1. Má duše Pána velebí a jásá s Marií, že Bůh si právě vyvolil, tak slavné spasení. Své služebnici nehodné do klína Syna dát, by srdce, chudé chatrče ho mohly přijímat.
2. A od těch dnů po naše dny ten požehnaný Pán tak, jako člověk s člověkem se s námi setkává a nejen slovem miluje i skutkem dokládá, na původ vůbec nehledí, nás z bídy pozvedá.
3. Jdou prázdní od něj boháči, siláci zeslábnou, jak s pyšnými se nesnáší, tak mocní zaniknou. Však pokorné on povznáší, hladové sytí sám, a proto jdu i já mu vstříc, svůj dík a chválu vzdám.