Inflace

Inflace – proces postupného znehodnocování kupní síly měny v důsledku růstu cen. Projevuje se zvyšováním celkové hladiny cen statků a služeb v průběhu určitého období. Negativní důsledky inflace: snížení kupní síly peněz, znehodnocování úspor, zhoršení schopnosti peněz plnit funkci uchovatele hodnot, snížení reálných mezd, zvýšení míry nejistoty v rozhodování podnikatelů, přispívání k nestabilitě a prohlubování ekonomické nerovnováhy. Opakem inflace je deflace - proces zvyšování hodnoty peněžní jednotky zmenšováním peněžního oběhu, hlavně umělým snížením objemu oběživa; především k odstranění následků inflace a ke zhodnocení měny. Snižování objemu oběživa ovlivňuje negativně výkonnost ekonomiky. Proto jde o jev poměrně vzácný a zpravidla nežádoucí.

Statistika inflace Nesleduje se pohyb cen všech komodit, ale jen určitých (segmentace trhu) a pomocí statistických šetření se tvoří tzv. indexy Nevyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem (mění se cenové relace)‏ Vyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou stejným tempem Informace o míře inflace se využívají např. pro účely valorizace mezd, důchodů a sociálních příjmů, při sestavování nájemních smluv, aj.

Měření inflace Hlavní používané indexy: Index spotřebitelských cen (CPI) a Deflátor GDP

Index spotřebitelských cen Poměřuje úroveň cen vybraného koše výrobků a služeb (cca 790) ve dvou obdobích. Význam (váha), jednotlivých druhů zboží ve spotřebním koši odpovídá podílu daného druhu na celkové spotřebě domácností. Do spotřebního koše je zařazeno zboží (potravinářské, tabák, odívání, nábytek, potřeby pro domácnost, drogistické, pro dopravu a volný čas, pro osobní péči aj.) a služby (opravárenské, z oblasti bydlení, provozu domácnosti, zdravotnictví, sociální péče, dopravy, volného času, vzdělávání, stravování a ubytování, osobní péče a finanční). Složení spotřebního koše se v průběhu let mění. Mírou inflace z hlediska domácností je procentní přírůstek indexů spotřebitelských cen. Pokles míry inflace, klesající procentní přírůstky cenové hladiny označujeme jako dezinflace.

Spotřební koš v ČR 100,0 6,3 5,8 0,6 9,8 3,8 11,4 1,8 5,7 24,7 5,6 8,2 16,3 100,00Celkem 4,9512. Ostatní zboží a služby 7,4211. Stravování a ubytování 0,4510. Vzdělávání 9,55 9. Rekreace a kultura 2,25 8. Pošty a telekomunikace 10,14 7. Doprava 1,44 6. Zdraví 6,79 5. Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy 23,64 4. Bydlení, voda, energie, paliva 5,69 3. Odívání a obuv 7,92 2. Alkoholické nápoje, tabák 19,76 1. Potraviny a nealkoholické nápoje Váha v procentech

Sushi ovlivní japonskou inflaci Zprávy Centrum Tokio Stejně jako většina rozvinutých zemí i Japonsko má svůj seznam nejprodávanějšího a základního zboží, jehož cena se bedlivě sleduje. A do tohoto seznamu se konečně po letech dostalo i sushi, národní japonský pokrm tvořený rolkou ze syrových ryb. Počítají se jen sushi, která jsou servírována v restauracích, kde si zákazníci své jídlo berou přímo z pojízdného pásu. To, že bude vývoj cen sushi ovlivňovat inflaci, je znakem, že toto jídlo je natolik oblíbené a kupované, že tvoří nezanedbatelnou část útrat domácností a občanů. Ovšem aby se mohl tento lahodný pokrm do spotřebního koše zahrnout, musí jiný tovar "z kola ven". Černého Petra tentokrát dostaly například propisky a šicí stroje. Změnami k nižší inflaci Podle ekonomů díky nejnovějším změnám klesne japonská inflace o 0,2 procenta a bude se tak pohybovat kolem 0,3 procent. Vláda je však ráda, že i nadále bude pokračovat období mírné inflace. Po dlouhém období deflace se totiž Japonsku podařilo konečně porazit deflaci, tedy dlouhodobý pokles cen výrobků.

Český spotřební koš má 729 položek. Největší váhu v něm mají výdaje na bydlení. Nemalou část pak tvoří alkoholické a tabákové výrobky. Kromě těchto jsou do indexu počítány například i prázdné CD disky, hry či klenoty. Oproti zdravému sushi však našemu koši vládnou takové položky jako šunkový salám, lahvové pivo či cigarety Petra. Nechybí v něm však ani chlouba českého průmyslu Škoda Octavia. Například anglický Národní statistický úřad nedávno přidal do spotřebního koše i digitální přehrávače hudby. V posledních letech statistici do svých výpočtů přidali i šampaňské či kondomy.

Cenové indexy Pro správnou vypovídací schopnost je nutné přesně specifikovat období, za které je uváděna a k čemu je vztahována Druhy CPI: Přírůstek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen Přírůstek indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku Přírůstek indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci Přírůstek indexu spotřebitelských cen k základnímu období (např. rok 2000 = 100). Vedle CPI existují i další cenové indexy: indexy cen stavebních prací a stavebních objektů, indexy cen průmyslových výrobců, indexy cen zemědělských výrobců, indexy cen tržních služeb v produkční sféře.

Deflátor Deflátor je převodní koeficient, který koriguje v časové řadě vliv znehodnocení kupní síly měny. Prezentuje poměr mezi nominální a reálnou veličinou. V koši produktů a služeb jsou všechny statky, obsažené v ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu. GDP v běžných cenách deflátor GDP = * 100 GDP v cenách základního období

Rozdíly mezi CPI a deflátorem V deflátoru GDP je zahrnuto větší množství produktů a služeb. Koš produktů a služeb v deflátoru GDP se každý rok mění, u CPI je relativně stálý. CPI zahrnuje i ceny importovaných statků, deflátor zahrnuje jen ceny statků vyprodukovaných v dané ekonomice.

Stupně inflace Podle stupně závažnosti/intenzity rozlišujeme: Mírná inflace – cenová hladina roste pomalu. Ceny jsou relativně stabilní, lidé důvěřují penězům. Roční míra inflace je řádově jednociferná. Pádivá inflace – roční nárůst cenové hladiny je dvou či trojciferný (20, 100, 200%). Plně rozvinutá pádivá inflace je provázena vážnými hospodářskými problémy. Finanční trhy jsou nestabilní, lidé nedůvěřují penězům a hromadí statky. Hyperinflace – extrémní případ, kdy tempo růstu cenové hladiny je tisíc, milion i více procent ročně. Je třeba tisknout velké množství peněz. Např. Německo v letech 1920 – 1923

Typologie inflace Zjevná (otevřená) inflace – ekonomická nerovnováha je spojena s růstem cenové hladiny. Jedná se o nejběžnější formu. Potlačená (blokovaná) inflace – státní orgány se snaží brzdit inflaci např. státní regulací cen, což se projevuje nedostatkem zboží. Potlačená inflace způsobuje také vytváření nucených úspor, které budou v případě odstranění státních restrikcí uvedeny na trh, a tím způsobí dodatečný růst cen. Skrytá inflace – cenové indexy nevykazují skutečný růst cenové hladiny, ale klesá kvalita zboží při zachování ceny.

Příčiny inflace Hlavní příčinou inflace je tlak na růst mezd, který vyvolává růst cen. Impulsem může být vyšší poptávka po statcích, která nutí firmy zvyšovat nabídku, čímž zvyšují poptávku po práci. Její růst zvyšuje mzdovou úroveň a ta se projeví v růstu cen. Tento růst cen chtějí zaměstnanci kompenzovat růstem mezd a roztáčí se tak mzdová – cenová spirála. Dalším inflačním vlivem je import a zvyšující se cenová hladina importovaného zboží a surovin. Zvláště při vysokém podílu importovaných výrobků. Nezbytnou podmínkou inflace je zvyšující se nabídka peněz. Inflace zvyšuje poptávku po penězích, která může být uspokojena jen zvýšenou nabídkou peněz. Jestliže se nezvýší, pak peníze určené pro spekulativní účely či úspory musí být přesunuty do oblasti transakcí. Po jejich vyčerpání dojde k zastavení inflačního procesu nebo se sníží produkt.

Typy inflace Podle prvotního impulsu hovoříme o dvou typech inflace: Inflace tažená poptávkou (poptávková inflace) je způsobena zvyšující se agregátní poptávkou, pokud tato není doprovázena odpovídajícím nárůstem agregátní nabídky. Skutečný produkt společnosti se blíží svou velikostí produktu potencionálnímu.

Inflace tažená poptávkou při různých variantách AS P Q AD AS P1P1 Q1Q1 AD‘ P Q AD AS P1P1 Q‘ AD‘ P Q AD AS P1P1 Q1Q1 AD‘ Q2Q2

Typy inflace Inflace tlačená náklady (nákladová inflace) jedná se o inflaci vyvolanou snižováním agregátní nabídky, pokud tato není doprovázena odpovídajícím snižováním agregátní poptávky. Skutečný produkt společnosti je nižší než potencionální. P Q AD AS P1P1 Q1Q1 AS‘

Důsledky inflace K důsledkům inflace patří zejména redistribuce důchodu a majetku. Důsledky se liší podle toho, zda ji společnost očekává či nikoliv. Jestliže je inflace očekávaná, pak její vlivy na jednotlivé skupiny společnosti budou plně kompenzovány a nebude mít tedy vliv na redistribuci důchodů ani na produkt. Zjednodušeně lze říci, že očekávanou a rovnoměrnou inflací není nikdo překvapen. Nárůst cen, mezd, rent atp. je každoročně automaticky upravován o očekávanou inflaci. Pokud společnost inflaci neočekává (v důsledku nepředpokládaného či nesprávně predikovaného zvýšení cenové hladiny), pak se projeví na redistribuci důchodu a majetku.

Redistribuce mezd a důchodů Redistribuce z dlužníka na věřitele: Jestliže míra inflace vzroste nad úroveň úroku, za který si dlužník vypůjčil peníze od věřitele, pak věřitel dostává zpět nižší hodnotu, než kterou půjčoval. Neočekávaná inflace je nepříjemným jevem pro věřitele. Redistribuce z daňového poplatníka na vládu: Růstem příjmů rostou daně fyzických osob. Vyšší inflace a s ní spojené vyšší příjmy zajišťují státu vyšší příjmy ze všech daňových zdrojů. Na druhé straně vládní výdaje se v souvislosti s inflací také zvyšují. Redistribuce od příjemců fixních plateb k silně reprezentovaným skupinám zaměstnanců: Příjemci stálých/fixních plateb (důchodci, ženy na mateřské dovolené, rentiéři, apod.) se obtížně domáhají valorizace důchodů oproti zaměstnancům (mají odbory).

Redistribuce mezd a důchodů Redistribuce od zaměstnanců veřejného sektoru k zaměstnancům soukromého sektoru: Vláda se snaží usměrňovat míru inflace regulací mezd. Zaměstnanci veřejného sektoru (lékaři, doktoři, učitelé, policie…) nezískávají plnou kompenzaci inflace, a to zejména v případě vysoké inflace. Důsledkem je odliv a ztráta klíčových zaměstnanců (odcházejí do soukr. sektoru). Redistribuce od zaměstnavatelů k zaměstnancům: Pokud mohou zaměstnanci prosadit plnou kompenzaci inflace do svých mezd, pak může klesat vytvořený zisk firem. Neplatí to vždy. Zaměstnavatel může snížit jiné náklady, může dosahovat vyšší produktivity. Nebo může zvyšující se náklady promítnout do ceny a tedy přesunout na spotřebitele.

Nezaměstnanost a inflace Phillips formuloval vztah mezi změnou mezd a nezaměstnaností: „Snížení nezaměstnanosti je možné jen při růstu mzdových nákladů.“ Jestliže je nezaměstnanost vysoká, není velký tlak na zvyšování mezd a naopak. Pokud bude nezaměstnanost nízká, budou se zaměstnavatelé snažit získat špičkové pracovníky určitých oborů a budou je „přeplácet“. Často je chybná interpretace indikátoru nezaměstnanosti, který je chápán obecně, přestože představuje převahu nabídky pouze určitého typu pracovní síly nad poptávkou.

Závěry pro stabilizační politiku vlády a) snaha vlády udržet nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci, b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezaměstnanost vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace, c) snížit očekávanou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru. Nejlepší stabilizační politikou vlády je udržování míry nezaměstnanosti na její přirozené míře při nízké úrovni očekávané inflace.