Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Proteinurie •Prerenální •Renální –glomerulární –tubulární •Postrenální.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Proteinurie •Prerenální •Renální –glomerulární –tubulární •Postrenální."— Transkript prezentace:

1 Proteinurie •Prerenální •Renální –glomerulární –tubulární •Postrenální

2 Proteinurie (a)prerenální (overflow proteinuria) při nadměrné tvorbě nízkomolekulárních proteinů a peptidů, překračující normální resorpční kapacitu tubulů. Nalezneme ji při zvýšené tvorbě poly- nebo častěji monoklonálních lehkých řetězců jako Bence- Jonesovu bílkovinu, fibrin degradačních produktů (FDP) při hyperkoagulaci, alfa-1-kyselého glykoproteinu (orosomukoidu) při zánětech, při hemolýze a rhabdomyolýze (hemoglobin a myoglobin – ovšem ty nejsou detekčními papírky jako protein zachyceny), lysozymurie u nádorů.

3 Proteinurie (a)glomerulární při zvýšené propustnosti bazální membrány glomerulů. Nález v moči je dán selektivitou či neselktivitou proteinurie, dle přítomnosti a intenzity zánětu může být provázen i leukocyturií a erytrocytorií.

4 Proteinurie (c)tubulární - při poruše zpětné resoprce profiltrovaných hlavně nízkomolekulárních bílkovin, které jsou tak indikátory poškození tubulů. Jde o beta-1-mikroglobulin, alfa-1- kyselý glykoprotein, retinol vázající protein (RBP), alfa- 1-mikroglobulin, N-acetyl-beta- D glukos-aminidáza (NAG) - při zvýšené sekreci tubulárních bílkovin a enzymů např. vyvolané zánětlivými intersticiálními procesy (Tamm-Horsfallův glykoprotein, enzymy kartáčového lemu – LDL, ALP) a opět lysozomální NAG

5 Proteinurie (c) postrenální – při zánětech, atrofii, nekrózách a nádorech vývodných močových cest, kdy se dostávají průnikem krve nebo exudátu do moči vysokomolekulární komponenty

6 Proteinurie •Funkční (fyziologická) •Izolovaná asymptomatická •Symptomatická

7 I. Funkční (fyziologická) proteinurie Při dlouhém stání (zvláště u astenických osob), intenzivní námaze a emocích, použití RTG kontrastních látek, obecně narůstá s věkem. Předpokladem hodnocení je diuréza nad 0,75 l/den (oligurie může koncentraci měnit). Je vždy přechodná, tj. může je potvrdit opakované vyšetření.

8 II. Izolovaná asymptomatická Zpravidla nepřekročí 1 g/l. Vzniká bez zjevné exogenní příčiny a můžeme ji opakovaně prokázat. Ve značné části případů jde o proteinurii vázanou na ortostázu, při změněné renální hemodynamice, zejména u dětí s význačnou bederní lordózou. Vyskytuje se hlavně mezi rokem (až 5-15 % dětí), po 20. roce je výjimečná (0,3-2 % osob), prognóza je benigní. Variantou v této skupině je konstantní asymptomatická proteinurie, kterou je nutno zejména u dětí dispenzarizovat a sledovat její další vývoj.

9 III. Symptomatická proteinurie Při hodnotách pod 2 g/d se většinou k jejímu původu nemůžeme přesně vyjádřit ani po vyšetření selektivity proteinurie. Jen u dětí v případech tz. minimal change nephrotic syndrome (MCNS, lipoidní nefrosa) má dovyšetření selektivity značný význam, rozhodne o případném nasazení steroidní terapie i bez renální biopsie. V ostatních případech nález proteinurie lze upřesnit elektroforetickou separací na agaróze nebo lépe v polyakrylamidovém gelu. Většina takto velkých proteinurií znamená iniciální stadium nefropatie. Při snížení glomerulární filtrace pod 0,1 ml/s selektivitu proteinurie nevyšetřujeme, protože je nepravděpodobná. U proteinurií nad 2,0 g/d je účast glomerulární složky velmi pravděpodobná a nad 3,5 (dle jiných autorů 5,0 g/d) jde o manifestní nefrotický syndrom.

10 III. Symptomatická proteinurie pokračování Čisté tubulární proteinurie jsou malé (0,3-1,0 g/d) a snadno uniknou pozornosti. V močovém proteinu jsou přítomny složky ukazující na poruchu reabsorpce v proximálním tubulu (alfa-1-mikroglobulin, beta-2-mikroglobulin apod.) nebo sekreční tubulární komponenty (Tamm-Horsfallův glykoprotein, lysozomální enzymy). Při větší tubulární proteinurii stoupá pravděpodobnost sekundárního poškození glomerulů stagnací moči a změnami v hemodynamice. Prerenální proteinurie se vyskytují u paraproteinémií, hemolytických stavů a rozsáhlých traumatech jako hemoglobinurie, myoglobinurie. Ledviny nejsou primárně postiženy, ale při delším trvání tohoto typu proteinurie je vývin nefropatie až renální insuficience jistý.

11 Je součástí každé proteinurie. Norma je při klidovém režimu 4-12 mg/d. Při průměrné diuréze jsou denní exkreční množství (mg/d) a koncentrace ve vzorku moči (mg/l) blízké, a to s ohledem na velkou interindividuální variabilitu. Dolní hranicí referenčního rozmezí mg/l odpovídá mezi detekce citlivých metod. Albumin

12 Mikroalbuminurie, tj. selektivní stanovení pouze albuminu v moči při negativní celkové proteinurii, je časným markerem glomerulopatie (zvláště diabetické a hypertonické), pokud přesáhne 25 mg/d. Albumin

13 Beta-2mikroglobulin Protein o m.h. 11,8 kD je součástí glykoproteinu HLA 1 antigenu buněčných membrán a jeho plazmatická hladina (v normě 2-3 mg/l) se zvyšuje u zánětlivých a myeloproliferativních onemocnění. Vylučuje se kvantitativně glomerulární filtrací a snad i jeho tubulární sekrecí. Při snížení glomerulární filtrace jeho koncentrace v plazmě stoupá a zvyšuje se koncentrace v ultrafiltrátu. Při překročení tubulárního reabsorpčního maxima se zvyšuje jeho exkrece močí (střední hodnota 70 μg/d, horní hranice 300 μg/d). Jeho stanovení v moči se provádí zpravidla EIA nebo RIA a je ovlivněno pH moče (dekompozice při pH pod 5,5). Je ukazatelem jak prerenální tvorby (zde jsou ale diagnosticky významné plazmatické koncentrace), tak především tubulární reabsorpce. Nověji je jako ukazatel poškození tubulárních funkcí nahrazován stanovením alfa-1-mikroblobulinu.

14 Alfa-1-mikroglobulin Glykoprotein o m.h kD, v plazmě je z větší části vázán na IgA a albumin. Průměrná plazmatická koncentrace vázaného alfa-1-mikroblobulinu je mg/l, volného asi 10x menší. Volný protein se kvantitativně filtruje v glomerulu a zpětnou reabsorpcí vstřebává v tubulech. V moči je poměrně stabilní, nezávislý na pH a teplotě. Močí je denně vyloučeno 2-9 mg/d a pro tuto poměrně vysokou koncentraci je jeho stanovení dnes nejvíce využíváno pro zjištění poruchy tubulárních funkcí.

15 Alfa-2-mikroglobulin (retinol binding protein, RBP) V plazmě se tento protein o m.h. 21 kD váže s prealbuminem a volná frakce je snadno filtrována glomerulární membránou. Z hlediska glomerulární filtrace a tubulární reabsorpce se chová stejně jako beta-2-mikroglobulin, reabsorpce obou proteinů jsou patrně kompetitivní. Referenční hodnoty denní exkrece jsou μg/l. Jeho stabilita v moči není ovlivněna pH a tak je pro detekci poruch tubulárních funkcí vhodnější než beta-1-mikroglobulin. K jeho stanovení je ale nutné použít EIA nebo RIA.

16 Imunoglobulin IgG Hlavní komponentou je složka o m.h. 150 kD. •Normální hodnoty v moči 2-6 mg/l, mez detekce by měla být 1 mg/l (kvalitní turbidimetrie či nefelometrie, případně ELISA) •Zvýšené hodnoty v moči –při neselektivně glomerulární proteinurii tj. u „velkých „ proteinurií, paralelně je zvýšena exkrece albuminu –při postižení vývodných močových cest, kdy se do moče dostávají i alfa-2-mikroglobulin a Apo A1, albuminurie je naopak relativně nízká

17 Transferin Horní hranice normální exkrece je zhruba 0,7 mg/d, střední hodnota 0,2 mg. Zvýšení může signalizovat glomerulární poruchy dříve než zvýšení exkrece albuminu. Ke stanovení je nutno použít EIA nebo RIA metody.

18 Lehké řetězce IgG V plazmě zdravých osob je volných lehkých řetězců imunoglobulinů: •2,0-4,4 mg/l typu kappa •1,1-2,4 mg/l typu lambda. Jejich m.h. je kD a jsou volně filtrovány a jejich denní exkrece je souhrnně kolem 5-6 mg/d. Poměr kappa/lambda je udáván na 1,0-5,0. Při odchylkách od tohoto poměrně širokého rozmezí tj. při hodnotách pod 1,0 nebo nad 5,1 je podezření na monoklonální gamapatii.

19 Alfa-2-makroglobulin Protein o m.h kD. Plazmatická koncentrace je 1,2 - 3,2 g/l. Močí je vyloučeno: •při normální exkreci nejvýše 2 mg/d a tato exkrece je převážně postrenálního původu •zvýšení exkrece je známkou postižení vývodných močových cest. Podobně se chová apolipoprotein A1, jehož volná forma má m.h. 28 kD, v plazmě je převážně vázán na HDL a další lipoproteiny.

20 Enzymy v moči Původ: •plazma (filtrací) •erytrocyty •leukocyty •tubuly •vývodné cesty •prostatický sekret •bakterie Ovlivnění aktivity: •pH moče •degradace •inhibitory aktivity

21 Enzymy v moči •Laktátdehydrogenáza (E.C ) - převažují izoenzymy LDH-1 a LDH-2, normálně nejsou detekovatelné izoenzymy LDH-4 a LDH-5; zvýšení u chorob ledvin nespecifické. •Gamaglutamyltransferáza (E.C ) - renálního původu (tubuly), ukazatel akutního onemocnění ledvin (luminální membrána?).

22 Enzymy v moči •ALP (E.C ) – renálního původu (tubuly), (luminální membrána). •Alfa-amyláza (E.C ) – pankreatický izoenzym, vzhledem k molekulové hmotnosti v moči převažuje, –vysoké aktivity v moči při akutní pankreatitidě, –nízké při chronické pankreatitidě. Možnost sekundární kontaminace slinami (simulace, močit pod dozorem). Pro zlepšení výpovědní hodnoty se používá poměr U_AMS/U_Kreat nebo index ACCR (Amylase to Creatinine Clearance Ratio). Slinný izoenzym může pocházet z vývodných cest močových (ureter).

23 Enzymy v moči •Beta-N-Acetyl-D-glukózaminidáza (E.C ) – renálního původu, stoupá po poškození ledvin (dibekacin, fosfomycin) a při rejekci transplantované ledviny. •Lysozym (E.C ) – z leukocytů, zvýšen při leukocyturii; při leukémii (z monocytů nebo myelomonocytů) až 1000x nad normál, může pak tvořit až 97 % proteinurie.

24 Enzymy v moči •Uropepsinogen – část pepsinogenu proniká do krevního oběhu a je vyloučena močí jako uropepsinogen; nekoreluje se sekrecí pepsinogenu žaludeční tekutinou; nepřítomnost uropepsinogenu může indikovat atrofii žaludeční sliznice. •Na +, K + -ATPáza – enzym bazolaterální membrány; snížení aktivity po aplikaci neomycinu (nejvíce), netilmicinu (středně), amikacinu a hydroxigentamicinu (nejméně).


Stáhnout ppt "Proteinurie •Prerenální •Renální –glomerulární –tubulární •Postrenální."

Podobné prezentace


Reklamy Google