Pravopis souhláskových skupin -ský, -ství, -cký, -ctví Název materiálu: VY_32_INOVACE_CJ1r0110 Název sady: Pravidla pravopisu pro 4.ročník Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Téma: Pravopis souhláskových skupin -ský, -ství, -cký, -ctví Jméno autora: Kateřina Turzová Vytvořeno dne: 8.11.2013 Metodický popis – anotace: Seznámí žáky s pravidly pravopisu souhláskových skupin -ský, -ství, -cký, -ctví

Pravidla českého pravopisu Pravopis souhláskových skupin -ský, -ství, -stvo/ - cký

Souhláskové skupiny vznikající z poslední souhlásky základového slova a z přípony –ský, -ství, -stvo někdy zůstávají, jindy se zjednodušují.

Je-li poslední souhláskou základového slova ž, š, č, z nemění se :

1. -č-ský: apačský/apačští, holičský/holičští, přeloučský/přeloučští, voličský/voličští

2. -š-ský: krkonošský/krkonošští, lotyšský/lotyšští ale 2. -š-ský: krkonošský/krkonošští, lotyšský/lotyšští ale !!! LOTYŠTINA (zde se š-ština zjednodušuje)

3. -z-ský: slezský/slezští, francouzský/francouzští ale FRANCOUZŠTINA

4. -ž-ský: mužský/mužští x mužství pařížský/pařížští

Je-li poslední souhláskou základového slova c, s, zjednodušuje se:

1. -c-ský v cký: hradecký/hradečtí, kupecký/kupečtí, lužický/lužičtí

  2. -s-ský v ský: brandýský/brandýští, koněpruský/koněpruští, oděský/oděští, peloponéský/peloponéští, ruský/ruští (ruština), finský/finští (finština)

Je-li poslední souhláskou základového slova h, ch, k, g, mění se:

1. -h-ský v –žský: pražský/pražští (pražština), volžský/volžští

2. -ch-ský v –šský: adršpašský/adršpašští, curyšský/curyšští, kazašský/kazašští, lašský/lašští, vlašský/vlašští ale !!! LAŠTINA, KAZAŠTINA

Ke jménům Čech, Čechy je však přídavné jméno český/čeští (čeština)

3. -k-ský v –cký: otrocký/otročtí, řecký/řečtí (řečtina), turecký/turečtí (turečtina)

4. -g-ský v tradičních případech v –žský (bývá to zejména u slovanských jmen) ladožský/ladožští, rižský/rižští; většinou však dnes zůstává -g-ský bruggský/bruggští, haagský/haagští, chicagský/chicagští

Je-li poslední souhláskou základového slova d, t, n, ď, ť, ň, zůstávají skupiny nezměněny – poděbradský, bohatství, ženský, radhošťský, plzeňský,

odchylně je –ck- u některých odvozenin od podstatných jmen vzoru kuře, např. knížecký, zvířecký a –ctv- za –tstv- u slov jako knížectví, zvířectvo (ale dětský, dětství).

Je-li poslední souhláskou základového slova ř, zůstává zpravidla –ř-ský např. kovářský, mořský, vinořský (Vinoř); řídčeji r-ský např. pohorský, rudohorský (avšak záhorský i záhořský k Záhoří).

U přídavných jmen odvozených od místních jmen na –nná, -nné, jako Jablonná, Hostinné, příponou –ský se píše jen jedno n: jablonský, hostinský.

U jmen cizího původu na –berg (-berk), -borg, -burg (-burk), burgh, -ing, -inky se odsouvá před –ský koncové –g, -gh nebo, -ky: např. heidelberský, nymburský, edinburský, helsinský;

totéž platí o jménech na –k a –ka, předchází-li souhláska: newyorský, aljašský, jamajský, kamčatský.

Východoasijská jména na –ing, -ong, ung zachovávají koncovou hlásku i před příponou –ský např. pekingský, honkongský.

Přídavná jména k vlastním jménům na –sk, -sko, např Přídavná jména k vlastním jménům na –sk, -sko, např. Minsk, Sverdlovsk, Rovensko, jsou minský, sverdlovský, rovenský.

Cvičení č. 1 – utvoř přídavné jméno č. j Cvičení č. 1 – utvoř přídavné jméno č. j. příponou –ský, -cký Halič – haličský, Paříž – pařížský, Haag – haagský, Edinburgh – edinburský, muž – mužský, Jablonné – jablonský, Poděbrady – poděbradský, Meziříčí – meziříčský, zámek – zámecký, NewYork – newyorkský, Jamajka – jamajský, moře – mořský, Helsinky – helsinský, Rovensko – rovenský, Apač - apačský

Cvičení č. 2 – uveď jazyk dané země Rusko – ruština, Lotyšsko – lotyština, Polsko – polština, Francie – francouzština, Čechy – čeština, Sasko – saština, Kazašsko – kazaština, Řecko - řečtina

Cvičení č. 3 – doplňte vynechaná písmena a zdůvodni Che b ská továrna, paří ž ský salám, La š ská nářečí, Sla p ská přehrada, benešo v ská silnice, al p ská jezera, mora v ská města, kroměří ž ský zámek, ostra v ské doly, opa v ské muzeum

Souhláskové skupiny vznikající při stupňování přídavných jmen na rozhraní slovotvorného základu slova a přípony –ší se zachovávají např. čistší, dražší, hladší, hlubší, chudší, kratší, snazší, sušší, užší, vyšší, zazší.

Některá přídavná jména na –ký však mají ve 2 Některá přídavná jména na –ký však mají ve 2. stupni zakončení –čí, např. břitčí, hebčí, hezčí, křehčí, mělčí, měkčí, tenčí, trpčí.

Cvičení č. 4 – utvoř 2. stupeň přídavných jmen Krátký – kratší, řídký – řidší, těžký – těžší, suchý – sušší, drahý – dražší, vysoký – vyšší, sladký – sladší, lidský – lidštější, břitký – břitčí, hluboký – hlubší, úzký – užší, otrocký – otročtější, měkký – měkčí, tenký – tenčí, kluzký – kluzčí, lehký - lehčí

Použitá literatura: Kostečka, Jiří: Český jazyk pro 1. - 4 Použitá literatura: Kostečka, Jiří: Český jazyk pro 1. - 4. ročník gymnázií. Praha, SPN 2002 Mgr. Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Třebíč, Vyuka.cz 2010 Mgr. Mužíková, Olga; PhDr. Markvartová, Barbora; Mgr. Klusáčková, Lenka; PhDr. Jeřábková, Eleonora: Odmaturuj z českého jazyka. Brno, Didaktis 2010 Kvačková, Jaromíra: Opakujeme češtinu. Nová škola 2005 Havránek, Bohuslav; Jedlička, Alois: Česká mluvnice. Praha, SPN 2008 Martinec, Ivo; Tušková, Jana Marie; Zimová, Ludmila: Mluvnice – učebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, 2009 Sochrová, Marie: Cvičení z českého jazyka v kostce. Praha: Fragment, 2008 Melichar, Jiří; Styblík, Vlastimil. Český jazyk – Přehled učiva základní školy. Praha: Fortuna, 2000