Evropská komise

Komise Výraz nadnárodního integračního paradigmatu Výkonný a administrativní orgán EU, cca 25.000 zaměstnanců Označení se používá pro: Kolegium komisařů – nejužší význam (předseda + komisaři) Odborný aparát Komise - GŘ Celá administrativní soustava („Brusel“) Základní charakteristiky: Výhradní právo legislativní iniciativy (až na výjimky) Odborný potenciál Nestrannost při řešení problémů

VÝVOJ ORGÁNU Pozice ve smlouvách definována poměrně volně – dlouhý vývoj orgánu ESUO: Vysoký úřad, nezávislý a neodvolatelný, velké pravomoci EHS, EURATOM: Komise více závislá na Radě, omezení prohloubena po roce 1966 (Lucemburský kompromis) Od roku 1985 (J. Delors) emancipace Komise, opět vedoucí úloha v integraci 1999 – rezignace Komise J. Santera – opatrnost, stáhnutí se do úzadí 2004 – Barrosova Komise I a II – nové ambice

Poslední předsedové EK 1995 – 1999 Jacques Santer (LUX) – dokončení Delorsových projektů, návrh vnitřní reformy EK, Agenda 2000, odstoupil před koncem mandátu (finanční skandál) 1999-2004 Romano Prodi (I) – posílení role předsedy EK, završení vnitřní reformy, východní rozšíření, 2004 – 2014 José Manuel Barroso (P) - současná agenda, další rozšíření, Ústava, Lisabonská smlouva 2014 - Jean- Claude Juncker

Struktura EK Komplikovaná administrativní struktura: Předseda Kolegium komisařů – nejužší okruh Kabinety – osobní administrativní servis komisařů Generální ředitelství – nižší, podřízený okruh Horizontální úřady – prostupují všechny 3 výše uvedené roviny (právní servis, tlumočníci…) Generální sekretariát

Grafické znázornění struktury Filtr nátlakových skupin, servis Předseda EK Komisař Kabinet Generální ředitelství Ředitelství Ředitelství Úředníci Úředníci Úředníci Úředníci Tlumočníci Administrativa Právní servis

Struktura EK – podíly zaměstnanců

Složení Komise Funkční období = 5 let Předseda (jeden z Komisařů) Místopředsedové – je jich 7 (1. místopředseda je zároveň vysokým představitelem Unie pro SZBP – jeho postavení v Komisi podléhá zvláštnímu režimu) Komisaři

Počet členů Komise Původní systém (1965-2004): velké země 2 komisaři, ostatní 1 komisař Od 2004 (Nice): 1 země = 1 komisař Smlouva z Nice ale počítala, že v případě dosažení počtu 27 členských států se počet komisařů sníží (princip rovné rotace) Lisabon: současně 28 komisařů (1 z každé země) = > od 2014 plánována změna: snížení počtu na 18 komisařů – nerealizováno (odloženo) Redukce na základě principu rotace (stanoví Evropská rada, má odrážet demografické a zeměpisné hledisko)

Sestavení Komise (Čl. 17 odst. 7 SEU) 1) První krok k sestavení Komise = volba předsedy Kandidáta na předsedu EK navrhuje Evropská rada (QMV), volí ho Evropský parlament (většinou hlasů) 2) Ostatní komisaři: Rada vzájemnou dohodou s předsedou přijme seznam dalších navrhovaných členů Komise (jsou vybíráni na základě návrhů členských států). 3) Komise jako celek podléhá schválení EP = > pokud ano, Komisi na základě schválení EP jmenuje Evropská rada Komise je jako sbor odpovědná EP (může jí vyslovit nedůvěru a Komise v tom případě kolektivně odstoupí)

Požadavky na členy Komise vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti vybíráni ze státních příslušníků členských států na základě systému rovné rotace umožňujícího odrážet demografickou a zeměpisnou různorodost všech členských států Nezávislost - nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu

Předseda EK Stojí v čele Komise a reprezentuje ji, poměrně velký vliv – především politická funkce čl. 17 odst. 6 SEU – předseda Komise: a) vymezuje směry, v jejichž rámci Komise plní své úkoly; b) rozhoduje o vnitřní organizaci Komise, aby zajistil soudržnost, výkonnost a kolegialitu její činnosti; c) jmenuje místopředsedy (kromě vysokého představitele Unie pro SZBP), z řad členů Komise. Člen Komise či vysoký představitel Unie pro SZBP odstoupí, pokud jej k tomu předseda vyzve

Komisaři Resorty jim přiděluje předseda EK Nereprezentují svou zemi, ale EU V praxi zpravidla zůstávají vazby na domovský stát (oboustranné výhody) Někdy ale rozvolnění vztahů Možnost opakovaných nominací Profese: často bývalí diplomati, ministři Obvykle muži, 50-60 let, s VŠ ekonomickým nebo právním vzděláním, středová politická orientace

Komisaři za ČR 1) Vladimír Špidla (listopad 2004 – únor 2010) Evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti 2) Štefan Füle (únor 2010 – listopad 2014) Evropský komisař pro rozšíření a politiku sousedství 3) Věra Jourová (2014 – 2019) - komisař Pro lidská práva, justiční spolupráci a spotřebitele

Kabinety Politický a poradní servis komisaře Složení je v rukou komisaře 4 základní úkoly: Asistence komisaři při řešení agendy jeho rezortu Osobní politický servis komisaře (přispívání k realizaci jeho politické strategie, prezentace a image) Zajištění administrativy Udržování kontaktů s členskými státy Šéfové kabinetů předjednávají agendu, než se o návrhu hlasuje na půdě Komise – scházejí se proto na samostatných poradách („A-bodový přístup“)

Generální ředitelství Úloha: administrativní a technická práce v resortech Rostoucí počet integrovaných sektorů – nutnost zajistit odborné zázemí a potenciál Komise Každé ředitelství odpovídá za konkrétní oblast politik (např. Daně a cla, Energie a doprava, Hospodářská soutěž, Regionální politika, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost, Vzdělávání a kultura, Životní prostředí, atd.) Šéf generálního ředitelství podřízen komisaři Velikost 1 ředitelství = cca 400 lidí Vnitřní členění: 3-4 ředitelství => v rámci nich divize

Horizontálně působící úřady (služby) Zabezpečují služby, které prostupují všemi oblastmi činnosti EK Např. Právní služby (zajištění souladu legislativních předloh se smlouvami a již přijatu legislativou), Překlady a tlumočení, Političtí poradci, Infrastruktura a logistika, Informatika, atd. Kromě toho i tzv. obecné služby – mluvčí, statistický úřad (Eurostat), Generální sekretariát EK

Generální sekretariát Pro potřeby komisařů + Komise jako celku Přímo podřízen předsedovi Komise – velký význam Koordinace mezi jednotlivými složkami, zajišťování schůzek komisařů a ředitelů, informování, sledování dodržení procedurálních postupů, kontakty s jinými institucemi atd. Vnitřní členění podobně jako u Generálních ředitelství

Zaměstnanci EK Různé kategorie: úředníci + ostatní, označení A-D a LA Celkem cca 16 000 osob (včetně konzultantů 21 000) Vybíraní prostřednictvím konkurzu (nejčastější metoda): Tříkolové testy – obecné znalosti, specifické kompetence, ústní pohovor Jiné možnosti: Parachutage (sesazení padákem) – dosazení konkrétní osoby na dané místo Ponorka – navázání kontraktu s osobou vně EK a její následné vtažení do administrativy

Úlohy Komise 1) Motor integrace SEU: Komise podporuje obecný zájem Unie a k tomuto účelu činí vhodné podněty. Má usilovat o realizaci středně- a dlouhodobých cílů (na rozdíl od krátkodobé orientace členských států) Pro realizaci cílů disponuje výhradním právem legislativní iniciativy ve většině oblastí Zprostředkovává komunikaci s členskými státy (role prostředníka, zohlednění jejich zájmů)

Úlohy Komise 2) Hlídač smluv (strážkyně práva) Pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie dohlíží na uplatňování práva Unie 3) Výkonné pravomoci Plní rozpočet a řídí programy. Vykonává koordinační, výkonné a řídící funkce v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. 4) Vnější zastupování Unie S výjimkou SZBP a dalších případů uvedených ve Smlouvách

Úlohy EK - graficky Komise navrhne legislativu Komise je prostředníkem v rozhodovacím procesu Komise kontroluje dodržování legislativy Komise vyhodnocuje implementaci legislativy

Pravomoci EK Legislativní pravomoc Kontrolní pravomoc Výkonná pravomoc

Legislativní pravomoc Hlavní náplň činnosti EK = příprava legislativních návrhů EK má primární legislativní iniciativu ve všech oblastech - veškerá agenda EU je rozdělena do resortů komisařů, kteří jsou ve svém okruhu působnosti odpovědni za přípravu legislativy (výjimka - SZBP)

Vypracování legislativního návrhu Kolegium komisařů Schválení předlohy, její uzamknutí a změna role Komise – kolektivní odpovědnost za dossier Kabinet Politické prověření předlohy; poslední možnost intervence DGs a ředitelství Projednaní technických otázek dossieru Jednotky A5 Sepsání návrhu (zpravodaj) a založení spisu (dossier)

Hlasování komisařů Komise rozhoduje kolektivně – usnáší se většinou hlasů svých členů, za návrh ale zodpovědná jako celek Snaha o dosažení konsenzu, hlasování většinou až sekundárně A-bodový přístup, na plénu jen B-položky Vnitřní mechanismy: psaná procedura (možnost zrychlit do 48h), zplnomocnění komisaře (rozhoduje pak sám za EK), zúžení Komise

Role Komise po schválení návrhu Svůj návrh „neopouští“ ani v dalších fázích legislativního procesu Mediátor mezi jednotlivými institucemi Zejména kontakty s Radou (resp. Výborem stálých zástupců Rady) a Evropským parlamentem Nutnost sledovat stanoviska jednotlivých států před hlasováním v Radě = > případně postup „balíkovým způsobem“ nebo i stažení návrhu

Sekundární legislativa Komise a soft law Sekundární legislativa EK - Na základě delegované pravomoci Radou EU Většinou k provedení schválených sekundárních aktů Rady EU a EP Komise přijímá návrh výše uvedeným postupem, před konečným schválením projedná v „komitologickém“ výboru se zástupci členských států (kompetentními vládními úředníky) Po schválení je publikován v OJ EU a má stejnou právní moc jako legislativní akty Rady EU Soft law – slouží na doplnění existující legislativy, poskytuje „zpětnou vazbu“ Komise k jejich impementaci členskými státy i Komisí samotnou

Kontrolní pravomoc (Komise jako strážkyně evropského práva) monitoruje dodržování práva EU může žalovat členský stát a jiné subjekty u Soudního dvora EU před podáním žaloby ale využívá neformální kanály –upozornění, odůvodněné stanovisko (formální dopis), až v poslední fázi žaloba napřed se porušení interpretuje jako „nedopatření“, až pak Komise přitvrzuje, pokud stát nekoná

VÝKONNÉ PRAVOMOCI EK Výkonné a rozhodovací pravomoci v oblasti hospodářské soutěže, technologií, veřejných podpor Nejvýznamnější: kartelové dohody, povolování veřejných podpor Rozhodnutí ukládající pokuty za nedovolené kartely, přikazující navrácení již vyplacených podpor ad. Také při implementaci společné zemědělské politiky Velké množství prováděcích předpisů, často s omezenou časovou působnost (garantované ceny produktů)