Božena Genrtová

Obsah:  Co oceňujeme, co nám vadí  Časté chyby  Praktické cvičení  Doporučení

Co oceňujeme. Co nám vadí.  Jazyk se váže k myšlení. Myšlenky vyjadřujeme slovy. Řeč je vizitkou myšlení. Výstavba, obsah řečového projevu vypovídají o úrovni i směru vzdělání a také o způsobu myšlení a o schopnostech řečníka.  Oceňujeme řeč jasnou, výstižnou, logicky a věcně srozumitelnou, přesnou a stručnou  Vadí projev rozbíhavý, zdlouhavý, rozvláčný, nesouvislý, přecházející v nepoživatelný slovní salát.

 Formální stránka řečového projevu informuje o vzdělanosti, rétorickém cviku, ale také o motivaci a temperamentu řečníka.  Oceňujeme vnitřní zaujetí přednášeným problémem, funkční dynamiku (odmlky, hlasitost, důraz, intonaci, apod.)  Odrazuje projev monotónní, suchý, nezáživný, pouze odříkaný, pronesený skomírajícím hlasem.

 Respekt ke spisovné češtině je nezbytný.  Neměl by být natolik úzkostný, aby projev působil příliš knižně, uměle a neživotně.  Nevhodné je ale také přejímání slangu, rádobyvtipná lidovost nebo vulgarismy.

Časté chyby  Nikdo není dokonalý!  Alespoň ty nejčastější: Hra na něco, čím nejsme Souvětí bez konce Přemíra cizích slov Plevelná slůvka (takže, prostě, že ano, tak určitě …) Módní slova, dobové rekvizity, slovní panely = vata (projekt, transparentní, sofistikovaný, …) Ehm, ééé a jiné zvuky Tichá řeč, špatná výslovnost

Praktické cvičení  Zhodnoťte vlastní řečový projev. Odpovídejte ano – ne. 1. Hovořím s hlasitostí, která je přiměřená velikosti místnosti a množství posluchačů. 2. Mám dobrou výslovnost, dobře artikuluji, je mi rozumět, i když ztiším hlas. 3. Hovořím spíše pomaleji, tak, abych byl pochopen, vyhýbám se monotónnosti, měním tempo v souvislosti s obsahem. 4. Moduluji hlas, funkčně zvyšuji nebo snižuji hlas, nezapomínám na pauzy. 5. Mám svůj projev strukturován – úvod, stať – jednotlivé body, závěr, případně diskuse. 6. Základní myšlenky sděluji pomaleji, s důrazem, opakovaně a zopakuji je v závěru.

7. Hovořím se snahou o stručnost, jasnost, výstižnost, přesnost, abych neunavil, ale zůstal přesný. 8. Využívám působivé řečnické obraty, přirovnání, řečnické otázky, apod. 9. Svou řečí se obracím nejen k „hlavám“, ale i k „srdcím“, uplatňuji racionální i emocionální argumentaci. 10. Respektuji zásadu: řečník má přesvědčit, ale také pohnout k činu. 11. V řeči se vystříhám módních a parazitních výrazů, frází, zbytečných cizích slov, jen pokud nejdou nahradit českými. 12. Přizpůsobuji se formou výkladu skupině posluchačů, nepodbízím se slangem či lidovostí.

 Kolikrát jste odpověděli „ne“?  Tak velké jsou vaše rezervy v rétorice a při prezentaci.

Doporučení (D. Carnegie)  Předmět řeči stanovit předem, promyslet obsah, případné dotazy.  Spokojit se s jedním úsekem probíraného tématu, nesnažit se jít příliš do šíře.  Opírat se o vlastní zkušenost.  Nezúžit proslov na věci, hovořit o lidech, …  Nementorovat, nedělat z řeči kázání.  Dokládat konkrétními příklady.  Nemluvit o tom, co zajímá vás, ale co je zajímavé pro posluchače.  Snažit se poznat posluchače a jejich potřeby.  Pročíst, co o zvoleném tématu řekli či napsali jiní.  Nezapomínat na řeč těla.

Seznam použitých zdrojů _Demostene_-_Vaticano_-_Roma.jpg?uselang=cs. [online]. [cit ]. ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Umění jednat s lidmi: [cesta k úspěchu]. Vyd. 1. Praha: Grada, ISBN ŠPAČKOVÁ, A. Moderní rétorika.: Jak mluvit k druhým lidem, aby nám naslouchali a rozuměli. Praha: Grada, TOMAN, Jiří. Jak dobře mluvit. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1981, 353 s. CARNEGIE, Dale. Jak úspěšně mluviti a působiti na lidi. Vyd. 1. Praha: Dominik Hlaváček, 1948, 253 s. KOHOUT, Jaroslav. Rétorika.Umění mluvit a jednat s lidmi. Praha: Management Press, 1998.

 Hodně úspěchů při vašich prezentacích!