SLOVANSKÉ JAZYKY VÝKLAD

ÚVOD Jazyky světa dělíme na několik rodin, ty mívají několik větví, ty mohou mít několik skupin. Zeměpisně nejrozšířenější je indoevropská (ide) jazyková rodina. Slovanské jazyky jsou jednou z jejích větví a dělí se na tři skupiny.

SLOVANSKÉ JAZYKY a) západní skupina čeština, slovenština, polština, dolní a horní lužická srbština, kašubština, polabština b) východní skupina - ruština, běloruština, ukrajinština, jazyk Východních Slovanů c) jižní skupina - slovinština, chorvatština a srbština (srbochorvatština), makedonština, bulharština, staroslověnština

PRASLOVANŠTINA Praslovanština (psl.) = umělá rekonstrukce představující společná východiska všech slovanských jazyků, tj. společný prajazyk Slovanů (asi 2000 př. n. l. – 600 n. l.) Přibližnou představu o její podobě dává staroslověnština a srovnávání jednotlivých slovanských jazyků. S územním rozšířením Slovanů (z pravlasti severně od Karpat, mezi Odrou a Dněprem se od 2. st. n. l. do 6. st. n. l. dostali až k dolnímu povodí Labe, na jih do Podunají, na Balkán a Krétu) se v  5. – 6. st. n. l. začaly vyvíjet jednotlivé slovanské jazyky.

PRASLOVANŠTINA základní znaky 1. jery - tvrdý jer ь a měkký jer ь zvláštní krátké samohlásky (polosamohlásky), vznikly z původních krátkých samohlásek u, i, např. lat. duo > psl. dьva, lat. vidua > psl. vьdova. Zachovány ve staroslověnštině. Dnes jsou v ruštině a bulharštině. 2. nosovky nosové samohlásky ę a ρ, při jejich výslovnosti vzduch prochází nosem Zachovány ve staroslověnštině (pętь = pět), byly i v češtině 9. a 10. st. (latinský přepis jmen Svatopluk - Sventopulcus a Václav - Venceslaus). Dnes jsou v polštině. 3. duál = dvojné číslo speciální skloňování a časování toho, co je po dvou. Zachovány v češtině zbytky ve skloňování některých párových částí těla (ruce, nohy, oči, uši) a číslovek dva, oba. 4. 7 pádů při skloňování - máme dosud 5. existence kategorie slovesného vidu - máme dosud 6. dva minulé časy - aorist a imperfektum Aorist - děj prostě minulý (ještě ve staročeštině), Imperfektum - děj v minulosti trvající. Příklady praslovanských slov zachovaných v češtině: mama, sestra, voda, zemja (země), duša (duše), golva (hlava), vino, korva (kráva), bog (bůh).

STAROSLOVĚNŠTINA Staroslověnština (stsl.) = nejstarší spisovný slovanský jazyk, bohoslužebný jazyk počátku křesťanství a náb. literatury. Na základě makedonsko-bulharského nářečí z okolí Soluně ji vytvořili Konstantin a Metoděj a 863 přinesli na Velkou Moravu. Současně do stsl. přeložili základní náboženské texty. Vedle latiny a řečtiny se stala třetím náboženským jazykem v Evropě. Na rozdíl od latiny byla stsl. vnímána jako domácí a brzy se počešťovala. Příklady stsl. slov zachovaných v češtině: mučedník, apoštol, prorok, odpuštění, modlit se, div, duch, Hospodin

PÍSMA Hlaholice (glagolica) – vytvořil Konstantin z písmen malé řecké abecedy. Cyrilice (jednodušší než hlaholice) vznikla později z písmen velké řecké abecedy. Obměnou cyrilice vznikla azbuka (užívá ruština, ukrajinština, běloruština, bulharština, makedonština, srbština). Poznámka: označení azbuka se užívá hlavně pro ruštinu, běloruštinu a ukrajinštinu; pro bulharštinu, makedonštinu a srbštinu se doporučuje užívat označení cyrilice.

HLAHOLICE

CYRILICE / AZBUKA

Děkuji za pozornost. PhDr. Eliška Vacková

Literatura: Martinec Ivo, Tušková Jana Marie, Zimová Ludmila. Mluvnice. Učebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň. Nakladatelství Fraus 2009 Mašková, D., Český jazyk – přehled středoškolského učiva. edice Maturita. Třebíč. Petra Velarová 2005 Lamprecht Arnošt, Šlosar Dušan, Bauer Jaroslav. Historický vývoj češtiny. Praha. Státní pedagogické nakladatelství 1977 Vlastní archiv