LÁZEŇSKÉ SLUŽBY Vymezení pojmu lázeňství Lázeňství chápeme především jako jeden z oborů zdravotnictví, který v převažující míře patří do veřejné ekonomiky. Jeho produkty jsou statky nebo službami kolektivními neboli veřejnými. Legislativní rámec lázeňství tvoří zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v aktuálním znění, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v aktuálním znění, vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 58/1997 Sb., kterou se stanoví indikační seznam pro lázeňskou péči o dospělé, děti a dorost, vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi, v aktuálním znění. Jako obor spadá lázeňství pod ministerstvo zdravotnictví. Dnešní léčebný komplex je založen na kombinovaném využití těchto základních léčebných prostředků: Základní léčba přírodními léčivými zdroji Bc. Daniel Vančura

Kombinovaná léčba fyzikálními a rehabilitačními metodami, psychoterapií, dietou, medikamenty a vlivem lázeňského prostředí Zároveň chápeme lázeňství jako specifickou formu cestovního ruchu, při kterém jak lázeňští hosté, tak i ostatní návštěvníci lázní využívají komplex lázeňských a dalších navazujících služeb. Historické kořeny lázeňství Již od počátku existence prvních vyspělých civilizací je lázeňství nedílnou součástí kultury většiny zemí evropského prostoru. Zájem lidí o léčivé účinky minerálních vod, ale i jiných přírodních látek na lidské zdraví lze vystopovat již od starověku. Dějiny evropského lázeňství lze shrnout zhruba do čtyř základních etap. S pojmem lázně se setkáváme poprvé již v 5. století před n. l. v době mínojsko – mykénské na Krétě, ale také například na Kypru. V řeckých městech byly lázně se studenou a teplou vodou, s umyvadly a sprchami, popř. i s parní koupelí neodmyslitelnou součástí tzv. gymnázií. Vedle toho byly v řeckých městech městskými správami, ale i soukromými podnikateli zřizovány komunální lázně. Ty měly zvláštní oddělení pro muže a ženy a byly vybaveny vanami (s možností polévání) a také parními lázněmi.

V bohatých římských domácnostech byly nedílnou součástí vybavení domu lázně s vanou, často přepychově vybavené. Kdy v Římě vznikly první veřejné lázně, není přesně známo, jistě však existovaly ve 3. století před n. l. . Tyto lázně (balneae) byly jednoduché, s prostým vybavením. Teprve na počátku prvního století našeho letopočtu byly na Martově poli vybudovány velké veřejné lázně (thermae). Římské lázně měly pevnou strukturu a byly vybaveny šatnou (apodyterium), místností s bazénem studené vody (frigidarium), mírně vytápěnou místností (tepidarium) a místností s vanami, později s horkou vodou (caldarium). Časem k nim přibyly ještě okrouhlé místnosti pro parní lázeň (laconium), sály pro masáže, odpočívárny. Z topeniště proudilo teplo pod podlahou a ve stěnách dutými cihlami (hypocaustum). Dále zde byly společenské místnosti, čítárny, knihovny, přednáškové sály, divadelní sály, tělocvičny, otevřené dvory, hřiště, kolonády, obchodní stánky a samozřejmě bohatá výzdoba plastikami, malbami a mozaikami.

Thermy byly v době císařské budovány jako majestátní a monumentální stavby, s bohatě členěnými prostory. Některé z nich se dochovaly v Římě dodnes a byly částečně přestavěny nebo slouží jako muzeum antik – Museo delle Terme. Římské lázně měly svůj pevný režim. Návštěvník nejprve vstoupil do šatny, nevytápěné místnosti s lavicemi a výklenky pro šaty. Odtud šel do tepidaria, tam si odpočinul a dal se natřít oleji a mastmi, nato vstoupil do caldaria a nakonec do frigidaria. Lázně provozoval majitel nebo nájemce. Vstupné bylo velmi nízké a umožňovalo účast širokých vrstev obyvatelstva. Ve 4. století n. l. měl Řím jedenáctery velké lázně. Zároveň byly lázně budovány v římských provinciích. U nás měla lázně například stanice v Mušově na jižní Moravě. Také řada lékařů římského období připisovala vodám a pramenům léčivou moc. Mnozí lékaři, zvláště Hyppokratés, doporučovali při určitých nemocích teplé nebo studené koupele a vypracovali i léčebné postupy, jež zahrnovaly střídání koupelí, rozdílnou délku pobytu ve vodě, otužování, cvičení, odpočinek a dietu. Propagátorem lázní byl i autor nejslavnějšího lékařského díla v římské literatuře Celsus.

Některá lázeňská místa z římské doby přetrvala jako lázně až do současnosti, například Aquae calidae (Bagnols u Vichy), Aquae Pannonicae (Baden u Vídně), Aquae Grani (Cáchy), Aquae Sextiae (Aix en Provence). V Itálii měly nejrozvinutější lázeňský ruch lázně Aquae Comanae, později zvané Baiae (u Neapole). Význam lázeňství Především v Evropě hraje lázeňství významnou úlohu již více než dva tisíce let. Postupným procesem se rozvinulo do dnešní podoby, kdy je významnou součástí zdravotních systémů v řadě zemí, ale je také nedílnou součástí cestovního ruchu. Lázeňství z hlediska společenského dosáhlo svého vrcholu pravděpodobně v 19. století a na počátku století dvacátého. Dnes vnímáme lázeňství vesměs pozitivně především z těchto důvodů: Svým léčebným účinkem přispívá k léčbě, doléčování a rehabilitaci nemocných

Lázeňství přispívá k návratu do plné pracovní schopnosti nebo k odvrácení stavů, hrozících pracovní neschopností a to na základě léčby chronických onemocnění, při rehabilitaci pooperačních a poúrazových stavů a při rekonvalescenci některých závažných onemocnění - Jeho význam se stále více posouvá směrem k prevenci. V rámci programů rekondičních, ozdravných a jim podobných, opírajících se např. o nové cvičební trendy jako je wellness, kalanetika apod. má především preventivní charakter - Významnou součást dnešního lázeňství je také péče o děti a dospívající mládež a jejich zdravý vývoj - Také u seniorů, především u osamělých osob se projevuje kladný vliv lázeňské péče nejenom na fyzické, ale i na mentální zdraví - Lázeňství má rovněž osvětový charakter. Vede pacienty k získání správných stravovacích návyků, ke střídmosti, k dodržování hygienických zásad a denního režimu a k pěstování zásad společenského chování

- Lázeňství má v řadě případů celoroční charakter a tím umožňuje snižovat sezónnost, typickou pro jiné formy cestovního ruchu - Lázeňství je příkladem převážně pozitivního a ekologicky šetrného využití přírodních zdrojů a zvláštním režimem, který mají lázeňská města a který upravuje celou řadu oblastí jejich života, přispívá zároveň ke zlepšení ekologických podmínek těchto míst. - Důležitý je společensko-kulturní přínos lázní. S rozvojem lázeňského života dochází zároveň k rozvoji kulturního, společenského a sportovního života jednotlivých lázeňských míst. V řadě míst jsou vybudována zařízení (divadla, taneční sály, konferenční zařízení, kasina atd.), která svým významem překračují rámec těchto míst a mají regionální, celostátní nebo dokonce mezinárodní význam - Lázeňská místa jsou také významnými centry cestovního ruchu a přitahují tak pozornost pořadatelů nejrůznějších akcí. Konají se zde festivaly, kongresy, konference a sympozia, a lázně se tak stávají zároveň centry kongresové a incentivní turistiky. - Rozvoj lázeňství a služeb s ním souvisejících vede ke kultivaci lázeňských míst. Architektonické zásahy odrážejí charakter lázeňských míst, nadstandardně jsou zastoupeny lesoparky, parkové a sadové úpravy

- Lázeňství je jako obor náročné na kvalifikované pracovní síly a tím je v řadě oblastí vydatným zdrojem pracovních míst. Přispívá tak k sociální stabilitě některých oblastí. I přes využití nových technických a informačních prostředků nepřestává být lázeňství především službou založenou na lidech (lékaři, zdravotní sestry, rehabilitační pracovníci, pracovníci ubytovacích a stravovacích zařízení atd.) - Nezanedbatelný je přínos lázní z hlediska ekonomického. Příjmy z lázeňství jsou nejenom vydatným zdrojem příjmů soukromého sektoru, ale také sektoru komunálního a státního

PŘENOCOVÁNÍ HOSTŮ V ZÓNĚ LÁZEŇSKHO CESTOVNÍHO RUCHU V ROCE 1998 Pro Českou republiku pak lázeňství znamená také významný zdroj devizových příjmů, neboť české lázně jsou dnes navštěvovány z cca 30% cizinci, přičemž podíl cizinců v nejvýznamnějších místech je ještě větší (viz tabulka) PŘENOCOVÁNÍ HOSTŮ V ZÓNĚ LÁZEŇSKHO CESTOVNÍHO RUCHU V ROCE 1998 Země Počet přenocování v tisících Celkem v láz.zařízeních Podíl přenocování v lázeňských zařízeních. Průměrný počet Přenocování Česká republika 4822,7 3774,6 78 % 10,3 Německo 1102,8 717,5 65 % 6,5 Rusko 381,4 286,2 75 % 9,9 Slovensko 92,3 61,9 67 % 6,2 Rakousko 50,5 30,2 60 % 3,8 USA 43,5 22,9 53 % 4,0 Nizozemsko 38,4 11,7 30 % 3,4 Polsko 37,1 8,5 23 % 2,8 Izrael 35,8 26,3 73 % 6,4 Itálie 32,6 9,0 28 % Velká Británie 26,9 4,6 17 % 2,6 Francie 16,5 16 % 2,2 Dánsko 15,3 1,5 10 % 2,4 Španělsko 15,0 3,3 22 % 2,7 Belgie 12,2 2,0 2,3 Švédsko 11,8 1,6 14 % 2,5 Švýcarsko 11,2 3,2 29 % Cizinci celkem 2074,4 1269,1 61 % 5,6 Celkem 6897,1 5043,6 8,2 Zdroj: TOURISM COURIER, duben 2000, ročník 10, No 105

Vliv takových společenských faktorů, jako jsou urbanizace, životní stres, workoholismus, nezdravý životní styl (kouření, alkoholismus a konzumace jiných drog), má značný vliv na další vývoj lázeňství. To přestává plnit pouze funkci navracení zdraví těm, kteří ho ztratili, ale stále více se začíná uplatňovat jako preventivní prvek, umožňující vzdorovat výše uvedeným civilizačním atakům. Lázeňství tak znovu dobývá pozice (především v našich podmínkách), které v posledních letech ztrácelo. Lázeňství a tzv. zdravotní turistika dnes představuje dynamicky se rozvíjející sektor cestovního ruchu, který je velmi perspektivní.