Zvláštnosti XV. a XVI. století

Navštívíme-li Versailles, vězme, že v paláci, ač je nejvýznamnější ve Francii, nejsou koupelny.

Ve středověku neexistovaly kartáčky na zuby, parfémy, desodoranty ani hygienický papír. Exkrementy byly vylévány z oken paláce.

Vějíře se neužívaly z důvodu horka, ale kvůli zápachu, který vydávalo lidské tělo pod oblečením.

Proto bylo oblečení zhotovováno z těžkých materiálů, aby nepropouštělo zápach intimních částí, které se nemyly skoro nikdy.

Lidé se též nekoupali, nebyla tekoucí voda a v místnostech byla zima. Koupele se konaly v obrovských vanách plných studené vody. Hlava rodiny-otec se koupala první, potom ostatní mužští členové rodiny od nejstaršího, pak ženy, rovněž podle věku. Pak děti a nakonec kojenci. Když na ně došlo, dítě se mohlo ztratit ve vodě, tak byla špinavá.

Původ svatebních kytic… Ve středověku se většina svateb odehrávala na jaře.   Důvod byl jednoduchý: první koupel roku se konala v květnu, ještě v červnu byl zápach lidských těl snesitelný. Nevěsty nosily kytice květů, aby umírnily zápach. Byly jimi v kočárech obloženy. Tak vznikla tradice svatebních kytic..

Ve Versailles nás okouzlují zahrady, obrovské a nádherné. Avšak ve své době byly spíš používány jako záchod než na obdiv. Nebyly toalety, při oslavách svolávaných královským dvorem se sešlo veliké množství lidí..

“It’s raining cats and dogs” Toto anglické přísloví přeložíme doslova „prší psi a kočky“. Jak vznikla tato obdoba českého „padají trakaře“? Střechy domů neměly podkroví. V trámech krovů přežívala zvířata: kočky, psi, krysy a jiní tvorové. Když začalo pršet, prosakující kapky nutily zvířata slézat dolů. Tam je původ tohoto přísloví užívaného hojně v anglosaských zemích..

V tom je původ dnešní čestné stráže, která se drží u nebožtíka. Nejbohatší lidé používali cínové nádobí. Některé potraviny reagovaly s materiálem nádobí, což spolu s nedostatkem hygieny v té době způsobovalo, že velmi často lidé umírali na otravu. Rajčata, která obsahují kyselinu, vyvolávala též tento efekt a byla proto dlouhou dobu považována za toxická. V pohárech docházelo k stejnému jevu. Kontakt cínu s whisky nebo s pivem způsoboval, že lidé se dostávali do narkoleptického stavu způsobeného jak alkoholem, tak cínem.  Často považovali člověka v tomto stavu za mrtvého a již připravovali jeho pohřeb. Tělo umístili na stůl v kuchyni na několik dní a obyčejně kolem něj jedli a pili a čekali, zda přijde k sobě, či ne. V tom je původ dnešní čestné stráže, která se drží u nebožtíka.  

“Poslední zvonění” Místa kam bylo možno pohřbít nebožtíka byla malá a nebylo vždy dost místa pro všechny. Rakve se po čase otevíraly a po odstranění kostí se do nich uložila další mrtvola. Kosti se ukládaly do kostnice. Někdy se při otevření rakve zjistilo, že nebožtík byl pohřben za živa a snažil se vyhrabat ven. Tak vznikla myšlenka přivázat na zápěstí nebožtíka provázek, protáhnout jej otvorem ve víku rakve a přivázat ke zvonečku nad zemí. Kdyby někdo byl pohřben živý, mohl zatáhat za provázek. Tak zazvonil zvoneček a pohřbená osoba mohla být rychle vykopána. V případě pochybností se totiž někkolik dní u zvonečku hlídkovalo. Z této praktiky vzniklo rčení „poslední zvonění“, což v dnešní době mnoho lidí dává do souvislostí se školou, nebo dokonce s boxerským zápasem.