Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Lucie Cviklová Metodický list 4 Společnost vědění Sociální kapitál.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Lucie Cviklová Metodický list 4 Společnost vědění Sociální kapitál."— Transkript prezentace:

1 Lucie Cviklová Metodický list 4 Společnost vědění Sociální kapitál

2 Společnost vědění • Klíčovým předpokladem každé úvahy o společnosti vědění je to, že každá společnost je na nějaké formě vědění založena a že společnosti se od sebe liší způsobem, jimiž je vědění produkováno (zda například v dané společnosti existuje institucionální vazba), jak je distribuováno (zda v dané společnosti existuje více či méně otevřený systém vzdělávání) a konečně jak je aplikováno (zda získanému vědění odpovídá nějaká oblast technických aplikací, jaká a jak rozvinutá) • Je třeba vycházet z následujícího trivia: nejprve se začalo rozšiřovat mezi kapitálem ekonomickým ztělesněným obvykle v disponibilním vlastnictví, kapitálem sociálním, který vyjadřoval souhrn sociálně využitelných a použitelných kontaktů, a konečně kapitálem symbolickým či kulturním, který byl reprezentován disponibilním věděním, získanou kvalifikací a dosaženým vzděláním • Ekonomové kromě toho zavedli ještě tzv. lidský kapitál, jímž se původně rozuměl výrobní vklad kapitálu netoliko ve stroje a podniky, ale především do lidí, do „člověka“

3 Lidský kapitál v ekonomické teorii • V ekonomické teorii (i praxi) se i efektivita lidského kapitálu měřila především srovnáním úrovně ekonomické návratnosti této investice • Je přirozené, že proces vzniku, růstu a tedy i investice do lidského kapitálu začíná v rodině a pokračuje ve škole, zejména na úrovni vyššího vzdělání • Teorii lidského kapitálu rozpracoval v polovině 60. let Gary S. Becker, který vysvětluje diference v příjmech alespoň částečně návratností lidského kapitálu, který byl investován do vzdělání • Podobně ale i bída či chudoba se vysvětluje jako absence lidského kapitálu (lidsky řečeno: neochota či socializovaná neschopnost investovat lidský kapitál do vzdělání). Toto pojetí sociologové přirozeně kritizovali (či spíše korigovali) odkazem na to, že vrozené dispozice a rodinná výchova umožńují či znemožňují „nasazení“ (efektivní využití) lidského kapitálu na straně jedné a že návratnost lidského kapitálu může záviset na jiných faktorech, než je vzdělání a osobní dispozice (teorie „sociálního filtru“) na straně druhé

4 Význam symbolického kapitálu • Od poloviny 50. let se v západních společnostech začala prosazovat koncepce symbolického kapitálu: tradiční formy moci a ovládání lidí, tedy politické a ekonomické nástroje manipulace člověkem, budou postupně nahrazeny symbolickou mocí • Tradiční moc, opřená o rozmanité formy násilí, se proměnila v měkkou, gumovou klec symbolické moci, která má povahu spíše svádění (Jean Baudrillard), a při jejímž ustavení rozhodující roli hrají masové média • To všechno dokládá, že společnost se pohybuje po jiné než marxovské trajektorii a že skutečně směřuje k tomu, že základní sociální rozdíl mezi lidmi bude postupně situován nikoliv do oblasti disponibilního vědění (symbolického či kulturního kapitálu) podpíraného zejména ve své reprodukční fázi sociálním kapitálem • Ve srovnání s vědeckým věděním procházejícím náročnými verifikačními a falzifikačními procedurami, informace jsou z těchto procedur vyňaty a jejich praktické fungování je jejich existenční conditio sine qua non •

5 Vědění podle Roszaka • Jeden z tvůrců kdysi vlivné kontrakultury Theodore Roszak píše, že informace má příchuť bezpečné neutrality, je jednoduché nahromadit spoustu bezesporných faktů pro tento předpoklad, ale taková nevinná přikrývka zakrývá velkolepou startovací dráhu pro politické záměry technokratů, kteří své pravé cíle nechtějí, nakolik je to možné, odhalovat, Roszak tak vlastně konstatuje, jak obrovský narostl tlak na to, aby se vědecké vědění tak říkajíc vědomě rozdělilo na část, která žije podle pravidel vědy, a na část, která žije podle pravidel fungování informací • Teoretické vědění se v tomto pojetí vymezuje třemi rysy: a) je abstraktní (tzn. Že se ke konkrétním situacím a problémům neváže přímo, ale zprostředkovaně), b)je generalizované, „zobecněné“ (tzn. uchovává si význam i za hranicemi konkrétních okolností, jež vedly k jeho formulaci) • c)je kódováno na řadě velmi odlišných nosičů (knihy, počítačové systémy, výukové kurzy, atd.) •

6 Vědění podle Bella • Například Daniel Bell se vyjádřil v tom smyslu, že moderní epocha (raný kapitalismus) se od postindustriální společnosti liší právě tím, že pro přijímání rozhodnutí a pro řízení změn se stalo rozhodujícím teoretické vědění, dominace teorie nad empirismem a kodifikace vědění v abstraktní podobě symbolů, které (jak je tomu v každém axiomatickém systému) mohou být využity pro studium nejrozmanitějších oblastí zkušenosti • Bellův sen o tom, že teoretické (tedy neuniverzitní vědění) se stane bází a modelem postindustriální společnosti vědění, se nenaplnil • Tendence provázat vědění s jeho aplikacemi, výzkum s byrokratickými strukturami, měřit výstupy „praktickou použitelností“ aplikabilitou se nakonec prosadila • Prosadila se jakousi analogií „svádění“, tj. ekonomiky založené na vědění, z tohoto societálního tlaku se vystoupit nedá, je podoben globalizaci právě v tom, že jej nikdo vědomě nevytvořil a nenaplánoval, ale on „jede“, je nezastavitelný a naše teoretické vědění se mu musí přizpůsobit • Podle střízlivých odhadů se společnost vědění, pokud se perspektivně stabilizuje, bude členit na 20% těch, kteří budou patřit k intelektuální elitě, na 60% kvalifikovaných, nemanuálních, ale nekreativních obsluhovatelů technologických nástrojů a na 20% těch, kteří nikdy nezvládnou přístupové cesty k tomu, aby se stali byť jen pomocnými silami v informačně technologickém světě

7 Fukuyamova teorie velkého rozvratu I • Společnosti prošly dalekosáhlými změnami: přechod od výroby ke službám, rostoucí svoboda a rovnost, rozmach informační společnosti a zejména internetu • Tyto proměny způsobily rozvrat hodnot, který vyznávala průmyslová společnost poloviny dvacátého století • Změna povahy práce – rostoucí podíl duševní práce na úkor práce tělesné – doslova nahnala do zaměstnání miliony žen a podkopala tradiční chápání mužské a ženské role, na nichž byla založena rodina, pokrok lékařských technologií, například vývoj antikoncepční pilulky, a prodlužování lidského života snížily úlohu reprodukce a rodiny v lidském životě • Kultura silného individualismu, který na trhu a v laboratořích plodí inovace a růst, se přelila do říše sociálních norem, kde nahlodala v podstat všechny formy autority a oslabila pojítka, jež drží pohromadě rodiny, občanská společenství a národy • Obecně řečeno technologické změny, které trhu přivodily „tvořivou zkázu“, jak tento jev nazval Joseph Schumpeter, podobně rozvrátily i mezilidské vztahy • Rozvrácený společenský řád se obvykle začne „předělávat“, opravovat, a z mnoha náznaků je možno soudit, že právě to se dnes děje – člověk je svou povahou tvor společenský • Dnes se zdá, že velký rozvrat, probíhající od 60. do 90. let minulého století, začíná ustupovat, trestná činnost výrazně klesla jak ve Spojených státech, tak i v jiných zemích, kde v druhé polovině minulého století nabyla rozměrů epidemie

8 Fukuyamova teorie velkého rozvratu II • V devadesátých letech se zvýšila důvěra v důležité instituce a očividně vzkvétá občanská společnost, existuje i řada dalších, možná méně známých a nápadných důkazů o tom, že konzervativnější sociální normy se vracejí a extrémnější podoby individualismu, které se objevily v sedmdesátých letech, ztratily na oblibě • Za úspěch ve Spojených Státech je možné považovat to, že se podařilo silné formální instituce pevně svázat s pružnou neformální kulturou a opřít je o ni, na formálních institucích však není nic, co by samo o sobě zaručovalo, že společnost jíž slouží, bude i pod tlakem technických, ekonomických a sociálních změn nadále vyznávat správný druh kulturních hodnot norem • Naopak individualismus, pluralismus a tolerance vtělené do formálních institucí povzbuzují kulturní rozmanitost, a proto mohou zničit mravní hodnoty, které nám odkázaly minulé generaci. A hospodářství přející technickému pokroku rozvrátí stávající sociální vztahy • Zatímco velké politické a ekonomické instituce se po staletí vyvíjejí víceméně přímočaře, vývoj v sociální oblasti je spíše cyklický, sociální normy fungující v jednom dějinném období v dalším období rozvrací technický a ekonomický pokrok, s nímž společnost musí udržet krok, aby si za změněných podmínek vytvořila normy nové •

9 Fukuyamovo pojetí sociálního kap. I • Levicoví zastánci multikulturalismu volají po soužití různých kultur v jedné společnosti bez předsudků a diskriminace, zatímco pravičáci volají po absolutní svobodě jednotlivce a jeho vůle, podle nichž veškeré lidské chování je prosazováním individuálních „preferencí“, které není možno oklešťovat • Fukuyamovy úvahy se snaží obejít problém kulturního relativismu a soustřeďují se na určitou podmnožinu norem, z nichž sestává sociální kapitál • Sociální kapitál můžeme definovat prostě jako soubor neformálních hodnot a norem, kterými se řídí příslušníci určité skupiny a které jim umožňují spolupracovat, jestliže členové skupiny očekávají, že i ostatní budou poctiví a spolehliví, začnou si vzájemně důvěřovat – důvěra je jako mazadlo, které napomáhá lepšímu chodu a výkonu skupiny nebo organizace • Přijetí společných hodnot a norem však samo o sobě nestačí k tomu, aby vznikl sociální kapitál, protože tyto hodnoty mohou být špatné (např. hodnoty mafie) • Naproti tomu mezi normami, které vytvářejí sociální kapitál, nesmějí chybět ctnosti, jako je pravdomluvnost, vzájemnost, plnění závazků a povinností – ne náhodou ve své slavné studii Protestantská etika a duch kapitalismu Max Weber teoretizoval elektivní afinitu mezi protestantskými hodnotami a vznikem kapitalismu

10 Fukuyamovo pojetí soc. kap. II • Určitý sociální kapitál má každá společnost – rozdíl je však v tom, co by se dalo nazvat „sférou důvěry“ • Normy jako poctivost a vzájemnost vyznávají a dodržují příslušníci omezené skupiny lidí mezi sebou, nesdílejí je však s ostatními členy téže společnosti – všude je samozřejmě důležitým zdrojem sociálního kapitálu rodina (například téměř všechny firmy v Americe začínají jako rodinné podniky • Síla rodinných pout však není ve všech společnostech stejná a různí se také podle typu společenských závazků či povinností: platí zde velmi často mechanismy nepřímé úměry v tom smyslu, že čím jsou první silnější, tím jsou druhé slabší • Úspěšné skupiny mohou samozřejmě docela dobře vznikat i tam, kde chybí sociální kapitál – pomocí spousty různých koordinančních mechanismů, smluv, hierarchií, ústav, právních systémů a podobně • Neformální normy však velice pomáhají snižovat to, co ekonomové nazývají transakčními náklady – náklady na uzavírání formálních dohod, kontrolu a vymáhání jejich plnění a případné soudní spory, za určitých podmínek může sociální kapitál také přispívat k inovacím a pomáhat skupinám přizpůsobit se novým podmínkám • Bez sociálního kapitálu nemůže fungovat zdravá občanská společnost skupin a sdružení a sociální kapitál umožňuje různým skupinám ve složité společnosti spojovat se k obraně svých zájmů, na něž by jinak mocný stát nebral ohled

11 Sociální kapitál podle Bourdieho • V sociologii první a nejznámější definice sociálního kapitálu pochází od P. Bourdieu, který ho vymezuje jako „množinu aktuálních nebo potenciálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě více či méně institucionalizovaných vztahů a známostí, jinými slovy z členství ve skupině, která vybavuje každého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními. Je nezbytné podtrhnout, že Bourdieu vytvořil koncept sociálního kapitálu v rámci studia reprodukce sociálních tříd, v níž ho zajímal zejména proces vzájemné konverze různých forem kapitálu (ekonomický, kulturní a symbolický) • Kapitál chápe Bourdieu jako jakýkoli zdroj účinný v dané sociální aréně, který aktérovi umožňuje dosáhnout specifických zisků, celkový objem jednotlivých kapitálů a jejich vzájemná struktura odděluje jednotlivé frakce sociálních tříd (dominantní, střední a dělnické). Otevřeně řečeno sociální kapitál představuje v jeho teorii relativně okrajovou záležitost, přičemž při analýze reprodukce struktury je kladen důraz především na kulturní a ekonomický kapitál, kulturní vkus a spotřebu. Podstata Bourdieuho teorie spočívá v tom, že schopnost reprodukovat sociální postavení, zejména buržoazie, není pouhým výsledkem vlastnictví ekonomického kapitálu, byť ten hraje dominantní roli, ale sociální postavení je budováno také pomocí investic do kulturní spotřeby a praktik (kulturní kapitál) i sociálních vztahů (sociální kapitál) • „Množství sociálního kapitálu vlastněné daným aktérem tak závisí na velikosti sítě, kterou je schopen efektivně mobilizovat, a na objemu kapitálu (ekonomického, kulturního nebo symbolického) vlastněného těmi, se kterými je spojen“

12 Sociální kapitál podle Colemana I • J. Coleman ve své teorii sociální směny popisuje fungování vztahů založených na dloudodobě opakované směně a síťové struktuře. Pro Colemana je sociální kapitál aspekt sociální struktury a výbava aktérů v této struktuře – slouží tedy jako spojující článek mezi mikro a makro strukturou (základní funkcí sociálního kapitálu je usnadnit jednání aktéra (kolektivních aktérů) v rámci struktury • Lidský a finanční kapitál mají povahu soukromých statků, ale většina forem sociálního kapitálu (například sociální normy a sankce) má povahu kolektivního statku zakotveného v sociálních vztazích, z nějž profitují všichni účastníci • Coleman si je vědom, že sociální kapitál nemusí mít jen pozitivní účinky: některé formy sociálního kapitálu, které mají hodnotu při usnadnění určitého jednání, mohou být nepoužitelné nebo dokonce škodlivé pro ostatní • Aktér vytvářející sociální kapitál často získá jen malou část vzniklého užitku, což tak vede k realitě, že do sociálního kapitálu bývá nedostatečně investováno • Na druhé straně se sociální kapitál vyznačuje jednou vlastností, která ho odlišuje od většiny soukromých statků: je prakticky nezcizitelný

13 Sociální kapitál podle Colemana II • Colemanův koncept sociálního kapitálu rozlišuje tři základní formy: závazky a očekávání, které závisí na důvěryhodnosti sociálního prostředí (struktury), kapacitu sociální struktury z hlediska toku informací (informační kanály) a normy doprovázené účinnými sankcemi • Efektivita norem závisí na míře uzavřenosti sociální struktury a zásadní podobu sociálního kapitálu představují normy, které vedou k potlačení individuálního sebezájmu a k jednání ve prospěch kolektivu • Takovéto normy jsou důležité při překonávání problému vytváření veřejných statků a sociální kapitál lze podle Colemana chápat také jako jakési „poukázky na důvěru“. Když člověk udělá něco pro jiného, vytváří to závazek důvěry, vlastnictví většího počtu takových „poukázek“ vůči vícero lidem pak lze přirovnat k finančnímu kapitálu. Většina těchto závazků ovšem zůstává nesplacena, protože nejsou vždy navzájem souměřitelné. „Pro tuto formu sociálního kapitálu je pak důležitá míra důvěryhodnosti sociálního prostředí, tedy zda závazky budou v budoucnosti oplaceny, a rozsah závazků, které aktuálně člověk vlastní“ Coleman ovšem nerozlišuje mezi různými úrovněmi důvěry (horizontální mezi občany a vertikální např. mezi elitami), ta se u něj stává poněkud vágním konceptem • Významnou roli plní sociální kapitál při akumulaci lidského kapitálu, Coleman použil koncept sociálního kapitálu pro analýzu mezigenerační reprodukce lidského kapitálu při výchově dětí (závislost úspěchu ve škole na velikosti sociálního kapitálu a rodiny)

14 Putnamovo pojetí sociálního kapitálu • Sociální kapitál odkazuje k vlastnostem sociální organizace, jako je důvěra, normy a sítě, které usnadňují koordinované jednání, a tak přispívají k výkonnosti společnosti. Základní formu sociálního kapitálu u Putnama představují sítě občanské angažovanosti. Hlavním argumentem jeho teorie je, že silná a aktivní občanská společnost vede ke konsolidaci demokracie, v jeho pojetí tak sociální kapitál společnosti závisí na minulém vývoj a nejsilnější je tam, kde zakotvil v tradicích občanské kultury • Později se velkým tématem Putnama stal právě pokles občanské participace v uplynulých desetiletích ve Spojených Státech. Ve své slavné studii Bowling Alone ukazuje, že i když na jedné straně stále více lidí v Americe chodí hrát bowling, díky poklesu hráčských asociací se jedná jen o autonomní jedince, kteří se nesetkávají ve společných klubech, které podporují vznik sítí vzájemnosti a důvěry. Postupně tak oslabuje komunitní život a dochází k poklesu vzájemné důvěry. Aktivní formy občanské participace (církev, odbory, kluby, charita) nahrazují ad hoc funkční organizace (petiční výbory). Kolektivní občanské aktivity, např. veřejn shromáždění, ochabují mnohem rychleji než individuální formy, jako jsou dopisy čtenářů novin apod.

15 Putnamovo pojetí sociálního kapitálu II. • Slabé, povrchní a často jednorázové interakce postupně nahrazují těsné, časem prověřené vazby zakořeněné v dlouhodobých osobních vztazích v sousedském společenství. Sociální kapitál spojený s místem je postupně nahrazován funkčně založeným sociálním kapitálem. Pozvolna opouštíme ty sítě vzájemnosti, které daly vzniknout našim komunitám. Američané sice zůstávají ve srovnání s jinými zeměmi občansky uvědomělí, ale v porovnání s minulostí jsou méně aktivně zapojeni a vzájemně propojeni: „Kibicujeme, ale nezapojujeme se do hry“. Putnam vysvětluje tento úpadek mezi jinými zejména procesy tlaku času a peněz, mobilitou a suburbanizací, rozvojem nových komunikačních technologií (zejména televize) a generační přeměnou • Přes velkou popularitu jak na veřejnosti,tak ze strany institucí decizní sféry (například Světová banka) je ve vědecké komunitě Putnamova komunitaristická koncepce kritizována, vedle zjednodušené metodologie měření, zejména pro svou normativní zatíženost • Například Portes upozorňuje na nebezpeční přehnaného nadšení z pozitivních účinků tzv. přemost´tujícího sociálního kapitálu pro soudržnost celé společnost a ukazuje, že participativní sítě zahrnují stejně jen ty občany, které patří k určité společenské vrstvě • Uzavřené formy solidarity fungují naopak v chudších vrstvách, které jsou těmito vnitřními solidárními vazbami pouze úžeji svázány k sobě a vyřazeny ze širší společnosti

16 Srovnání tří klasických koncepcí sociálního kapitálu • Často se hovoří o třech rozdílných tradicích zkoumání sociálního kapitálu spojených se jmény Bourdieu, Coleman a Putnam. • V Bourdieuho pojetí je kladen důraz na jeho hodnotu pro privilegované aktéry (jedince, rodiny i celé frakce z dominantní třídy), kteří prostřednictvím svých konexí s jinými privilegovanými nositeli ostatních forem kapitálů budují svou statusovou pozici, zejména pak v situaci, kdy se jim nedostává ekonomického a kulturního kapitálu • Naproti tomu Coleman chápe sociální kapitál jako nástroj k vysvětlení problému kolektivního jednání, tedy toho, proč rozdílní lidé, včetně těch, kdo jsou relativně znevýhodnění, navzájem v určitých situacích kooperují, i když by se na první pohled zdálo, že je pro ně výhodnější své bezprostřední zájmy naplnit prostřednictvím vzájemné soutěže. • Bourdieu i Coleman dospěli ke konceptu sociálního kapitálu skrze zájem o mechanismus úspěšnosti ve škole a její vliv na reprodukci sociálních nerovností, což jeden i druhý, byť z jiných pozic, zkoumali empiricky již v šedesátých letech • Teprve Putnam – vycházeje z konceptu občanské kultury – rozšířil Colemanův přístup vztažený k rodině a užší komunitě (normy, sítě, důvěra, reciprocita) na celý národ, resp. širší regiony a zaměřil svou pozornost na pozitivní externality privátních sociálních sítí pro celou společnost • Jeho pojetí v sobě obsahuje, jak aspekty strukturální (vazby, sítě), tak kulturní (závazky, normy a hodnoty). Sociální kapitál v tomto zorném úhlu snižuje transakční náklady, vytváří blaho pro všechny a přispívá k celospolečenské soudržnosti


Stáhnout ppt "Lucie Cviklová Metodický list 4 Společnost vědění Sociální kapitál."

Podobné prezentace


Reklamy Google