Základy speciální pedagogiky Mgr. Jarmila Celá Zlín 2006.

Prezentace na téma: "Základy speciální pedagogiky Mgr. Jarmila Celá Zlín 2006."— Transkript prezentace:

1 Základy speciální pedagogiky Mgr. Jarmila Celá Zlín 2006

2 Základní literatura Edelsberger, L. a kol. Defektologický slovník. Praha: HaH, 2000. Langmeier, J., Matějček, Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: SZN, 1969. Michalík, J. Školská integrace dětí s postižením. Olomouc: UP, 1999. Monatová, L. Pedagogika speciální. Brno: MU, 1995. Monatová, L. Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. Brno: Paido, 1998. Müller, O. a kol. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. Olomouc: UP, 2001. Pipeková, J. (Ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. Přinosilová, D. Vybrané okruhy speciálně pedagogické diagnostiky a využití v praxi. Brno: MU, 1997.

3 Základní literatura Renotiérová, M. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: UP, 2003. Říčan, P. Krejčířová, D. a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing, 1995. Sovák, M. Nárys speciální pedagogiky. Praha: SPN, 1986. Vágnerová, M. Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha: Karolinum, 1997. Vágnerová, M. a kol. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum, 2004. Valenta, M. a kol. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc: UP, 2003. Vítková, M. (Ed.) Integrativní speciální pedagogika. 2.vyd. Brno: Paido, 2004. Vítková, M. Kapitoly z úvodu do speciální pedagogiky. Brno: MU, 1992

4 Struktura kurzu Vymezení spec. pg., defekt, defektivita Klasifikace speciální pedagogiky Etiologická problematika ve speciální pedagogice Speciálně pedagogická diagnostika, spec. pg. metody, komplexní rehabilitační péče Problematika jednotlivých pedií Vývoj a výchova handicapovaných Specifické rysy osobnosti postiženého dítěte. Osobnostní vývoj dítěte s handicapem. Socializace postižených dětí. Rodina s handicapovaným dítětem. Spolupráce s rodinou. Rodina jako jeden ze zdrojů postižení (odchylky) – CAN. Prevence. Systém spec. pg. péče v ČR. Legislativa.

5 Speciální pedagogika … …nauka o výchově a vzdělávání handicapovaných jedinců (tělesně, psychicky, sociálně). …zabývá se výchovou a vzděláváním defektních osob. … je věda o zákonitostech speciální výchovy a speciálního vzdělávání jedinců, kteří trpí handicapem a vyžadují proto zvláštní přístup. (Monatová 1998)

6 Speciální pedagogika – jeden z okruhů vědního oboru pedagogika Vztah k jiným vědním oborům:  specializované medicínské obory  etika  psychologie  právo  sociologie  obecná pedagogika  didaktika Rozvoj speciální pedagogiky od 2.pol. 20.stol.

7 Handicap - zdravotní, sociální znevýhodnění, nevýhoda, nerovnost podmínek zahrnuje:  závady  oslabení  odchylky  poruchy  vady  postižení

8 Defekt – nedostatek, chybění, ztráta, poškození, vada nepříznivá situace, která vyplývá z OMEZENÉ SCHOPNOSTI (nebo dokonce nezpůsobilosti) jedince uplatnit se stejně dobře jako jiní je PROCESEM, mění se nemusí mít trvalý charakter, ale DLOUHODOBÝ

9 Základní dělení vad: Orgánové  Vývojová vada  Nemoc s trvalými následky  Poúrazové stavy Funkční  Příčiny nejčastěji v sociálních vztazích (vliv prostředí, výchovy, mezilidské vztahy)

10 Další dělení vad: Podle druhu: tělesné, zrakové, sluchové, poruchy v oblasti komunikačních schopností, mentální vady, vady v oblasti poruch chování, kombinované/sdružené vady, parciální postižení Podle hloubky postižení (stupně postižení): lehký defekt střední těžký

11 Defektivita Vzniká v případě, kdy defekt (vada) nabude sociální dimenze, vzniká jako důsledek defektu. Vyvíjí se z neschopnosti postiženého adaptovat se na podmínky zdravých lidí. Je poruchou vztahů ke společnosti. Je dlouhodobá, není neměnná, nemusí být trvalá. Nemusí být přímo úměrná stupni defektu.

12 Cílem speciální pedagogiky je maximální rozvoj osobnosti postiženého nebo znevýhodněného jedince a dosažení maximálního stupně socializace. (Pipeková 1998)

13 Klasifikace speciální pedagogiky Somatopedie (z řeč. soma = tělo) – (speciální) pedagogika zabývající se jedinci s tělesnými vadami Oftalmopedie (z řeč. oftalmos = oko) - pedagogika zrakově postižených Surdopedie (z lat. surdus = hluchý) – pedagogika sluchově postižených Logopedie (z řeč. logos = slovo) – pedagogika osob s narušenou komunikační schopností. Psychopedie (z řeč. psyché = duše) – pedagogika mentálně postižených Etopedie (z řeč. éthos = mrav) – pedagogika mravně narušených jedinců, osob s poruchami chování Psychické poruchy – neurózy, reaktivní stavy, psychopatie, psychózy Kombinované vady – postižení dvěma nebo více vadami Parciální postižení – částečné nedostatky: specifické vývojové poruchy učení, ADD, ADHD (LMD), leváctví

14 Etiologie nauka o příčinách vad, nemocí, poruch zabývá se diagnostikou, prevencí, prognózou Dělení vad z hlediska vzniku:  vrozené vývojové vady (včetně vad dědičných)  vady získané během života

15 Speciálně pedagogická diagnostika Vstupní, průběžná a výstupní (kontrolní) DIAGNÓZA – je základem pro stanovení PROGNÓZY a TERAPIE Anamnéza – výchozí metoda pro spec. pg. osobní rodinná anamnéza životních podmínek/prostředí Další diagnostické metody: pozorování, experiment, rozhovor, dotazník, analýza výsledků činnosti, studium školní aj. dokumentace, měření výkonů…

16 Hlavní oblasti speciálně pedagogické diagnostiky: Hrubá a jemná motorika Grafomotorika a kresba Diagnostika laterality Sebeobslužné činnosti Sociální a citová oblast Diagnostika rodinného prostředí Rozumové schopnosti Diagnostika verbálních schopností

17 Terapeutické (nápravné) metody Metoda reedukace Metoda kompenzace Metoda rehablitace

18 Metoda reedukace souhrn speciálně pedagogických postupů, kterými se zmírňuje nebo odstraňuje vada či porucha, tzn. v mezích možností se zlepšuje a zdokonaluje výkonnost postižené funkce, rozvíjí se oblast, která byla ve své činnosti omezena, snížena nebo nevyvinuta. Reedukační metody jsou zaměřeny přímo na léčení nemoci či vady. Opírají se o multisenzoriální přístup (tj. reedukace je sice zaměřena především na postiženou funkci/orgán, ale využívá i podpůrné činnosti jiných smyslů)..

19 Metoda kompenzace nahrazování porušené, ztracené, nevyvinuté nebo zaniklé funkce jinou funkcí. Jde o rozvíjení oblastí (např. smyslů), které by mohly postiženou funkci co nejlépe zastoupit. (Např. nahrazení zraku u nevidomého rozvojem hmatového a sluchového analyzátoru).

20 Metoda rehabilitace Zahrnuje komlexní péči. Představuje souhrn speciálně pedagogických postupů, kterými se upravují společenské vztahy a vzniká možnost pracovního uplatnění handicapovaného jedince. Úkolem rehabilitace je odstranění nebo alespoň zmírnění defektivity, umožnění adaptace, získání sebedůvěry, pocitu soběstačnosti. Jde o návratnou péči v širším slova smyslu. (Monatová 1996)

21 Komplexní (komprehensivní, ucelená) rehabilitace Léčebná rehabilitace – léčba medikamentózní, operativní, rehabilitační, fyzioterapie, léčebná TV, léčba prací (ergoterapie). Výchovně-vzdělávací – výchova a vzdělávání (odborné, všeobecné), příprava na povolání, výchovné poradenství. Pracovní – kvalifikace, příp. rekvalifikace Sociální – zajištění zaměstnání, bydlení dopravy důchodu, zájmové a kulturní činnosti atd. Cílem je prevence defektivity. Technická – využití protéz a ortopedických pomůcek, dále např. pomůcek pro léčbu zubních a čelistních anomálií (ortodontické pomůcky), zrakových vad (např. pro léčbu okohybných svalů ortoptické pomůcky), akustické pomůcky, ale také zajišťování bezbariérového přístupu do budov apod. Právní – zákony a směrnice k zajištění práv a péče pro postiženou mládež i dospělé. Ekonomická – zajištění práce, v co největší možné míře ekonomické samostatnosti.

22 Logopedie Pedagogika osob s narušenou komunikační schopností. Poruchy v oblasti komunikační:  poruchy vývoje řeči – vývojová dysfázie (opožděný vývoj řeči),  získaná orgánová nemluvnost (afázie),  získaná neurotická nemluvnost (mutismus),  poruchy artikulace/výslovnosti, článkování řeči (dysartie, patlavost, agramatismus),  poruchy plynulosti řeči, tempa řeči (koktavost, breptavost),  poruchy zvuku řeči/rezonance (huhňavost),  poruchy v důsledku poškození CNS,  poruchy sociálního užití řeči psychotické i neurotické povahy (koktavost),  symptomatické a kombinované vady řeči.

23 Vývojová dysfázie (dříve „opožděný vývoj řeči“) neschopnost nebo snížená schopnost komunikovat řeč se vyvíjí velice opožděně oproti ostatním funkcím Typické znaky vývojové dysfázie:  děti neužívají zvratná zájmena (př. „já byl“, „já dělal“);  vývojová porucha řeči jako celku;  nejde o retardovaný, ale spíš aberantní vývoj řeči (odchýlený vývoj);  prenatální, perinatální, postnatální doba vzniku; rovněž může jít o vrozenou řečovou vadu;  častěji u chlapců;  vliv patologie prostředí, patologie receptorů (sluch, zrak), CNS.

24 Surdopedie Pedagogika sluchově postižených. Sluchové vady:  nedoslýchavost převodní percepční – lehká, střední, těžká  hluchota úplná praktická  ohluchlost – ztráta sluchu v průběhu života

25 Vrozené a získané sluchové vady Vrozené sluchové vady  dědičnost,  následek nemoci v těhotenství (zarděnky, poruchy látkové výměny),  vrozená hluchota následkem ozáření rentgenem,  rozdílný Rh faktor krve matky a dítěte,  nezjištěná příčina. Získané poruchy sluchu  u dětí následkem protrahovaného porodu s následkem krvácení do mozku a labyrintu;  v pozdějším věku infekční choroby,  úrazy hlavy,  užívání některých léků (streptomycin),  zánět mozkových blan,  opakované a chronické záněty středního ucha.

26 Sluchová protetika Sluchadla - určena těm, kdo mají využitelné zbytky sluchu (přiděluje foniatr nebo othorhinolaringolog):  zvukovodová (lehčí stupeň postižení)  kapesní (těžší stupeň; nepraktické)  závěsná (těžší stupeň, využití zvláště u dětí) Kochleární implantát  obchází poškozený sluchový orgán  elektronické zařízení, které transformuje zvuk na elektrický signál, ten stimuluje přímo vlákna sluchového nervu  původně určen pouze pro dospělé ohluchlé, nyní využití i u ohluchlých dětí i u vrozeně neslyšících dětí

27 Metody v práci se sluchově postiženými Orální metoda  má nejstarší tradici, reflexní metoda mateřské řeči,  využívá se u nedoslýchavých, jako samostatná metoda se již dnes téměř nevyužívá. Totální komunikace – využívá dnes většina škol  Zahrnuje řeč, přirozená gesta, znakovou řeč, prstovou abecedu, odezírání, psaní a čtení, využívání sluchadel.  Není metodou, ale spíše koncepcí. Neslyšící dítě = neslyšící osobnost. Bilingvální metoda  výuka ve třídě za pomoci dvou učitelů (slyšící a neslyšící)

28 Oftalmopedie (tyflopedie – pg. nevidomých) Pedagogika zrakově postižených. Zrakové vady:  vady refrakce (ztráta zrakové ostrosti) krátkozrakost dalekozrakost astigmatismus (nesprávné zakřivení rohovky – korekce pomocí cylindrických skel) vetchozrakost (typická ve stáří, vlivem sklerózy oční čočky se snižuje její akomodační schopnost)  barvoslepost (poruchy barvocitu) částečná barvoslepost (barvoslepost pro červenou a zelenou – daltonismus) úplná barvoslepost (vzácné)  šeroslepost

29  šilhavost (strabismus) – jedno oko se odchyluje od svého směru (oči nehledí rovnoběžně)  tupozrakost - vzniká u dětí s nestejnou zrakovou ostrostí, dochází k potlačení obrazu slabšího oka  slabozrakost těžká střední lehká  slepota nejtěžší zraková vada – slepohluchota (dorozumívání dotykovou abecedou) úplná slepota (naprosto slepý) praktická slepota (zachován světlocit)

30 Rozvoj zbylých smyslů u zrakově postižených hmat  přímý  zprostředkovaný (Brailovo písmo, bílá hůl) sluch čich Obtížné je vytváření představ těžce zrakově postižených.

31 Somatopedie Pedagogika zabývající se jedinci s tělesnými vadami. Mezi tělesné vady řadíme:  vady pohybového aparátu, centrální a periferní obrny, deformace a amputace končetin;  chronická onemocnění, srdeční choroby, alergie, astma, epilepsie, cukrovku.

32 Obrny centrální (postižení mozku a míchy) periferní (postižení dalšího nervstva) obrny neúplné (parézy) – ochablost obrny úplné (plegie)

33 Obrny spastické obrny (křečovité)  diparetická forma (postiženy dolní končetiny - chůze)  hemiparetická forma (postižena pravá nebo levá polovina těla)  kvadruparetická forma (postižení horních i dolních končetin) nespastické obrny (chabé)  dyskinetická forma (prudké, atetotické, „červovité“, nepotlačitelné pohyby)  hypotonická forma (snížení svalového napětí, často přidružené mentální postižení)

34 DMO – dětská mozková obrna Porucha řízení hybnosti a vývoje řízení hybnosti. Složité centrální postižení, vzniká v raném dětství (před narozením, při porodu, nebo brzy po něm). Typická tělesná neobratnost (zj. v jemné motorice), těkavost, nedokonalé vnímání, nedostatečná představivost, překotné a impulsivní reakce. Nejčastější tělesná vada u dětí.

35 Psychopedie Pedagogika mentálně postižených. Mentální vady:  vrozená mentální retardace (oligofrenie),  získaná mentální retardace (demence),  pseudooligofrenie (zdánlivá mentální retardace),  stařecká demence.

36 Klasifikace mentální retardace podle WHO: F 70 - lehká mentální retardace (IQ 50 – 69) – schopni samostatného jednání F 71 - středně těžká (IQ 35 -49) – objevuje se autismus, epilepsie F 72 - těžká (IQ 20 -34) – často rovněž poruchy motoriky F 73 - hluboká (IQ 20 a méně) – imobilní, často zrakové aj. vady F 78 - jiná mentální retardace – nelze ji přesně určit kvůli přidruženým vadám (smyslové, somatické, autismus, např. u nevidomých) F 79 – nespecifikovaná – je prokázána mentální retardace, kvůli nedostatku informací však nelze jedince zařadit do konkrétního stupně

37 Etopedie Pedagogika mravně narušených jedinců, osob s poruchami chování. Vady v oblasti chování jedince:  disociální - zlozvyky, neposlušnost, vzdorovitost, negativismus, lhaní;  asociání - záškoláctví, útěkovost a toulavost, sebepoškozování;  antisociální jednání - delikvence mladistvých, agresivní a destruktivní činnost, krádeže, loupeže, organizovaný zločin, sexuální úchylky a mravnostní delikty, závislosti

38 Ústavní péče DD – dětské domovy  Rodinné  Internátní Diagnostické ústavy  Dětský diagnostický ústav (DDÚ)  Diagnostický ústav pro mládež (DÚM) Výchovné ústavy  Dětský výchovný ústav (DVÚ)  Dětský výchovný ústav se zvýšenou péčí  Výchovný ústav pro mládež (VÚM)  Výchovný ústav pro mládež se zvýšenou péčí  Výchovný ústav pro děti a mládež  Výchovný ústav pro nezletilé matky

39 Psychické poruchy Oblasti psychických poruch: poruchy vnímání (iluze, halucinace) poruchy myšlení (myšlenkový trysk, zabíhavé myšlení, ulpívavé, nesouvislé, zmatené, roztříštěné, artistické, obsedantní (příznak neuróz), bludy) poruchy paměti (anamnéze (ztráta paměti), chorobné výpadky paměti, postupné zapomínání – např. při skleróze, senilní demenci) poruchy emocionální (anxiózní, manická, podnikavá, zlobná, střídání nálad) poruchy jednání (slabá vůle, zkratkovité, impulzivní, stereotypní jednání) poruchy vědomí (mrákotné stavy, zastřené vědomí (kóma), epilepsie) poruchy osobnosti (poruchy sebeprožívání, transformace osobnosti, rozpad osobnosti)

40 Psychické poruchy 1.neurózy - funkční porucha nervové činnosti (strachové a úzkostní, hysterické, neurastenické (zvýšená únava), neurózy v oblasti řečové, orgánové a vegetativní neurózy) 2.reaktivní stavy – projevují se náladou a afektem – depresivní stavy (apatická, úzkostná nálada), afekty (zlost, strach, žárlivost, vztahovačnost aj.) 3.psychopatie – trvalé povahové odchylky, změněná struktura osobnosti, jsou dědičné, vrozené, na vývoj jedince má vliv i výchova. 4.psychózy  organické – příčinou je dědičné nebo získané poškození mozku (po mozkových příhodách, alkoholické psychózy, v souvislosti s tělesnými nemocemi, poruchami, senilní a presenilní demencí);  funkční (schizofrenie – narušena celá osobnost; afektivní psychóza – cyklická, není u dětí, nepostihuje intelekt; paranoia – blud (ukřivděnost, persekuční, žárlivost, erotomané); parafrenie – budy a halucinace (ve věku od 40 – 65 let);  reaktivní – probíhají tehdy, trvá-li i podnět (depresivní psychóza, afektivní psychóza, akutní paranoidní reakce)

41 Kombinované vady postižení dvěma nebo více vadami:  slepohluchoněmota,  pohybová vada s narušením sluchu, řeči či zraku,  mentální retardace s postižením sluchu, zraku nebo pohybu,  časté jsou kombinace různých organických handicapů s neurotickými projevy a potížemi.

42 Parciální postižení specifické vývojové poruchy učení  dyslexie – specifická porucha čtení  dysgrafie – porucha psaní  dysorthografie – porucha pravopisu  dyskalkulie – porucha matematických schopností  dyspinxie – porucha kreslení  dysmúzie – porucha schopnosti vnímání a reprodukce hudby  dyspraxie – porucha obratnosti, motorická neobratnost, obvykle souvisí s dalšími SVPU ADD – poruchy pozornosti ADHD – poruchy pozornosti s hyperaktivitou (LMD – starší termín, lehká mozková dysfunkce) leváctví poruchy školní přizpůsobivosti

43 Systém pedagogicko-psychologického poradenství SVP - Střediska výchovné péče PPP - Pedagogicko-psychologické poradny SPC - Speciální pedagogická centra

44 Socializace handicapovaného člověka Stupně socializace (zapojení jedince do společnosti): Integrace - naprosté zapojení jedince s vadou do společnosti. Důsledky vady byly zcela překonány. Adaptace – handicapovaný jedinec se dokáže zapojit do společnosti, ale jen za jistých pomocných opatření (např. např. člověk s vadou sluchu za pomoci sluchadla a výcviku sluchu). Utilita – handicapovaný jedinec, v jehož případě se nepodařilo efektivitu překonat, se zapojuje pouze s pomocí (pod dohledem) jiných osob. Díky tomu dosáhne určitého stupně pracovního a společenského uplatnění a vlastního uspokojení. Jedná se však o omezené uplatnění ve společnosti. Inferiorita – sociální nepoužitelnost, segregace jedince, nevytvoření popř. ztráta sociálních vztahů. Segregace – je opakem integrace. Je to stav, kdy je postižený ze společnosti vyčleněn nebo se sám ze společnosti kvůli svému defektu vyčleňuje.

45 Reakce rodičů na postižení dítěte 1.fáze šoku 2.popření 3.fáze zloby a hněvu 4.deprese 5.fáze pravdy - akceptace problému

46 Základní legislativní předpisy Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) Vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných