Příspěvek přiblíží antropologickou koncepci vrcholného díla J. A. Komenského, Obecné porady o nápravě věcí lidských. Komenský zde líčí člověka jako bytost.

Prezentace na téma: "Příspěvek přiblíží antropologickou koncepci vrcholného díla J. A. Komenského, Obecné porady o nápravě věcí lidských. Komenský zde líčí člověka jako bytost."— Transkript prezentace:

1 Příspěvek přiblíží antropologickou koncepci vrcholného díla J. A. Komenského, Obecné porady o nápravě věcí lidských. Komenský zde líčí člověka jako bytost vymykající se řádu celého materiálního světa, neboť je nadán specifickou přirozeností, jejímž základem je naprostá svoboda vůle. Člověk tak nejen rozhoduje o vlastním osudu, ale navíc se aktivně podílí na správě a také opravě světa a na jeho dovedení ke stavu věčnosti. V referátu bude učiněn pokus reflektovat všechny významné aspekty lidského nápravného úsilí. Jan Čížek Katedra filozofie FF Univerzita Palackého v Olomouci jan.cizek@upol.cz

2  ústřední myšlenka všenápravy (panorthosie) podnícena Komenského pobytem v Londýně; účastí na přípravě toruňského Colloquium charitativum a blížícím se koncem třicetileté války v průběhu roku 1644 se tak v Komenského mysli rodí myšlenka sepsání pojednání o zkaženosti lidských věcí a o potřebě jejich univerzální nápravy

3  první zmínka o díle 18. listopadu 1644 v dopise Cyprianu Kinnerovi  koncepce sedmidílného spisu  1656 – lešenská pohroma díky Komenského pečlivosti nenávratně ztraceny pouze čistopisy připravené již k tisku. Většina hotových částí Konsultace, tj. Panegersia, Panaugia, byla zachráněna, zatímco dosud rozpracované části plamenům podlehly

4  Amsterdam - vstříc ubývajícím tělesným silám je si Jan Amos vědom hrozby, že nebude schopen své dílo vlastní rukou dokončit. Zanechává proto alespoň co nejpodrobnější rozvrh pro jeho dopracování a vyzývá k němu svého syna z druhého manželství Daniela a blízkého přítele Kristiana Vladislava Nigrina

5  roku 1681 se z pramenů ztrácejí veškeré informace nejen o osudech poradního díla, ale i o osudech jeho uspořadatelů  rukopis sedmidílného spisu Consultatio catholica byl objeven Dmytrem Čyževśkým v archivu Hlavní knihovny pietistického sirotčince v Halle nad Sálou nejprve roku 1934 jako soubor částečně sestávající z rukopisů a doplněný o výtisky určitých částí díla; posléze – roku 1937 – doplněný o nově nalezené foliové tisky jiných částí Porady

6  lidské věci (res humanae) vztah člověka k věcem (cum Rebus) k sobě samému (cum Seipsis) Bohu (cum Deo) jedná se o vzdělání (eruditio), politiku (politia) a náboženství (religio)  reprezentují vztah ke všemu, s čím člověk během svého života přichází do styku jedná se o nižší tvory, jež má pod sebou (infra se), jejichž je vlastníkem a uživatelem a o jejichž ovládání poučuje filosofie kolem sebe (circa se) nachází člověk ostatní lidi, s nimiž touží žít v družnosti, pokojně a spravedlivě, o čemž pojednává politika. konečně nad sebou (supra se) nalézá člověk Boha, jemuž je podroben a povinován úctou a důvěrou

7  lidské věci vyvěrají ze tří kořenů, tří základních dispozic lidského nitra rozum vůle výkonné schopnosti  lidské věci porušené a je třeba aktivně uvažovat o možnostech jejich nápravy  od samotného počátku lidské společnosti spory mezi filosofickými, náboženskými a politickými skupinami o pravdivost poznání, míru zbožnosti či otázku vlády jedněch nad druhými.

8  lidské věci jsou pokažené, zkáze však nepropadly docela. Člověku zůstala jak touha po vědění, tak smysl pro zbožnost i tendence ke správnému jednání. Filosofii, náboženství ani politiku není třeba ustanovovat opětovně od základů, stačí je pouze opravit  konečná náprava lidských záležitostí nebude ani výsledkem činnosti pouze člověka, ani výlučnou záležitostí Boha a jeho milosti: Jako Bůh stvořil člověka a bez jeho pomoci připravil vše, co bylo potřeba pro zachování jeho blaženého stavu, ovšem brzy nato člověku nařídil, aby o sebe pečoval sám, bude stejně potřebné, aby se o nápravu pokažených lidských věcí zasadil sám člověk, opírající se o Boží přízeň a milost

9  8 gradů (světů)  1. Mundus possibilis obsah lidské mysli ve své celistvosti ustanoven v mysli všech tvorů stvořených k obrazu Božímu úvahy o vlastních obsazích naší mysli (rozum, vůle, schopnosti) nás nutně zavedou k samotnému zdroji, prameni naší mysli – k Mysli nekonečné,  o níž pojednává 2. Mundus idealis (archetypus)  3. Mundus angelicus

10  pro možnost existence bytostí tělesných bylo nutné vytvořit svět tělesný, viditelný  látka + duch + světlo/oheň, na ně působí pohyb  vzniká 7 stupňů podstat živly (elementa) páry (vapores) povětrnostní jevy (meteora) nerosty (mineralia) rostliny (plantae) živočich (animal) -  ί  člověk (homo) -  ὐ  ύ 

11  „Quid ergo est HOMO?“  člověk stvořen jako nejvyšší vyvrcholení všech tvorů a zároveň jako správce (gubernator) materiálního světa, zástupce krále (Pro-Rex), a dokonce jako druhý Bůh (Vice- Deus)  „Ergo producenda fuit creatura indeterminata, in infinito infinite seipsam agens“  svoboda lidské vůle je natolik silná, že nemůže být omezena ani jinými lidmi, ani anděly, ďáblem a ani samotným Bohem  pokud by Bůh člověka donucoval, dopouštěl by se na svém stvoření násilí, z lidské vůle by učinil ne-vůli (non voluntas) a z člověka ne-člověka (non-homo)

12  díky své tělesnosti nabývá člověk vyšší míry nobility nežli hierarchicky vyšší bytosti – andělé. Díky tělu je totiž nedílnou součástí světa materiálního, díky duchu či mysli pak světů ontologicky vyšších. Člověku, participujícímu na živočišném stejně jako na Božském, je tak dáno být jakýmsi prostředkujícím stupněm mezi nižšími a vyššími stupni celého univerza

13  Svoboda lidské vůle sehrává úlohu především ve třech ohledech svoboda vůči vnějším vlivům (ab externo agente) vůči věcem, samotným objektům vůle (a rebus obiectis) vůči sobě samé (a seipsa intus)

14  „Hominem, si nihil supra bruta agit, vere brutum esse“  svobodné lidské rozhodování, a nic jiného, je naprosto evidentně tím, co se spolupodílí na procesu dalšího sebe-utváření člověka, a tím jej pomáhá učinit takovým, jakým se rozhodne být

15  člověk, nedílná součást viditelného světa, je současně nad viditelný svět nepopsatelnou měrou vyvýšen nekonečností, jíž byl Bohem obdařen, a tím i učiněn Jemu rovným. Lidská nekonečnost spočívá zejména v jeho mysli a jejích třech hlavních neomezených určeních – rozumu, vůli a výkonných schopnostech

16  přestože v sobě viditelný svět neobsahuje žádnou příčinu svého zániku (jeho základní principy - látka, duch a světlo - nepodléhají zániku), nebyl mundus materialis stvořen k věčnému trvání  nezanikne v pravém slova smyslu, ale bude svým Stvořitelem přeměněn. Božím záměrem nebylo realizovat tento cíl pouze a výhradě svou mocí – ke spoluúčasti a spolupráci si přizval svůj dokonalý obraz, člověka

17  5. Mundus artificialis  6. Mundus moralis  7. Mundus spiritualis  člověk reprezentuje natolik dokonalou reflexi Božích vlastností, že napodobuje bez výjimky všechny Boží myšlenky, touhy i činy – pokouší se dokonce vytvářet (producere) zcela nové, dosud neviděné a neslyšené věci  lidé tak přetvářejí všechny tvory materiálního světa, přizpůsobují je k různým účelům, ba dokonce vytvářejí zcela nové podstaty nekonečné rozmanitosti, čímž se spolu-podílejí na Stvoření se samotným Bohem!

18  člověk se stává nejen nejdokonalejším Božím zástupcem ve viditelném světě, ale také Božím partnerem v procesu tvoření a udržování věcí, jakož i celého univerza  v lidských rukou je nejen reforma tří základních věcí lidských, ale také realizace cíle celého světa

19  aktuální motiv: Celá příroda je nám vzorem, od hnízdících ptáků jsme se naučili stavitelství, vlaštovky nás zasvětily do hrnčířského umění, pavouci lidem předvedli dovednost tkaní, ryby plavání atd. Veškeré lidské vynálezy nejsou ničím jiným než bytostným napodobováním přírody  všechny věci náležející do hmotného světa jsou stvořeny k tomu, aby je člověk řídil a ovládal; pokud není plné řízení v jeho silách, je mu dovoleno, aby je přizpůsobil ke svému užitku

20  transformace, restituce, reparace či reformace nejen materiálních aspektů (mundus artificialis), ale také morálních (mundus moralis) či duchovních (mundus spiritualis)  nejvyšším cílem je zabezpečit, aby se lidské věci (res humanae) nacházely ve stavu pokoje a aby se každý jedinec mohl bezstarostně těšit ze svého štěstí

21  při nápravném úsilí nutné partnerství Boha a člověka; souběh (concursus) lidské vůle a milosti Boží upevňuje toto partnerství  člověk se na základě potřeby Boží milosti na jednu stranu učí, že nic nelze činit bez Boha a jeho přízně; na stranu druhou si však uvědomuje, že stejně tak není možno přenechávat veškerou činnost Bohu a na své povinnosti rezignovat  v absolutním smyslu člověk nemůže být bez Boha (sine DEO non posse), zatímco ani Bůh nechce být bez člověka (sine homine nolle)

22  všechny světy, o nichž bylo v předcházejícím výkladu pojednáno, je možné chápat jako méně a méně dokonalé otisky mundus idealis  Bůh však tento kvalitativní pád nechce dopustit, a všechny nedokonalosti proto opraví tím, že vše uvede zpět v sebe, do blaženého stavu věčnosti, jenž se nazývá světem věčným  je metafyzicky nezbytné, aby byly stále se měnící a vznikající věci přivedeny ke stavu trvání, tedy skutečného bytí

23  vše žijící prahne a touží po svém nejvyšším dobru. Člověk jej však ve svém životě na tomto časném světě nedosahuje a jako takový se zde ani cele nedotváří! Nejen pro možnost dosáhnout svého vlastního nejvyššího dobra, ale i pro možnost lidské sebe- realizace, a tedy i naplnění vlastního účelu, musí existovat svět nejvyšší, věčný  v posledním ze světů, zahrnujícím v sobě všechny předcházející, bude přítomno vše dobré. Člověku bude dána znalost všeho, užívání všeho a neomezené jednání  ve světě věčném dojde k zániku všech ostatních stvoření a člověk bude sloučen ve věčnou jednotu s jediným Bohem, kde nalezne plnou blaženost

24  Mundus artificialis je z hlediska dějin filosofie ojedinělý a originální svět lidské práce vykonávané svobodně jednajícím člověkem, jejímž (nezbytným!) prostřednictvím je univerzum dotvářeno a jako takové posouváno ke svému konečnému cíli – Bohu.  právě tato Komenského modifikace tradičního novoplatónského schématu bývá, spolu s vysokým oceněním svobody a aktivity člověka, jemuž je svěřena úloha spolu-tvůrce světa, historiky filosofie nejvíce ceněna.

25  bývá rovněž velmi výstižně připomínáno, že se nejen s podobnou koncepcí před Komenským nesetkáme, ale také, že je tímto Jan Amos postaven na mimořádné místo v rámci novoplatónsky orientované filosofie. Zatímco u jeho předchůdců je světotvornou silou jednotu zmnožující πρόοδος, u českého myslitele je jí naopak ἐ πιστροφή, jejíž doménou je spoluúčast na tvorbě nových světů  v rámci novoplatónských schémat se nové světy tvoří vzdalováním od původní jednoty, a tedy růstem disharmonie; pro Komenského je činnost člověka základem nové skutečnosti a současně počátkem nové harmonie.

26  Pampaedia vzdělání má ve své univerzální podobě dopomoci zformovat člověka a přeměnit jej (transformare) v bytost skutečně odpovídající obrazu Božímu Pampaedia znamená nejen vzdělávání, ale i zušlechťování v nejširším slova smyslu zacílené na celý lidský rod, tj. na všechny jeho příslušníky bez výjimky (omnes), kteří budou zušlechťováni ve všech ohledech (omnia) a všemi způsoby (omnino) náprava upadlých lidských věcí a restituce záležitostí tohoto světa však nejsou hlavním posláním Pampaedie. Jejím cílem je odstranit překážky na cestě k budoucímu, věčnému životu. Prvotním posláním vševýchovy je zaopatřit člověka vědomostmi pro budoucí život

27  Panglottia monoglottia, polyglottia, panglottia  Panorthosia nezbytnost nápravy třech božích darů v člověku, jimiž jsou rozum, vůle a schopnost, jež zakládají lidské věci Παν-Ορθωσία, tj. vše-náprava „seu reformatio, et reparatio, et restitutio, aut etiam regeneratio“ náležité poznání a zacházení s věcmi by znamenalo pravou filosofii (philosophia vera), náležité spojení s lidmi a se sebou samými pravou politiku (politica vera), náležité spojení s Bohem pravé náboženství (religio vera)

28  Panorthosia Panorthosia by byla uskutečněna ve všem (in omnibus), co člověka činí člověkem, tj. ve schopnostech zacházet s věcmi (filosofie), druhými lidmi (politika) a Bohem (náboženství) a konečně také veskrze (omnino), což by znamenalo vytvoření filosofie nejen pravdivé, ale i všeobecné (catholica) ta by korespondovala se všemi smyslově a rozumově poznatelnými věcmi natolik, že by s ní nebylo možné nesouhlasit stejně tak by bylo vytvořeno náboženství nejen pravdivé, ale všeobecné (catholica), které by odhalovalo tajemství Boží natolik, že by nebylo člověka, jenž by se k němu nepřiklonil to by v neposlední řadě doplnila pravá a všeobecná politika, jež by celé lidstvo zahrnula v jeden bezpečný a klidný řád

29  Panorthosia napravená a univerzální filosofie nebude pouhou filosofií, nýbrž pansofií; nikoliv služkou teologie, ale její sestrou hlavním posláním nové obecné politiky bude analogicky péče o odstranění válek a zachování míru a klidu v jakémkoliv lidském společenství náboženství bude přetvořeno v náboženství nové, obecné a univerzální. To bude charakteristické naprostým a dokonalým spojením s Bohem. prostřednictvím rozšiřování víry, lásky a naděje by toto náboženství konečně přispělo k přetvoření člověka a světa v království Boží a nebe na zemi

30  přes velmi silný důraz na nutnost nápravy lidských věcí, a tedy i na emendaci tohoto časného světa, nesmíme zapomínat na hlavní cíl Panorthosie a Konsultace vůbec  je nutné, aby nová, obecná filosofie dokonale reflektovala Boží moudrost a uvedla v soulad lidská díla s přírodou  nová, obecná politika musí představovat odraz Boží moci a zasadit se o rozšíření a zachování klidu a pokoje náboženství konečně musí být obrazem Boží dobroty, jehož cílem je nastolení plného souhlasu lidské vůle s vůlí Boží  všechny tři disciplíny se v posledku musejí zasazovat o dosažení posledního cíle (finis ultimus), jímž je přivedení člověka k Bohu do blažené věčnosti