Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Psychologie v MK Sociální psychologie. Sociální psychologie základní psychologická disciplína pomocí vědeckých metod se snaží porozumět a zároveň vysvětlit,

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Psychologie v MK Sociální psychologie. Sociální psychologie základní psychologická disciplína pomocí vědeckých metod se snaží porozumět a zároveň vysvětlit,"— Transkript prezentace:

1 Psychologie v MK Sociální psychologie

2 Sociální psychologie základní psychologická disciplína pomocí vědeckých metod se snaží porozumět a zároveň vysvětlit, jak je myšlení, cítění a chování jedinců ovlivňováno skutečnou, představovanou či předpokládanou přítomností druhých. Dvě oblasti: Geneze sociálního „já“ (jak se z dítěte postupně stává sociální bytost) Sociální interakce (co se při sociální interakci odehrává v mysli partnerů a mezi nimi a jaké formy tato interakce má)

3 Sociální psychologie Historie sociální psychologie Počátky – Platon a Aristoteles (vztah člověka a společnosti – otázky obce a státu – ale spíše z pohledu legislativního, ústavního, otázky nesmrtelnosti duše, ale vztahy mezi lidmi je příliš nezajímaly) Dějiny sociální psychologie – 19./20. století Nedostatek vhodných výzkumných technik Nedostatek relevantních sociálněpsychologických otázek Člověk jako sociální bytost nebyl považován jako možný objekt výzkumu Nedostatek vědomí problémů Vznik spojen s řešením problémů v kapitalistické společnosti a v rozvoji sociálního hnutí (hawthornské experimenty E. Maya) Motivující činitelé k práci nejsou jen mzda, pokuty a dohled (taylorismus), ale také sociální vztahy mezi pracujícími a jejich postoje k organizaci.

4 Sociální psychologie Historie sociální psychologie J.M. Baldwin (1897) – poprvé použil termín sociální psychologie E. A. Ross (1908) – první kniha „Sociální psychologie“ 30. léta 20. století K. Lewin – první výzkumy „skupinové dynamiky“ a zakládá Research Center for Group Dynamics (MIT), Boston a Ann Arbor. W. Hellpach – Institut fur Sozialpsychologie Vznik časopisu The Journal of Abnormal and Social psychology

5 Sociální psychologie Historie sociální psychologie 1934 a dále: K. Lewin – dynamika malých skupin J.L. Moreno – sociometrie jako metoda měření vztahů v malých skupinách R. Linton: teorie role (připsané, získané, vnucené) N.E. Miller – nápodoba jako druh sociálního učení G.C. Homans – teorie malých skupin, sociální chování v sociálních interakcích H.S. Sullivan – interpersonální teorie osobnosti L. Festinger - teorie kognitivní disonance J.W. Thibaut - teorie sociální interakce 1960 E.E. Jones – teorie ingraciace (techniky zavděčování se) 1981 S.S. Brehm – teorie reaktance (druh sociální frustrace)

6 Sociální psychologie Historie sociální psychologie Thibaut: Teorie sociální transakce – výměny/směny: Sociální chování výsledkem implicitních sociálních konstruktů, které zahrnují smlouvání o co nejvýhodnější podmínky. Sociální interakce tedy mají zajistit co nejvyšší interpersonální „zisk“ a minimalizovat interpersonální „ztráty“. Zisky a ztráty ve vztahu poměřujeme a podle toho se rozhodujeme, zda do nich vstoupit či z nich vystoupit. Zisk ve vztahu k jiné osobě se definuje jako míra uspokojení potřeb, pozitivního emocionálního prožití a prospěchu, které jednotlivec ve vztahu dosahuje. Cena (ztráta) ve vztahu definuje míru vynaloženého úsilí, negativních emocí, apod., které jednotlivec do vztahu vkládá. Vztah je navázán a udržován, pouze když je pro oba partnery spojen se ziskem, když tento zisk převyšuje u partnerů interakce dosavadní zkušenosti se ziskem a není perspektiva interakce s jiným partnerem, která by přinesla vyšší zisk Interakci se uplatňuje kalkulace výdajů a zisků s tendencí k maximalizaci zisku – jsou zde však jisté citové výjimky vycházející z citové závislosti jednoho partnera interakce na druhého (např. matka s dítětem)

7 Sociální psychologie Historie sociální psychologie Teorie reaktance Teorii reaktance formulovat J. W. Brehm (1966), který jí vysvětloval situaci „omezování svobody“ a reakci na tuto situaci. Lidé, kteří mají pocit, že je ohrožena jejich osobní svoboda (např. zákazem nějakého chování) se pokoušejí vlastní svobodu jednání zachovat. To může vést k tomu, že realizují zakázané chování. Proto je třeba pečlivě zvažovat, zda některé zákazy nemohou působit kontraproduktivně tzn. spíše posilovat zakázané chování.

8 Sociální psychologie Historie sociální psychologie 70. léta 20. století – krize sociální psychologie – přechod od sociálního chování k sociálnímu prožívání (nejen reakce na stimul (běh), ale také „ ke svému sociálnímu chování by subjekt často rád řekl, ale nikdo se ho na to neptá“ (G.C. Homans)) Sociální prožívání – prožívání sociální situace

9 Sociální psychologie Historie sociální psychologie S pojmem kognitivní disonance přišel v psychologii v roce 1957 Leon Festinger. Co se za tímto pojmem skrývá? Festinger kognitivní disonancí rozumí napětí mezi dvěma protikladnými, navzájem se vylučujícími obsahy vědomí, které se stává výraznou hnací (motivační) silou. Ta nás tlačí k tomu, že raději změníme obsahy vědomí, aby odpovídaly našemu chování, namísto abychom změnili naše chování, aby bylo odpovídalo obsahům vědomí. Snadnější je něco si odůvodnit, než něco udělat. Představme si, že v historickém archívu najde badatel dva dobové dokumenty o nějakém panovníkovi. Jeden tvrdí, že žil v askezi, druhý obsahuje rozsáhlou milostnou korespondenci a dokazuje, že byl „děvkař". Protože před několika lety vydal náš historik o tomto panovníkovi uznávanou knihu, kde pracuje s myšlenkou, že to byl 'významný světec vlasti', je pravděpodobné, že druhý dokument téhož večera uloží hluboko do svého trezoru tak, aby jej nikdo nenašel. A první dokument uveřejní jako nový důkaz své teorie. A stane se ještě uznávanějším historikem. Přesně takovým způsobem funguje naše mysl: když se setká s informací, která je protichůdná vůči něčemu, co je v ní už obsaženo a na čem si osobně zakládá, tento nový obsah vytěsní. Lidově se tomu říká, že slyšíme jen to, co chceme slyšet. Anebo, pravda bolí. Historik by pochopitelně mohl vydat novou knihu založenou na novém důkazu, ale vystavoval by se tak blamáži. Musel by připustit, že se v první knize mýlil a jeho prestiž v očích kolegů by mohla klesnout. A co víc, musel by připustit, že promarnil několik let života psaním zbytečné knihy. Teorie kognitivní disonance je schopná osvětlovat naše chování jedině proto, že člověk jako nedokonalý tvor má tendenci vybírat si snadnější řešení na úkor pravdivosti k sobě samému.

10 Sociální psychologie Historie sociální psychologie Chcete vědět o tom, že vaše děti kouří? Kouříte a máte děti, o nichž jste se právě dozvěděli, že také začali kouřit. První myšlenka je „děti kouří". Současně je vaší mysli přítomna druhá myšlenka: „děti by neměly kouřit". Máme tu dvě neslučitelné myšlenky: Co můžete udělat? 1)Přestat kouřit (to je dosti náročné), 2)říci dětem, aby nekouřily (ale tím byste podkopali svou autoritu, protože děti pochopitelně ví, že kouříte) 3)myšlenku, že "děti kouří" vytlačit z vědomí a přesvědčit sebe samé, že „děti vlastně nekouří". Resp. raději jim nebudete prohledávat kapsy, raději se jich na to nebudete ptát atd. Budete se vyhýbat jakékoli případné kognitivní disonanci ignorováním faktů. Raději si dáte klapky na oči. (Otec a syn – kouřící)

11 Sociální psychologie Směry v sociální psychologii -Experiment L. Festingera: Lhaní za peníze -Lhaní za peníze -Skupina studentů: Polovině lidí zaplatil 1 dolar za to, že budou lhát, druhé polovině za totéž zaplatil 20 dolarů. Když byli za nějakou dobu požádáni, aby přiznali, že lhali, která skupina myslíte, že zapírala úporněji? Ten, kdo za svou lež dostal 1 dolar, cítil jako velmi trapné přiznat se k tomu, že lhal za tak mizernou částku, že by byl takový malicherný a hloupý. Každý člověk má o sobě představu, že je hodný, chytrý a čestný, zkrátka, že je dobrý. Představa, že by lhal za pouhý dolar by byla s touto první představou o sobě samém v disonanci. Proto raději, než by se do takové vnitřní tísně dostal, sám sebe přesvědčí o tom, že mluvil pravdu, ("ta polévka s rybíma očima nebyla tak špatná, jak říkáte, mě docela chutnala.") Zkrátka se vás bude snažit přesvědčit, že by mu byla polévka chutnala i bez dolaru v kapse a snaha získat dolar nebyla tím pravým motivem jeho jednání. Na druhou stranu člověk, jehož v kapse hřeje 20dolarová bankovka, vám s klidem odpoví: „Ano, ta polévka byla hnus na n-tou, lhal jsem, že mi chutnala, ale dostal jsem za tu legraci zatraceně dobře zaplaceno" a spiklenecky na vás mrkne. (Představa, že je dobrý, je u něj zachována... udělal přece něco tak neskutečně mazaného a chytrého!)

12 Sociální psychologie Směry v sociální psychologii Festinger teorií kognitivní disonance překonal a na hlavu obrátil dosavadní behavioristickou teorii učení, podle níž člověk upřednostňuje výhradně takové chování, které je více odměňováno (a tím dlouhodobě posilováno). Odměňujte zvířata či lidi za to, co chcete, aby dělali, a trestejte je za to, co chcete, aby nedělali, a tím je vytvarujete do libovolné podoby, tvrdí behaviorismus. Něco na tom určitě je - ale člověk je tvor složitější. Festinger tvrdí, že člověk na rozdíl od zvířete přemýšlí (behaviorismus tento pojem nezná, myšlení považuje jen za „zvnitřnělé chování") - člověk je prý schopen vymyslet ty nejkrkolomnější duševní pochody, jen aby ospravedlnil své pochybné jednání a nemusel si sám před sebou přiznat, že je pokrytec. Člověk podle Festingera není racionální bytost (jak by si rád myslel), ale bytost nekonečně racionalizující. Jsou však určité rozdíly mezi kulturami. Ukázalo se, že sklonem k nutkavé racionalizaci se vyznačují spíše Evropané a Američané, kdežto Asiaté jsou relativně otevřenější k víceznačnosti a iracionalitě - nedělá jim takový problém přijmout, že platí to i to, že věci jsou tak i tak. Snad i díky tisíciletému působení taoismu jim nevadí připustit současnou existenci dvou faktorů, které se navzájem vylučují. V západní Evropě se s tím neumíme vyrovnat a to v nám vytváří napětí jménem kognitivní disonance. Chceme se ho zbavit jako nepříjemného svědění. Ve chvíli, kdy si něco chytrého nalžeme, svědění zmizí.

13 Sociální psychologie Směry v sociální psychologii -Odpovídají základním směrům v psychologii -Psychoanalytický přístup (S. Freud) -Přínos: přínos PA pro sociální psychologii tkví zejména v chápání člověka jako dynamické osobnosti, která je formována jeho sociální a společenskou situací. Jejím hlavním zájmem v oblasti sociální psychologie je tedy to, jakým způsobem společnost formuje postoje jednotlivců prostřednictvím socializace, a konflikty mezi přirozenými pudy člověka a společenskými normami. -Představitelé: S. Freud, E. Fromm, K. Horneyová, H. S. Sullivan.

14 Sociální psychologie Směry v sociální psychologii -Klasický behaviorismus a neobehaviorismus - spjat s teorií učení, jeho hlavním zájmem je pozorovatelné chování člověka, které je zkoumáno především pomocí experimentálních výzkumů. Přínosem behaviorismu pro sociální psychologii je jeho zájem o procesy sociálního učení, které jsou nedílnou součástí socializace. Nedostatkem je však přílišný důraz kladený na chování člověka a naopak opomíjení lidského vědomí, myšlení či citů, které jsou nicméně s chováním vždy spojeny. -Představitelé: N. E. Miller a J. Dollard (teorie nápodoby), A. Bandura (teorie observačního učení), J. B. Rotter.

15 Sociální psychologie Směry v sociální psychologii -Behavioristický přístup - -teorie nápodoby N.E. Millera a J. Dollarda – mladší syn se naučí chovat se jako starší ne kvůli identifikaci s bratrem, ale protože díky tomu dostane od otce odměnu - přivítání) -A. Bandura – teorie observačního učení (učení na základě pozorování objektu), klíčovou roli zde hraje zástupné zpevnění (člověk pozoruje ostatní, jak dostávají odměny a tresty a podle toho se učí, jaké chování mu zajistí maximum odměn a minimum trestů – pak dochází k vlastnímu zpevnění – když provede sám) – modely – literární hrdinové, filmoví

16 Sociální psychologie Kognitivistický přístup - E.C. Tolman ( 1932), A. Bandura teorie sociálního učení, sleduje se proces „jak si lidé vytvářejí dojem o jiných lidech a o sobě samých“ (zkoumá se sociální chování ve vztahu ke kognitivním (poznávacím) procesům člověka a způsobu vnímání druhých lidí i sebe sama.) Jedná se o odlišný přístup nahlížení sociálních interakcí. Představitelé: S. Asch, F. Heider, K. Lewin (teorie pole).

17 Sociální psychologie Fenomenologie Zabývá se tím, jak se jedinci v sociální interakci vzájemně prožívají a jak je jejich interakce tímto prožíváním dále ovlivněna. Tento směr se však v rámci sociální psychologie příliš nerozvinul. Představitelé: E. Husserl, M. Heidegger, J.-P. Sartre (sociální fenomenologie), M. Scheler (fenomenologie sympatie).

18 Sociální psychologie Socializace - začleňování člověka do společnosti, přijímání jejích norem a hodnot, jež následně umožňuje aktivní účast na společenském životě. Navazování vztahů s druhými lidmi. Mezilidské vztahy – studium psychologické stránky mezilidských vztahů, jejich utváření, fungování a rozvíjení. Mezilidské interakce - opět zájem o psychologické aspekty mezilidských interakcí, o jejich vznik, průběh a výsledky. Pozornost je věnována zejména interakcím jedinec-jedinec a jedinec-malá skupina. Skupiny - způsoby, jak se jedinec stává členem skupiny a funguje v ní. Analýza chování jednotlivých individuí uvnitř sociálních skupin a vlivu společenských celků na chování individuí. Role - studium utváření rolí a pozic jedince ve skupinách. Zákonitosti a průběh komunikace. Utváření a přijímání postojů, stereotypů, norem. Oblasti zájmu sociální psychologie

19 Sociální psychologie Socializace Socializace je sociologický, sociálně psychologický a pedagogický pojem, který označuje proces, během kterého se jedinec začleňuje do společnosti. Jedná se o proces osvojování si způsobů chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plného přizpůsobení se společenskému životu. Probíhá-li socializace úspěšně, individuum má v sobě zakotveny sociální normy, hodnoty, vystupování, ale také i sociální role svého společenského a kulturního okolí. Lidský jedinec přichází na svět jako potenciální člověk a je to právě proces socializace, která utváří jedince v člověka.

20 Sociální psychologie Proces socializace = vývoj lidské osobnosti (osobní individualita (odlišnost od ostatních)+ sociální charakter (všichni členové jedné společnosti či společenství - hodnoty, normy, sociální role apod.) Socializace zahrnuje: Vývoj sociální empatie, adaptability a reaktivity, t.j. citově více či méně podbarvených a diferencovaných vztahů k lidem i k sobě. Vývoj sociální kontroly, t.j. kontroly chování podle norem, příkazů, pravidel a zákonů dané společnosti a sebekontroly. Učení se postojům a sociálním rolím a sebemonitorování, t.j. osvojování si chování, které je od jedince očekáváno ostatními členy společnosti, a to vzhledem k jeho věku, pohlaví, vzdělání a dané situaci atd.

21 Sociální psychologie Primární socializace Primární socializace probíhá v rodině a končí s uzavřenou individualizací jednotlivce. Normy, které se během této socializace vstřebají, platí jako stabilní, ale mohou se během života ještě změnit. Primární socializace trvá do třetího roku života. Sekundární socializace Sekundární socializace připravuje individuum na jeho roli ve společnosti a probíhá zejména v rodině, ve škole a v kontaktu s vrstevníky. Probíhá zhruba od třetího roku života. Terciární socializace Terciární socializace se uskutečňuje v dospělosti a označuje přejímání, které individuum neustále uskutečňuje v interakci se svým sociálním okolím.

22 Sociální psychologie Sociální učení - osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci. Jako takové je nástrojem socializace. Tři základní formy sociální posilování imitace (nápodoba) Identifikace

23 Sociální psychologie Sociální posilování Sociální posilování (také podmiňování nebo operantní učení) Jednodušší forma sociálního učení, kdy určité chování nebo jednání je posíleno (odměněno) podnětem sociální povahy (různé podoby sociální akceptace). Projev akceptace má posilující účinek, protože uspokojuje sociální potřebu člověka být přijímán a akceptován. Tedy určité chování (spontánní i iniciované zvenku) se opakuje a tím upevňuje, pokud je sociálně oceněno. Když po nějakém chování přijde odměna (reinforcement), zvyšuje se pravděpodobnost zopakování chování. Pokud přijde trest, snižuje se pravděpodobnost opakování chování. Pokud určité chování je bez odezvy, chování postupně vyhasíná. Marketing: zpevnění v podobě dárku k nákupu, sleva na další nákup apod. Dosažení spol. uznání - https://www.youtube.com/watch?v=50A9wjJ40Dk

24 Sociální psychologie Nápodoba Nápodobou (imitací) je míněno chování, které jedinec přebírá, protože je k němu motivován. Přejímáno je takové chování jiného člověka, jímž přejímající dosahuje podobných nebo shodných cílů a uspokojení potřeb, jako má „přejímaný“ (napodobovaný). Například pokud osoba zjistí, že agresivní chování u jiného vede ke chtěným výsledkům, tak bude agresivitu také používat, aby docílila svých přání a výsledků. Nápodoba nemusí být vždy vědomá, často probíhá neuvědomovaně, nebo ne zcela uvědomovaně, protože výběr obstarávají procesy mimo aktuální vědomí.

25 Sociální psychologie Identifikace Učení identifikací má mnohé společné rysy s učením nápodobou. Opět jde o situaci, kdy jedinec přejímá chování druhého člověka. Jiný je však motiv. Při identifikaci se vybírá objekt (vzor) nápodoby, přejímán je celek, oproti učení nápodobou, kdy je přejímáno pouze určité chování. Identifikace znamená ztotožnění a přejímání chování je způsobeno citovým vztahem nebo obdivem k určité autoritě, kterou jedinec napodobuje, protože by chtěl být jako ona. Identifikace je běžná v období dětství, kdy dítě chce „být jako on“ a identifikuje se s rodičem, ke kterému má citovou vazbu. Identifikace s modelem je častá také v období puberty, kdy to nejsou rodiče, ale jiné idealizované osoby. Dva typy identifikace (P. Wienreich) Empatická - vnímání identity jako pozitivní či negativní osobnostní vlastnosti. Rolově-modelová – identifikace s ideálním modelem (být jako on, nebýt jako on)

26 Sociální psychologie V průběhu socializace se postupně utváří a vyvíjí také sebepoznání, sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekoncepce. Sebeuvědomění - schopnost poznat a hodnotit vlastní znalosti, chování, zájmy, ideály a motivy. Je prvním předpokladem sebevýchovy, autoregulace. Restrukturace sebeobrazu a sociálních vztahů mezi já a vnějším světem znamená hlubokou změnu osobnosti. Sebeuvědomění ovlivňuje chování a životní aspirace. Se vznikem sebeuvědomění se člověk vyděluje z okolního světa, uvědomuje si sebe jako osobnost, své místo ve světě. Vytváří si schopnost sebekontroly a odpovědnosti za vlastní činy. I když je sebeuvědomění jevem individuálním, zakládá se též na společenských vztazích i na genetických faktorech. Bezprostřední vztah člověka k sobě samému, založený na sebeuvědomění, sebepoznání a sebehodnocení se nazývá sebekoncepce. Bez sebekoncepce a sebeobrazu nemůže existovat sebenáhled a účinné řízení sebe sama ani sebeakceptace (sebepřijetí).

27 Sociální psychologie Sebehodnocení - jádro osobnosti člověka. Bez určité minimální úrovně pocitu vlastní hodnoty nemůžeme žít. Člověk si proto tuto úroveň střeží. Jestliže z jakéhokoli důvodu tato úroveň klesá, usiluje o její vyrovnání. Každý člověk – vlastní zdroj sebedůvěry dle systému životních hodnot. vzhled, bude čerpat svou sebeúctu hlavně ze své upravenosti, líbivosti; hodnotí-li nejvýš práci, bude mít těžisko sebedůvěry především v pracovních úspěších; hodnotí-li snahu pomáhat ostatním, tedy činit dobro, bude mít těžisko sebehodnocení v oblasti mravní. Sebeuvědomění a sebehodnocení může tedy v jednotlivých oblastech egostruktury odlišné. Jiné může být v oblasti kognitivního já, jiné v oblasti somatického a výrazového já, jiné v oblasti charakterového (morálního) já. Je možno rozlišovat i profesní já (profesionální sebecit) a ekonomické já.

28 Sociální psychologie Sebehodnocení - může být buď zdravé, zvýšené nebo snížené a může během života každého člověka projít proměnami. Jeden z nejcitlivějších a nejdynamičtějších rysů osobnosti. Projevy jednotlivých typů sebehodnocení a různých kompenzačních mechanismů jsou přitom závislé na celé struktuře osobnosti člověka a na situacích, ve kterých se ocitá. Z hlediska prožívání vlastní hodnoty lze stanovit čtyři stadia osobnosti. První stadium - nejjednodušší, charakterizováno potřebou odlišit se od ostatních. Lidský jedinec touží, aby byl vnímán a jakýmsi způsobem odlišen (např. účesem či oděvem). Druhé stadium se vyznačuje tím, že člověk touží po přijatelném veřejném mínění o sobě a sám se stará, aby toto mínění bylo co nejlepší ("co by tomu řekli lidé, jak bych před lidmi vypadal"). Mínění jiných o sobě také přijímá a bere je za skutečné. V tomto stadiu jedinci vystačí zdání.

29 Sociální psychologie Ve třetím stadiu - hlavní hodnotou je čest. Čest je vždy kolektivní a vždy relativní. Existuje mnoho rozdílů a odstínů cti. Je jich tolik, kolik je společenských skupin. Mluví se o cti rodu, o cti rasy, národa, třídy, kasty, profese, stavu atd. Čest se rozvíjí tam, kde je nějaké společenství organizované, disciplinované, anebo má tradici. Čest společenské skupiny patří jedinci, její lesk padá i na něj a on se pokládá za lepšího než jiní. Ve čtvrtém stadiu má jedinec tzv. autonomní "já". Prožívá svou hodnotu jako vnitřní a hluboké přesvědčení o její skutečnosti. Tato skutečnost je jeho osobní a privátní vlastností. Soud o vlastní hodnotě nezávisí na jiném mínění. Takto prožívaná hodnota je oceněním "vlastního morálního bytí". Žádný jiný názor není s to změnit vlastní soud, který má jedinec o sobě samém. Takto pojatý pocit hodnoty nazýváme pocitem osobní důstojnosti. Tento pocit má v lidském životě velký význam. Vede člověka k tomu, že jedná na základě určitých relativně pevných zásad a principů.

30 Sociální psychologie Pokud si člověk není vědom své osobní hodnoty, své ceny, neodváží se nezřídka veřejně odsoudit nespravedlnost či křivdu, ať už se týká jeho samotného nebo druhých. Nízké sebehodnocení vede také často ke snížení motivace člověka k učení a k dosahování osobních cílů. Kladné sebehodnocení povzbuzuje aktivitu člověka, podněcuje jeho chuť využívat příležitosti, ale i riskovat případnou porážku

31 Sociální psychologie Seberealizace jeden z nejdůležitějších zdrojů spokojenosti člověka. Znamená aktualizaci jeho vlastního nadání, dovedností a vitality. Je současně jedním z předpokladů tělesného, duševního i mravního zdraví. Zrcadlové já Velká část lidí má totiž hodnocení sebe sama snadno narušitelné, málo stabilní, protože je příliš závislá na ocenění okolí, na oblibě, sympatiích, obdivu, uznání apod. Tito lidé mají tzv. reflexní, (heteronomní), zrcadlové "já". Uvádí se, že tento druh "já" je častější u žen než u mužů. Bývá častější také v nižších věkových skupinách. Reflexní já se formuje na základě toho, jak nás vnímají a chápou druzí lidé, jak oceňují naši osobnost, naše výrazové projevy a chování, temperament, charakter, schopnosti. Je to reakce člověka na hodnocení okolím. V souvislosti s tímto hodnocením pak pociťuje člověk hrdost, spokojenost, nebo rozladění, stud, pocity méněcennosti. Reflexní já je vrozeným faktorem konformismu. Většinou totiž lidé hodnocení okolím (zejména rodinou, vrstevníky a sousedy) považují za důležité pro svůj životní úspěch a profesní kariéru. Teorii zrcadlového já rozpracoval americký sociální psycholog Charles Norton Cooley (1864 – 1929).

32 Sociální psychologie Socializace zahrnuje: Vývoj sociální empatie, adaptability a reaktivity, t.j. citově více či méně podbarvených a diferencovaných vztahů k lidem i k sobě. Vývoj sociální kontroly, t.j. kontroly chování podle norem, příkazů, pravidel a zákonů dané společnosti a sebekontroly. Učení se postojům a sociálním rolím a sebemonitorování, t.j. osvojování si chování, které je od jedince očekáváno ostatními členy společnosti, a to vzhledem k jeho věku, pohlaví, vzdělání a dané situaci atd.

33 Sociální psychologie Skupina Pasažéři v autobuse, lidé při dopravní nehodě, obecenstvo na koncertě Druhy skupin Malá sociální skupina - spojení společnou sociální činností, bezprostřední styk - základ pro vznik emocionálních vztahů, skupinových norem apod. Hlavní znaky malé skupiny: společná činnost směřující ke společnému cíli, bezprostřední osobní styk a vzájemná znalost členů, existence skupinové struktury (systém pozic, rolí), existence skupinových norem a sankcí Klasifikace: Primární skupina (intimní vztahy, rodina, sousedé) Sekundární skupina ( náhodné vztahy, důsledky určitého zájmu – asociace, společenské třídy, školné třídy, kluby, sportovní družstva) Formální (účelové – školní třída, pracovní kolektiv) Neformální (vznikne sama)

34 Sociální psychologie Sekundární skupina Členská Otevřená (určená pro všechny) Výběrová (členové se vybírají – sekty, politické strany) Referenční (skupina, která u člověka vyvolává touhu stát se členem) Vlastní (my) Cizí (ti druzí) (Sparta vs. Slavie)

35 Sociální psychologie Struktura malé sociální skupiny Sociální pozice – místo, jaké jedinec ve skupině zaujímá. Celkové postavení jedince ve skupině je dáno: Funkcí jedince – jak se podílí na společné činnosti skupiny (role) Mírou sociální přitažlivosti člena (obliba, respekt, uznání ostatních) - status Každého člena skupiny lze charakterizovat podle funkce, role a statusu

36 Sociální psychologie Skupinové hodnoty a normy Skupinové hodnoty: vlastní specifický hodnotový systém Skupinové normy: nepsaná pravidla chování a činnosti skupiny (souvisí s hodnotami skupiny) Vymezují práva a povinnosti členů skupiny Vymezují (ne) přípustné způsoby chování Jsou závazné pro všechny členy Dodržování je trestáno sociální odezvou Fyzické tresty, posměch, pohrdání…..

37 Sociální psychologie Co se ve skupině děje – skupinová dynamika Činitelé dynamiky Činnost (realizace skupinových a individuálních plánů, kontakty mezi členy, úspěchy a neúspěchy….) Způsob utváření a velikost skupiny – podnět/potřeba, proč se jedinec spojil do skupiny (vznik skupin na základě zájmů, postojů, společné práce…) Velikost se obvykle optimalizuje podle společné činnosti. Vytváření skupiny – 4 fáze: Zkoušení vztahů a závislostí (zvídavost, jak se situace vyvine, zda budou naplněny moje potřeby) Vnitroskupinové konflikty (skupinové normy a sankce nesplňují očekávání členů… boj o pozice …konflikt (barometr) Skupinová soudržnost – vytváří se vědomí soudržnosti, kooperační vztahy – postupné naplňování cílů Cílevědomá činnost skupiny

38 Sociální psychologie Co se ve skupině děje – skupinová dynamika Konformismus - podrobení se nátlaku skupiny Základ: konflikt vlastního postoje, hodnocení či konání se skupinovým nátlakem, který se orientuje jiným směrem. Povaha nátlaku: skrytá - otevřená Jedinec podlehne skupině tím snáze, čím méně má předem utvořený názor na problém, který je skupinou hodnocen. Člen podlehne, i když je názor skupiny nesprávný Více podléhá tlaku u složitějších problémů

39 Sociální psychologie Co se ve skupině děje – skupinová dynamika Skupinové myšlení (group think) Skupina má vlastní normy a ideje, od členů se očekává, že se podle nich bude chovat. Jsou-li normy nastaveny tak, že potlačují nevítané informace zvnějšku, může to vést k problémům – takovéto skupinové myšlení pak způsobí, že se skupina uzavře vůči informacím zvnějšku a přijme špatná rozhodnutí. Podmínky pro skupinové myšlení: Skupina je vysoce soudržná Izolovaná od informací zvnějšku V procesu rozhodování nezvažuje systematicky všechny možnosti Skupina je pod tlakem, rozhodnout je třeba rychle Skupina má dominantního vůdce

40 Sociální psychologie Syndrom skupinového myšlení je způsob myšlení jednotlivců, úmyslně odpovídající zachování shody ve skupině. Skupinové myšlení v zájmu shody skupiny potlačuje nezávislost rozhodování jedince a jeho samostatnost, dochází k tlaku na uniformitu a sebecenzuře. Soudržnost a solidarita ve skupině se stává důležitější než reálné zvažování faktů. Groupthink může způsobit, že skupina (typicky výbor nebo velká organizace) učiní špatná nebo nerozumná rozhodnutí, o kterých by každý člen mohl individuálně usoudit, že nejsou moudrá.

41 Sociální psychologie Syndrom skupinového myšlení podle Irvinga Janise Irving Janis analyzoval řadu rozhodnutí americké zahraniční politiky z let 1940 až 1970 a dospěl k závěru, že v mnoha případech se objevilo skupinové myšlení. Groupthink ovlivnil hlavně neúspěšný pokus o invazi amerických jednotek na Kubu v Zátoce sviní, dále také bombardování v Pearl Harboru a vietnamskou válku. Invaze v Zátoce sviní se jeví jako archetyp groupthink jevu. Rozhodnutí vykonat tuto katastrofální vojenskou kampaň předcházela téměř jednomyslná dohoda prezidenta J. F. Kennedyho a jeho poradců. Tito poradci byli téměř bez výjimky velmi podobní prezidentovi: bohatí, bílí muži z privilegovaných rodin a mající univerzitní vzdělání. Generál David M. Shoup, tehdejší velitel námořní pěchoty, předpovídal neúspěch a obrovský počet obětí při invazi a žádal prezidenta, aby se do ní nepouštěl. Shoupova odborná rada byla poradci ignorována a skupinové rozhodnutí zahájit invazi skončilo s katastrofálními výsledky.

42 Sociální psychologie Symptomy skupinového myšlení (podle Clarka McCauleyho) Iluze nezranitelnosti Nepochybná víra ve vlastní morálku skupiny Racionalizace, kolektivní odůvodnění rozhodnutí skupiny Sdílené stereotypy a pohledy zvláště na oponenty, vnímání oponenta jako slabého, neschopného autocenzura; nikdo se neozve na protest, všichni se tváří, že souhlasí Iluze jednomyslnosti (falešná shoda) Tlak na disidenty, aby se přizpůsobili Samozvaní členové chrání skupinu před negativními informacemi

43 Sociální psychologie Jak poznat rozhodování ovlivněné GT Neúplný přehled alternativ Neúplný přehled cílů Opomenutí prozkoumat rizika přednostního výběru Opomenutí znovu hodnotit zpočátku zamítnuté alternativy Slabé vyhledávání informací Výběrová zaujatost ve zpracování dostupných informací Absence náhradních plánů

44 Sociální psychologie Jak skupinovému myšlení předcházet Nestranný vůdce Přítomnost pozorovatelů Práce ve skupinách Heterogenní složení skupiny K finálnímu rozhodnutí dospět až na dalším setkání

45 Sociální psychologie Prevence syndromu skupinového myšlení Umisťovat zodpovědnost a autoritu pro rozhodnutí do rukou jediné osoby, která učiní rozhodnutí soukromě s možností obrátit se na jiné pro radu. Institut „ďáblova advokáta“ – jiní jednotlivci předloží své vlastní myšlenky. Anonymní odezva přes krabici návrhů (zápor nebo nesouhlasné názory v návrzích mohou být představovány bez nějaké identifikace jedince jinými) Kartičky – nesouhlasiči Dr. Strangelove – groupthink

46 Sociální psychologie Co se ve skupině děje – skupinová dynamika Skupinové klima – kvalitativní stránky mezilidských vztahů ve skupině Příznivé klima – důvěra, respektování práv členů, emoční angažovanost, informovanost Nepříznivé klima – vznik tenze. Atmosféra sociální skupiny: Vztahy (kooperace, možnost projevu citů…) Osobní růst (autonomie chování, osobní růst, diskuse, tolerance) Udržovací/změna systému skupiny (mechanismus organizace)

47 Sociální psychologie Ingraciace Techniky, jakými se lidé snaží zalíbit lidem, o jejichž přízeň či zájem jim jde – např. autentické (nikoli předstírané) převzetí názorů "sváděného", sebepodceňování, které umožní druhému se vidět hodnotnější, či tzv. name-dropping, tedy uvádění sebe sama do souvislosti se slavnými a významnými lidmi.

48 Sociální psychologie hra/ jak-si-lide-hraji/ – Ano, ale – hra s ohněm 8.04 – vysvětlení 9.55 – Boučková – hra o moc hra s moc 2


Stáhnout ppt "Psychologie v MK Sociální psychologie. Sociální psychologie základní psychologická disciplína pomocí vědeckých metod se snaží porozumět a zároveň vysvětlit,"

Podobné prezentace


Reklamy Google