Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Vypracoval: Mgr. Miroslav Novotný Literatura: FÜRST,A. Pesso Boyden psychomotorická psychoterapie. In Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010. ISBN.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Vypracoval: Mgr. Miroslav Novotný Literatura: FÜRST,A. Pesso Boyden psychomotorická psychoterapie. In Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010. ISBN."— Transkript prezentace:

1 Vypracoval: Mgr. Miroslav Novotný Literatura: FÜRST,A. Pesso Boyden psychomotorická psychoterapie. In Současná psychoterapie. Praha: Portál, ISBN Pesso Boyen psychomotorická psychoterpie (PBSP)

2 Historické pozadí a současný vývoj PBSP je školou, kterou v USA od 60 let 20.stol. rozvíjejí manželé Albert Pesso a Diana Boyden Pesso. V počátcích čerpali především ze svých zkušeností v oblasti výrazového tance, kde si povšimli vztahu mezi emocemi a pohybem těla. Svoje zkušenosti začali využívat terapeuticky. V roce 1970 založili v Bostonu Psychomotorický institut. Od druhé poloviny sedmdesátých let se PBSP vyučuje v Evropě, zejména v Nizozemsku, Belgii, Švýcarsku, Norsku a Německu. Do Česka začala PBSP pronikat v devadesátých letech. Hlavními předtavitel PBSP v současné době jsou: A. Pesso, Lowijs Perquin, Barbara Fisher-Bartelmann, u nás Yvonna Lucká a Jan Siřínek. Ačkoliv se PBSP vytvářela svébytně, jako samostatný systém, lze v ní spatřit elekticko- integrativní syntézu dynamických, humanistických i kognitivně behaviorálních přístupů. PBSP klade důraz na fakt, že tělo a psychika vytváří jeden funkční celek. Využívá tělo jako zdroj cenných informací o podvědomí a tělesný kontakt, (ne však mezi terapeutem a klientem), považuje za významný pro integraci terapeutické zkušenosti. Usiluje o rovnováhu verbálních i neverbálních složek terapie. Přístup PBSP bývá označován jako mind- body approach. Podle Perquina v sobě PBSP sdružuje psychoanalytické a na rodinu orientované principy spolu s přístupem zaměřeným na osobu. Siřínek školu charakterizuje jako propracovanou formu emoční reedukace, harmonické spojení body work a vývojové psychologie. V PBSP jsou využívány aktuální poznatky neurověd v oblasti vědomí, paměti a emocí.

3 Teo retický rámec V Pesso Boyden psychoterapii se spojují psychoanalytické a na rodinu orientované principy s přístupem zaměřeným na klienta. Vytvářejí tak jednu filosofii, která vrcholí v terapeutické metodě založené na znalosti psychologického a tělesného vývoje člověka. Myšlenky, vzpomínky a představy, stejně tak jako držení těla, pohyby, tělesné příznaky a obtíže upozorňují klienta a terapeuta na emoční konflikty, nenaplněné potřeby a traumatické zážitky. Na těle založená podstata Pesso Boyden psychoterapeutického přístupu nabízí klientovi příležitost objevit nevyřešené emoční konflikty z minulosti a zabývat se jimi, nejen v diskusi, ale také v rámci tělového prožitku. Člověk se přirozeně snaží nalézat cesty, jak se radovat ze života, nalézat v něm uspokojení, smysl a sounáležitost. Lidé očekávají, že uskuteční svou jedinečnost a potencialitu, a směřují k integraci svých polarit, např. síly a zranitelnosti. Mají vrozené přání rozvíjet své vědomí a poznat smysl svého života. Předpokládá se, že existuje vrozené nutkání, které zevnitř těla motivuje osobu přijmout tyto vývojové úkoly. Aby vývojový proces mohl vzkvétat, musí být splněna řada podmínek. Během vývoje dítěte musí rodiče nebo jejich zástupci konkrétně uspokojovat jeho základní potřeby, jako je sociální/fyzické místo, výživa, ochrana, podpora a hranice. Následně musejí být tyto potřeby uspokojovány na symbolické úrovni, kdy dítě má místo v srdci rodičů, je živena jeho sebedůvěra, je podporováno ve svém úsilí, jsou ochraňována jeho práva a je mu pomáháno objevovat své vlastní možnosti a hranice. Když je tato péče a pozornost internalizována, mohou dospělí nakonec uspokojovat své vlastní potřeby, cítit se někde doma, pečovat o sebe, nacházet podporu, ochraňovat a limitovat se ve svém vlastním zájmu a v zájmu společenství. Pociťujeme-li bolest, frustraci, zoufalství a odcizení, něco nám chybí a růst stagnuje. Předpokládáme, že pod obtěžujícími příznaky a obtížemi se nacházejí zdravé léčivé síly, které můžeme oslovit: stačí, když na světě přivítáme to, co si říká o zrození. Terapeutickým úkolem je povolat blokovanou energii, nechat klienta uvést tuto energii do akce tím, že podpoříme jeho přirozené hledání patřičné uspokojující interakce.

4 Pesso Boyden psychoterapie je slučitelná s řadou dalších hledisek psychoanalýzy, obzvláště s teorií objektních vztahů, egopsychologie a selfpsychologie. PBSP rozlišuje tři složky osobnosti: pravé já, ego a self. Duše či pravé já (true self) představuje soubor jedinečných vrozených vlastností tvořících jádro osobnosti ( temperament, psychické rysy, vlohy člověka). Z tohoto jádra, zdroje, vyvěrá puzení k bytí, k sebeuskutečnění. Pesso hovoří o vrozených hnacích silách, jež pomáhají realizovat vývojové úkoly. Tyto síly, puzení, jsou důležité pro přežití člověka jakožto jedinečné bytosti, ale i pro přežití lidského druhu a celého světa. Projevují se především v práci, lásce a spravedlnosti. Jedinečné vlastnosti jsou často nedostatečně rozvinuté, protože nebyly rozpoznány a oceněny rodiči, pečovateli nebo sociálním prostředím. Ve výrazu "pravé já" je ukryto napětí zápasu, jímž se snažíme neztratit, co je přítomno v našich možnostech, tj. co je osobně pravdivé a skutečné, ačkoli to ještě nedostalo tvar. V Pesso Boyden psychoterapii se snažíme pomáhat jedinci objevovat a rozvíjet aspekty duše, které teprve čekají, aby si jich povšiml. Když se klient osvobodí od fixovaných vzorců, může znovu získat spontaneitu. Ego představuje rozhraní mezi vnitřním a vnějším světem, “psychologickou kůži obalující duši”. Poznává pravé já, řídí a reguluje jeho vyjádření a realizaci. Jeho úlohou je regulovat a integrovat polarity jedince, jako je zranitelnost a síla. Ego zahrnuje logické myšlení, používání jazyka a symbolů, schopnost modulovat psychomotorické funkce. Umožňuje nám vědomě prožívat čas a prostor, kontroluje naši představu o nás samých, rozeznává skutečnost od fantazie a rozlišuje mezi "já" a ostatním. Ego uvádí pravé já do žité reality, identity jedince, která je vnímána skrze obraz sebe samého (self). Ego se vyvíjí inerakcemi pravého já s vnějším světem, a obsahuje v paměti uloženou osobní historii (zejména internalizované vztahy s rodiči). Self je to, čím se každý z nás stal, naše identita, jak ji prezentujeme v denním životě podle specifických vzorců chování. Self je to, co bylo z duše uskutečněno pod vlivem vývoje ega. Čím více bylo egu umožněno rozvinout potenciál duše, tím více bude "self" v souhlasu s duší. Stupeň, do jakého jednotlivec může mít důvěru sám v sebe a svou duši, záleží na tom, které chování v jeho vývoji bylo potvrzováno či ignorováno a do jaké míry byly uspokojeny jeho potřeby v dětství. Jakmile jsou základní potřeby místa, výživy, podpory, ochrany a hranic uspokojeny při rozpoznání projevů a vlastností dítěte vnějším světem, duše je asimilována a integrována egem tak, že vytváří část self jako aktuální identitu jedince. PBSP spatřuje potenciální patogenní vlivy zejména ve třech oblastech: v neadekvátním uspokojování vývojových potřeb, v traumatech z období raného vývoje a v originálním tématu tzv. děr v rolích. Pessův koncept děr v rolích souvisí s hypotézou mesiášského genu, vrozené vlohy vstupovat do všech významných prázdných míst v rodinném, nebo I jiném systému, a zjednávat tam nápravu, zacelovat, dokončovat úplný tvar. Pro Pesso Boyden psychoterapii je specifický předpoklad, že nevědomý konflikt mezi potřebou vyjadřovat energii a internalizovaným odmítnutím energie se manifestuje tělesnými příznaky. To znamená, že tělo nepředstavuje pouze prostředek pro vyjádření, ale také nástroj k ovládání a někdy potlačení emocí a potřeb. Přítomnost vnitřního konfliktu se stává zjevnou v tělesných pocitech, v nakládání s hlasem, ve výrazu tváře, v postoji, v pohybu a v neočekávaném chování. Tělo také může svým vlastním způsobem symbolizovat a ukládat informace. Má takřka svůj vlastní jazyk a paměť. Člověk je formován in-formacemi, pamětí trojího druhu: genetickou informací neboli evoluční pamětí (storage), osobní minulostí (history), a příběhem (stories). Podstatou terapeutického procesu je rozšiřování vědomí, sebepřijetí, obalování pravého já egem-ego vytváří self, které je v souladu s duší.

5 Způsob práce v PBSP Terapeut pracuje s klientem formou individuální nebo skupinové terapie. Sezení má jasnou strukturu, je scénicky uspořádané. Ve skupině je proces výrazně obohacen fyzickou interakcí s účastníky, hrajícími přesně režírované role. Terapeut vytváří atmosféru nehodnotící, laskavé a přijímající pozornosti (tzv. sféru možností), ve které zkoumá klientovy aktuální myšlenky, tělesné pocity a emoce. Hlavní technika práce terapeuta: microtracking. Je tvořena dvěma nástroji: postavou fiktivního svědka a pojmenováváním hlasů. Bedlivým pozorováním (svědek) klientova projevu se terapeut snaží zachytit co nejpřesněji jeho emoční stav a verbální projev, který mu nabízí ve formě strukturovaného komentáře. Terapeut, společně s klientem, pojmenovává jednotlivé hlasové projevy, přičemž ty důležité externalizuje na terapeutickém jevišti. Vzniká tak pravdivá scéna zobrazující klientovo významné téma. Objevují se tak souvislosti, ktreých si klient nebyl plně vědom. Scéna má několik vrstev: historická scéna se starou mapou zkušeností a chování, a díky procesu terapie vzniká scéna léčivá, kde se konstruuje vhodný léčivý protitvar-antidot (protilátka). Nositeli léčebného efektu, korektivní kognitivně-emoční zkušenosti, jsou antidotální (ideální) postavy. (Např. ideální rodiče). Scéna se vlastně přehrává dvakrát-s původní mapou, a potom tak, jak by si klient přál, aby situace vypadala. Vytváří se tak nová mapa, dochází k rekonstrukci klientova pohledu na skutečnost i na sebe sama, včetně integrace svých nepřijatých částí a rozvíjení nových možností. Vlastní struktura scény končí „úklidem jeviště“ a vystoupením z rolí. Během hraní rolí se sledoval přesně daný scénář, v poslední fázi, po vystoupení z rolí, je žádoucí, aby zúčastnění spontánně projevili a společně sdíleli své pocity a myšlenky. V posledních letech Pesso praktikuje během procesu terapie vytváření filmu pro každou objevenou díru v rolích. Každou díru zaplňuje malý příběh, kde péči a starost za klienta přebírají ideální postavy. Rovněž je patrný odklon od opakování prožitku staré bolestivé emoční zkušenosti, s větším důrazem na vytváření nové mapy, s použitím předmětů jakožto symbolů, namísto postav. Živě hrané postavy se objevují již jen v rolích ideálních postav. Ve filmech jsou i ideální postavy představovány předměty. Výzkumy potvrdilyúčinnost PBSP především ve zlepšení kontroly emočního fungování a vyjadřování klientů. KONEC FILMU


Stáhnout ppt "Vypracoval: Mgr. Miroslav Novotný Literatura: FÜRST,A. Pesso Boyden psychomotorická psychoterapie. In Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010. ISBN."

Podobné prezentace


Reklamy Google