Hliník Mgr. Jitka Vojáčková
Obsah Výskyt v přírodě Vlastnosti Výroba Použití Sloučeniny
Výskyt v přírodě Hliník je třetí nejrozšířenější prvek (po kyslíku a křemíku). Vyskytuje se pouze ve sloučeninách: horninotvorné hlinitokřemičitany (albit, orthoklas) korund (rubín, safír, smirek) bauxit kryolit
Vlastnosti Hliník je bílošedý lesklý lehký tažný a kujný dobrý vodič měkký na vzduchu se pokrývá vrstvičkou oxidu hlinitého
Vlastnosti Hliník s vodou nereaguje (pouze po amalgamaci) Práškový prudce reaguje s kyslíkem (aluminotermie) Za normální teploty se slučuje s chlorem, bromem Za zvýšené teploty reaguje se sírou a dalšími nekovy Má amfoterní charakter Koncentrovaná kyselina dusičná jej pasivuje
Výroba Hliník se vyrábí elektrolýzou taveniny bauxitu a kryolitu katoda železná anoda uhlíková – uhořívá za vzniku CO
Použití Hliník se používá v elektrotechnice do slitin (dural, magnalium) v aluminotermii při svařování kolejnic do olejových barev a laků ve spotřebním průmyslu při výrobě mincí
Sloučeniny Tetrahydridohlinitan lithný Oxid hlinitý – chromatografie redukční činidlo v organické chemii Oxid hlinitý – chromatografie klenotnictví brusný materiál žáruvzdorné hmoty
Sloučeniny Oktadekahydrát síranu hlinitého papírenský průmysl textilní průmysl kožedělný průmysl při úpravě vody čiřením tvoří kamence
Seznam použitých zdrojů MAREČEK, Aleš a Jaroslav HONZA. Chemie pro čtyřletá gymnázia. 3., přeprac. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2005, 240 s. ISBN 80-7182-055-51. ŠRÁMEK, Vratislav a Ludvík KOSINA. Obecná a anorganická chemie. 1. vyd. Olomouc: Fin, 1996, 262 s. ISBN 80-718-2003-2. Wikimedia [online]. [cit. 2012-12-30]. Dostupné z: http://www.wikimedia.cz/