Klasifikace, struktura a rozhodovací mechanismy Mezinárodní organizace Klasifikace, struktura a rozhodovací mechanismy

Klasifikace Podle typu členství Podle rozsahu členství Podle cílů a sféry působnosti

Klasifikace podle typu členství Kdo může být členem? Státy či nestátní aktéři: Mezinárodní vládní organizace Mezinárodní nevládní organizace. Hybridní mezinárodní organizace Nestátní aktéři mohou mít pozorovatelský status u IGO Např. Palestinská autorita u OSN

Klasifikace podle rozsahu členství Starší dělení na regionální a univerzální MO Regionální → členy se mohou stát jen aktéři z určité geograficky vymezené oblasti. Univerzální MO → členy se mohou stát aktéři ze všech zemí světa Od tohoto dělení se začíná upouštět

Klasifikace podle rozsahu členství Více se dnes používá dělení na MO s limitovaným (intenzivním) členství a s nelimitovaných (extenzivním) členstvím. MO s limitovaným/intenzivním členstvím → vylučují některé aktéry na základě stanovených kritérií (geografická lokalizace, charakter politického režimu, stupeň ekonomického rozvoje) Vyloučeným mohou udělit jiný status (pozorovatel, přidružený člen) MO s nelimitovaným/extenzivním členstvím → zájemci nejsou limitováni OSN – musí se jednat o suverénní státy

Klasifikace podle cílů a sféry působnosti Cíle a působnost jsou zakotveny v zakládacím dokumentu. Všeobecné – OSN, EU, OAS Specifické: Bezpečnostní – NATO Ekonomické – MMF, SB Sociální – UNESCO, ILO, WHO

Struktura MO Může významně ovlivnit výslednou činnost, neboť ovlivňuje chování a strategii aktérů. Zakládací smlouva obsahuje cíle, stanovuje orgány a rozděluje kompetence mezi ně. Liší se precizností a ambiciózností EU velmi ambiciózní a detailní Charta OSN méně ambiciózní a detailní, neobsahuje konkrétnější program

Struktura MO Institucionální struktura: Plenární orgán Exekutivní rada Reprezentace všech členských zemí Exekutivní rada Dohlíží a vykonává činnost ve smyslu naplnění cílů Administrativní aparát Administrativní úkoly a implementace politik Soudní těleso Řešení sporů Parlamentní shromáždění Dohled nad politickými rozhodnutími organizace Orgán reprezentující nevládní organizace/subnárodní aktéry (regiony, obce)

Struktura MO Plenární orgán: Je to centrum rozhodování Každý stát má jeden hlas nebo jsou hlasy vážené. Rozhodovací procedury jsou různé: Pokud je nutné dosáhnout jednomyslnosti, rozhodovací proces se stává složitější a trvá déle, ale výsledná rozhodnutí je jednodušší implementovat. Pokud stačí dosáhnout většiny, je sice jednodušší dosáhnout kompromis, ale obtížnější jej implementovat. Často se zavádí hlasování kvalifikovanou většinou.

Struktura MO Konsensus je mechanismus, který částečně řeší problém mezi nutností dosáhnout rozhodnutí a jeho naplněním. Předpokladem je, že výsledná dohoda je pro účastníky výhodnější než žádná dohoda Je chápán jako vyjednávací proces, během něhož jsou respektována jednotlivá stanoviska aktérů s cílem dosáhnout dohody (kompromisu) → tak aby žádný aktér nebyl proti přijetí konečné dohody. Př. OBSE, WTO, OECD

Struktura MO Dalším řešením je vážené hlasování Zvyšuje se tak šance, že velké státy budou stát za daným rozhodnutím Může být založeno buď na počtu obyvatel (EU), nebo na ekonomické síle (MMF, SB) V MMF a SB mají největší podíl a vliv USA a země ZE → pro změnu pravidel váženého hlasování se vyžaduje kvalifikovaná většina → USA a ZE mají de facto právo veta.

Struktura MO Exekutivní rady Scházejí se častěji než plenární orgány a některé mají trvalý charakter Dohlíží na administrativní aparát a vykonávají činnost ve smyslu naplnění cílů. Jsou méně početné, obvykle v nich jsou zástupci států, kteří byli zvoleni plenárním orgánem Členství může být stálé a nestálé nebo smíšené Obvykle se zástupci v exekutivních radách stávají nejvýznamnější země, které mají největší váhu ve světě

Struktura MO Administrativní aparát (sekretariát, bureau, komise) Reprezentuje nadnárodní dimenzi MO. Nejedná se o mezivládní těleso (x exekutivní rada nebo plenární orgán), zaměstnanci nereprezentují zájmy států, ale MO jako celek V počátku vzniku MO administrativní aparát plnil především technické funkce. V současnosti se jedná o poměrně nezávislé orgány, které často mají významný vliv na výslednou podobu určitého rozhodnutí.

Struktura MO Např. Sekretariát OSN Vybíráni lidé podle schopností a podle geografického kritéria. Nesmí sledovat instrukce vlády státu, ze kterého pochází. Generální tajemník je volený VS na pět let po doporučení RB OSN Má významný vliv na výsledná rozhodnutí VS a RB, a to prostřednictvím zpráv, které předkládá, a tím, že určuje agendu VS a RB.

Struktura MO Soudní tělesa: Mají rozhodovat spory členských států, spory mezi orgány nebo mezi orgánem a členskou zemí V některých případech jsou ustavena poměrně nezávislá tělesa, která vytvářejí svoji vlastní judikaturu (ESD), ale obvykle nevytváří vlastní judikaturu a slouží jen k urovnávání sporů.

Struktura MO Př. Mezinárodní soudní dvůr X Evropský soudní dvůr Soudci jsou voleni VS a RB, v obou musí získat absolutní většinu. Jurisdikce obvykle nenastává automaticky, ale ex post souhlasem stran. Strany sporu musí přijmout pravomoci MSD a pak je rozhodnutí závazné. X Evropský soudní dvůr Vytváří vlastní závaznou jurisdikci a členské státy se zavazují ji dodržovat při vstupu do EU. Pokud je členská země zažalována, že neplní nebo porušuje předpis evropského práva, je pro ni rozhodnutí ESD závazné.

Struktura MO Parlamentní shromáždění Mají jen některé MO (např. je nemá OSN) Rada Evropy, OBSE, EU Smyslem je dát legitimitu rozhodovacímu procesu uvnitř MO U RE a OBSE jsou zástupci delegováni národními parlamenty a hrají jen malou roli

Struktura MO Orgán reprezentující zájmové skupiny V některých MO existují orgány reprezentující zájmové skupiny, regionální nebo místní samosprávu Liší se vlivem na rozhodovací proces V OSN se jedná o Hospodářskou a sociální radu (ECOSOC) NGO mají poradní status → mohou podávat ústní nebo písemná stanoviska, návrhy na obsah agendy jednání ECOSOC Mohou se účastnit světových konferencí pořádaných OSN Zájmové skupiny vytváří tlak na OSN, aby převzaly určité otázky do své agendy – např. boj za lidská práva, životní prostředí

Rozhodování v MO MO představují institucionální strukturu, která svými normami a pravidly přetváří vstupy aktérů. Tato struktura má vliv na podobu jejich chování při prosazování zájmů. Buď jim otevírá možnost něco prosadit, nebo jejich jednání omezuje.

Rozhodování v MO Hlavní podněty pro činnost MO přináší: Členské státy Administrativní aparát MO Parlamentní shromáždění MO Zájmové skupiny Expertní komunity

Rozhodování v MO Členské státy: Hlavní zdroj vstupů → dávají finanční příspěvky na chod MO, přispívají informacemi a vysílají zaměstnance Ve většině MO výše příspěvku závisí na schopnosti členského státu platit (bohatství) Hlavní přispěvatelé mají ohromný vliv na rozhodování v rámci MO. Mohou finance využívat k nátlaku pro prosazení svého zájmu.

Rozhodování v MO Členské státy nejčastěji prosazují své zájmy již na úrovni pracovních skupin či výborů. Mohou předložit návrh na plenárním zasedání nebo vytvářet tlak na administrativní aparát. Úspěch ale závisí na síle státu a jeho relevanci v MS. Stát může být silný celkově (USA) nebo v určité specifické oblasti (např. Saudská Arábie, Francie) USA mají kontrolu nad zdroji v mnoha oblastech (hlavně vojenská a ekonomická sféra) → tím se zvyšuje jejich vliv i v dalších oblastech. Saudská Arábie může být považována za silného hráče v otázkách týkající se ropy Francie zase v nukleárních technologiích (francouzští experti mají velký vliv v Mezinárodní organizaci pro atomovou energii)

Rozhodování v MO MO ale dává významný prostor malým a střední státům, aby prosadily své zájmy. Jejich vliv závisí na zájmu silného státu podílet se na kolektivním rozhodování. Mohou prosadit své zájmy zvláště při balíčkovém rozhodování Malé státy mají šanci prosadit se v koalicích Buď se spojí a vytvoří silnou koalici (např. Skupin 77 na půdě OSN), nebo se stanou členem koalice vedené silným státem, který takto musí brát zájmy menších států v potaz.

Rozhodování v MO Administrativní aparát Velký vliv mají šéfové administrativního aparátu (např. generální tajemník) Jeho vliv vyplývá z toho, že je v centru rozhodovacího procesu. Administrativní aparát je držitelem vysoce specifických informací, což vyplývá z náplně činnosti (vytváří studie, zprávy, návrhy) Tímto má významný vliv na podobu podkladů, ze kterých se bude při rozhodování vycházet.

Rozhodování v MO Má také významný vliv na podobu projednávané agendy Jaké iniciativy se předloží, co bude priorita, atd. Tento vliv roste v otázkách, kde nejsou jasně patrné zájmy členských zemí → může jejich preference ovlivnit Př. Sekretariát OSN Na poč. 90. let Boutros Boutros-Ghali navrhl Agendu pro mír → základ mírové politiky OSN v 90. letech (prosazení rozšíření činnosti OSN – preventivní diplomacie, peacekeeping, peacebuilding)

Rozhodování v MO Parlamentní shromáždění Slabší vliv než členské státy a administrativní aparát Jejich hlavním smyslem je posílit legitimitu rozhodovacího procesu uvnitř MO Vytváří se, aby snížily tzv. demokratický deficit MO. Svůj vliv uplatňují právě skrze fakt, že jsou ostatními orgány (plénem, radou, sekretariátem) vnímány jako zdroj legitimity v rozhodovacím procesu, protože jinak jsou jejich pravomoci slabé.

Rozhodování v MO Zájmové skupiny (hlavně NGO) Vztah NGO a MO je vzájemně výhodný → NGO obvykle mají zájem mít přístup do MO a MO má zájem na informacích a expertízách, které jí poskytne NGO Vliv mohou uplatnit skrze formální a neformální kanály

Rozhodování v MO Formální kanály → NGO se může prosadit institucionální cestou Např. v OSN skrze ECOSOC tím, že formuluje ústní nebo písemná stanoviska Může být vytvořen přímo orgán, kde jsou zástupci zájmových organizací V některých mají zájmové skupiny podíl na rozhodování – ILO Neformální kanály → velmi časté, lobbování Vliv NGO závisí na jejich významu Např. Amnesty International nebo Greenpeace NGO se mohou prosadit skrze mobilizaci veřejného mínění

Rozhodování v MO Komunity expertů Experti mají poradní hlas při rozhodování MO má zájem začlenit odborníky do rozhodování, odborníci mají zájem být začleněni, protože tak mají vliv na rozhodování v dané otázce. Vliv odborníků roste podle míry shody. Čím více odborníků se shodne na určitém doporučení, tím roste pravděpodobnost, že se takto bude postupovat → pro členské státy totiž bude obtížnější jejich doporučení ignorovat.

Rozhodování v MO Pokud je míra shody nižší, tím se sníží jejich vliv. Členské státy mohou využít této neshody k prosazení svého zájmu. Státy s protikladnými pozicemi se mohou opřít o pozice těch expertů, které jim vyhovují. Vliv odborníků je např. vysoký v otázce ochrany životního prostředí Vliv na založení Světové meteorologické organizace (WMO) → sledování ozónové vrstvy UNEP – Program OSN pro životní prostředí Příprava Kjótského protokolu z r. 1997