Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Politologie a mezinárodní vztahy Systém mezinárodních vztahů a jeho charakteristiky

Cíle přednášky Osvětlit základní charakteristiky mezinárodně politického milieu Seznámit posluchače se základními charakteristikami a trendy mezinárodního politického systému a vysvětlit jeho konfliktní podstatu (z pohledu realistické školy mezinárodních vztahů)

Obsah přednášky Charakter systému mezinárodních vztahů Mocenská rovnováha Ozbrojený konflikt a válka Proměna charakteru konfliktu Systémy mezinárodních vztahů Monopolární systém Bipolární systém Multipolární systém Predominantní postavení USA

Charakter systému mezinárodních vztahů Stát jako v současnosti (zatím) nejvýznamnější referenční objekt bezpečnostní politiky funguje v rámci systému mezinárodních vztahů (světového politického systému), který je ve své podstatě anarchický, světem mimo kontrolu a prostředím nejistoty Anarchie představuje nepřítomnost vlády, ale nemusí znamenat absenci moci a řádu Ve stávajícím systému neexistuje ústřední moc či autorita, která by vědomě a samostatně rozhodovala o postavení jednotlivých aktérů (států, mezinárodních organizací, jednotlivců), určovala normy jejich chování a která by byla schopna svá rozhodnutí prosadit Současný světový politický systém však není pouze prostředím konkurence, konfliktů a nejistoty. Je také sférou kooperace a vzájemné závislosti, někdy i solidarity. Je více prostředím specifických vztahů, nejistoty a potenciálního násilí než oblastí ryzího zmatku

Charakter systému mezinárodních vztahů Protože neexistuje vnější záruka přežití státu, je mezinárodní prostředí oblastí nejistoty Pro státy je prvořadou podmínkou přežití dostatečná moc, přičemž ale sama existence každého státu je spojena se sociálně- ekonomickými změnami, tedy s proměnou mocenského potenciálu Vhledem k tomu, že moc je relativní a proměnlivou veličinou, je vztahovou kategorií. Růst skutečné moci státu není možný jinak než jako pokles moci státu jiného Nedochází-li k revolučním změnám struktury světového politického systému, je to dáno uspokojením nejmocnějších aktérů se statutem quo – dochází k nastolení tzv. mocenské rovnováhy Je-li mocenská rovnováha narušena, dochází k tomu za použití tří základních nástrojů: války, diplomacie, mezinárodního práva

Mocenská rovnováha Stát usiluje o změnu rovnováhy, a tedy i mezinárodního systému, když bude očekávat, že získané výhody plynoucí z této změny budou vyšší než očekávané náklady vynaložené na tuto změnu Stát neusiluje o rovnováhu systému, ale o obhajobu svých (národních) zájmů a o dosažení svých politických cílů. Minimálním cílem státu je sebezáchova, maximálním je nadvláda v systému Mocenská rovnováha je vedlejším produktem mocenských ambicí států Historická období dlouhotrvající mocenské rovnováhy: evropský koncert, studená válka Škála možných vztahů mezi subjekty mezinárodních vztahů sahá od totální války až po harmonii zájmů a dobrovolnou integraci Do této škály zapadá také vytváření systémů multilaterální garance bezpečnosti či obrany založené na důvěře a vzájemné výhodnosti

Ozbrojený konflikt a válka Válka je specifický projev konfliktu (národních) zájmů Niklas Spykeman: „Válka je nepříjemná, ale vrozená část mezinárodního systému vytvořeného ze suverénních nezávislých jednotek.“ Konfliktem se rozumí situace, kdy stát, skupina či jednotlivec jsou ve vědomém sporu s jedním či více státy, skupinami či jednotlivci. Konflikt je zápasem o hodnoty týkající se zachování nebo zvýšení sociálních jistot, statusu či moci

Proměna charakteru konfliktu Po skončení Studené války výrazně klesá riziko globálního vojenského konfliktu Konflikty mezistátní jsou výrazně přečísleny konflikty vnitrostátními Konflikt státních aktérů je střídán konfliktem nestátních aktérů nebo konfliktem státu a nestátního aktéra (asymetrický konflikt) Ideologické příčiny konfliktů jsou nahrazovány důvody ekonomickými, nacionálními a náboženskými

Systémy mezinárodních vztahů Pod pojmem systém mezinárodních vztahů lze rozumět určité uspořádání mezi jeho aktéry vykazující znaky, na základě kterých je možná jeho typologie (jedná se především o schopnost států prosadit vlastní národní zájmy) Z tohoto úhlu pohledu rozeznáváme v ideálně typické rovině, které se faktický stav může vždy pouze přibližovat: monopolární (jednopolární) systém, bipolární (dvoupolární) systém, multipolární (vícepolární) systém.

Monopolární systém Pro monopolární systém mezinárodních vztahů je charakteristická existence jednoho státu, který disponuje schopností dominantně prosazovat vlastní národní zájmy, nebo alespoň docílit stavu, že na ně musí být brán ohled všemi ostatními aktéry Jedná se o systém relativně stabilní (nehrozí globální konflikt), protože existuje pouze minimální naděje, že by jakýkoli aktér mezinárodních vztahů mohl prosadit své zájmy vůči hegemonu ekonomickými nebo vojenskými prostředky Jako příklad tohoto systému je možné uvést současný systém mezinárodních vztahů, kdy dominantní pozice Spojených států znemožňuje řešení jakéhokoli relevantního problému, na němž mají zájem bez jejich účasti

Bipolární systém Bipolární systém mezinárodních vztahů je založen na existenci dvou přibližně stejně silných států (případně uskupení států), s obdobnými možnostmi prosazovat vlastní národní zájmy, které mohou, avšak nemusí stát přímo proti sobě Vytvářejí si vlastní skupiny spojenců a „sféry vlivu“, v rámci kterých se chovají dominantě. Přeskupování mezi těmito spojenci není obvykle možné. Ve vztazích mezi sebou se navzájem respektují, což zaručuje relativní stabilitu systému. Obvykle soutěží, ale nutně nemusí, o získání jakékoli výhody nad konkurentem Za příklad bipolárního systému bývá uváděn systém mezinárodních vztahů, jenž se vytvořil po 2. světové válce s dominantním postavením USA a SSSR se vzájemnou permanentní soutěží

Multipolární systém V multipolárním systému existuje větší počet států, které disponují relativně srovnatelnými schopnostmi prosazovat vlastní národní zájmy Neexistence jednoznačného hegemona umožňuje, aby státy mezi sebou intenzivně vyjednávaly, uzavíraly koalice a snažily se změnit existující poměr sil. Tato situace způsobuje, že se jedná o velmi nestabilní prostředí, ve kterém je vysoká pravděpodobnost vzniku konfliktu (nemusí být nutně pouze válečný), protože existuje reálná šance získat při úspěšném diplomatickém jednání momentální výhodu, kterou je třeba využít Příkladem multipolárního systému je systém mezinárodních vztahů před 1. světovou válkou, kdy mocnosti (Velká Británie, Francie, Německo, Spojené státy, Rusko, Rakousko - Uhersko a Itálie) disponovaly souměřitelnými schopnostmi prosazovat vlastní národní zájmy

Predominantní postavení USA USA zůstávají vojensky nejvýznamnějším státem Vojenský, ekonomický a technologický potenciál USA umožňuje relativně autonomní provádění zahraniční a bezpečnostní politiky bez ohledu na ostatní aktéry mezinárodních vztahů Výdaje na obranu a bezpečnost napomáhají udržovat primát USA ve světě Projekce vojenské síly USA naráží na limity americké ekonomiky a zároveň se musí vyrovnat s rostoucími ambicemi ostatních vyzyvatelů (Čína, Rusko a další) USA vybudovaly síť zahraničních základen a spojeneckých svazků umožňující kontrolu světových komunikací a klíčových surovinových oblastí

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Politologie a mezinárodní vztahy Děkuji za pozornost