Citování literatury a pramenů FPR 12. 11. 2014 Mgr. Zdeňka Firstová Univerzitní knihovna ZČU v Plzni firstova@uk.zcu.cz

Co se dozvíte Proč citovat Odkazy a citace Bibliografické citace Citace – parafráze – plagiát Odkazy a citace Bibliografické citace Citační styly Pomůcky na webu

Proč citovat? Vždy navazujeme na něčí práci Převezmeme-li něčí myšlenku a neocitujeme zdroj, dopouštíme se plagiátorství RAIN, Mikki. Isaac Newton, celebrating Principia. Science photo library. Dostupné z: http://www.sciencephoto.com/media/227298/enlarge#

Citace – parafráze - plagiát text je z původního díla převzat doslovně včetně typografického zdůraznění je v uvozovkách autor a zdroj je ocitován PARAFRÁZE text je interpretován vlastními slovy nemění se jeho význam nedává se do uvozovek PLAGIÁT převezmeme-li cizí myšlenku, obrázek, graf, tabulku... a neocitujeme autora, dopouštíme se krádeže - plagiátu

Parafráze vlastní interpretace cizích myšlenek, prezentovaná novou formou zaměřená na jedinou hlavní myšlenku legitimní cesta výpůjčky ze zdroje, pokud je doprovázena odkazem je lepší než citace pasáže, která není výjimečná pomáhá překonat pokušení citovat příliš často Navíc úspěšné parafrázování pomáhá dokonale pochopit originál http://owl.english.purdue.edu/owl/

Příklady k porovnání Originál: Legitimní parafráze: Studenti příliš často používají přímé citace při psaní poznámek, a díky tomu nadužívají citace ve finální práci. Přímé citace by měly tvořit pouze asi 10% vašeho finálního rukopisu. Proto byste se měli snažit omezit množství doslovných přepisů zdrojových materiálů při psaní poznámek. Lester, James D. Writing Research Papers. 2nd ed. Glenview: Scott, c1976, s. 46-47. Legitimní parafráze: V odborných textech studenti nadměrně citují, neudrží počet přímých citací v rozumné míře. Problém obvykle vzniká už při psaní výpisků, je nezbytné minimalizovat doslovné opisování materiálů. (Lester, 46-47). Akceptovatelné shrnutí: Při psaní poznámek by studenti měli omezit množství přímých citací ze zdrojů, to jim pomůže minimalizovat množství přímých citací v rukopise. (Lester, 46-47). Plagiát: Studenti příliš často užívají přímých citací při psaní poznámek, a díky tomu jich používají příliš mnoho i ve finální práci. Správně by rukopis měl obsahovat pouze asi 10% přímých citací. Proto je důležité omezit opisování zdrojových materiálů při psaní poznámek. http://owl.english.purdue.edu/owl/

Příklady k porovnání Originál: Legitimní parafráze: Studenti příliš často používají přímé citace při psaní poznámek, a díky tomu nadužívají citace ve finální práci. Přímé citace by měly tvořit pouze asi 10% vašeho finálního rukopisu. Proto byste se měli snažit omezit množství doslovných přepisů zdrojových materiálů při psaní poznámek. Lester, James D. Writing Research Papers. 2nd ed. Glenview: Scott, c1976, s. 46-47. Legitimní parafráze: V odborných textech studenti nadměrně citují, neudrží počet přímých citací v rozumné míře. Problém obvykle vzniká už při psaní výpisků, je nezbytné minimalizovat doslovné opisování materiálů. (Lester, 46-47). Akceptovatelné shrnutí: Při psaní poznámek by studenti měli omezit množství přímých citací ze zdrojů, to jim pomůže minimalizovat množství přímých citací v rukopise. (Lester, 46-47). Plagiát: Studenti příliš často užívají přímých citací při psaní poznámek, a díky tomu jich používají příliš mnoho i ve finální práci. Správně by rukopis měl obsahovat pouze asi 10% přímých citací. Proto je důležité omezit opisování zdrojových materiálů při psaní poznámek. http://owl.english.purdue.edu/owl/

Citační etika Citujeme vše, co jsme ke své práci použili Co podporuje naši hypotézu S čím naopak polemizujeme Necitujeme práce, které jsme nepoužili

Jak citovat aby čtenář citované dílo nalezl aby bylo zřetelné, co z citovaného díla jste použili pro svoji práci

Odkazy a citace Odkazy (citation) v textu mají zajistit, aby čtenář našel dílo, odkud jsme čerpali, a konkrétní část v citovaném díle. Použijeme-li přímou citaci nebo parafrázi, je nutné odkázat přímo na konkrétní stranu citovaného díla. Odkazovat můžeme i na dílo jako celek. Např. pokud v textu pouze zmiňujeme, že Klaus nesouhlasí s všeobecným názorem na příčiny globálního oteplování, stačí odkázat na celou knihu, která je problému věnována: KLAUS Václav.  Modrá, nikoli zelená planeta. Praha: Dokořán, 2007. ISBN 978-80-7363-152-9. Odkaz uvádíme v textu na místě, vždy bezprostředně za citátem či parafrází. Citace / bibliografické citace (references) obsahují všechny potřebné údaje potřebné k nalezení dokumentu nebo jeho části.

Soupis citací na konci práce Odkazy a citace Odkazy v textu Odkazy v textu Soupis citací na konci práce

Metody citování Forma průběžných poznámek (používá se na FPR) Forma jméno-datum (Harvardský systém) Forma číselného odkazu Pro názornost jak citovat, jsou použity úryvky a bibliografické citace z článku: COUFAL, Libor. Web po 20 letech: co z něj zbude pro budoucí generace? Knihovna [online]. 2009, 20(2), 17-32 [cit. 16.6.2011]. ISSN 1801-3252. Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/knihovna92/ 0902097.htm

Forma průběžných poznámek Odkaz v textu: (pořadové číslo poznámky) Na citace odkazujeme pořadovým číslem poznámky. Číslo odlišíme od vlastního textu buď použitím horního indexu nebo závorek (kulatých či hranatých). Změnu odkazů lze provést několika způsoby. Jednou z možností je trvalé přepsání odkazů přímo v kódu stránek, což je poměrně snadné uvnitř HTML, ale uvnitř komplexních skriptů je to téměř neřešitelný problém.32 Druhou možností je ponechat odkazy v původní podobě a změnu provádět dynamicky, "na vyžádání", při prohlížení stránek v archivu, např. pomocí java scriptu.33 .

Bibliografické citace v poznámkách řadíme podle toho, jak se vyskytují v textu V poznámce pod čarou, nebo na konci dokumentu, uvádíme plnou citaci + stranu na kterou odkazujeme: ROCHE, Xavier. Copying websites. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, 2006, s. 93-114. ISBN 978-3-540-23338-1. S. 97-98. MASANÈS, Julien. Web archiving: issues and methods. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, 2006, s. 1-53. ISBN 978-3-540-23338-1. S. 34. Protože poznámky obsahují všechny bibliografické údaje, není nutné uvádět zvláštní seznam literatury. Přesto je to u knih běžné + u BP, DP se to vyžaduje. Tento seznam je řazen abecedně podle autorů.

Poznámka může obsahovat odkazy na více zdrojů Pokud odkazujeme na jeden zdroj víckrát, je možné uvést plnou citaci při prvním výskytu a v ostatních poznámkách se na ni odkazovat. MASANÈS, Julien. Web archiving: issues and methods. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, 2006, 1-53. ISBN 978-3-540-23338-1. S. 15. MAKI. The future of content in the age of information overload [online]. Dosh Dosh. 2008 [cit. 25.11.2009]. Dostupné z: http://www.doshdosh.com/future-of-content-in-the-age-of-information-overload. MASANÈS, pozn. 10, s. 15.

Forma jméno-datum (Harvardský systém) Odkaz v textu: (Příjmení autora, rok, strana) Změnu odkazů lze provést několika způsoby. Jednou z možností je trvalé přepsání odkazů přímo v kódu stránek, což je poměrně snadné uvnitř HTML, ale uvnitř komplexních skriptů je to téměř neřešitelný problém (Roche, 2006, s. 97–98). Druhou možností je ponechat odkazy v původní podobě a změnu provádět dynamicky, "na vyžádání", při prohlížení stránek v archivu, např. pomocí java scriptu (Masanès, 2006c, s. 34). . Je-li jméno autora přímo v textu, stačí do závorky uvést rok a stranu. Více děl od jednoho autora, vydaných ve stejném roce odlišujeme malými písmeny.

Bibliografické citace v seznamu řadíme podle prvního autora a roku MASANÈS, Julien, 2006a. Archiving the hidden web. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, s. 115-129. ISBN 978-3-540-23338-1. MASANÈS, Julien, 2006b. Web archiving. In: Marlin Deegan and Simmon Tanner, eds. Digital preservation. Londýn: Facet, s. 78-97. ISBN 978-1-856-04485-1. MASANÈS, Julien, 2006c. Web archiving: issues and methods. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, s. 1-53. ISBN 978-3-540-23338-1. MASANÈS, Julien, 2006d. Selection for web archives. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, s. 71-91. ISBN 978-3-540-23338-1. MOHR, Gordon, STACK, Michael, RANITOVIC, Igor, AVERY, Dan and KIMPTON, Michele, 2004. An Introduction to Heritrix: An open source archival quality web crawler [online]. IWAW 2004. [cit. 25.11.2009]. Dostupné z: http://iwaw.europarchive.org/04/Mohr.pdf ROCHE, Xavier, 2006. Copying websites. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, s. 93-114. ISBN 978-3-540-23338-1.

Forma číselného odkazu Odkaz v textu: (pořadové číslo citace, strana) Odkazujeme pořadovým číslem Odkaz odlišíme od vlastního textu buď použitím závorek (kulatých či hranatých) nebo horního indexu. Stejné dílo má v odkazech stejné číslo. Změnu odkazů lze provést několika způsoby. Jednou z možností je trvalé přepsání odkazů přímo v kódu stránek, což je poměrně snadné uvnitř HTML, ale uvnitř komplexních skriptů je to téměř neřešitelný problém (32, s. 97–98). Druhou možností je ponechat odkazy v původní podobě a změnu provádět dynamicky, "na vyžádání", při prohlížení stránek v archivu, např. pomocí java scriptu (33, s. 34). . Náročnější způsob – je nutné mít buď předem sestavený abecední soupis použitých zdrojů, nebo umět pracovat s křížovými odkazy 

Bibliografické citace v seznamu řadíme podle toho, jak se vyskytují v textu ROCHE, Xavier. Copying websites. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, 2006, s. 93-114. ISBN 978-3-540-23338-1. S. 97-98. MASANÈS, Julien. Web archiving: issues and methods. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, 2006, s. 1-53. ISBN 978-3-540-23338-1. S. 34.

Bibliografické citace V březnu 2011 vyšla nově upravená norma: ČSN ISO 690 (01 0197) Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Normu najdete ve všech knihovnách a studovnách UK k prezenčnímu studiu. Kopírování norem je zakázáno. Návod jak citovat: http://www.iso690.zcu.cz/

Co je předmětem normy a co norma neřeší Kromě citací publikovaných dokumentů se norma nově zabývá i citacemi dalších materiálů, jako např. zvukových dokumentů, fotografií, grafiky, hudby apod. (ale neuvádí rukopisy a archivní materiály). Přímo v textu normy se uvádí: „...norma nepředepisuje konkrétní styl odkazu nebo citace. Příklady [...] nejsou předepisující, pokud jde o styl a interpunkci.“ (str. 7)

Údaje pro bibliografické citace Zjišťujeme v originálním dokumentu (zdroji) na těchto místech a v tomto pořadí: titulní strana nebo její ekvivalent (úvodní obrazovka, etiketa na disku, lícová strana mapy apod.) rub titulní strany, záhlaví stránky obálka, etiketa jiné části dokumentu Údaje, které nejsou přímo v citovaném dokumentu (zdroji) píšeme do hranatých závorek.

Obvyklé pořadí údajů v citaci tvůrce (autor) název typ nosiče (je-li potřeba) vydání nakladatelské informace: místo vydání, vydavatel a datum* název edice číslování v rámci popisované jednotky standardní identifikátor (ISBN apod.) dostupnost dodatečné informace * V případě metody citace jméno-datum (tzv. Harvardský systém / styl citování) uvádíme rok vydání za tvůrcem (tvůrci). V nakladatelských údajích se pak píše, pouze je-li potřebné přesnější datum (např. u časopisů).

KNIHY A MONOGRAFICKÉ PUBLIKACE Tvůrce. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN. SLÍVA, Jiří a VOTAVA, Martin. Farmakologie. Praha: Triton, 2011. 394 s. Lékařské repetitorium, sv. 6. ISBN 978-80-7387-500-8. PETRÁŇ, Josef. Dějiny hmotné kultury. II/2, Kultura každodenního života od 16. do 18. století. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-084-X.

ČLÁNKY V ČASOPISECH Tvůrce. Název příspěvku. Název časopisu. Vedlejší názvy. Místo: nakladatel, rok, číslování, strany. ISSN. KOLÁŘ, Pavel a LEWIT, Karel. Význam hlubokého stabilizačního systému v rámci vertebrogenních obtíží.  Neurologie pro praxi, 2005, 6(5), 270-275. ISSN 1213-1814. BENEŠ, Petr. Aktuální trendy v oblasti elektroniky. Sdělovací technika: telekomunikace, elektronika, multimédia. Praha: Sdělovací technika, 2006, 54(12), 3-6. ISSN 0036-9942.

PŘÍSPĚVKY V KNIHÁCH A JINÝCH MONOGRAFICKÝCH PUBLIKACÍCH Tvůrce. Název příspěvku. In: Tvůrce publikace. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok, strany. ISBN. NEMCOVÁ, Emília. Základy rétoriky. In: MEŠKO, Dušan aj. Akademická příručka. Martin: Osveta, ©2006, s. 49-64. ISBN 80-8063-219-7.

PŘÍSPĚVKY VE SBORNÍCÍCH Tvůrce. Název příspěvku. In: Název sborníku. Vedlejší názvy. Místo: nakladatel, rok, strany. ISBN (nebo ISSN). HALUZÍKOVÁ, Jana. Edukace pacientů s rizikem kardiovaskulární choroby. In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství: sborník příspěvků 1. Slezské konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Opava: Slezská univerzita, 2006. s. 115-116. ISBN 80-7248-388-9. DOSTÁLOVÁ, Ludmila. Logika není matematika. In: Univerzita: tradiční a netradiční ve výuce: 20.-21. leden 2005. Plzeň: Čeněk, 2005. S. 162-170. ISBN 80-86898-60-1.

ON-LINE ZDROJE Tvůrce. Název publikace [on-line]. Další údaje dle typu dokumentu [cit. datum citování]. Dostupné z: DOI nebo adresa. BANABIC, Dorel. Advanced Methods in Material Forming [online]. Springer, 2007 [cit. 13.6.2011]. Dostupné z MyiLibrary: http://lib.myilibrary.com?ID=86355 KNOPOVÁ, Martina. Bezpečnost dat v informačních systémech. Ikaros [online]. 2011, 15(6) [cit. 14.06.2011]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/6946 Infogram: Portál pro podporu informační gramotnosti [online]. Infogram: ©2011 [cit. 19.7.2011]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/

Tvůrce - autor Více autorů: pokud je to možné, uvádíme všechny. Není-li to možné, uvedeme jen prvního a zkratku „et al.“, „aj.“nebo ekvivalent v řeči, ve které píšete svoji práci. U dokumentů, které mají mnoho autorů, ale žádný z nich není dominantní (např. encyklopedie, film...) je prvním údajem v citaci název díla.

Za jménem editora uvádíme zkratku ed. Tvůrce - editor Za jménem editora uvádíme zkratku ed. DOUBRAVOVÁ, Jarmila, ed. Společenské hry: analytický přístup. Dobrá voda: Čeněk, 2003. ISBN 80-86473-35-X. HANUŠ, Jiří, ed. Dějiny kultury a civilizace Západu v 19. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002. Dějiny a kultura, sv. 5. [248 s]. ISBN 80-7325-006-3.

Více tvůrců Jméno prvního autora uvádíme ve tvaru vhodném k abecednímu řazení. PŘÍJMENÍ, Jméno Jména druhých a dalších autorů uvádíme stejným způsobem. PŘÍJMENÍ, Jméno, PŘÍJMENÍ, Jméno a PŘÍJMENÍ, Jméno Nebo mohou být v přímém pořadí, jak je tomu např. ve stylech MLA a Chicago a jak to generuje server Citace PŘÍJMENÍ, Jméno, Jméno PŘÍJMENÍ a Jméno PŘÍJMENÍ

Tak, jak je na titulní straně. Název Tak, jak je na titulní straně. Dlouhý název lze zkrátit vynecháním některých slov a jejich nahrazením třemi tečkami. Nelze vynechávat počáteční slova (výjimkou jsou členy). Šest let výuky oboru knihovnické a informační systémy a služby na SŠ obchodu, služeb a řemesel a Jazykové škole s právem SJZ v Táboře, aneb, Proč se státi knihovníkem? můžeme např. zkrátit na: Šest let výuky oboru knihovnické a informační systémy a služby...

Podnázev, překlad, chybějící název apod. Podnázev uvádíme pouze pokud přinášejí důležitou informaci k obsahu: Daně: výklad účelu a systému zřízení daňového, zejména rakouského. Je z čeho vybírat?: Přehled několika řešení z oblasti konzolových serverů. Nejasný, nesprávný název nebo překlad – doplňující informace můžeme napsat do hranaté závorky za název: Die auf dem Monitoring der Oberflächengewässer in ihrer Gewässergüte im Flußgebiet basierende fluviale Bodenerosionuntersuchung [Průzkum eroze půdy založený na sledování jakosti povrchové vody v povodí]. Chybějící název nebo upřesnění nejasného názvu uvedeme do hranaté závorky.

Název příspěvku a název zdrojového dokumentu Název příspěvku (článku, stati) musí být typograficky odlišen od názvu zdrojového dokumentu. Předložku In: před názvem mateřského (zdrojového) dokumentu příspěvku musíme použít pro příspěvek v monografii (např. sborník). POTUŽÁK, Tomáš. Postponed traffic flow characteristics transfer in distributed simulation of road traffic. In: Software Engineering Techniques in Progress. Wroclaw: Oficyna Wydawnicza Politechniki Wroclawskiej, 2008. 245‑258. ISBN 978‑83‑7493‑421‑3. RŮŽIČKA, Jiří et al. Pyramid projection: validation of a new method jof skin defect measurement. Physiological Research. 2007, 56(1), 99‑105. ISSN 0862‑8408. Nově je možné In: použít i před názvem seriálu

Název konference U konference, která se opakuje pod stejným názvem, je nutné uvádět datum a místo konání Interspeech 2006: Pittsburgh, USA TSD [Text, speech and dialogue] 2009: Pilsen, Czech Republic SIGMAP [Conference on Signal Processing and Multimedia Applications] 2010: Athens, Greece

Povinný u jiných, než tištěných dokumentů Typ nosiče / média Povinný u jiných, než tištěných dokumentů [online] [DVD] [fotografie] [disk]

Jiné, než 1. vydání - tak jak je uvedeno ve zdroji 3. doplněné vydání 3rd ed., revised U aktualizovaných zdrojů, je nutné uvést v citaci zpřesňující údaje Verze 3.1 Aktualizace 2.6.2011

Nakladatelské údaje Místo vydání: nakladatel, datum Více míst vydání nebo více vydavatelů – uvádíme pouze první. Jména vydavatelů (nakladatelů) zkracujeme na údaje nutné k jejich rozpoznání. Např. John Wiley & Sons, Inc zkrátíme na Wiley Weinheim: Wiley, 2008. Datum – pokud je použita metoda citování jméno-datum uvádí se rok vydání pouze za tvůrcem (tvůrci). V nakladatelských údajích se pak píše, pouze je-li potřebné přesnější datum (např. u časopisů).

Číslování a stránkování Uvádíme v termínech, které jsou ve zdroji, v pořadí od největšího k nejmenšímu. Např.: svazek, číslo části, strany. vol. 10, no. 2, s. 148-155. sv. 9, č. 2, s. 29-33. roč. 22, č. 4, s. 356-390. Číslo části / časopisu můžeme vynechat, pokud je celý ročník stránkován průběžně. vol. 10, s. 148-155. roč. 22, s. 356-390. U seriálových publikací můžeme termíny vynechat a uvést pouze čísla. Číslo svazku / ročníku píšeme tučně, číslo části do závorek. 10, 148-155. 9(2), 29-33. 22, 356-390.

Názvy a čísla edic Obsahuje-li dokument název edice a číslo, uvádíme údaj(e) v citaci. KARFÍK, Filip. Plótínova metafyzika svobody. Praha: Oikoymenh, 2002. Oikúmené, 97. ISBN 80-7298-027-0. MAJER, Jiří, ed. Studie z dějin hornictví. 15. Praha: Národní technické muzeum, 1984. Rozpravy Národního technického muzea v Praze, 96. HANUŠ, Jiří, ed. Dějiny kultury a civilizace Západu v 19. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002. Dějiny a kultura, sv. 5. ISBN 80-7325-006-3.

Identifikátory – standardní čísla (1) Je-li dokumentu přiděleno mezinárodní standardní číslo, nebo mezinárodní identifikátor, musí být v citaci uvedeno. ISSN (International Standard Serial Number) pro seriály, časopisy Kybernetika. Praha: Ústav teorie informace a automatizace AV ČR, 1965-. ISSN 0023-5954. ŠIMANDL, Miroslav a PUNČOCHÁŘ, Ivo. Active fault detection and control: unified formulation and optimal design. Automatica. 2009. 45(9), 2052-2059. ISSN 0005-1098. ISBN (International Standard Book Number) pro monografie, knihy MERTLOVÁ, Jiřina a NOHÁČOVÁ, Lucie. Elektrické stanice a vedení. Plzeň: Západočeská univerzita, 2008. [168 s]. ISBN 978‑80‑7043‑724‑7.

Identifikátory – standardní čísla (2) ISMN (International Standard Music Number) pro hudebniny MOZART, Wolfgang Amadeus. Fantasia in F minore. Praha: Editio Bärenreiter, 2007. ISMN M-2601-0376-4. ISAN (International Standard Audiovisual Number) pro audiovizuální díla, tj. díla obsahující pohyblivý obraz se zvukem nebo i bez zvuku ISRC (International Standard Recording Code) pro zvukové záznamy a videonahrávky hudby DOI (Digital Object Identifier) pro digitální objekty umístěné na internetu ALLEN, Robert B. Model-Oriented Scientific Research Reports. D-Lib Magazine [online]. Corporation for National Research Initiatives, May/June 2011. 17(5/6) [vid. 6.5.2011]. ISSN 1082-9873. Dostupné z: doi:10.1045/may2011-allen. Aktuální URL zjistíme na: http://dx.doi.org/ nebo http://www.crossref.org/ Výtah z: http://knihovna.vsb.cz/kurzy/uvod/08.html DOI – Digital Object Identifier je URN (Uniform Resource Name) - jedinečný a stálý identifikátor přidělený digitálnímu objektu, strojem čitelný, umožňující komunikaci mezi různými systémy. DOI může obsahovat další identifikátor (např. ISBN, ISSN). Identifikátory DOI jsou dnes běžně přidělovány časopiseckým článkům v jejich elektronických verzích, ale mohou být a jsou využity pro jakékoliv objekty umístěné na síti. Přidělování těchto identifikátorů je svěřeno registračním organizacím, které zastřešuje a řídí International DOI Foundation (IDF). Využití - v nejjednodušší podobě slouží DOI k přesměrování na URL. Jednou z hlavních výhod je stálost DOI. Umožňuje snadno integrovat objekty, jimž byl DOI přidělen, do nových služeb. Stačí pouze aktualizovat adresy (URL), kdykoliv dojde k přemístění na jiný server. Jako nástroj pro zjišťování aktuálního umístění digitálních objektů je využíván Handle System. Společně s DOI a URL jsou v rejstříku uložena i metadata popisující daný digitální objekt, případně různé formáty, ve kterých je zveřejněn (HTML, PDF, XML) či jeho další umístění na síti. To umožňuje přesměrování uživatele na jím upřednostněný datový formát či server. Využívání DOI je základem vzájemného propojení digitálních objektů prostřednictvím citací v rámci spolupráce nakladatelů, kteří jsou členy systému CrossRef (DOI resolver). Struktura DOI: doi:10.xxxx/yyyyyyy prefix 10.xxxx – přiděluje International DOI Foundation sufix yyyyyyy – určuje si sám vydavatel doi:10.1135/cccc20032055 10.1108/00242530510593434 doi:10.1038/ni967 CrossRef System CrossRef je produktem organizace nakladatelů (Publishers International Linking Association, PILA), jejichž spolupráce umožňuje propojení bibliografických odkazů ve vědeckých časopisech s využitím DOI. Ke 4. dubnu 2011 se na spolupráci v rámci CrossRef účastnilo 3 390 vydavatelů; systém pokrýval 23 971 titulů časopisů a registroval 46 087 800 DOI; přírůstek DOI za předchozí měsíc byl 385 375. Systém CrossRef je využíván pro propojení citací napříč vydavateli. Vydavatelé, kteří jsou členy tohoto systému, mohou vytvářet přímá vzájemná propojení mezi svými online dokumenty prostřednictvím bibliografických citací, tj. mohou v článcích v jimi vydávaných časopisech odkazovat na citované články publikované i jinými vydavateli, tedy umístěné na jiných serverech. Tyto odkazy mohou být ovšem vytvářeny pouze za podmínky, že se údaje (odkaz) citovaného článku shodují s údaji uloženými v systému CrossRef. Znamená to tedy, že tato propojení se mohou týkat pouze těch odkazů (článků), jejichž vydavatelé již předtím vložili údaje o své produkci dostupné na síti do systému CrossRef. CrossRef poskytuje technologickou i obchodní infrastrukturu pro vzájemné propojování; využití DOI usnadňuje správu informačních zdrojů: při jakékoliv změně v umístění digitálního objektu není nutné provádět úpravy (změny adres) v citacích nebo v záznamech v databázích; prostřednictvím jediné smlouvy uzavřené s CrossRef je možné propojení s dalšími členy CrossRef. Bližší popisy identifikátorů: ISBN a další identifikátory

Lokace Pokud existuje pouze omezený počet exemplářů, uvedeme údaje o uložení dokumentu za předložkou At: HEIMANN, Johann Jacob. Gründliche Relation, wie es bey Eroberung der Stadt Pilsen in Böhaimb... Prag: Daniel Karolide von Karlsperk, 1618. At: Národní knihovna ČR, Oddělení rukopisů a starých tisků. Sig. 50 G 000011.

Další informace Další informace mohou být přidány na jakémkoliv nejvhodnějším místě citace

Elektronické informační zdroje Typ nosiče / média je pro elektronické informační zdroje povinný [online] [disk] Je-li to potřebné, můžeme elektronický zdroj blíže specifikovat [online databáze] [počítačový program]

Elektronické informační zdroje Datum citování u online zdrojů uvádíme do hranaté závorky za výraz cit. datum, kdy jsme měli zdroj otevřený. [cit. 3.6.2011]

Elektronické informační zdroje Dostupnost a přístup Povinné údaje u online zdrojů. Dostupné z: úplná adresa. Je-li třeba na konci řádku adresu rozdělit, dělíme ji vložením mezery za lomítko. Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/66/ valka_s_mloky.pdf Pokud má zdroj přiděleno DOI, preferujeme ho před URL adresou. DAVIES, Lorraine, FORD-GILBOE, Marilyn and HAMMERTON, Joanne. Gender Inequality and Patterns of Abuse Post Leaving. Journal of Family Violence [online]. Springer. Jan 2009, 24(1), 27-39. Dostupné z: doi:10.1007/s10896-008-9204-5. Je možné uvést informace o dalších formách a umístění

Citační styly Nejznámější citační styly: AMA: medicína, biologie Vydavatelé odborné literatury často používají odlišné formy citace. Liší se především v pořadí prvků, případně v grafické úpravě Nejznámější citační styly: AMA: medicína, biologie APA: psychologie, vzdělávání a ostatní sociální vědy MLA: literatura, umění a humanitní vědy Turabian (velmi podobný Harvardskému stylu): technické obory Chicago: nejčastěji používaný styl v knihách, časopisech, mimo vědeckou komunitu Harvard IEEE

citační styl AMA

citační styl MLA Invertováno je pouze jméno prvního autora!

citační styl Chicago Invertováno je pouze jméno prvního autora!

Pomůcky na webu Volně přístupné Nová citační norma ČSN ISO 690:2011 - Bibliografické citace http://www.iso690.zcu.cz/ Generátor citací http://www.citace.com/ Kratochvíl, Jiří aj. Metodika tvorby bibliografických citací

Děkuji za pozornost Mgr. Zdeňka Firstová Univerzitní knihovna ZČU v Plzni firstova@uk.zcu.cz