Přednáška č. 5 Analýzy a komparace restitučních procesů

Prezentace na téma: "Přednáška č. 5 Analýzy a komparace restitučních procesů"— Transkript prezentace:

1 Přednáška č. 5 Analýzy a komparace restitučních procesů

2 Restituční procesy: „Malá restituce“ „Restituce mimosoudními rehabilitacemi“ „Restituce zemědělského a lesního majetku“ „Restituce církevního majetku“ „Restituce židovského majetku“ „Restituce historického majetku obcí“

3 Vymezení základních pojmů restitučních procesů
Restituce je proces vydání majetku ve vlastnictví státu původním majitelům nebo jejich dědicům jako opravný prostředek po násilné konfiskaci nebo znárodnění majetku státem. Rozhodné datum Osoba povinná je státní organizace, která k datu účinnosti kterékoliv restituční právní normy měla právo hospodaření k majetku, který byl v rozhodném období osobě oprávněné, nebo jejím předchůdcům znárodněn. Na základě žádosti osoby oprávněné v zákonem stanoveném termínu a dle podmínek stanovených tímtéž zákonem musela osoba povinná tuto žádost posoudit a byla-li shledána v souladu se zákonem, bylo její povinností předmětný majetek za podmínek stanovených zákonem osobě oprávněné vydat. Osoba oprávněná je fyzická osoba, v určitých případech i právnická, která měla právo v zákonem stanoveném termínu dle podmínek stanovených tímtéž zákonem požádat o vydání majetku, který jí byl znárodněn v rozhodném období, a ke kterému k datu účinnosti jakékoliv restituční právní normy měla právo hospodaření státní organizace.

4 Metody vypořádání restitučních nároků
Naturální vypořádání = restituce původní = vydání původní majetkové podstaty, která byla předmětem znárodnění. Naturální vypořádání = restituce náhradní = vydání jiné majetkové podstaty, která nebyla předmětem znárodnění. Původní majetková podstata je ohodnocena a v této hodnotě vydána jiná majetková podstata nebo cenné papíry – akcie, směnky FNM ČR.

5 Analýza právního rámce restitučních procesů
Zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd – malá restituce Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích – restituce mimosoudními rehabilitacemi Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému a lesnímu majetku – restituce zemědělského a lesního majetku Zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi – restituce církevního majetku Zákon č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem – restituce židovského majetku Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí – restituce historického majetku obcí

6 Analýza institucionálního zajištění restitučních procesů
Instituce, v jejichž působnosti byla malá restituce 2 3 MSNMP ČR Osoba oprávněná Osoba povinná MF ČR 1 4 3.1 3.2

7 Doručení restitučního nároku v zákonné lhůtě od osoby oprávněné osobě povinné.
Osoba povinná uznává restituční nárok a vydává v naturální podobě původní majetek na základě uzavřené dohody. Osoba povinná uznává restituční nárok, avšak majetek není dle zákona způsobilý k vydání, proto postupuje uznaný restituční nárok MSNMP ČR. 3.1) MSNMP ČR ocení restituční nárok, zkompletuje spis a postupuje jej MF ČR k dalšímu řízení. 3.2) MF ČR vypořádává restituční nárok náhradní restitucí, v tomto případě finančním odškodněním. 4) Osoba povinná neuznává restituční nárok, vrací požadavek osobě oprávněné, která následně podává žalobu k soudu.

8 Instituce, v jejichž působnosti byly mimosoudní rehabilitace
6 4 MSNMP ČR 1 2 5 Osoba oprávněná Osoba povinná FNM ČR MF ČR 3

9 Osoba oprávněná doručuje restituční nárok osobě povinné.
Osoba povinná rozhoduje o oprávněnosti restitučního nároku. V případě, že restituční nárok je oprávněný a majetek je možno dle zákona vydat, zapracovává restituční nárok do zakladatelského privatizačního projektu a postupuje jej MSNMP ČR. MSNMP ČR vydává rozhodnutí o privatizaci, ve kterém rozhodlo o vydání majetku osobě oprávněné. Toto rozhodnutí postupuje FNM ČR. FNM ČR v souladu s rozhodnutím o privatizačním projektu, resp. vydání majetku uzavírá dohodu s osobou oprávněnou. V případě, že osoba povinná shledává, že nárok je oprávněný, ale majetek nelze dle zákona vydat, postupuje nárok MF ČR k realizaci finanční náhrady. MF ČR uzavírá dohodu s osobou oprávněnou a vyplácí finanční náhradu za majetek, který nebylo možno vydat.

10 prvoinstanční obecný soud
Instituce, v jejichž působnosti jsou restituce zemědělského a lesního majetku Odvolací orgány 2 Pozemkový úřad 1 3 5 Osoba oprávněná Osoba povinná ano ne PF ČR MZE ČR ÚPÚ krajský soud prvoinstanční obecný soud 6 4

11 Osoba oprávněná doručuje restituční nárok osobě povinné (v převážné míře bývalé státní statky) a zároveň tentýž restituční nárok doručuje místně příslušnému okresnímu pozemkovému úřadu. V případě, že osoba povinná uznala restituční nárok za oprávněný, uznala restituční dohodu o vydání původního odňatého majetku s osobou oprávněnou. V případě, že osoba povinná neuznala vznesený restituční nárok jako oprávněný, přecházela povinnost rozhodnutí o restitučním nároku na místně příslušný pozemkový úřad. V případě, že pozemkový úřad rozhodl, že restituční nárok je oprávněný, bylo toto rozhodnutí doručeno osobě povinné, která buď se ztotožnila s rozhodnutím pozemkového úřadu a na základě něho uzavřela dohodu o vydání původního odňatého majetku s osobou oprávněnou. V případě, že se osoba povinná neztotožnila s rozhodnutím pozemkového úřadu a trvala na svém původním stanovisku, že restituční nárok je neoprávněný, byl restituční nárok postoupen odvolacímu orgánu ve správním řízení. Tento odvolací orgán se v průběhu platnosti zákona č. 229/1991 Sb. několikrát změnil. Bylo to Ministerstvo zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad, krajské soudy a v současné době jsou to prvoinstanční soudy obecné. Tyto odvolací orgány vydávaly, resp. vydávají konečné rozhodnutí, které je postoupeno Pozemkovému fondu ČR. PF ČR buď předává majetek osobě oprávněné v případě přímé naturální restituce, nebo v souladu s platným právem restituční nárok uspokojí náhradní naturální restitucí, popř. náhradní finanční restitucí.

12 Instituce, v jejichž působnosti jsou církevní restituce
Lesy ČR Státní pozemkový úřad Instituce, v jejichž působnosti byly restituce židovského majetku Osoba povinná Osoba oprávněná Instituce, v jejichž působnosti byly restituce historického majetku obcí Osoba povinná Osoba oprávněná

13 Makroekonomická analýza a komparace restitučních procesů
„Malá restituce“ dle zák. č. 403/1990 Sb. Naturální restituce nebyly v ingerenci žádné transformační ani jiné instituce a osoby povinné (státní instituce), neměly žádnou povinnost evidovat oprávněné či neoprávněné restituční nároky, popř. tyto seznamy postupovat např. statistickému úřadu k evidenci. Proto neexistují žádné statistické přehledy, které by dokladovaly počty a objemy přímých naturálních restitucí. Finanční náhrady poskytovalo na základě stanoviska MSNMP ČR Ministerstvo financí ČR, avšak tyto případy rovněž nebyly evidovány. Proto neexistuje žádná centrální evidence vydaného majetku ani statistická evidence, která by zahrnovala počty a objemy finančních náhrad. Malá restituce byla nesporně velmi efektivní, bylo vydáno mnoho drobných majetkových podstat, což si ve své podstatě nevyžádalo významnou administrativní náročnost. Stát neměl vůbec pod kontrolou, zda se opravdu vydávají majetky v souladu se zákonem, protože v mnoha případech docházelo k vydávání majetku zhodnocených či zcela nově vybudovaných.

14 Stát v tomto období neměl instituci, která by byla oprávněna ze zákona tyto věci kontrolovat, evidovat, popř. rozporovat, proto je velmi složité vyhodnocovat malou restituci z hlediska „jeho čistoty“, protože indikací o nesprávných postupech bylo velmi mnoho. Žádná státní instituce neměla aktivní legitimaci do restitučního procesu vstupovat. Tuto legitimaci měly pouze osoba oprávněná a osoba povinná, které se v zájmových případech nepochybně vždy na oboustranně uspokojivém řešení dohodly. Z kvalifikovaného odhadu vyplývá, že případů dle tohoto zákona na území ČR mohlo být cca 300 tisíc.

15 „Restituce mimosoudními rehabilitacemi“ dle zák. č. 87/1991 Sb.“
Naturální restituce Zák. č. 87/1991 Sb. umožňoval oprávněným osobám docílit naturálního vydání prostřednictvím schváleného privatizačního projektu - příslušná majetková podstata byla vydávána na základě rozhodnutí dle zák. č. 92/1991 Sb. prostřednictvím FNM ČR, který s oprávněnou osobou uzavíral dohodu o vydání majetku. Osoby oprávněné byly velmi zvýhodněny na rozdíl od ostatních právních režimů tím, že mohly k majetku, který jim byl vydáván prostřednictvím privatizačního projektu, odkoupit i nově vybudovaný majetek, který zhodnocoval původně odňatou majetkovou podstatu státem. V počátečním období bylo velkým dilematem do jakého poměru umožnit osobám oprávněným, aby si majetek mohly kupovat, tzn. bylo zvažováno, jaký poměr původního majetku v % z celkové hodnoty umožní osobě oprávněné zbývající část dokoupit. Nejdříve bylo zvažováno, že by podíl osoby oprávněné neměl být nižší než 50 % celkové hodnoty, avšak později bylo od těchto poměrů ustoupeno a přístup státu byl velmi benevolentní, takže se prodával majetek i osobám, kterým se vydávala pouze minoritní část z celkově převáděného majetku. Z hlediska počtu a objemu naturálních restitucí v režimu mimosoudních rehabilitací se nejedná o statisticky významné hodnoty.

16 Počty naturálních restitucí vydaných FNM ČR prostřednictvím privatizačního projektu
Zdroj: VZ FNM ČR (1992 – 2002).

17 Objem naturálních restitucí vydaných FNM ČR prostřednictvím privatizačního projektu (mil. Kč)
Zdroj: VZ FNM ČR (1992 – 2002).

18 Počty naturálních restitucí vydaných FNM ČR prostřednictvím privatizačního projektu s dokoupením nového majetku Zdroj: VZ FNM ČR (1992 – 2002).

19 Objem naturálních restitucí vydaných FNM ČR prostřednictvím privatizačního projektu s dokoupením nového majetku (mil. Kč) Zdroj: VZ FNM ČR (1992 – 2002).

20 Finanční náhrady Finančními náhradami dle zák. č. 87/1991 Sb. bylo pověřeno MF ČR, které přijalo cca 90 tisíc žádostí „od oprávněných osob“. Větší než poloviční část byla pro nesplnění jedné či více podmínek zamítnuta. Rovněž byly zamítnuty případy, kdy nebyly doloženy doklady požadované zákonem nebo MF ČR. Do současné doby bylo v režimu zák. č. 87/1991 Sb. na finančních náhradách vyplaceno cca 9 miliard korun. Největší pozitivum: možnost, aby si osoby oprávněné mohly k vydávanému majetku dokoupit majetek nově vybudovaný po termínu odnětí. Z hlediska naturálního vypořádání nebyl zák. č. 87/1991 Sb. až tak významný, avšak z hlediska finančního vypořádání je poměrně významný vzhledem k  cca 9 mld. Kč, přičemž ještě do současné doby nejsou všechny žádosti vypořádány, ale s takřka 100% jistotou lze uzavřít, že celková částka finančních náhrad v tomto právním režimu nepřesáhne 10 miliard Kč. Tento právní režim zejména s ohledem na zpracování privatizačních projektů patřil mezi režimy administrativně značně náročné jak z pohledu osob oprávněných, tak z pohledu státních transformačních institucí, které se na tomto procesu podílely.

21 „Restituce zemědělského a lesního majetku“ dle zák. č. 229/1991 Sb.
Restituce zemědělského a lesního majetku dle zák. č. 229/1991 Sb. jsou z hlediska procesního práva nejlépe propracovaným restitučním režimem v celkovém procesu změn vlastnických práv v ČR po roce 1989. Jediný restituční proces, který je zcela v působnosti transformačních institucí (orgánů státní správy), které přijímají, evidují a rozhodují o oprávněnosti restitučních nároků. Na rozdíl od všech právních režimů je o každém restitučním nároku, kterému bylo vyhověno, nebo který byl zamítnut, řádně vedená dokumentace a evidence. Lze zpětně dohledat a překontrolovat jakýkoli restituční nárok ze zhruba cca 500 tisíc uplatněných nároků. Restituční proces v režimu zák. č. 229/1991 Sb. je rozdělen na 3 fáze: Fáze uplatnění výzvy osoby oprávněné a evidence předložených nároků Rozhodovací fáze o oprávněnosti restitučního nároku Realizační fáze restitučního procesu

22 Fáze uplatnění výzvy osoby oprávněné a evidence předložených nároků
Osoby oprávněné předkládaly své výzvy na uplatnění restitučního nároku transformační instituci k tomu zřízené (pozemkovému úřadu – PÚ) a osobám povinným (státní podniky provozující zemědělskou prvovýrobu). S ohledem na množství předkladatelů k jejich právnímu vědomí často docházelo k nepřesnému postupu tím, že některé osoby oprávněné uplatnily výzvu buď pouze u pozemkového úřadu a jiné pouze u povinné osoby (státních podniků). Tato situace byla později systémově vyřešena tím, že soudy přijaly judikáty, ve kterých zcela jasně stanovily, že uplatnit výzvy musí osoba oprávněná v každém případě u pozemkových úřadů. Zákonodárce neměl představu o množství oprávněných osob, o rozsahu agendy, kterou budou muset transformační instituce k tomu zřízené zajistit, proto bylo počáteční období zejména na pozemkových úřadech velmi vyhrocené, protože tyto transformační instituce nebyly připraveny na takto rozsáhlý a administrativně náročný proces. Vzhledem k přetížení pozemkových úřadů a neschopnosti z kapacitních důvodů realizovat celý proces, bylo rozhodnuto zajišťovat v počáteční fázi řádnou evidenci doručených restitučních nároků.

23 Zásadním handicapem pozemkových úřadů byla absolutní nedostatečnost informačních technologií. Veškeré spisy byly zpracovávány ručně v listinné podobě až do roku 2002. Už třetí pozemkový úřad teprve v r a 2004 zahájil zpracování centrální databáze restitučních nároků v celé republice. Ještě do současné doby není informační systém pozemkových úřadů a Ústředního pozemkového úřadu (ÚPÚ) zcela dokončen. V r ředitel ÚPÚ vydal metodický pokyn, kterým nařídil revizi všech restitučních spisů s tím, že se prověřuje kompletnost agendy. Zkontrolovány mají být všechny spisy od data zahájení, tedy od 24. června 1991, s tím, že rozsah této evidence determinuje dokončení tohoto procesu v roce 2013. Do zpracování centrální databáze restitučních nároků zasáhlo rozhodnutí vlády a následně zákonodárce o zrušení ÚPÚ a PÚ a PF ČR s tím, že nástupnickou transformační institucí od se stal Státní pozemkový úřad. V Byly sloučeny úřady, které měly zásadně nekompatibilní agendu, což významným způsobem poznamenalo funkčnost nově vzniklého úřadu, což se samozřejmě promítlo i do zpracování centrální databáze restitučních nároků, která do současné doby ještě není k dispozici.

24 Rozhodovací fáze o oprávněnosti restitučního nároku
ÚPÚ s podřízenými PÚ je jediná transformační instituce ustanovená jako orgán ve správním řízení - o restitučních nárocích rozhoduje orgán státní správy. Orgán ve správním řízení posuzuje veškerou předloženou dokumentaci, příp. vyzývá osobu oprávněnou k doložení chybějících dokladů, a následně vydává rozhodnutí o tom, zdali je uplatněný restituční nárok oprávněný či neoprávněný. Pokud PÚ kvalifikoval předložený restituční nárok jako oprávněný, měla osoba povinná (státní podniky) do 60 dnů od podání výzvy uzavřít dohodu s osobou oprávněnou. Pokud PÚ neshledal předložený nárok jako oprávněný, má oprávněná osoba možnost podat opravný prostředek - odvolání k ÚPÚ. Pokud osoba oprávněná neuspěla ani u ÚPÚ, má možnost obrátit se na správní soud, aby přezkoumal rozhodnutí orgánů činných ve správním řízení. Jeden restituční nárok může být dotčen jedním i více rozhodnutími ve správním řízení, což vede ke komplikacím ve zpracování dat, protože PÚ evidují pouze celkové rozhodnutí k jednotlivým restitučním nárokům. V některých případech PÚ nevyhověly celé žádosti osoby oprávněné, rozhodovaly samostatně o jednotlivých pozemcích, takže výsledkem bylo několik rozhodnutí (část pozemků se vydává, část pozemků vydat nelze, proto bude řešena jinou náhradní formou vypořádání apod.)

25 PÚ vydává v rámci správního řízení rozhodnutí:
o schválení či neschválení dohody o vydání nemovitosti o vlastnictví oprávněné osoby, nedojde-li k uzavření dohody o vydání nemovitosti mezi osobou oprávněnou a osobou povinnou o zřízení či zrušení věcného břemene o zřízení opatření k ochraně životního prostředí o zřízení opatření k  ochraně zájmu jiných vlastníků o výši pohledávek vůči oprávněným osobám a lhůtách k jejich uhrazení v případech, kdy dojede k souběhu nároků oprávněných osob o vydání pozemku včetně stavby ve vlastnictví státu nebo zajišťující zemědělskou výrobu oprávněným osobám o nárocích vznešených domnělou oprávněnou osobou Celkový počet rozhodnutí vydaných ve správním řízení PÚ a ÚPÚ je ve skutečnosti mnohonásobně vyšší, než je vykazován. Vykazované údaje nemají věrnou vypovídací schopnost o administrativní náročnosti tohoto restitučního procesu, což při posuzování a porovnávání jednotlivých právních režimů způsobuje neoprávněnou devalvaci tohoto právního režimu. ÚPÚ má zatím k dispozici pouze data za období Data za období zatím k dispozici nemá.

26 Celkový stav restitučních řízení
Rok Počet kumulovaných žádostí Vydaná správní rozhodnutí Rozhodnutí v právní moci Počet podaných odvolání celkem vloženo v Katastru nemovitostí 1991 x … 2005 28 049 2006 27 720 2007 28 315 2008 27 308 2009 28 811 2010 Zdroj: ÚPÚ ( )

27 Rozhodnutí pozemkových úřadů a soudů o nevydání pozemku s nárokem na náhradu
Zdroj: VZ PF ČR ( )

28 Restituce – celkový stav k 31. prosinci v jednotlivých letech
Rok Půda, o které bylo v restitucích rozhodováno (ha) celkem z toho skutečně vydaná půda nevydaná (s náhradou) (bez náhrady) zeměděl. lesní ostatní 1991 x … 2005 76 893 2006 74 010 2007 88 259 2008 78 002 2009 78 543 2010 Zdroj: ÚPÚ ( )

29 Největší počet rozhodnutí vydán v období 1993 - 1997
Největší počet rozhodnutí vydán v období Radikální pokles v počtu rozhodnutí o nevydání pozemku nastává po roce 2000 a zejména pak po roce Jedná se o nároky, kdy orgán ve správním řízení nebo soud zamítl vydání pozemku, avšak nárok byl shledán jako oprávněný, a tudíž osobě oprávněné přísluší náhradní plnění. Tyto případy jsou následně po vydaném rozhodnutí zcela v působnosti PF ČR, který je povinen náhradní plnění realizovat. PÚ vydaly celkem ve správním řízení cca 450 tisíc rozhodnutí, z nichž cca 437 tisíc je v plné moci, tj. více než 97 %. Na základě pravomocných řízení ve správním řízení bylo vydáno celkem cca 1 334 tisíc ha veškeré půdy, což je více než 76 % výměry, která se nacházela v nedokončených správních řízeních nebo v nedokončených soudních sporech. Komplikovanějších rozhodnutí pozemkových úřadů i soudů bylo vydáno cca 104 tisíc, kdy obě uvedené instituce rozhodly o tom, že pozemek není možné vydat, avšak osobám oprávněným náleží náhradní plnění, tedy restituční nároky byly shledány jako oprávněné, avšak předmět nároku byl shledán jako nevydatelný. PÚ a soudy shledaly, že restituční nároky o výměře cca 230 tisíc ha půdy nejsou oprávněné, proto byly zamítnuty bez jakéhokoli nároku na náhradu. Předkladatelé restitučních nároků, které nebyly shledány jako oprávněné, se odvolali v cca 29 tisících případech, což je cca 12,5 % všech realizovaných správních rozhodnutí.

30 Realizační fáze restitučního procesu
1) Přímé naturální restituce nejméně komplikované po sepsání dohody s osobou povinnou byla tato fáze velmi jednoduše dokončena vyznačením vlastnického práva ve prospěch osoby oprávněné do operátu katastru nemovitostí 2) Restituční nároky, o kterých PÚ nebo ÚPÚ nebo příslušný soud rozhodli není možné předmět restitučního nároku vydat přímou naturální restitucí restituční nárok bude shledán jako oprávněný osobě oprávněné přináleží náhradní plnění v různé formě tato část realizační fáze je zcela v působnosti PF ČR Vzhledem k hektičnosti počátečního období restitučního procesu se PF ČR potýkal obdobně jako PÚ s mimořádným administrativním přetížením, jehož důsledkem je veškerá evidence PF ČR, která v podstatě začíná až rokem 1994.

31 Struktura vypořádání restitučních nároků náhradním plněním k 31. 12
Struktura vypořádání restitučních nároků náhradním plněním k (mil. Kč) Zdroj: PF ČR

32 Vývoj celkového vypořádání nároků oprávněných osob za nevydané pozemky (mil. Kč)
Zdroj: PF ČR

33 „Restituce církevního majetku“ dle zák. č. 428/2012 Sb.
Absolutně nejproblematičtější právní režim v rámci procesu změn vlastnických práv. Období pozdního středověku a ranného novověku: velmi složitá právní úprava vlastnického práva umožňovala „darování“ majetku do trvalého užívání. Nový „kvazivlastník“ nemohl s majetkem libovolně nakládat bez souhlasu dárce, protože „vlastnictví“ bylo omezeno nemožností prodeje i bezúplatného převodu na nového nabyvatele. Kvazivlastník nesměl předmětný majetek zatížit žádným závazkem, který by mohl způsobit uplatnění zástavy věřitele. Kvazivlastník byl povinen majetek užívat pouze ke svěřenému účelu. Dárce měl rovněž právo supervize nad užíváním a nakládáním s majetkem. Takto získávala majetek pouze katolická církev. Takto získaný majetek ostatních církví nebyl z hlediska hodnoty ani počtu nijak významný. Jinou kategorií byl majetek, který církevní subjekty nabývaly nebo směňovaly samy. Církevní (kanonické) právo stanovuje církevní majetek jako celek a církevní subjekty definuje pouze jako jeho správce s různou šíří dispozičního práva. V  českých zemích byl tento majetek až do r kvalifikován jako „vlastnictví královské komory“, tj. majetek státu, který s ním mohl nakládat dle své libovůle.

34 Vláda Josefa II. (1780 – 1790): V rámci právní reformy byla zavedena velmi důsledná supervize nad nakládáním s majetkem, který katolická církev dostala do užívání, tak, aby bylo vyloučeno jeho znehodnocení popř. protiprávní převedení na jiné subjekty. Platná právní úprava po roce 1918 plně akceptovala právní úpravu důsledné supervize, kterou zavedl Josef II. Majetkové reformy z r. 1919: Stát v rámci záboru majetku nad 150 ha orné půdy či 250 ha jakékoli půdy odejmul církvím významnou rozlohu. Církvím se podařilo prosadit velmi měkkou aplikaci zákona, protože úředníci neposuzovali církve jako jeden subjekt, ale posuzovali jednotlivé církevní funkční celky (farnosti, statky apod.) jako samostatné subjekty. Tímto způsobem bylo církvím odejmuto výrazně méně majetku, než byla vůle zákonodárce. Církevní majetek měl být následně rozdělen mezi nové vlastníky půdy. Rok 1947: Schválen zákon o revizi pozemkové reformy, který napravil nedostatečnou realizaci první pozemkové reformy a 150 a 250 ha bylo možné snížit pouze na 50 ha. Rok 1948: V březnu 1948 schválena nová pozemková reforma, která neumožňovala vlastnictví tomu, kdo půdu neobdělával - církvím byla zabrána značná část majetku. V říjnu 1948 schváleny 2 zákony upravující zabezpečení církví a náboženských společností státem a zřízení Státního úřadu církevního. Stát bude církve za odejmutý majetek financovat ze státního rozpočtu a získal přísnější supervizi nad jejich činností.

35 Rok 1948: Schválena nová pozemková reforma, která neumožňovala vlastnictví tomu, kdo půdu neobdělával - církvím byla zabrána značná část majetku. Schváleny 2 zákony: stát bude církve za odejmutý majetek financovat ze státního rozpočtu, zřízení Státního úřadu církevního. Stát a získal přísnější supervizi nad činností církví. Rok 1990: Schválena novela zákona, která zrušila supervizi státu nad církvemi, ale zůstalo financování zaměstnanců církví ze státního rozpočtu. V letech do všech transformačních zákonů implantován tzv. blokační paragraf - neumožňoval státu jakýmkoli způsobem nakládat s majetkem, který byl dříve v užívání církví. Blokace trvá až do současnosti - komplikace při správě majetku a nárůst transakčních nákladů. Federálním shromážděním schválen zákon o úpravě některých vztahů řeholních řádů, kongregací a arcibiskupství olomouckého - výčtovým způsobem vydáno 57 objektů. Rok 1991: Původní výčet rozšířen na 170 objektů. Jednalo se o funkční celky, tzn. areály tvořící budovy a související pozemky. Rok 1996: Další tranše vydání církevního majetku na základě usnesení vlády, které upravovalo podmínky a druh vydávaného majetku: majetek určený k duchovním, pastoračním, školským a sociálním účelům. Žádosti církví obsahovaly 1 887 objektů, ale značná část požadována v rozporu s usnesením vlády. Důsledek: rozdělení seznamu do 5 samostatných seznamů, z nichž jeden obsahoval 710 objektů způsobilých k projednání o vydání. Po prověření bylo zjištěno, že vydatelných je cca 100 objektů.

36 Rok 1998: Vláda přijala nové usnesení - vydávání církevního majetku bude nadále možné pouze na základě platného zákona. Rok 1999: MK ČR vyžádalo od příslušných církví přesně specifikované seznamy majetku, které žádají vydat - nesplnitelný požadavek - církve nebyly schopny doložit podklady, které by dokazovaly „dřívější vlastnictví či držbu“. Vyjednavači za církve požadovali, aby byl schválen restituční zákon ve velmi obecné podobě, který po církvích nebude požadovat řádné dokladování svých nároků tak, jako tomu bylo u všech ostatních oprávněných osob. Rok 2001: Církve ustoupily od zvýhodňování oproti ostatním oprávněným osobám a přistoupili na požadavek státu, tj. vydávání majetku výčtovým způsobem. MK ČR vyzvalo církve, aby k přesnému výčtu požadovaného majetku byly předloženy příslušné dokumenty prokazující oprávněnost předkládaných nároků. Předložené materiály nebyly v podobě, aby byly použitelné jako podklad pro schválení výčtového zákona. Období 2003 – 2005: Zpracovávány tři návrhy týkající se církevních restitucí: návrh výčtového zákona, návrh obecného restitučního zákona a návrh tzv. restituční tečky. Na návrhu výčtového zákona se podílelo MK ČR, které požádalo o spolupráci MZe ČR a ČÚZK. Výčtová varianta vyloučena kvůli rozsáhlému výčtu majetku a s tím související vysoké pravděpodobnosti chyb a nepřesností v budoucím zákoně.

37 Rok 2005: Církve iniciovaly nové jednání a předložily „revoluční“ návrh - požadovaly pouze finanční plnění. MK ČR zareagovalo zpracováním návrhu zákona, kde měla být využita restituční tečka, avšak církvím měla být vyplácena renta ve výši 1 mld. Kč ročně po dobu 50 let. V každém roce se tato částka měla navyšovat o inflaci vyplývající z nezaplacené částky k předmětnému datu. Rok 2007: Návrh zákona, který kombinoval naturální a finanční plnění. Církve stanovily nárok na 134,9 mld. Kč (56,6 mld. Kč naturální plnění a 78,3 mld. Kč finanční plnění). K přípravě zákona byla jmenovaná tzv. „dočasná poslanecká komise“, která si přizvala renomovanou auditorskou společnost Ernst & Young. Komise návrh neodsouhlasila kvůli nevýhodnosti pro stát a zvýhodňování církví oproti ostatním oprávněným osobám. Rok 2011: Zpracovatelé a církve změnily název procesu na „majetkové vyrovnání“ s tím, že se nejedná o restituční proces, proto není možné ho srovnávat s ostatními restitučními režimy. Rok 2012: 8. listopadu 2012 schválen zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi - upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem.

38 Struktura církevních nároků dle zák. č. 428/2012 Sb.
Druh Výměra (ha) Cena za m2 (Kč) Součin (mld. Kč) Lesní půda ,00 27,74 50,30 Zemědělská půda 72 202,00 44,48 32,12 Vodní plochy 3 611,00 20,00 0,72 Zastavěné plochy 600,00 1 106,78 6,64 Ostatní plochy 3 894,00 30,00 1,17 Budovy 324,00 13 519,00 43,80 Součet celkem  134,75 Struktura pozemků nárokovaných církvemi dle zák. č. 428/2012 Sb. Typ Výměra (ha) Zemědělská půda (PF ČR) 32 760,00 Lesní půda (PF ČR) 37,00 Lesní půda (Lesy ČR s. p.) ,00 Vodní plocha (PF ČR) 709,00 Ostatní plocha (PF ČR) 1 995,00 Druh neurčen (PF ČR) 12 784,00 Zastavěné plochy (Lesy ČR s. p.) 33,70 Zdroj: Zák. č. 428/2012 Sb.

39 Právní, finanční a morální asymetrie církevních restitucí ve vztahu k ostatním restitučním procesům realizovaných v ČR Restituční procesy byly do značné míry unifikovány, pouze restituce církevní vykazují ve vztahu k ostatním restitucím tyto asymetrie: Právní úprava postupu ocenění restitučních nároků. U církevních restitucí opačný postup - před schválením zákona proveden odhad restituovaného majetku, který nebyl řádně doložen. Celkový odhad se dělí na odhad majetku, který bude možné vydat, a majetek, který nebude možné vydat. U majetku, který nebude možné vydat, bylo provedeno ocenění. Následně byla do zákona zapracována celková částka finanční náhrady za nevydaný majetek. Postup je zcela odlišný od všech ostatních restitučních režimů - nejdříve schváleny zákony stanovující způsob ocenění restitučního nároku, které bylo zpracováno až následně po vydání rozhodnutí o oprávněnosti restitučního nároku a o jeho fyzickém nevydání. Algoritmus výpočtu finanční náhrady za nevydaný majetek. Po odhadu majetku, který by neměl být vydán, bylo zpracováno administrativní ocenění, které není součástí žádné právní normy. U běžných restituentů, kterým se vydával majetek v roce 1991 nebo je restituční nárok oceněn vyhláškou č. 316/1990 Sb., tj. náhrada za 1m2 nevydané půdy 4 Kč, kdežto u církevních restitucí, kde je pevně stanovená celková výše finanční náhrady , vychází náhrada za 1 m2 nevydané půdy více než 40 Kč.

40 Samostatná finanční náhrada za nemožnost užívání majetku za dobu jeho odnětí. Celková částka valorizována náhradou za újmu církvím za dobu, kdy nemohly majetek užívat. Splátkový kalendář. Celková valorizovaná částka je rozdělená do pevného splátkového kalendáře v délce 30 let. Navýšení finanční náhrady o valorizaci splátek roční mírou inflace. Splátky jsou valorizovány inflačními doložkami. Zákaz alokace zdrojů pro stát z majetku, který souvisí s vydáním. Majetek je široce blokován, stát do doby vydání s ním nemohl žádným způsobem nakládat ani jej pronajmout – vysoké náklady za dobu výkonu správy. Ve všech ostatních restitučních režimech se majetky do doby vydání běžně pronajímaly. Pevná lhůta pro vydání majetku církvím je 6, výjimečně 12 měsíců. U ostatních restituentů lhůta stanovena není. Prolomení restituční zásady, že osobou oprávněnou může být pouze fyzická osoba. Problematické nástupnictví „oprávněných“ právnických osob.

41 Výše finanční náhrady pro církve a náboženské společnosti
Církev/náboženská společnost Finanční náhrada (Kč) Apoštolská církev Bratrská jednota baptistů Církev adventistů sedmého dne Církev bratrská Církev československá husitská Církev řeckokatolická Církev římskokatolická Českobratrská církev evangelická Evangelická církev augsburského vyznání v ČR Evangelická církev metodistická Federace židovských obcí v ČR Jednota bratrská Luterská evangelická církev a. v. v ČR Náboženská společnost českých unitářů Pravoslavná církev v českých zemích Slezská církev evangelická augsburského vyznání Starokatolická církev v ČR Celkem Zdroj: Zák. č. 428/2012 Sb.

42 Souhrnná informace o výzvách všech povinných osob - zemědělské nemovitosti
Parametr Hodnota Počet výzev 6 346 Počet pozemků v pozemkových knihách Počet staveb 1 890 Výměra v m2, pokud ji oprávněná osoba uvedla 445 123 753 Zdroj: Zák. č. 428/2012 Sb.

43 „Restituce židovského majetku“ dle zák. č. 212/2000 Sb.
Zák. č. 212/2000 Sb. se svou základní filozofií zcela liší od ostatních právních úprav, které řešily majetkové křivdy v rozhodném období, tj. od , do data platnosti a účinnosti dané právní normy. Zák. č. 212/2000 Sb. řeší majetkové křivdy (vydání nemovitého majetku) osob právnických (obcí, nadací a spolků), kterým byl odejmut majetek v důsledku převodů nebo přechodů vlastnického práva na stát. (Ostatní restituční zákony řešily oprávněné nároky pouze fyzických osob.) Zabývá se vydáním movitých věcí, které jsou na jmenovitém seznamu přílohy zákona č. 212/2000 Sb., osobám fyzickým. Řeší nápravu majetkových křivd tzv. výčtovým způsobem - nedílnou přílohou zákona je výčet nemovitého i movitého majetku. Rozhodné období je od do

44 „Restituce historického majetku obcí“ dle zák. č. 172/1991 Sb.
Restituční proces majetku, který obce vlastnily k  , byl řešen zcela odlišnou formou, než byly řešeny všechny ostatní restituční režimy. Jednalo se o přechod majetku do vlastnictví obcí k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. „Historický majetek obcí“ = majetek, ke kterému svědčilo vlastnické právo obcím k (Obce byly k  jako právnické osoby zrušeny a byly zřízeny „národní výbory“. ) Do vlastnictví obcí přešly nezastavěné pozemky v jejich katastrálních územích, stavby a pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek, které obec prokazatelně vlastnila k  Neexistovala osoba oprávněná ani osoba povinná, majetek přešel do vlastnictví obcí ze zákona. Obce měly povinnost do 6 měsíců po nabytí vlastnictví k nemovitým věcem podat příslušnému katastrálnímu úřadu (k datu účinnosti zákona příslušnému středisku geodézie) návrh na zápis vlastnického práva záznamem.

45 Zejména u velkých obcí nebyly příslušné útvary obecních úřadů schopny takto velký objem majetku profesionálně administrovat v zákonných lhůtách - u mnohých nemovitostí nepodaly příslušný návrh na zápis vlastnického práva - promlčení, popř. vydržení nemovitosti jiným vlastníkem. Nepodání návrhu na vyznačení vlastnického práva obcí způsobilo mnoho komplikací v privatizačním procesu, protože nikdo nemohl předpokládat, že po 5, popř. 10 letech účinnosti zákona, resp. nesplnění povinnosti obcí ve vztahu ke katastru nemovitostí, je jiný vlastník vyznačený v katastru nemovitostí, než by dle tohoto zákona měl být. Transformační instituce, likvidátoři s. p. nebo správci konkurzních podstat tento majetek jakoukoli metodou odstátnili, resp. převedli na privátního nabyvatele. Ještě i v současné době obecní úřady dohledávají, zda mají veškerý historický majetek převedený do svého vlastnictví. V řadě případů zjišťují, že majetek má jiného vlastníka, popř. se vlastnické právo za uplynulých 20 let změnilo několikrát. Proto se obecní úřady obracejí na MF ČR, PF ČR, ÚPÚ a PÚ a požadují, aby v katastru nemovitostí bylo vyznačeno jejich vlastnické právo. Protože to již v současné době nelze, podávají hromadně mnoho žalob na určení vlastnického práva.

46 Komparace restitučních procesů Mimosoudní rehabilitace
Sledovaný parametr Restituční zákon č. 403/1990 Sb. 87/1991 Sb. 229/1991 Sb. 428/2012 Sb. 212/2000 Sb. 172/1991 Sb. Malá restituce Mimosoudní rehabilitace Rest. zeměděl. majetku Rest. církev. majetku Rest. židovsk. majetku Rest. hist. majetku obcí Instituce oprávn. rozhodovat o žádostech opr. os. S. p. a ostatní státní instituce ÚPÚ a PÚ SPÚ a Lesy ČR PF ČR, Národní galerie nebyly ustanoveny Druh rozhodnutí  rozhodnutí statut. orgánu – ředitele s. p. - vydávání mimo spr. řízení rozhodnutí statut. orgánu – ředitele s. p. - vydávání mimo spr. řízení   ÚPÚ a PÚ  SPÚ  přechod maj. ze zákona - vydávání mimo správní řízení  přechod maj. ze zákona - vydávání mimo správní řízení  Povinnost vést jednotnou evidenci žádostí opr. osob ne ano Povinnost archivovat kompletní spisy Zák. zakotvená lhůta pro vydání majetku 6, resp. 12 měsíců dnem účinnosti zákona Náhrada – odšk. za dobu nemožnosti užívat znár. maj. Finanční náhrada za 1 m2 nevydaného pozemku dle cenového předpisu z r. 1990 dle cen. předpisu z r prům. cena cca 4 Kč/m2 paušální náhrada ze zák. - prům. cena více než 40 Kč/m2 neoceňováno

47 Kompetence institucionálního rozhodování o žádostech oprávněných osob
Zákony vznikaly převážně v rozpětí několika měsíců (s výjimkou židovských a církevních restitucí) - přístup je zcela nesourodý: Malá restituce a mimosoudní rehabilitace - statutární orgány, resp. ředitelé státních podniků. Restituce zemědělského a lesního majetku - orgán ve správním řízení ÚPÚ a PÚ. Církevní restituce - SPÚ a Lesy ČR. Židovské restituce - PF ČR a Národní galerie. Restituce obecního majetku – nebylo institucionálně vyřešeno vůbec - majetek přecházel do vlastnictví obcí ze zákona bez jakékoli ingerence státu, a to velmi chaoticky a často v rozporu se zákonem. Druh rozhodnutí, kterým bylo o žádostech oprávněných osob rozhodováno Malá restituce a mimosoudní rehabilitace - ředitel státního podniku. Restituce zemědělského a lesního majetku a církevní - státní orgán ve správním řízení. Restituce židovské a obecní - řešeny přechodem majetku ze zákona.

48 Povinnost vést jednotnou evidenci žádostí oprávněných osob a povinnost archivace kompletních spisů
Malá restituce, mimosoudní rehabilitace a restituce obecního majetku - žádná z povinností není - kromě finančního náhradního plnění mimosoudních rehabilitací MF ČR nelze žádné spisy dohledat. Evidence finančních náhrad mimosoudních rehabilitací je vedena řádně, avšak evidence finančních náhrad v malé restituci není vložena do žádné elektronické podoby (resp. do informačního systému) a jejich podrobný seznam i objemy vyplacených finančních náhrad nejsou rovněž evidovány. Zemědělské a lesní restituce, církevní a židovské restituce – vykazují obě povinnosti vykazují, proto je možné každý případ dohledat. Zákonem stanovená lhůta pro vydání majetku Stanovena pouze u církevních restitucí, kde má stát povinnost vydat majetek do 6, ve výjimečných případech do 12 měsíců od data podání žádosti. Významná nerovnost oprávněných osob před zákonem, tj. porušení Základní listiny práv a svobod, protože zvýhodnění církví (právnických osob) před běžnými restituenty (fyzickými osobami) nelze jakýmkoli způsobem logicky věcně a právně obhájit.

49 Finanční náhrada – odškodnění za dobu nemožnosti užívat znárodněný majetek
Pouze u restitucí církevních. Výše finanční náhrady za 1 m2 nevydaného pozemku Pro běžnou osobu oprávněnou průměrně cca 4 Kč/m2 U církevních restitucí více než 40 Kč/m2, přestože se jedná o průměrné hodnoty všech pozemků v celé ČR, takže by rovněž průměrná výše náhrady za 1 m2 měla být totožná.

50 Syntetická tabulka agregátních údajů restitučních procesů
Restituční zákon Počet oprávněných žádostí (nekumulovaných) Finanční objem oprávněných žádostí č. 403/1990 Sb. (malá restituce) cca hodnotu naturálně vydaného majetku ani finančních náhrad nelze dohledat č. 87/1991 Sb. (mimosoudní rehabilitace) cca hodnotu naturálně vydaného majetku nelze dohledat, hodnota finančních náhrad je cca 8,7 mld. Kč č. 229/1991 Sb. (restituce zemědělského majetku) cca cca 11 mld. Kč č. 428/2012 Sb. (restituce církevního majetku) cca 6 000 cca 140 mld. Kč č. 212/2000 Sb. (restituce židovského majetku) 125 nelze vyčíslit č. 172/1991 Sb. (restituce histor. majetku obcí) obce nemusely žádat cca 100 mld. Kč Celkem cca 850 000 – cca 280 – 300 mld. Kč

51 Národohospodářské efekty restitučních procesů
Pozitivní národohospodářské efekty 1) Vytvoření základních a nezbytných podmínek pro liberálně-tržní ekonomiku realizací IV. pilíře transformace české ekonomiky, tj. změn vlastnických práv, se podařilo zavést standardní vlastnická práva v ČR tak, jako je tomu v ostatních vyspělých světových ekonomikách, a tím vytvořit základní podmínky a prostředí pro realizaci liberálně-tržní ekonomiky 2) Morální aspekt restitučního procesu zákonodárce projevil dobrou vůli napravit co největší množství majetkových křivd realizovaných po rozhodném datu, tj. po 3) Odstátnění značného objemu majetku prostřednictvím poměrně jednoduchých restitučních procesů za poměrně malý časový interval velmi významný objem státního majetku byl převeden do privátního vlastnictví „poměrně jednoduchými právními procesy“, na rozdíl od procesu privatizačního. jednoduchost (kromě restitucí zemědělského a lesního majetku) dána tím, že o vydání majetku osobám oprávněným rozhodovaly managementy s. p., které do doby podání žádosti měly k majetku právo hospodaření

52 4) Restrukturalizace sociálních skupin občanů ČR = sociální transformace
restrukturalizace sociálních skupin byla determinována velmi intenzivně pouze IV. pilířem transformace (změnami vlastnických práv), protože první tři pilíře transformace tento efekt mít nemohly čím více občanů získávalo privátní majetek pro podnikatelské účely, tím více se rozšiřovalo pravé spektrum voličů v ČR, protože není možné být podnikatelem a mít levicové myšlení 5) Náprava poměrně značné části majetkových křivd z let minulých jedná se pouze o nápravu některých majetkových křivd vůlí zákonodárce bylo postihnout co nejširší objem majetkových křivd, avšak napravit všechny v případě naturálních restitucí je zcela nemožné některé státy restituční proces koncipovaly zcela odlišně - všem oprávněným osobám ocenili restituční nárok dle stejného algoritmu a všechny restituční nároky vypořádali finanční náhradou majetkové křivdy byly napraveny u necelého milionu oprávněných osob, tj. téměř 10 % obyvatel ČR

53 6) Možnost oprávněných osob dokoupit k vydanému majetku majetek vybudovaný či zhodnocený následně po odnětí zákonodárce umožnil oprávněným osobám vydání jejich původního majetku s tím, že zhodnocení technologií i nemovitostí (výrobní areály ve velkém množství případů vybudovány na větší výrobní kapacity) mohly oprávněné osoby od státu odkoupit - tuto možnost téměř všechny oprávněné osoby využily pozitivní vůli zákonodárce je nutné chápat jako morální satisfakci za to, že osoby oprávněné nemohly po cca 40 let užívat svůj majetek 7) Náhradní naturální restituce týká se zejména restitučních nároků na zemědělský a lesní majetek, kde stát vlastnil dostatečný objem majetku, kterým byl schopen náhradní naturální restituce pokrýt právní úprava umožňuje poměrně vysoký stupeň volnosti rozhodování - osoby oprávněné, kterým není možné vydat jejich původní zemědělský a lesní majetek, mohou získat náhradní zemědělský a lesní majetek po celé ČR, nikoliv pouze v katastrálním území, kde jim byl majetek původně odňat - to přivítali zejména dědicové restitučních nároků, kteří měli trvalé bydliště v jiném katastrálním území, než v kterém byl původně majetek vlastněn jejich rodinou

54 8) Náhradní finanční restituce
některé osoby oprávněné ve vyšším věku měly větší zájem o náhradní finanční plnění než o naturální náhradní restituci tato oblast nebyla zúžena na finanční náhradu ve formě peněz, ale osoby oprávněné měly možnost využít plnění svého restitučního nároku prostřednictvím cenných papírů (akcie, směnky apod.) variabilita vypořádání restitučních nároků v ČR byla poměrně široká 9) Rychlost restitučních procesů rychlost restitučních procesů dána poměrně značnou přímočarostí právní úpravy (kromě restitucí zemědělského a lesního majetku) ve většině právních režimů rozhodoval o vydání majetku management s. p. a pokud shledal restituční nárok oprávněným, uzavřel nepříliš složitou dohodu o vydání majetku nejrychlejší bylo navrácení historického majetku z vlastnictví státu do vlastnictví obcí - o vydání majetku neměl právo nikdo rozhodnout, vlastnické právo přešlo k datu účinnosti příslušného zákona

55 Negativní národohospodářské efekty
1) Nedostatečné institucionální zajištění práv státu stát měl dostatečné množství transformačních institucí, avšak nevybavil žádnou z nich kromě ÚPÚ a PÚ a PF ČR pravomocí vydávat rozhodnutí o oprávněnosti restitučních nároků, popř. následně vykonávat supervizi či kontrolu nad zákonností, objemem a strukturou vydávaného majetku s. p. velmi závažné pochybení zákonodárce a politické reprezentace - kompetencemi vybaveny pouze ÚPÚ a PÚ a PF ČR pro restituce zemědělského a lesního majetku u procesu malé restituce, mimosoudních rehabilitací a obecních restitucí stát nevybavil příslušnými pravomocemi žádnou transformační instituci, proto nebyl oprávněn jakýmkoli způsobem zasahovat do vypořádání restitučních nároků nezřídka kdy docházelo k vydání majetku osobám, jejichž restituční nárok nebyl oprávněný a ony nebyly osobami oprávněnými ve smyslu platného práva rozšířená negativní praxe: vydávání výrazně zhodnocených majetků či nově vybudovaných nemovitostí či výrobních kapacit, které byly vydávány pouze za majetek zhodnocený, nikoli majetek nově vybudovaný - stát velmi významně krácen na svých právech MSNMP ČR mělo vůli zjednat nápravu - obrátilo se na orgány činné v trestním řízení, avšak bylo odmítnuto, protože není dostatečně legitimováno k podání podnětu či žaloby

56 2) Neexistence orgánů státní správy s pravomocí hájit práva státu
v malé restituci a mimosoudních rehabilitacích stát neměl žádnou působnost, restituční nároky vypořádávaly statutární orgány s. p. - velmi často docházelo k neoprávněnému vydávání majetků osobám, které nebyly osobami oprávněnými po zrušení Prokuratury ČR, resp. všeobecného dohledu nad dodržováním zákonnosti, neměl stát žádný orgán státní správy, který by byl legitimován ke vstupu do neoprávněných restitučních kauz právní a institucionální nedostatečnost existovala až do roku 2002 škody, které byly nekalou činností statutárních orgánů s. p. způsobeny, lze odhadovat v řádech stamilionů korun 3) Neexistence evidence restitučního procesu žádná instituce nebyla pověřena či nadána pravomocí evidovat podané rest. nároky, objem a strukturu vydaného majetku a kompletní spisy související s příslušným rest. případem z hlediska evidence stát postupoval diametrálně odlišně u zemědělských a lesních restitucí, kde PÚ evidují veškeré podané restituční nároky, archivují kompletní spisy a rovněž PF ČR, který následně uzavírá dohody či smlouvy, eviduje stejným způsobem kompletní spisy týkající se předmětných kauz k rest. případům o vysoké finanční hodnotě stát nemá žádnou evidenci, žádné statistické údaje a nemá možnost ani překontrolovat, zda byl majetek vydán po právu

57 4) Restituce církevního majetku
asymetrie právní úpravy církevních restitucí = legitimizace nerovnosti všech oprávněných osob před zákonem netransparentnost a nedostupnost podkladů týkajících se církevních restitucí v porovnání se zbývajícími restitučními procesy netransparentní vymezení rozsahu a výčtu majetku rozdílná výše finanční náhrady za 1 m2 nevydaného pozemku běžným osobám oprávněným a církvím, kterým má být vyplácen více než desetinásobek výjimečné postavení církví při odškodňování za dobu nemožnosti užívat znárodněný majetek – náhrada za toto období je přiznávána pouze církvím, nikoliv běžným osobám oprávněným výjimečné postavení církví k zákonem stanovené lhůtě v procesu vydání správního rozhodnutí, a to 6, resp. 12 měsíců u zvlášť složitého případu – zákonná lhůta je stanovena pouze církvím, nikoliv běžným osobám oprávněným odlišný algoritmus finančních náhrad za nevydané pozemky ve prospěch církví výjimečné postavení církví při uplatnění nároku u nepříslušné „povinné osoby“ řešeno právní úpravou, která zavazuje třetí osoby k součinnosti tak, aby nedošlo k zneplatnění předmětné žádosti další výjimečná právní postavení mají církve v oblasti užívacích vztahů, blokace pro nakládání s majetkem apod.

58 5) Nespravedlivé oceňování restitučních nároků
oceňování rest. nároků na zemědělský a lesní majetek se do současné doby provádí dle vyhlášky z roku 1990, která nepostihuje aspekty tržní ekonomiky, tzn. finanční náhrady za restituční nároky jsou ve své podstatě nivelizovány je-li restituční nárok oceňován v roce 2016, měla by být brána v potaz jeho současná tržní hodnota vč. faktorů, jako je územní plán, zda se jedná o pozemek stavební v současné době apod. většina oprávněných osob je krácena na svých právech na rozdíl od církevních restitucí, kde je algoritmus výpočtu tržní hodnoty zakomponován 6) Vydávání majetků znehodnocených břemeny v době odnětí nezřídka kdy došlo k odnětí majetku, který byl zatížen zástavními právy, úvěry, hypotékami apod., resp. původní vlastník se nacházel v režimu insolvenčního řízení při vydávání těchto majetků nebyl brán zřetel na tyto skutečnosti a zcela logicky po tak dlouhé době na těchto majetcích již žádná břemena nevázla, takže původní vlastníci či jejich dědicové dostali vydány majetky, které těmito závazky a břemeny již nebyly zatíženy a navíc v mnoha případech byl majetek zhodnocen investicemi oprávněné osoby byly neoprávněně zvýhodňovány před ostatními restituenty, kterým byl majetek odebrán bez jakéhokoliv břemene či závazku a byl jim např. vrácen ve výrazně horším technickém stavu, než ve kterém jim byl znárodněn