Božena Genrtová
Obsah: Co oceňujeme, co nám vadí Časté chyby Praktické cvičení Doporučení
Co oceňujeme. Co nám vadí. Jazyk se váže k myšlení. Myšlenky vyjadřujeme slovy. Řeč je vizitkou myšlení. Výstavba, obsah řečového projevu vypovídají o úrovni i směru vzdělání a také o způsobu myšlení a o schopnostech řečníka. Oceňujeme řeč jasnou, výstižnou, logicky a věcně srozumitelnou, přesnou a stručnou Vadí projev rozbíhavý, zdlouhavý, rozvláčný, nesouvislý, přecházející v nepoživatelný slovní salát.
Formální stránka řečového projevu informuje o vzdělanosti, rétorickém cviku, ale také o motivaci a temperamentu řečníka. Oceňujeme vnitřní zaujetí přednášeným problémem, funkční dynamiku (odmlky, hlasitost, důraz, intonaci, apod.) Odrazuje projev monotónní, suchý, nezáživný, pouze odříkaný, pronesený skomírajícím hlasem.
Respekt ke spisovné češtině je nezbytný. Neměl by být natolik úzkostný, aby projev působil příliš knižně, uměle a neživotně. Nevhodné je ale také přejímání slangu, rádobyvtipná lidovost nebo vulgarismy.
Časté chyby Nikdo není dokonalý! Alespoň ty nejčastější: Hra na něco, čím nejsme Souvětí bez konce Přemíra cizích slov Plevelná slůvka (takže, prostě, že ano, tak určitě …) Módní slova, dobové rekvizity, slovní panely = vata (projekt, transparentní, sofistikovaný, …) Ehm, ééé a jiné zvuky Tichá řeč, špatná výslovnost
Praktické cvičení Zhodnoťte vlastní řečový projev. Odpovídejte ano – ne. 1. Hovořím s hlasitostí, která je přiměřená velikosti místnosti a množství posluchačů. 2. Mám dobrou výslovnost, dobře artikuluji, je mi rozumět, i když ztiším hlas. 3. Hovořím spíše pomaleji, tak, abych byl pochopen, vyhýbám se monotónnosti, měním tempo v souvislosti s obsahem. 4. Moduluji hlas, funkčně zvyšuji nebo snižuji hlas, nezapomínám na pauzy. 5. Mám svůj projev strukturován – úvod, stať – jednotlivé body, závěr, případně diskuse. 6. Základní myšlenky sděluji pomaleji, s důrazem, opakovaně a zopakuji je v závěru.
7. Hovořím se snahou o stručnost, jasnost, výstižnost, přesnost, abych neunavil, ale zůstal přesný. 8. Využívám působivé řečnické obraty, přirovnání, řečnické otázky, apod. 9. Svou řečí se obracím nejen k „hlavám“, ale i k „srdcím“, uplatňuji racionální i emocionální argumentaci. 10. Respektuji zásadu: řečník má přesvědčit, ale také pohnout k činu. 11. V řeči se vystříhám módních a parazitních výrazů, frází, zbytečných cizích slov, jen pokud nejdou nahradit českými. 12. Přizpůsobuji se formou výkladu skupině posluchačů, nepodbízím se slangem či lidovostí.
Kolikrát jste odpověděli „ne“? Tak velké jsou vaše rezervy v rétorice a při prezentaci.
Doporučení (D. Carnegie) Předmět řeči stanovit předem, promyslet obsah, případné dotazy. Spokojit se s jedním úsekem probíraného tématu, nesnažit se jít příliš do šíře. Opírat se o vlastní zkušenost. Nezúžit proslov na věci, hovořit o lidech, … Nementorovat, nedělat z řeči kázání. Dokládat konkrétními příklady. Nemluvit o tom, co zajímá vás, ale co je zajímavé pro posluchače. Snažit se poznat posluchače a jejich potřeby. Pročíst, co o zvoleném tématu řekli či napsali jiní. Nezapomínat na řeč těla.
Seznam použitých zdrojů _Demostene_-_Vaticano_-_Roma.jpg?uselang=cs. [online]. [cit ]. ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Umění jednat s lidmi: [cesta k úspěchu]. Vyd. 1. Praha: Grada, ISBN ŠPAČKOVÁ, A. Moderní rétorika.: Jak mluvit k druhým lidem, aby nám naslouchali a rozuměli. Praha: Grada, TOMAN, Jiří. Jak dobře mluvit. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1981, 353 s. CARNEGIE, Dale. Jak úspěšně mluviti a působiti na lidi. Vyd. 1. Praha: Dominik Hlaváček, 1948, 253 s. KOHOUT, Jaroslav. Rétorika.Umění mluvit a jednat s lidmi. Praha: Management Press, 1998.
Hodně úspěchů při vašich prezentacích!