Aktuální otázky jazykové politiky: Poznámky k evropskému jazykovému právu Vít Dovalil Ústav germánských studií

Základní okruhy koncept jazykového práva sepětí evropského jazykového práva a praktického fungování čtyř základních svobod, z nichž vychází evropská integrace několik konkrétních kauz a fenomén rovnosti jazyků v judikatuře SDEU

Jazykové právo v objektivním smyslu: soubor platných právních norem, jimiž je užívání jazyků regulováno v subjektivním smyslu: právo jedince na jazyk, na užití jazyka ve styku s úřady, na vzdělání v jazyce a na rozvoj kultury (tolerance-oriented x promotion-oriented) nikoli odborný právnický jazyk (slovní zásoba, syntax apod.)

Sociolingvistické hledisko jazykové plánování (Cooper 1989) statusové plánování (úřední jazyk/y, komunikační domény) korpusové plánování (slovní zásoba) plánování výuky cizích jazyků (akviziční)

Termíny / koncepty jazyk úřední/oficiální solooficiální/kooficiální celostátně/regionálně pracovní státní národní jednací vyučovací autentický (jazyk smluv) služební úřední status x funkce de iure de facto

Pojem jazykového práva Law in books právní předpisy (texty pramenů práva, autoritativní učebnice, odborné texty atd.) Law in action aplikace práva v praxi (pravomocná rozhodnutí + cesta k nim), tj. „jak se právo dělá“

Struktura právního diskursu základní žánry a intertextuální vazby (interakce) odborná literatura rozsudkyprávní předpisy žaloba + obhajoba law in action in books

Prameny práva Rada Evropy – mezinárodní smlouvy Evropská charta regionálních či menšinových jazyků Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin Evropská unie – unijní právo (komunitární) primární (zakládací smlouvy + Charta základních práv) sekundární (nařízení, směrnice a další)

Listina základních práv EU (primární právo) HLAVA III ROVNOST Článek 21 Zákaz diskriminace 1. Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci. 2. V oblasti působnosti Smluv, a aniž jsou dotčena jejich zvláštní ustanovení, se zakazuje jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti. Článek 22 Kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost.

Volný pohyb pracovníků na pracovním trhu Groener/Minister for Education and the City of Dublin Vocational Education Committee (C-379/87) Nařízení 1612/68 – výklad článku 3 odst. 1: „Toto ustanovení se nevztahuje na podmínky týkající se jazykových znalostí požadovaných z důvodu povahy pracovního místa, které má být obsazeno“ Roman Angonese versus Cassa di Risparmio di Bolzano SpA (C-281/98)

České JP – law in action Čeština v ČR v evropském právu rozhodnutí ESD v řízení o předběžné otázce (nikoli meritorní rozhodnutí) Kauza Kyrian x Celní úřad Tábor (C 233/08) ze Kauza Skoma-Lux x Celní ředitelství Olomouc (C 161/06) z

Kyrian x Celní úřad Tábor „ […] k tomu, aby […] mohl příjemce dokladu o vymahatelnosti pohledávky uplatnit svá práva, musí mu být tento doklad doručen v úředním jazyce členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán.“

Skoma-Lux x Celní řed. Olomouc Akt o přistoupení ČR k EU „brání tomu, aby povinnosti obsažené v právní úpravě Společenství, která nebyla vyhlášena v Úředním věstníku Evropské unie v jazyce nového členského státu, ačkoliv je tento jazyk jedním z úředních jazyků Evropské unie, mohly být uloženy jednotlivcům v tomto státě, i když se tyto osoby mohly seznámit s touto právní úpravou jinými způsoby.“

Rovnost v evropském politickém diskursu Jaký vztah mají instituce k rovnosti jazyků? Základní princip rovného zacházení s úředními a pracovními jazyky Prameny práva (law in books): nařízení 1/1958, čl. 115 nařízení 40/1994 Deklarace institucí (rezoluce Evropského parlamentu z 19. ledna 1995)

Rovnost jazyků Christina Kik against the Office for Harmonisation in the Internal Market (C-361/01 P) Nařízení 40/94 o ochranné známce Společenství – čl. 115 Přihláška ochranné známky Společenství se podává v některém z úředních jazyků ES. Jazyky úřadu jsou angličtina, francouzština, italština, němčina a španělština. Přihlašovatel musí uvést i druhý jazyk, který je jazykem úřadu a s jehož možným užitím pro námitkové nebo zrušovací řízení nebo řízení o neplatnosti souhlasí.

Literatura Cooper, Robert (1989): Language planning and social change. Cambridge: Cambridge University Press. Dovalil, Vít ( [2007]): Sprachenpolitik in der Tschechischen Republik (unter besonderer Berücksichtigung der Beziehungen zur EU und zum Europarat). In: Blanke, Detlev/Scharnhorst, Jürgen (Hrsg.): Sprachenpolitik und Sprachkultur. Frankfurt/Main: Peter Lang, Dovalil, Vít (2012): Language as an Impediment to Mobility in Europe. In: Studer, Patrick/Werlen, Iwar (Eds.): Linguistic Diversity in Europe. Berlin/New York: Mouton de Gruyter, Fishman, Joshua/Cooper, Robert/Conrad, Andrew (Eds.)(1977): The spread of English. Rowley: Newbury. Grin, François (2003): Language Policy Evaluation and the European Charter for Regional or Minority Languages. London: Palgrave. Kymlicka, Will/Patten Alan (2003): Language Rights and Political Theory. In: Annual Review of Applied Linguistics 23, S Nekvapil, Jiří/Sherman, Tamah (Eds.)(2009): Language Management in Contact Situations. Frankfurt/Main: Peter Lang.