Př. Čte. Petr čte. Petr čte knihu. Znuděný Petr čte knihu.

115  Zaměření: větná skladba, slovosled.  Pomůcky: křída, tabule, psací potřeby.  Pravidla:  Učitel vybere tři žáky, každý z nich napíše na tabuli jedno libovolné slovo. Všichni žáci potom vymýšlejí a zapisují věty, ve kterých jsou všechna tři slova obsažena.  Obměna: Žáci mohou vymýšlet větu, ve které budou vybraná slova obsažena v předem daném pořadí.

116  Zaměření: tvořivost, větná skladba.  Pravidla:  Učitel řekne slovo. První vyvolaný žák musí vymyslet větu, která bude dané slovo obsahovat, a vymyslí další slovo. Další žák pak pokračuje podle stejného schématu. Je třeba dodržet rychlost sestavování a smysl vět.  Obměna: Pokračující žák musí vymyslet větu, která bude obsahovat poslední slovo z věty předešlé.


Stáhnout ppt "Mgr. Václav Víška, Ph.D. Katedra českého jazyka a literatury Pedagogická fakulta Univerzita Hradec Králové Tel.: 493 331 350"

Podobné prezentace


Reklamy Google