Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

1 12 PŘÍČIN ODLIŠNOSTI NÁZORŮ …kardinální problém mezilidské komunikace.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "1 12 PŘÍČIN ODLIŠNOSTI NÁZORŮ …kardinální problém mezilidské komunikace."— Transkript prezentace:

1 1 12 PŘÍČIN ODLIŠNOSTI NÁZORŮ …kardinální problém mezilidské komunikace.

2 2 …žánrový obrázek…

3 3 Základní pojmy - 1.  Objekt, předmět – část reálné skutečnosti, která je předmětem pozorování a uvažování.  Vymezení a izolace určitého objektu z kontinua jsoucna je samo o sobě filosofický a noetický problém

4 4 Základní pojmy 2.  Vjem – zaznamenaný signál smyslových receptorů  Názor – uvědomění si předmětu, spojené obvykle s jeho zařazením do určité kategorie a s jeho hodnocením  Světový názor – relativně stálý soubor člověkova vědění či domnění o světě

5 5 Vztahy základních pojmů  Cesta od vjemu k názoru je složitým procesem, na kterém se účastní relativně mnoho činitelů, vzájemně se různým způsobem ovlivňujících  Názor není „objektivním odrazem“ vjemu, a tím méně pak pozorovaného jevu.  Shrnuto: svět není takový, jaký se nám jeví

6 6 Hamlet, princ dánský:  Nic není dobré ani zlé – to myšlení to dělá takové

7 7 A mimo to …  Vnímání samo je ovlivněno již existujícím názorem na pozorovaný objekt, případně světovým názorem (člověk vidí to, co zná, případně to, co chce vidět)  Jakákoliv argumentace, snažící se změnit něčí názor, může být úspěšná pouze tehdy, pokud bere v úvahu jeho původ a povahu.

8 8 Základní situace  Dva lidé tedy pozorují jednu a tutéž skutečnost (?) (jev, realitu, událost) a každý z nich ji přesto popíše jinak, a vytvoří si na ni zcela odlišný názor.  Běžně chápáno jako porucha a nenáležitost a řeší se hádkou  Látka filosofické propedeutiky, neurofyziologie, psychologie a sociologie

9 9 1. Lidský mozek  Ústředním orgánem, přijímajícím od smyslů signály, je mozek, součást nervové soustavy  Jeho role v procesu komunikace člověka s jeho okolím je rozhodující, mnohostranná a nezastupitelná, a proces i podoba komunikace je spjata s jeho systémovými vlastnostmi

10 10 Obecné a individuální  Lze rozeznávat obecné systémové vlastnosti lidského mozku jako takového a specifické vlastnosti každého jednotlivého.

11 11

12 12 Obecné systémové vlastnosti  Neurony a jejich spojení, vytvářející síť  100 miliard neuronů, neuron 30 mikronů, propojen s 5000 dalšími neurony.  Každý neuron si vede statistiku, srovnávající přijaté vzruchy a útlumy, do určitého bodu reaguje analogově a pak skokově dochází k vzruchu, jehož předání se však řídí dle stavu dalších neuronů. Vzruchový signál může během 20 mikrosekund modifikovat stav až dalších neuronů.

13 13 Obecné systémové vlastnosti  „Tvoření názoru“ vyplývá z povahy síťové samoregulující struktury, která je aktivní a první přijaté informace vytvářejí strukturu, ovlivňující přijetí (pochopení) dalších přicházejících informací.  Informace dopadají „na krajinu“  Neplatí komutativní zákon  Chemické pozadí všech procesů, chemie štěstí - endorfiny

14 14 Co z toho vyplývá  Mozek vnímá přijaté signály nikoliv pasivně (jako fotografická deska), nýbrž v závislosti na strukturách a šablonách, které jsou v něm již vytvořeny nebo se záhy vytvoří.(Jo, to je jako…)  „Lidský rozum se opírá o ty věci, které již jednou uznal za správné – všechno ostatní uvádí s nimi v souhlas“. Fr. Bacon 1620  Přitom však může na jeden a tentýž vstup reagovat pokaždé jinak  Tyto vlastnosti systému mají dobrý smysl – odstraňují stav nejistoty a oscilace, při komunikaci mohou být překážkou, změna šablony je však možná  „Haló efekt“

15 15 Jedinečná stavba každého jednotlivého mozku  Lidský mozek není postaven podle „jednotného plánu“, každý člověk je i v tomto smyslu „hapax legomenon“  Hippokratova a Galénova typologie:  Cholerik – dráždivý, vznětlivý  Melancholik – trudomyslný a pesimistický  Flegmatik _ tichý, klidný, opatrný  Sangvinik – šťastný a činorodý

16 16

17 17 Další vrozené rysy osobnosti  Extrovert, introvert  Lidé, preferující nové a neznámé  Lidé, preferující staré a vyzkoušené  Lidé, preferující bezpečí a jistoty  Lidé, preferující rizika a boj  Lidé s dobrou schopností přizpůsobit se poměrům a okolnostem  Lidé s vrozenou tendencí k nespokojenosti a vzdoru

18 18 Sociokulturní dispozice  Lidé s tendencí k dominanci, nezávislosti, nevázanosti  Lidé s tendencí k submisivitě, podřízenosti  Široká paleta možností různých kombinací různých stupňů schopnosti (potřeby) poroučet a poslouchat

19 19 Rigidní a otevřené myšlení  Lidé s vyvinutým smyslem pro pravověrnost (potřebují vědět či se dopátrat „jak je to správně“, případně „jak je to jedině správně“)  Lidé s otevřeným systémem („ale ano, tak je to nakonec také možné, tak by to vlastně také šlo“)

20 20 Vliv dominantní hemisféry  Levá hemisféra  Řeč, logické myšlení, systémy a celky, matematika  Kategorická hemisféra  Pravá hemisféra  Prostorová představivost, emoce, umělecká tvořivost, smysl pro detail  Reprezentační hemisféra

21 21 Důsledky těchto odlišností  Odlišné preference v oblasti hodnot (toto je lepší než tamto)  Odlišný životní styl (Eskymo Welzl)  Odlišná dispozice ve smyslu náklonnosti k určitému modelu společnosti, resp. k určitému směru politické orientace  Odlišné komunikační vzorce

22 22 Gruntovní naučení  De gustibus non est disputandum (někdo má rád vdolky, jiný holky)  Nemá smysl se hádat o chutích a barvách  Do oblasti „chuti“ patří i seřazení hodnot a základní dispozice postojů k různým politickoekonomickým formacím a jimi nabízeným strukturám

23 23 Odlišnost jako dar  Zde vyvstávající odlišnosti lze chápat jako dar a hřivnu, svěřenou lidem k jejich společnému dobru.  Kolektiv ze samých „spokojených se vším“ by byl stejně defektní jako kolektiv ze samých kverulantů

24 24 Praktické rady  Názorové rozdíly, pramenící v této příčině je obvykle nejlépe považovat za neodstranitelné  „Brát lidi takové, jací jsou“  Je možno tyto vlastnosti podchytit a usměrnit – od trapisty po rytíře

25 25 Praktické doporučení  Úsudky a postoje, z tohoto místa vycházející předkládat v podobě „mně je bližší“, „mně víc chutná“, „mně je příjemnější a milejší“.  Nezdůvodňovat a neobjektivizovat!

26 26 2. Odlišná základní krajina

27 27 Odlišná základní krajina - dětství  Specifická charakteristika místa, kde člověk získává první zkušenosti se světem  Povaha a intenzita těchto zkušeností  Charakter sídla a krajiny  Povaha výchovy  Sociální poměry

28 28 Význam „Dětství“ v životopisech představuje obvykle expozici, na kterou navazuje další pokračování, dílo daného člověka. „Dětství“ v životopisech představuje obvykle expozici, na kterou navazuje další pokračování, dílo daného člověka.

29 29 Základní tendence  První a základní tendencí, vyplývající z vepsané základní krajiny je její promítání do celého světa (děti v New Yorku)  Podobně i se systémem hodnot a myšlení „Podle sebe soudím tebe“

30 30 Vliv základní krajiny  Hodnotový systém (může i paradoxně)  Podvědomé a apriorní stranění určité straně sporu  Nezřídka přeceněno – „kádrování“ dle původu  Z chudé chaloupky v horách může vyjít světec, loupežník i horlivý panský pacholek. Na zámku může vyrůst arogantní boháč stejně jako filantrop či altruistický sociální reformátor.

31 31 Moje základní krajina

32 32 Možnosti změny  Rozšíření obzoru (cestování, studium)  Zvyšování schopnosti nalezení společného jazyka s lidmi jiných základních krajin (nevyhýbat se těmto setkáním)  Hledání širší krajiny – evropanství, světoobčanství  Obohacení života o nové přístupy a náhledy

33 33 Existuje „národní povaha“?  Národní povaha – problematický fenomén s možností zneužití  Bránit se srovnávání (lepší-horší)  Češi berou všechny formule, a třebas i jen floskule, příliš vážně Fr. Vymazal  Nebát se a nekrást ! T.G.Masaryk

34 34 Vědomí kořenů  Základní krajina je součástí vědomí vlastní identity (až po lokálpatriotismus)  Vykořeněnost může znamenat deficit, vnímaný jako stav, ve kterém člověk „neví, čí je“ („deklasované živly“) Potřeba „někam patřit“  Vykořeněnost jako šance překročit bariéry – schopnost „žít za ohradou“  Moudrá lady a kulturní imperialismus

35 35 Komunikační důsledky  Základní krajina obvykle vytváří dispozice, na které se napojují další formující vlivy. Její přímé či bezprostřední působení je spíše vzácností.  Neschopnost překročit hranice své základní krajiny se projevuje jako „omezenost“ („je bordýrovaný“) Člověk, neschopný překročit hranice svého oboru  „Čtenář jedné knihy“ (a zoufalý spor mezi dvěma podobnými, jenže s jinou knihou)

36 36 3. Příčina - „program“  Velká část názorů je vytvořena pod vlivem světového názoru, kterým se daný člověk „dívá na svět“  Fenomén „světový názor“ je kritickým úskalím komunikace  „Já to vidím normálně!“  Světový názor lze považovat za „program“, vyhodnocující přicházející informace a tvořící názor na jevy, kterých se týkají.

37 37 Kultura jako „program“  Naše myšlení se odehrává v „programu“, který do značné míry přejímáme ze svého okolí, z kultury, představující naši „základní krajinu“ v širším slova smyslu  Naše rodná kultura se nazývá „euroamerická“, případně „západní“ či „židokřesťanská“ Název je stejně problematický jako definice  Evropská kultura s sebou nese taková specifika, která se jinde nevyskytují. Tato specifika mohou být chápána a uchopena buď jako dar nebo jako kletba

38 38 Povaha a původ evropské kultury  Vyjádřeno v aforismu: Evropská kultura stojí na třech horách  Sinai – Hospodinův zákon, svěřený Mojžíšovi  Akropolis – řecká filosofie  Kapitol – římské právo

39 39 Jiný aforismus…  „Vezměte cokoliv, co najdete v evropské kultuře, a hledejte, odkud to pochází. Skončíte buď v Bibli, nebo v řecké filosofii, případně v římském právu, a nebo u nějakého Peruna nebo Wotana.“

40 40 Další verze….  Leon C. Marshall, profesor národního hospodářství na univerzitě v Chicagu, v knize „Po stopách lidského pokroku“. Vyšlo česky  Kultura řecká  Kultura římská  Kultura židovská  Kultura germánská

41 41 Jak pracuje  Program (ve smyslu počítačové terminologie) je soustava uplatněných postupů hledisek a kriterií, kterými jsou vstupující informace tříděny, zařazovány a hierarchizovány.

42 42 Funkce světového názoru  V lidské kultuře (i ve světovém názoru jednotlivého člověka) jde o to, že vnější svět nahromaděných jednotlivostí je sestaven do smyslem obdařeného příběhu či obrazu, ve kterém se člověk „vyzná“ a je schopen ho intelektuálně obsáhnout. Tento „obraz světa“ využívá při vyhodnocování jevů.

43 43 Kardinální problém  Kardinální problém evropské (euroamerické, západní, judaisticko- křesťanské) kultury je právě v tom, že je složena z několika navzájem ne slučitelných „programů“  Celé dějiny evropské kultury provází (mimo jiné) snaha prohlásit určitý program za jediný, dokonalý, konečný, definitivní atp.

44 44 Důsledky  Příčina nejistoty a rozpolcenosti  Příčina svárů, sporů, hádek  Boj ideologií  Války

45 45 Podstata „programu“  „Program“ sestavuje okolní svět do určitého člověku pochopitelného pořádku.  Program dává jevům místo i hodnotu  Umožňuje volbu a rozhodování - „ x je lepší než y“ - „ x je lepší než y“

46 46 Přetvoření chaosu v řád

47 47 Kultura jako „program“ Evropské programy Evropské programy 1. Hebrejský 2. Řecký 3. Římský 4. Barbarské programy

48 48 Hebrejský přínos

49 49 Charakteristika hebrejského programu  Lidstvo jako rodina  Svět je místem, na kterém mají lidé žít s vědomím své konečnosti, ale s radostí ze svého poslání  Základní pojmy – láska, milosrdenství, pokoj, pomoc, sounáležitost, ale ovšem i hřích, vina, trest, oběť

50 50 Definice člověka  Člověk není autonomní systém (představa „nezávislého člověka“ je deklarována jako svévole)  Relativně velké cenění intelektuálních schopností člověka, avšak ne neomezeně. Předpokládá se, že intelekt lze použít k dobrému i zlému, a je tedy třeba vedení a dohled. Moudrost, nikoliv chytrost.

51 51 Přínos Řeků

52 52 Charakteristika řeckého přínosu  Estetický způsob vnímání  Vyzdvižení racionality  Ideje formují chápání světa  Svět jako vzájemně propojený inteligibilní systém - metafyzika  Počátky a základy racionální vědy - předpoklad uzavřených systémů  „Gang tří“ dle E. de Bono

53 53 Přínos Římanů

54 54 Charakteristika římského přínosu  Pragmatický přístup k světu  Právní věda  Fiat justicia, pereat mundus  Dokonalý systém vlády v podmínkách multikulturní říše  Vojenství na odborné úrovni

55 55 Přínos ostatních národů

56 56 Přínosy barbarských národů  Vojenská demokracie  Objevitelská vášeň  Mystika  Nezkrotný dynamismus

57 57 a co bylo dále….  Jednotlivé „programy“ se navzájem setkávají a vytvářejí kompozice (synkretismus).Vítěz nezřídka přejímá „program“ poražených.  Do nových kompozic obvykle vstupuje pouze část z širokého bohatství setkavších se programů.  Vše v Evropě z oněch základních prvků – analogie k organické chemii, kde je vše z uhlíku, kyslíku,vodíku a dusíku

58 58 Vznik „kompozicí“  Křesťanství vyrůstá z židovství s některými prvky hellénistickými  Augustinem vytvořena kompozice středověkého univerzalistického křesťanství, doplněním prvků platonských a novoplatonských  Tomáš Akvinský nahradil Platona Aristotelem

59 59 Evropský novověk  Renesance – zvýšený příliv řeckých a římských prvků  Vznik politických směrů, orientujících se v zásadě dle Platona, Aristotela nebo Říma  Nacionalismy – objevení původních evropských národních prvků

60 60 Z daných komponent vykrystalizovaly tyto modely společnosti:  Model obchodní (svět jako tržiště)  Model válečnický (svět jako bojiště, the struggle for life, sociální darwinismus)  Model individuální svobody (svoboda dítek božích, resp. anarchie)  Model utopický (něco mezi kasárnami a klášterem)  Model racionální vědy (sociální inženýrství)

61 61 Podoby proměn  Evoluce – postupná, obvykle „mimoděčná“ proměna, způsobená opouštěním jedněch a přijímáním jiných prvků (ústup středověké církve od přísné usurární doktriny)  Revoluce – násilná a dramatická změna paradigmat, vystřídání jedné kompozice jinou  Degenerace – posun k jednodušším a vžitým praradigmatům

62 62 Kardinální problém naší evropské situace  Marné (i dobře míněné) snahy o zavedení konečného společného programu  Žádný z existujících programů nemá podprogram či rozhraní ke komunikaci s ostatními programy (případně má, ale nebývá aktivováno)  Součástí každého programu je představa jeho vlastní jedinečnosti, dokonalosti a dostačitelnosti

63 63 Manichejství  Pro interpretaci vztahu mezi jednotlivými programy je používáno manichejství, vidící svět jako kolbiště, kde bojuje absolutizované dobro s absolutizovaným zlem. Jde o „černobílé vidění“, které dělá ze sebemenšího sporu a z celé mezilidské komunikace i z celého života jednu velikou křížovou výpravu.

64 64 A ještě manichejství  Manichejství vidí dějiny i život jako černobílý boj dobra se zlem. K potření zla jsou dovoleny a posvěceny všechny prostředky.  Pravověří proti pohanství (či kacířství), pokrok proti zpátečnictví,boj vykořisťovatelské a vykořisťované třídy, demokracie proti totalitě atp.  Naši „Good boys“ proti jejich „bad boys“ – jazyk primitivní idiotské propagandy

65 65 Důsledky manichejství  Přesvědčování místo diskuse (v nejlepším případě)  Nemožnost řešení v moudrém duchu „zlaté střední cesty“  Komunikace se stává nepřetržitě krizovou, konfliktní a defektní  Myšlení se pohybuje v kategoriích vítězství - porážka

66 66 a mimo to také  Chybí smysl pro to, že program, kterým se bude spravovat pospolitost, nemusí a dokonce ani nemůže být totožný s programem daného konkrétního individua (První křesťané žili v „pohanské“ říši a nepovažovali to za něco nenormálního)

67 67 Praktické komunikační a konverzační důsledky  Každý program či kompozice představuje svébytný souřadnicový systém s vlastní soustavou hodnot  Z hlediska každého souřadnicového systému je každý jiný systém buď směšný, nebo absurdní, případně zločinný.  Proto je politika a náboženství v konverzaci „zapovězeným tématem“. Vede ke sporům a hádkám.

68 68 Praktické společenské důsledky  Neschopnost aplikovat na jednotlivé segmenty života společnosti přiměřený program (obchod nelze provozovat jako charitu, zdravotnictví a školství lze sotva spravovat jaké výdělečné instituce, atd.)  Absolutizace jakéhokoliv programu vede vždy k poruchám a zločinům  Netolerance, konflikty, volání po silových modelech řešení

69 69 Světový názor  Konkrétní kompozice, kterou vědomě či nevědomě ve svém myšlení člověk aplikuje, se nazývá „světový názor“  Kultivace světového názoru je prvním krokem k lepší komunikaci.  „Poznej sama sebe!“ – čemu věřím, na čem stavím

70 70 Volba světového názoru  Můj „program“ - můj světový názor jsem si nezvolil z ostatních možných proto, protože že je „správný“, nýbrž proto, protože mně ladí s mým habitem a základní krajinou, odpovídá jimi nastaveným kriteriím a celkově vzato se mně líbí.

71 71 Praktické komunikační rady  Na pronesený kategorický soud, který nesdílíte, bývá vhodné replikovat : „Ano, jistě, to je váš názor.“  V žádném případě se nenechat vyprovokovat k hádce, raději začít bez jakéhokoliv přechodu mluvit o počasí  Uvědomit si, že politika není nejvyšší a tím méně ne jedinou dimenzí lidského života a náboženské pravdy našeho vlastního vyznání jsou racionálně nedokazatelné

72 72 Praktické komunikační rady  Politice a náboženství se v rozhovorech vyhýbat. Vnášet je do hovoru je většinou nevkusné  Pokud je již toto téma nastoleno, varovat se kategorických hodnotících soudů „Je to tak a tak…!“

73 73 Formulace úsudků  Názory a stanoviska pronášet s flexibilizátory: „Domnívám se…“ „Dle mého názoru…“ „Jak já té věci rozumím…“ „Mně se to jeví tak…“ „Obávám se že…“ „“Vycházím-li z toho, že…., dospívám k tomu, že …“

74 74

75 75 4. Odlišnost daná úřadem a rolí  „Úřad“ je kulturní fenomén či instituce, vkládající do mysli člověka další mysl, myslící a hodnotící věci z hlediska (a v zájmu) určitého nadosobního celku (obce, státu).  Jednodušeji strukturované mysli nejsou tohoto náročného výkonu schopny („buď je to přece tak nebo tak!“)

76 76 Nesnadné pochopit  Vzdělání spočívá i ve schopnosti komunikace mezi myslí „vlastní“ a „úřední“  Rozlišit, kdy jsem někde soukromě a kdy služebně…

77 77 Problém chápání „úřadu“  Jednodušeji strukturované mysli nejsou tohoto náročného výkonu schopny Pomůckou byla a je uniforma - voják, policista, ale i kněz, soudce (a kdysi, za spořádaného Rakousko-Uherska, i úředník)  Defektem je jak představa, že „stát jsem já“, tak „rozplynutí se v roli“ – „ve službě jsem pes a ve službě jsem stále“

78 78 Komunikace s člověkem v úřadu  Komunikace s člověkem v úřadu je asymetrická a předpokládá respekt k úřadu.  Autorita úřadu je nezávislá na osobní autoritě jeho nositele (šerifská hvězda)  Neschopnost vnímat autoritu úřadu může být až kulturním defektem  Císařovy nové šaty

79 79 Problém autority  „Přirozená a umělá autorita“ – Igor Hnízdo, společenské důsledky  Pojem a vnímání autority je založeno na vědomí řádu a fragmentálnosti jedince v něm.

80 80 C.k. úředník v uniformě

81 81 Demokracie a úřad  Absolutizace vlastního Já nevytváří prostor pro vnímání autority (krom „přirozené“)  I demokracie je závislá na autoritách, předpokládá ovšem schopnost autoritou být (je citelně popřeno zjevným prosazováním stranických partikulárních zájmů)

82 82 5. Hlediska, braná v úvahu  Každý lidský čin má nespočet aspektů, ze kterých je možno ho pozorovat a hodnotit

83 83 Aspekty  Aspekt ekonomický  Aspekt právní  Aspekt etický  Aspekt estetický  Aspekt zdravotní  Aspekt ekologický atd. atd. atd.

84 84 Problém plurality aspektů  Každý možný aspekt má svá vlastní kriteria, určující hodnotu dané ideje, případně žádoucí způsob její realizace  Požadavky, vyplývající z jednotlivých aspektů jsou obvykle odlišné, často protichůdné  Obvykle je největší rozpor mezi výsledky hodnocení aspektu pragmaticky-ekonomického a etického. Ekonomicky nejvýhodnější řešení bývají morálně nejproblematičtější.  Aspekt časového horizontu

85 85 Problém plurality aspektů  Jednoduše strukturované evropské mysli řeší tento problém „monismem“, tedy uplatněním pouze jednoho, obvykle toho nejsnáze pochopitelného aspektu.  Šofér generála Bieglera  Výhoda osvíceného monarchy  Nesystémový kočkopes

86 86 Důsledek aspektů  Každý aspekt umožňuje vidět pouze určitou stránku vnímané skutečnosti.  Některé aspekty zobrazují pozitivní a žádoucí důsledky a efekty, jiné naopak  Pohled pouze z jednoho hlediska vede k jednostranným, a obvykle mylným závěrům  Pozadí evropského aktivismu a orientálního kvietismu

87 87 Aktuální problém (z tisku)  U veřejných zakázek se vítězná nabídka vybírá na základě jediného kriteria - nabídnuté ceny  Stává se tedy proto, že zakázku vyhraje nabídka, která je zcela nerealistická (zakázku na srovnávací testy základních škol vyhrála „společnost“, nevlastnící ani kancelář)

88 88 Orientální řešení  Wu – wej, „jednání nejednáním“

89 89 Komunikační a argumentační důsledky  Argumentace je běžně založena na jednostranném akcentu na některý aspekt.  Protiargumentace spočívá v přednesení pohledu z jiného aspektu.  Váha jednotlivých aspektů je ovšem záležitostí „programu“.  Totalitarismus lze chápat jako absolutizaci určitého aspektu

90 90 Kacířská otázka…..  Nebyl i celý spor Mistra Jana Husa s koncilem rovněž záležitostí uplatnění dvou různých přibližně stejně závažných aspektů jedné a téže otázky?  Nejde o totéž i v politických sporech?  Není i zde řešením klidné a věcné ujasnění si možných aspektů a jejich významu?

91 91 Profesní deformace  Lékař vidí samé pacienty  Policista a soudce samé delikventy  Účetní vidí svět prizmatem „má dáti – dal“  Specifický typ: „Ty jako kšeftmon si přece dovedeš spočítat, kolik bys na tom vydělal“.

92 92 Technokrat  Technokrat je odborně vzdělaný člověk, sledující problém a jeho řešení úzkým pohledem své odbornosti, bez vědomí vedlejších následků svého zúženého pohledu a bez ohledu na ně.  Vidět svět prizmatem „má dáti – dal“  Ale ovšem: „Zvážíš-li všechno ze všech stran, nevíš už teprve nic“

93 93 6. Zkušenost a její význam  Nepřehledná, složitá a „virtuální“ jsoucna (instituce, systémy, ideologie) posuzuje člověk na základě vyhodnocení svého konkrétního setkání s nimi.  Odlišnost takto nabytých zkušeností a na nich postavených názorů může být propastná.  Nejjednodušší situace v přírodovědě

94 94 Nejjednodušší situace

95 95 První komplikace  Rovnoběžné paprsky dopadají na nerovný terén  Ze zkušenosti jednoho paprsku je možno odvodit velmi málo  Tato povaha situace obvykle není respektována a je zpracována jako v případě 1.  Žena v Ořechově a vyhodnocení její zkušenosti

96 96 Zkušenost, empirie

97 97 Srovnání s nerovným povrchem  Každý z paralelně dopadajících paprsků dopadne na jinak skloněné místo nerovné plochy  Zkušenost, projevující se odrazem do určitého směru je nahodile dána povahou povrchu v místě dopadu  Z individuální zkušenosti nelze vyvodit relevantní informaci o celkové povaze (sklonu) celé nerovné plochy

98 98 Další komplikace

99 99 Složitější a reálnější příklad  Paprsky nedopadají paralelně – odlišnost daná nerovností plochy je doplněná odlišností úhlů dopadu.  Předpokládáme-li směr zleva doprava (pod jakýmkoliv úhlem) jako kladný a opačný jako záporný, pak u paprsku dopadajícího v onom určitém směru je větší pravděpodobnost odrazu ve stejném směru  V bodě A budou zkušenosti obou tam dopadajících paprsků zcela odlišné – která je „pravdivá“?

100 100 Kritika individuální zkušenosti  Individuální zkušenost je nahodilým výsledkem interakce mnoha proměnných veličin  Z výsledku individuální zkušenosti nelze vyvodit podobu zkoumaného objektu  Nesnadnost oddělení zastupujícího subjektu a jím reprezentovaného systému.  Zkušenost vede k DOXA - zdání

101 101 Etické otázky  Problém absolutizace vlastní zkušenosti  Budiž slyšena i druhá strana  Problém předkládání vlastní zkušenosti jako závazku pro druhé „Jak s ním můžete kamarádit, když přece víte, co mně udělal (udělali)?“  Egocentrické tendence k jednostrannému vidění  Pošetilá představa, že člověk bude rány rozdávat a přitom žádnou neutrží

102 102 Problém kolektivní zkušenosti  Problém „kolektivní zkušenosti“ – součást společného vědomí a identity  Palacký, Jirásek, Pekař, atd. atd…  „Obraz nepřítele“, jeho stmelující efekt a jeho leckdy zhoubné důsledky  Zkušenost individuální a oficiální  Uznání zkušenosti druhých – musí být vzájemné, boří kategorické soudy.  Povinnost uznat i povinnost vzepřít se

103 103 Několik poučení  Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá  Budiž slyšena i druhá strana  Uznání odlišných zkušeností předpokládá vzájemnost  Egocentrismus vyvyšování a vnucování vlastní zkušenosti  Neučiníš křivého svědectví  Potřeba odpuštění

104 104 Filosofické a náboženské korektivy  Účelosloví – „špatné zkušenosti“ jsou lekcemi, kterými se člověk má naučit být lepší a spravedlivý  „Špatná zkušenost“ jako trest  Lépe formulovat otázku: místo „jakou zkušenost mám já s lidmi?“ je lepší se ptát „jakou zkušenost mají lidé se mnou?“

105 Míra, srovnání, pozadí  Věc či skutečnost nabývá určité kvality či kvantity teprve na určitém pozadí.  I měření je vlastně položení věci na „pozadí“ míry.  Pozadí je obvykle libovolně zaměnitelné, a tím se dále různí i vnímaná kvalita či kvantita.

106 106

107 107

108 108 Příklady  „Ale ve světě je to úplně běžné…“  „Přesně tolik milionů, kolik stála tato miniatura, stojí půl kilometru dálnice.“  „Myslel jsem si, že jsme sto let za opicemi, ale po návštěvě (jedna země, považovaná za rozvinutou) už si to nemyslím“  Cizí neštěstí člověka vždycky potěší…  Co máš doma poznáš teprve v cizině  „Dělej všechno jinak než ostatní…“

109 109 Normální a přirozené  Zvláštní pozadí vytváří představy, které daná mysl považuje za standard  Výrazem pro to je adjektivum „normální“ či „přirozené“  Přirozené je, že každý bojuje za sebe a není povinen se s nikým dělit  Pro jiného ovšem může být stejně přirozené, že kdo má víc, měl by se rozdělit s těmi, kteří strádají

110 110 Komunikační důsledky  Znalost souvislostí umožňuje zvolit adekvátní pozadí a vhodně ho prezentovat  Častý obrat: „Ale my jsme čekali mnohem méně…“  Problém definice vítězství  Člověk do sebe zahleděný a na sebe soustředěný prožívá všechno ve znásobené míře

111 111 Pozadí a kontext  Zařazení informace do jiného kontextu se rovněž mění její význam  Muž v účtárně  Druhý a předposlední  Jakým soudem soudíte, takovým budete i souzeni  Dva metry  Pozadí noční oblohy a hřbitova

112 Zájmy  Autobusová situace  Vlastní zájmy zjevné  Odlehčovací trasa  Vlastní zájmy skryté Člověk má k jakémukoliv jednání dva důvody Ten ušlechtilýTen ušlechtilý Ten skutečnýTen skutečný

113 113 Moc či všemoc zájmů  Zájem dokáže přehlušit ostatní vlivy  Souvislost zájmů se systémem hodnot  Považovat své osobní či partikulární zájmy za zájmy všelidské je sice možné a běžné, ale je to spíše egocentrická porucha narcistních jedinců  Kultivovaná a eticky opodstatněná je sebekontrola a neupřednostňování svých zájmů

114 114 Střet zájmů  Souběh „úřadu“ s povinností myslet v zájmu určitého celku s osobním (či skupinovým) partikulárním zájmem.  V jisté míře neodstranitelný, právně relevantní od jisté kvantity, resp. kvality.  Lobby a zájmy, uplatňované „vlivovými osobami“ (lobbbisté, dříve zváni hochštapleři)  Čím se řídí zahraniční politika ?

115 Názory, za jejichž hlásání je člověk placen  Nádenická povaha zastávaného názoru je zjevná a přiznaná  Tatáž jeho povaha je skryta Hlásat určitou ideu za plat má sice některé legitimní podoby (advokát, právní zástupce a pod), jinak je spíše eticky problematické (reklama, atp.) Placení hlasatelé myšlenek jim objektivně spíše škodí. (Otázka císaře Viléma)

116 116 Problém námezdnictví (nádenictví)  Politický život je realizován ve velké míře nikoliv lidmi, nesoucími dané přesvědčení, nýbrž námezdníky (vzhledem k tomu, že bývají najímáni na jednotlivé akce lze použít i pojem „nádeník“)

117 117 Dělám své řemeslo….  Žoldnéř a prostitutka  Na otázku své motivace odpověděli profesionální vojáci z tzv. „zahraničních misí“ „pro peníze“ „pro peníze“

118 Podvědomí a emotivita  Člověk má přesvědčení dříve, než se přesvědčí  Selektivní vnímání informací v závislosti na antipatiích či sympatiích.  Kultivovaná mysl a resentimenty  Rezistence křivd, bez ohledu na to, jsou- li skutečné nebo domnělé

119 119 Nevědomé vlivy  Traumata, křivdy  Asociace  „Sběrné oblasti“

120 120 Emotivita jako dominantní vliv  Motivace vzniká především na základě emotivity, zcela nepatrně na základě racionálního přesvědčení.  Amygdala jako nejstarší část mozku a její resort  Případná otázka před diskusí: „Jste prosím vás schopen alespoň na chvíli odložit emoce a uvažovat rozumně?“

121 121 Asymetrie a řešení  Člověk citlivě vnímá křivdy a bezpráví utrpěná, zatímco sebou samým spáchaná si neuvědomuje  Psychohygiena, odpuštění, smíření  Ať slunce nezapadá nad vaším hněvem  „Hněv muže spravedlnost boží nepůsobí“  Rozčilení není program  Stoa a skepse

122 122 Kompetence a nekompetence  Již v antické filosofii (stoa, skepse) rozeznán deformující vliv, jaký mají emoce na vnímání a myšlení.  Láska je slepá na jedno oko, nenávist na obě  Sine ira et studio – bez hněvu a zaujatosti  Nekompetence úřadu, v němž je rozhodující kvalifikací nenávist k tomu, co má vyšetřovat a dokumentovat

123 Předporozumění  Desátá příčina je založena na systémové vlastnosti lidské mysli – člověk touží mít v každé chvíli v mysli nerozporné jasno, a přicházející informace tedy konfrontuje se svým stávajícím názorem

124 124 Proces „srovnávání“

125 125 Fce. předporozumnění  Příchozí informace je srovnávána s daným uspořádaným tvarem a je zkoumáno, zda s ním koresponduje a je možno ji k němu připojit

126 126 Rovnání do šablony

127 127 Neskladná informace

128 128 Nezařaditelná informace  Informace, která není v souladu se stávající strukturou působí rušivě.  Jedna ze základních tendencí vede k jejímu zahnání, potlačení, znevěrohodnění

129 129 Seriozní řešení „neskladné“ informace  Řešení spočívá pouze v tom, že člověk stávající systém, který mu řadil data „rozhází“ a sestaví vše znovu, takže se nalezne místo nejen pro stávající data, informace a vědomosti, ale své místo nalezne i ona nová, do původního nezařaditelná

130 130 Řešení problému předporozumění

131 131 Proměna šablony  Neskladné informace mohou být integrovány pouze přestavbou šablony  Riskantní a náročný proces – METANOIA, změna myšlení – pro Židy i Řeky „neskladný“ Ježíš z Nazareta je zakladatelem nové struktury  Množství těchto přestaveb je limitováno  Na nižších školách se učíme, že tomu tak je, na vyšších pak že tomu tak není

132 132 Běžné řešení

133 133 Běžné řešení  V některých případech (obvykle v podmínkách nátlaku v jakékoliv podobě) dochází k tomu, že neskladný element je účelově zdeformován tak, aby vyhovoval stávající šabloně a pak je bez větších problémů zařazen  Děje se s implantovanými soustavami (náboženství, filosofie) i jednotlivými myšlenkami

134 Odlišná míra vhledu do problému  Jev a podstata  Sebevědomá nevědomost  Různá míra sebekritické schopnosti posoudit vlastní kompetenci  Problém popularizace vědy  Schopnost oddělit jev od podstaty  Teoretické a empirické, EPISTÉMÉ a DOXA

135 135 A něco „navrch“  Při jakémkoliv sporu je jako první dobré zkoumat, zda se komunikující baví a dohadují o témže objektu. U abstrakt je taková shoda prakticky nedosažitelná.  Ujasnění pojmů je užitečné věnovat i 90 % času, který je k dispozici.  Bazírování na přesných definicích může být ovšem sabotáží

136 136 Interkulturní rozdíly  5 dimenzí kultury dle Hofstedeho  Škála schopnosti srovnat se s nerovnoměrným rozdělením moci  Škála individualismus – kolektivismus  Škála maskulinita – feminita  Škála schopnosti vyrovnat se s neurčitostí  Škála časových horizontů


Stáhnout ppt "1 12 PŘÍČIN ODLIŠNOSTI NÁZORŮ …kardinální problém mezilidské komunikace."

Podobné prezentace


Reklamy Google