Přehled nejdůležitějších metod analýzy politik a první skupina metod Háva, P. (2003), prezentace ke kurzu Metody analýzy veřejné politiky. FSV UK, Praha, Katedra veřejné a socilní politiky Celkový přehled metod a možnosti jejich využití Politické procesy, řešení společenských problémů, společenský rozvoj, komplexnost a naše možnosti Rozdíl analýzy politik oproti: výzkumu, plánování, státní správy, žurnalistiky Dostupné poznatky a jejich zdroje (věrohodnost poznání), teoretická východiska Kombinace metod (poznávací, tvůrčí-viz map2.týden) JEDNOTLIVÉ METODY VE VZTAHU K ANALYZE POLITIK (fázím politických procesů) Jak můžeme metody využívat, kombinovat, jakých chyb se vyvarovat První skupina metod (objektivizace problémů): strom problémů, influenční diagram, expertízy: brainstorming, focus group, expertní šetření, kulatý stůl

Politické procesy, řešení společenských problémů, společenský rozvoj Patton, Sawicky (p.1): Our increasingly complex society confronts us with more and more difficult policy problems that are not easily solved. Although these problems may be „attacked“ or „addressed“, often they have no clearly correct answers. Some authors characterize the problems of modern society as „squishy“, „fuzzy“, „subjective“ and „wicked“ and as often having the following attributes:

Social problems attributes Patton, Sawicki: They are not well defined They are seldom purely technical or purely political Their solutions cannot usually be proven to be corrected before application No problem solutions are seldom both best and cheapest The adequacy of the solution is often difficult to measure against notions of the public good The fairness of solutions is impossible to measure objectively

QUICK, BASIC POLICY ANALYSIS Patton, Sawicki: We believe there is a set of systematic procedures or policy analysis methods that can be used to attack contemporary policy problems

Rozdíly analýzy a výzkumu politiky v porovnání s dalšími aktivitami Přístup Hlavní cíl Určeno pro: Metodika Časové omezení Obecné nevýhody Společensko vědní výzkum Teoretické interpretace společnosti Objektivní poznání Výzkumné metody, teorie, hypotézy Zřídka omezeno Obvykle není aktuální pro potřeby rozhodování Výzkum politiky Hodnocení předpokládaných efektů Aktéři politiky Formální metody předvídání důsledků Termín ukončení výzkumu Obtížný převod poznatků do praxe Klasické plánování Definice požadovaného cíle/stavu Profesionálně definovaný veřejný zájem Zavedená pravidla, postupy, profesní normy Nevýrazný časový tlak, stanovený termín Bez větších vazeb na politický cyklus Státní správa Realizace programů definovaných politiky Vybraný program Správa, řízení Rutinní rozhodování časově vázáno na rozpočtový cyklus Vyloučení alternativ Žurnalistika Upozornění veřejnosti na problém Veřejnost Popis Rychlý průběh, aktuálnost Chybějící analýzy Analýza politiky Analýza a prezentace dostupných alternativ řešení problému Subjekty odpovědné za rozhodování v politice Analýza a syntéza existujících výsledků a poznatků Ukončení je vázáno na termín rozhodnutí Zjednodušení daná orientací zadavatele a časovým omezením

Věrohodnost poznání Existuje absolutní poznání? 2. Mění se a vyvíjí se naše poznání? Lze takové měnící se poznání vůbec za poznání považovat?

Jaké poznání považujeme za věrohodné nebo platné? (podle Fajkuse 1997) Které: Poskytuje lidem závažné (relevantní) informace o okolním světě (přírodní vědy), ale také o člověku (antropologie, psychologie, sociologie a jejich kombinace) Nachází své uplatnění v technice a v technologii, v medicíně a v celé sféře člověkem vyvolaných sociálních aktivit, včetně kognitivních aktivit. Každé poznání navazuje na předchozí poznání, člověk se učí ze „zkušenosti“ Představuje spolehlivý základ pro jednání ve smyslu realizace požadovaného stavu (dosažení určitých cílů) nebo zachování žádoucího stavu (rovnováhy s biosférou, lidského zdraví)

Klasifikace metod pro AP Podle vědních disciplín: Sociologie, ekonomie, právo, psychologie, antropologie, politologie, ….. K jakému poznání nás přivedou Poznávací, tvůrčí, …… Charakter metody: Kvantitativní/kvalitativní; induktivní/deduktivní; analytické/syntetické; …… Ve vztahu k předmětu analýzy: Kroky politického procesu Věrohodnost analýzy (např. se ucházíte o veřejnou zakázku)

Jednotlivé metody AP Členění podle předmětu analýzy Jak s metodami pracovat ve vztahu k analyzovaným procesům, problémům, událostem, atd. Rizika volby/výběru určitého souboru metod Různé přístupy k analýze politiky z hlediska důrazů na konkrétní aspekty

Výběr metod – praktická hlediska Kroky politického procesu (důraz na určitou konkrétní část, analýza politiky, analýza pro politiku, problém, hodnocení důsledků,požadavky zadavatele) Věrohodnost analýzy (ucházíte se o veřejnou zakázku, konkurujete) „Mít v zásobě“ určitý soubor vyzkoušených metod

Analýza politiky - výběr vhodných metod ve vztahu k jednotlivým krokům politického cyklu Dokumenty, data Fáze řešení problému Kroky politického cyklu Metody analýzy Vývoj ukazatelů, statistiky, výzkum veřejného mínění, programová prohlášení vlády, volební programy, koncepce jednotlivých politik, média, interpelace 1. Rozpoznání problému formulace 1. Uznání existence problému a potřeby jeho řešení Analýza dat ( SPSS, Excel), brainstorming, Delfi, obsahová analýza, strom problémů, faktorová analýza, operační analýza Zájmové skupiny, vládní legislativní návrhy, věcné návrhy zákonů, materiály pro porady ministerstev, pro poradu vlády. 2. Návrh řešení 2 Tvorba politiky Analýza strategií, modelových scénářů, programů, analýza vlivu zájmových skupin, dotazníky, řízené rozhovory s účastníky Důvodové zprávy a návrhy nových právních norem, rozhodnutí porad ministrů, usnesení vlády, usnesení výborů v Parlamentu, stenozáznamy z jednání Parlamentu 3. Výběr řešení 3. Věcná a politická rozhodnutí Obsahová analýza přijatých oficiálních dokumentů - postoje politiků a ostatních aktérů, zúčastněné pozorování na jednáních v Parlamentě Právní normy, programy, vzdělávací dokumenty, řízení změn 4. Realizace řešení 4. Implementace politiky Nutný teoretický základ!,Focus group, dotazníky, média, statistiky, výzkumné zprávy, interpelace poslanců 5. Vyhodnocení efektu 5. Vyhodnocení politiky Statistické analýzy dat, komparace domácí (časové řady), zahraniční

Metody podle vztahu k předmětu analýzy Kroky politického procesu Metody Pro všechny kroky Identifikace a sběr dat Vyhledávání v knihovnách, databázích (rešerše) Rozhovory Rychlé výzkumy Analýza základních dat 1.Ověření a definování problému (objektivizace problému a jeho příčin) Operacionalizace problému (strom problémů) Politická analýza (analýza politických dokumentů, programů) Zpráva o problému (média, obsahová analýza) Kvantitativní a kvalitativní zjištění, fakta,data, události 2. Stanovení hodnotících kritérií Společenský užitek, přínosy Ekonomické a finanční možnosti,, politická přijatelnost Technická proveditelnost: Administrativní proveditelnost, implementační možnosti 3. Identifikace alternativ Rešerše informací (databáze, knihovny) Výzkum, analýzy (sekundární analýza poznatků) Analýza nulové alternativy Rychlé vlastní výzkumy (expertní šetření) Srovnání mezinárod. zkušeností, přístupů Sběr údajů a jejich klasifikace Vypracování typologizace Brainstorming Srovnání s ideálem Modifikace existujících řešení

Základní metody pro jednotlivé kroky procesu analýzy politiky Kroky politického procesu Metody 4. Hodnocení alternat. řešení Politické a ekonomické důsledky: Politická „průchodnost“ Extrapolace,, Teoretické předpovědi Intuitivní předpovědi Diskontování,, Alokační vzorce (ekonomie) Rychlá analýza rozhodování (detaily) Scénář, model (kombinace přístupů) Implementační analýza 5. Vzájemné srovnání odlišností alternativ Párové srovnání Spokojenost Lexikografické seřazení Metoda nedominujících alternativ Metoda ekvivalentních alternativ Metoda standardní alternativy Maticové zobrazení Scénář, model 6. Monitoring implementovaných politik DOSAŽENÉ VÝSLEDKY Srovnání před a po implementaci Srovnání with-and-without Aktuální a plánované provedení Experimentální modely Quasi-experimentální modely Přístupy zaměřené na náklady

1.Ověření a definování problému (objektivizace problému a jeho příčin) Operacionalizace problému (strom problémů, influenční diagram) Politická analýza (analýza politických dokumentů, programů, vztahy k programům politických stran, společenská závažnost) Zprávy o problému (média, obsahová analýza) Kvantitativní a kvalitativní zjištění, fakta, data, události (statistiky, sekundární analýzy výzkumu) Zprávy o problému (dokumenty, šedá literatura)

Objektivizace problému – vývoj zdravotního stavu

Objektivizace problémů, demografický vývoj 0 - 14 15 - 44 45 - 64 65+ 1991 2000 EU 15 18,3 x 17,0 43,0 24,0 13,5 x 16,0 ČR 20,6 16,2 44,5 43,5 22,2 26,4 12,7 13,9 Jihočeský kraj 21,1 16,6 45,2 43,8 21,4 25,9 12,0 13,6 České Budějovice 21,0 16,5 45,3 44,0 26,2 13,3 Český Krumlov 23,4 18,1 47,5 45,9 20,0 25,4 9,1 10,6 Jindřichův Hradec 21,7 44,9 43,6 20,7 25,5 Písek 20,2 42,4 22,3 26,3 15,3 Prachatice 22,5 17,4 46,3 45,1 20,3 25,3 10,9 12,2 Strakonice 20,1 16,1 48,0 43,2 22,1 14,4 Tábor 20,5 44,2 43,3 22,0 25,7 14,9

Příčiny společenského problému Strom příčin (první orientace, intuitivní přístup) Kauzální vztahy (požadavek na větší míru objektivity, věrohodnosti) Influenční diagramy Multikriteriální analýzy, (faktorová analýza) Shluková analýza Analýza právního rámce a jeho vývoje Analýzy aktérů, zájmových skupin Výsledky analyzované politiky (z hlediska analyzovaných příčin) Statistická data, vývojové řady, Sociologické výzkumy, veřejné mínění, Média

2. Stanovení hodnotících kritérií Společenský užitek, přínosy (dostupnost služeb, úroveň vzdělání ve společnosti, zdravotní stav, kvalita životního prostředí, soulad s platnou právní úpravou, základními lidskými právy) Ekonomické a finanční možnosti,, Politická přijatelnost Technická proveditelnost: Administrativní proveditelnost, implementační možnosti

3. Identifikace alternativ Rešerše informací (databáze, knihovny) Sběr údajů a jejich klasifikace, vypracování typologizace Výzkum, analýzy (sekundární analýza poznatků) Analýza nulové alternativy Rychlé vlastní výzkumy (expertní šetření, brainsgtorming) Srovnání mezinárod. zkušeností, přístupů Srovnání s ideálem Modifikace existujících řešení

4. Hodnocení alternativ řešení Politické a ekonomické důsledky: Politická „průchodnost“ Extrapolace,, Teoretické předpovědi Intuitivní předpovědi Diskontování,, Alokační vzorce (ekonomie) Rychlá analýza rozhodování (detaily) Scénář, model (kombinace přístupů) Implementační analýza

5. Vzájemné srovnání odlišností alternativ Párové srovnání Spokojenost Metoda nedominujících alternativ Metoda ekvivalentních alternativ Metoda standardní alternativy Maticové zobrazení Scénář, model

6. Monitoring implementovaných politik DOSAŽENÉ VÝSLEDKY: Srovnání před a po implementaci Srovnání with-and-without Aktuální a plánované provedení Experimentální modely Quasi-experimentální modely Přístupy zaměřené na náklady

Charakteristiky metod (MAP, MTP) Metody/charakteristiky Kvalit. Kvant. MAP MTP 1. Brainwriting X 2. Brainstorming 3. Rozhovory 4. Focus group 5. Expertní šetření 6. Typologická metoda 7. Srovnávací analýza xxx x

Charakteristiky metod (MAP, MTP) Metody/charakteristiky Kvalit. Kvant. MAP MTP 8. Zúčastněné pozorování X 9. Biografická metoda 10. Analýza událostí/případová studie 11. Strom problémů 12. Obsahová analýza x 13. Analýza dat 14. Výzkum veřejného mínění 15. Sociologická empirická šetření

Charakteristiky metod (MAP, MTP) Metody/charakteristiky Kvalit. Kvant. MAP MTP 16. Morfologická analýza X 17. Strom cílů 18. Analýza SWOT 19. Tvorba scénářů 20. Metoda Delphi x 21. Tvorba programu 22. Extrapolace 23. Simulační modely 24. Multikriteriální hodnocení 25. Analýza výnosů a nákladů

Otázka míry odpovědnosti a přístupu konkrétních pracovníků Možné chyby, omyly, nedorozumění při AP z hlediska praxe ( s čím se lze setkat) Mechanická aplikace metod (studijní povinnost seminární práce, požadavky na práci, využití metod, splnit požadavek) Nevyváženost metodického přístupu (podíl kvantitativního a kvalitativního přístupu; př. Absolvování studia zaměřeného převážně kvantitativně; paradigmatická zjednodušení) Absence nebo nedostatečná vybavenost teoretickými základy/výchozími poznatky může v praxi vést ke snaze ji nahradit souborem kvalitativních metod (počátek 90. let, případy určité bezradnosti, desorientace; Otázka míry odpovědnosti a přístupu konkrétních pracovníků

Důraz na společenské problémy Různé přístupy k analýze politiky z hlediska důrazů na konkrétní aspekty Důraz na společenské problémy Sociální a ekonomické aspekty a jejich měření, výzkum Institucionální přístup Pravidla, morálka, právo, zájmy, sítě a skupiny aktérů, arény Syntetický přístup

Literatura Fajkus, B. Současná filosofie a metodologie vědy. Filosofia, Praha 1997 Patton, C.V., Sawicki, D.S. Basic Methods of Policy Analysis and Planning. Prentice Hall 1993 John, P. Analysing Public Policy. Pinter, London 1998 Thagard, P. Úvod do kognitivní vědy. Portál, Praha 2001

První skupina metod Strom problémů, influenční diagram Brainstroming Focus group Expertní šetření Kulatý stůl

Strom problémů Jde o první poznávací přístup k charakterizaci vybraného problému (problémů) Stromový diagram umožní operacionalizaci problémů na podproblémy, jejich jakousi první klasifikaci Obecně poznámka ke stromovým diagramům

Strom významnosti Metoda analýzy systémů (hierarchie organizací, uspořádání) nebo procesů (rozhodovací procesy, společenské procesy, procesy veřejné politiky) Identifikace rozdílné úrovně komplexnosti nebo hierarchie Příklady: organizační schéma ministerstva, obecně organizace státní správy v rámci státu) Stromový diagram má podobu rozvětvujícího se víceúrovňového grafu

Charakteristiky stromového diagramu Větvení z daného uzlu musí vytvářet uzavřenou množinu /(vyčerpávající seznam všech možností větvení, uzavřenost množiny – úplný výčet nebo dohoda o jejím obsahu) Větvení z daného uzlu musí být exkluzivní, tj. žádné dvě větve se nesměji svým obsahem nebo význam překrývat Při použití pro normativní účely uzly reprezentují cíle a podcíle Podmínkou dosažení cíle jedné úrovně je dosažení podcílů vytvořených jeho větvením Použití (deskriptivní, normativní)

Expertízy Přímé (ústní) Brainstorming Roundtable Focus Groups Rozhovory Nepřímé (písemné) Brain writing Individuální expertézy Delphi Dotazník pro experty

Expertízy: podmínka – předchozí znalost Na experty se obracet až po základním seznámení se s danou problematikou Jde o výtěžnost Lze také naprosto narazit

Expertní šetření I Podstata: řízená diskuse (přímá, nepřímá) vybraných, renomovaných odborníků Cíl: zjistit názory, návrhy řešení, vize, nápady, FAKTA (jinak nedostupná), Východisko: odborník „zná“, obor, fakta, uvažuje o oboru

Expertní šetření Základní znak: uvolněná dsikuse, vzájemná inspirace Využití: vstupní rozhovory (pilotní), doplněk ke zjištěným datům, nové nápady, řešení, myšlenky, argumenty Formy: brainstroming, brainwriting, Focus Groups, Delphi, Indiciduální rozhovory,

Expertízy Expert (kdo je expert?): výběr, přímo, nepřímo, sami, nabalováním (sněhová koule) počet 10-15, i 5-10 (15-20 na písemné dotazování - Delphi nebo brainstroming, více nemá cenu), v momentě, kdy je expertů více, nic nového se již neobjevuje Není nikde řečeno co je základní soubor expertů, volba expertů je na badateli Hodnocení způsobilosti (váha, kompetence), objektivně (složitější, např. publikace v zahrničí, jak je uznáván v dané oblasti jako kompetentní kaapcita)nebo subjektivně (expert se hodnotí sám, např. u každé otázky), index kompetentnosti, tímto indexem je možno vážit odpověď

Expertízy - průběh Průběh: Uvolněné, neformální, věcné (ne fráze), jde o myšlenky, inspirativní, umění naslouchat ostatním účastníkům Ne: konflikt, obava, vyhrožování, útoky, sebeprezentace, pasivita Důležité: vymezit, ohraničit, konkrétní, široké, mlhavé

Expertízy - specifika Kvalitativní Kvantitativní Myšlenky, řešení,k argumenty, odhady míry vlivu, pokud jsou k dispozici data, pak jde o vstupní rámec nebo informaci Kvantitativní Míra vlivu Rozmezí A B Poměr A:B Vývoj: trendy I čísla vyjadřují názor

Expertízy - závěry I experti se mohou mýlit Kombinovat metody Říkají pouze názor Skutečnost může být jiná Kombinovat metody

Brainstroming Bezprostřední výměna názorů, nápadů, myšlenek,mezi vybranými experty zařazenými do diskusního panelu, Všichni se vzájemně slyší, inspirují Problém je nejprve vymezen Nevýhoda: povrchní, není čas na zamýšlení se, experti se vyjadřují bezprostředně .- oproti písemných odpovědím

Brainstroming Generování nápadů Uvolnění blokád omezení PRAVIDLA: Alex. F.Osborne Generování nápadů Uvolnění blokád omezení PRAVIDLA: Zákazu kritiky a vyhrožování Uvolnění fantazie Vzájemné inspirace (naslouchání, 3x více nápadů) Rovnosti účastníků Není nutné dospět k naprosté shodě

Brainstorming - příprava a průběh Stanovení problémů Výběr a počet účřastníků (vtáhnout i zadavatele) Volba místa a doby (mimo pracoviště) Seznámení účastníků s brainstormingem Souhlas k zadání úkolu Rozcvička Technika záznamu (je to problém, většinou magnetofon, přepis je náročný, zapisovatele Stimulování tvořivosti Čas na dozrání nápadů Ne mnoho nápadů najednou Povzbuzení pasivních Dát občas vlastní nápad Humor, uvolněná atmosféra Nespěchat s uzavřením

Brainstorming – využití výsledků Stanovení kritérií (nejvíce 5-6 kritérií) Seřaqzení do skupin návrhů Výběr nejvýznamnějších pro další diskusi Výbě nejdivočejších Zhdoncoení vybranýczh návrhů (co je na nich dobrého, co je třeba dořešit) Zpětná brainstormnig, kolektivní hodnocení návrhů

Brainwriting Každý účastník napíše během několika minut 3 nápady Předá další osobě – ta napíše další 3 návrhy Možnos různé modifikovat Postup od obecného ke koknkrétnímu, od návrhů cílových k metodickým, od projevů k příčinám apod. Nevýhoda: spěch,

Delphi Účel metody Ke zjištění expertních podkladů k vypracování prognóz Charakter metody Kvalitativní metoda, založená na hodnocení kombinace kvalitativních a kvantifikovaných dat Získává a porovnává individuální prognózy expertů na daný problém Prostředek: na sebe navazující dotazníky v několika kolech vyjadřování expertů

Delphi Původ: Metodu vyvinuli N.Dalkey a O.Helemer v Rand Corporation v r. 1963. Od té doby byla široce uplatněna ve vědeckých pracech v celém světe a aplikována i v analýzách pro přípravu koncepcí velkých podniků, v politice aj.

Delphi Postup: 1.Vymezení problému 2.Stanovení panelu expertů Zpravidla problém, u něhož nejsou zcela známy faktory a podmínky, které ovlivní jeho vývoj na rozdíl od statistické extrapolace, kde pracujeme s již známými faktory 2.Stanovení panelu expertů Možnos použít i experty vlastní organizace, vzhledem k práci se statistikami je nutno zvolit alespoň 30 i více expertů. Při větším počtu je vhodné použít počítač – při propojení „delfská konference“ 3.Dotazování Anonymní, omezení vlivu autorit, honorování.vliv na motivaci

Delphi 4.Zpracování výsledků 5.Možnosti využití Vychází z posledních dotazníků Výpočet rozptylu prognózy, význam pro její spolehlivost Charakteristika předpokládaného vývoje, jeho sekvencí a alternativ Předpoklady a důsledky navrhovaných opatření 5.Možnosti využití Vhodná zejména tehdy, kdy tatistická extrapolace neobsahuje skutečnosti, které teprve nastanou. V tomto směru extrapolaci svou předností předstihuje. Nutí organizátory k tvůrčímu stylu práce – možno ji začlenit jako pravidelnou metodu práce. Finančn

Dotazník pro experty

Individuální expertízy

Roundtable 4-5 účastníků Cíl: potřebujeme zjistit k ohraničenému problému Např. Transparency international začala dělat korupci v justici a přejmenovala to na transparentnost, svolaly se roundtably různých aktérů Zadavatelé nejprve vymezily problém a možnosti korupce, pak přišli představitelé státních zástupců, soudcovské unie, advokátní pak se přišlo na to, že klíčovou skupinou jsou soudní znalci, problémy byl ve výběru účastníků

Focus Groups Asi kolem 15 účastníků

Úloha moderátora Uvést předmět Vymezit pravidla Nemluvit jen o sobě Vytvořit uvolněnou atmosféru V určitém momentě vystihnout, zastavit, shrnout, pak zase rozhodnout jestli pokračovat, nebo přejít na jiné téma Citlivě zvolit konec