klikej OlaSm
Slyšeli jste o klubíčku jak je kocour při hraní zakutálel na cestičku dobrodružných setkání? Začalo to u babičky. V košíku si hovělo. Než si došla pro brejličky, klubíčko jí zmizelo.
Kdo nevěří ať tam běží. Klubíčko jde do světa. Vyzná se v něm? Asi ztěží. Vše si plete, popleta. Kulaté ke kulatému? Pojď si, míčku, se mnou hrát! Hladké nejde k chlupatému, já nejsem tvůj kamarád.
Klubíčko si pokoj nedá, kamaráda musí mít. Co to zkusit u medvěda, ale jak ho probudit? Pošimrat ho na čenichu, zkusit na něm jehličku? Kdepak medvěd! Usnul v tichu na zeleném trávníčku.
Hází smyčku po jablíčku. Nechce se ti do hraní? Podobáš se trochu míčku. Jak tě mám vzít do dlaní? Červené jde k červenému! Omyl, milé klubíčko! Obracíš se k nepravému. Já jsem přece – jablíčko!
Klubíčko si neví rady, nikdo si s ním nehraje. S kým se má dát dohromady? S vodou? Kdo ví jaká vlastně je? Voda umí dělat kola. Ale klubko není míč. Pomoci se nedovolá…. Od vody kde radši pryč.
Dále smutně putovalo opuštěné klubíčko. Rádo by si s tebou hrálo, velká modrá čepičko. Ale kdepak, bojí se tě, připadáš mu hrozivá. Je to hrozné na tom světě, když je duše bázlivá.
Začalo to u babičky. Tam to také skončilo. Přes kopečky, přes loužičky, klubíčko se vrátilo. A co dále? Jak to přečká? To je konec klubíčka? Dvě ponožky pro dědečka upletla z něj babička.