Názvosloví anorganických sloučenin České názvosloví je jednoznačné

Názvosloví anorganických sloučenin Triviální Voda (H2O) Amoniak Soda Systematické Většina názvů se skládá ze 2 slov Výjimka: např. chlorovodík např. jodid draselný (KI) Podstatné jméno je odvozeno od elektronegativní části sloučeniny Přídavné jméno od elektropozitivní části sloučeniny

Podstatné jméno + přídavné jméno VZOREC SLOUČENINY Na Cl NÁZEV SLOUČENINY Podstatné jméno + přídavné jméno (anion + kation) Chlorid sodný

Zásady tvorby českého systematického názvosloví Základním pojmem, na němž je vybudováno názvosloví anorganických látek je oxidační číslo. Oxidační číslo je formální náboj, který by byl přítomen na atomu prvku, kdybychom vazebné elektrony přisoudily elektronegativnímu partneru. -značíme římskými číslicemi (vpravo nahoře) NaI Oxidační čísla -kladná I až VIII -záporná -I až –IV -nula 0

Pravidla pro určování oxidačních čísel • Atomy v základním stavu a ve stejnoatomových molekulách (O2 , N2) mají oxidační číslo rovno nule. • Součet oxidačních čísel atomů v el. neutrální molekule je roven 0. (V případě iontu odpovídá jeho náboji) Vodík má zpravidla ve sloučeninách oxidační číslo I, Kyslík má zpravidla oxidační číslo -II, výjimku tvoří např. v peroxidech, Kovy mají zpravidla ve sloučeninách jen kladná oxidační čísla.

Valenční koncovky Oxidační kationty číslo (oxidy) anionty kyseliny I -ný -nan -ná II -natý -natan -natá III -itý -itan -itá IV -ičitý -ičitan -ičitá V -ičný, -ičnan, -ičná, -ečný -ečnan -ečná VI -ový -an -ová VII -istý -istan -istá VIII -ičelý -ičelan -ičelá záporné -id

České názvy prvků 1. Názvy používané od středověku Au, Ag, Cu, Fe, S, Hg, Pb, Sn 2. Uměle vytvořené názvy obrozenci vodík(H), kyslík(O), sodík(Na), draslík(K), hořčík(Mg),dusík(N), hliník(Al), křemík(Si) převážná většina se ovšem nevžila – např: těžík (W), barvík(Cr), ďasík(Co), ladík (Cd), nebesník(U) 3. Počeštěním latinských názvů fosfor(P), mangan(Mn), nikl(Ni), chrom(Cr), chlor(Cl), jod(I) 4. Stejné názvy české i latinské – koncovka -ium radium(Ra), helium(He)

Binární sloučeniny kyslíku oxidy – nejběžnější - kyslík má oxidační číslo –II, O-II , ale anion O2- - ostatní prvek (kation) - zakončení dle oxidačního čísla (I-VIII) - př.: Li2O, ZnO, Fe2O3 , CO2 , P2O5 , SO3 , Mn2O7 ,OsO4

Binární sloučeniny vodíku Halogenovodíky - sloučeniny vodíku s halogeny, vodík má ox. číslo I - v názvu halogeno+vodík, halogen má ox.č. -I př.: HCl – chlorovodík, HI, HF, HBr HCN (kyanovodík) Koncovka –an - sloučeniny vodíku s prvky VI., V., IV. a III. skupiny př. H2S – sulfan,

Názvosloví hydroxidů Hydroxid (anion) – OH-, (OH)-I Kation – názvoslovné zakončení dle ox. čísla (I-IV) Př.: NaOH – hydroxid sodný Ca(OH)2 – hydroxid vápenatý Fe(OH)3 – hydroxid železitý

Názvosloví kyselin Bezkyslíkaté kyseliny (binární) - podstatné jméno (kation H) – kyselina - přídavné jméno (anion) – podle příslušné binární či př.: HCl – kyselina chlorovodíková HI – kyselina jodovodíková H2S – kyselina sulfanová HCN – kyselina kyanovodíková Kyslíkaté kyseliny - přídavné jméno (anion) – podle ox. čísla příslušného prvku - vodík – ox.č. I, kyslík ox.č. -II

Názvosloví kyslíkatých kyselin Sytnost kyseliny počet odštěpitelných atomů vodíku Jednosytná: např. HNO3 – kys. dusičná Dvojsytná: např. H2CO3 – kys. uhličitá Trojsytná: např. H3PO4 – kys. trihydrogenfosforečná Nutné upřesnit protože: HPO3 - kyselina hydrogenfosforečná podobně H3BO3 – kyselina trihydrogenboritá

Názvosloví kyslíkatých kyselin Oxidační číslo vzorec kyselina Anion (sůl) I HClO2 chlorná chlornan II III HNO2 dusitá dusitan IV H2CO3 uhličitá uhličitan V HNO3 dusičná dusičnan HClO3 chlorečná chlorečnan VI H2SO4 sírová síran VII HClO4 chloristá chloristan

Názvosloví kationtů kladně nabité částice, které vznikají uvolněním valenčních elektronů z el.neutrálních atomů název prvku + názvoslovné zakončení dle ox.čísla náboj kationtu – znaménko +, 2+, 3+ (index vpravo nahoře) Li+ - kation lithný Ca2+ - kation vápenatý Al3+ - kation hlinitý NH4+ - kation amonný

Názvosloví aniontů záporně nabité částice, které vznikají přijetím valenčních elektronů z el.neutrálních atomů Náboj aniontu – znaménko -, 2-, 3- Jednoatomové: zakončení –id fluorid (F-), oxid (O2-), sulfud (S2-), hydrogensulfid (HS-), kyanid (CN-) Anionty kyslíkatých kyselin zakončení podle oxidačního čísla atomu nekovu NO2- - dusitan NO3- - dusičnan

Názvosloví solí bezkyslíkaté soli: halogenidy, sulfidy, hydrogensulfidy, kyanidy, nitridy, fosfidy např.: KBr, Na2S, ZnS, KHS, KCN soli kyslíkatých kyselin - hydrogensoli – uvádět počet vodíků např.hydrogenuhličitan KHCO3 hydrogensíran NaHSO4 hydrogenfosforečnan CaHPO4 dihydrogenfosforečnan Ca(H2PO4)2