PRAVOSLAVNÝ SŇATEK DOMINIKA JANČÍ 3.L Obrázek = pravoslavný kříž.

Prezentace na téma: "PRAVOSLAVNÝ SŇATEK DOMINIKA JANČÍ 3.L Obrázek = pravoslavný kříž."— Transkript prezentace:

1 PRAVOSLAVNÝ SŇATEK DOMINIKA JANČÍ 3.L Obrázek = pravoslavný kříž

2 ROZŠÍŘENÍ PRAVOSLAVNÉHO KŘESŤANSTVÍ VE SVĚTĚ

3 PRAVOSLAVNÉ MANŽELSTVÍ
Podle pravoslavných je manželství Božím aktem, kdy Bůh dva spojuje v jediného člověka. Plození dětí není jediným smyslem manželství, ale spojení muže a ženy je chápáno jako odraz sjednocení s Bohem. Pravoslavná svatba má obvykle dvě části – výměnu prstenů a korunovaci. Oproti západnímu pojetí svatby netvoří součást pravoslavného uzavírání manželství výměna manželského slibu.

4 SVATBA Pravoslavná Svátost manželství, podobně jako Byzantští katolíci, se skládá ze dvou částí: výměny prstenů a korunovace. Tato první část svatby je podobná 'civilnímu obřadu'. Koná se ve vestibulu nebo ve vstupních prostorách kostela. Tento prostor je v pravoslavné církvi přirovnáván k 'vnějšímu' světu. Při této bohoslužbě se církev nejprve modlí za dvojici. Zde uznává a požehnává svazku, jenž započal "ve vnějším světě" a nyní očekává své naplnění v budoucím světě. Poté co duchovní společně požehná dvojici, prstýnky se nasadí na prsteník pravé ruky, ruka kterou se tradičně přísahá anebo žehná a také ruka kterou se skrze znamení kříže vyjadřuje přítomnost Boha. Prsteny jsou od nejstarších dob samozřejmě také symbolem zasnoubení, souznění, autority a opatrovnictví. Výměna prstenů vyjadřuje skutečnost, že se manželé mají stále doplňovat. Oba mají být svazkem obohaceni. Výměna prstenů představuje přísahu, že oba budou sdílet a vyměňovat si tělesné i duchovní dobré i zlé, slib věčné lásky a oddanosti.

5 PRAVOSLAVNÉ CHRÁMY

6 A ZEVNITŘ

7 PRŮBĚH ODDAVKŮ Snoubenci mají spojené ruce, kněz přes ně přehodí epitrachil (roucho, které si kněz dává kolem krku, a které sahá až po nohy) vede je do středu chrámu s rozžatými svícemi a zpívá žalm 128 (127). Uprostřed chrámu je pokrytý stolek a na bílé látce na něm je položen kříž, evangelium a koruny. Poté říká kněz poučení o manželství. Přednáší: Chceš-li, z dobré vůle, bez přinucení a z pevného rozhodnutí pojmout sobě za manželku tuto ženu, kterou zde před sebou vidíš? Ženich: Chci, ctihodný otče. Kněz: Nezaslíbil jsi se jiné nevěstě? Po modlitbě kněz připraví koruny (věnce), ženich a nevěsta si podávají ruce (které kněz případně sváže šátkem), kněz se k nim obrací, pokryje jejich ruce epitrachilem a žehná každému zvlášť korunou na způsob kříže dá mu políbit ikonu na koruně (muži ikonu Spasitele, ženě ikonu Bohorodičky, nebo samotný věnec) a klade koruny (nebo věnce) na jejich hlavy se slovy: Korunuje se služebník Boží a oddává se služebnici Boží ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha. Amen. Na to je třikrát žehná na způsob kříže a říká: Pane Bože náš, slávou a ctí spoj a korunuj je!

8 Čtení z listu sv. apoštola Pavla
Aleluja Čtení z Janova evangelia Poté společný kalich nad kterým se kněz modlí: Bože jenž jsi vše stvořil. Po modlitbě kněz podává kalich nejprve muži a poté ženě pak spojuje jejich pravé ruce a pokrývá je epitrachilem, na který klade svou ruku, bere do levé ruky kříž a vede novomanžele 3x kolem stolku (nad jejich hlavami drží svědkové koruny). Při prvním kruhu se zpívá: Izajáši plesej, panna počala Při druhém: Svatí mučedníci Při třetím: Sláva tobě Kriste Bože, apoštolů chloubo Kněz snímá novomanželům koruny Pozdravení novomanželů (někdy se čte modlitba při odložení korun) a závěrečné poučení.

9 MANŽELSTVÍ DUCHOVENSTVA
Jedním z viditelných rozdílných znaků pravoslaví je, že zachoval tradici ženatého duchovenstva. To neznamená, že by snad nebyl tlak na všeobecně platný celibát. Podle podání byl celibát navržen již na Nikajském koncilu ale sv. Pathnutios, velký egyptský asketa na to měl říci, že nelze na kněží klást břemena, která neunesou, když manželství je také úctyhodné a čisté a všichni nemohou žít v plné zdrženlivosti.Pouze se prosadil na 6. ekumenickém koncilu závazný celibát biskupů, který spíše konstatoval faktický stav, ale ještě do 12. stol. byli někteří biskupové ženatí. Podle některých názorů jde spíše o praktické ustanovení a zjištění, že když má někdo doma četnou domácí církev (vzpomeňme z kolika byl dětí např. sv. Basil Veliký), je velice zaneprázdněn. A v době ustanovení závazného celibátu pro biskupy, k jejich povinnostem náležela např. sociální služba a péče. U kněžstva je ustanoveno, že se musí před vysvěcením rozhodnout, zda bude mnichem tj. náležet k černému duchovenstvu, nebo se ožení a potom bude náležet k tzv. bílému duchovenstvu. Musí však být bezpodmínečně „mužem jedné ženy.“ Po přijetí do kléru se nesmí ženit hypodiakoni, diakoni, kněží Mimo jiné proto, aby klerikové nebudili pohoršení, neběhali za ženami a nekonali, to co obvykle zamilovaní dělají.

10 ZÁVĚR Manželství v pravoslavném pojetí je svátostí, která je získávána v zákonném svazku skrze požehnání kněze a završena ve společném přijetí eucharistie (svaté příjmání/mše). Manželé tvoří rodinu - malou církev. Manželství je svazkem vzájemné lásky, kterou právě milost získaná v eucharistii proměňuje v pevnou a věčnou. Tak se manželé stávají účastníky Království nebeského. Manželství překonává rozdělenost a egocentrismus získaný v hříchu, proto svazek nekončí smrtí jednoho z manželů a druhé manželství je považováno za hřích. Milost, která překonává hříšné rozdělení však může být odmítnuta např. ve smilstvu. Pak přestává láska existovat. Církev tento stav konstatuje. Pro lidskou slabost je akceptován druhý sňatek jako nová možnost

11 VIDEA http://www.bomba.cz/video/prava-ruska-svatba/