Dítě jako oběť rodičovského konfliktu Mgr. Marie Linhatová

STŘÍDAVÁ PÉČE JAKO NOČNÍ MŮRA – KLÍČ K ODLIŠENÍ TATÍNKŮ ČLÁNEK JUDR. DANIELY KOVÁŘOVÉ V RODINNÝCH LISTECH 10/14

LHOSTEJNÝ TYP (40%) JE CHARAKTERIZOVANÝ PŘÍSTUPEM: Jsem rád, že děti mám, ale upřímně nevím, co bych si s nimi počal. Obvykle je ani nenapadne, aby požadovali střídavou péči, nebo snad svěření dítěte do péče výlučné. Dětem bude nejlépe s matkou, pokud se matka zblázní a odmítne jim děti dávat, najdou si jinou ženu a splodí další děti. Často nejsou ochotni platit výživné.

NORMÁLNÍ TYP ( 25%) Když už ty prcky mám, nějak si s nimi poradím, ale pokud mají neštovice, ať radši stůňou u mámy. Rodiče spolu kooperují, jejich vztah je víc a víc přátelský. Úpravu styku požadují jen výjimečně.

Hravý typ (10%) Jsem skautský vedoucí a děti tvoří nedílnou součást mého světa. Narodili se se zvláštní výbavou pro práci s dětmi. Rádi se vrhají do všech dětských aktivit. Zastanou ženskou roli při obstarávání dětí. Při rozpadu partnerství se ukazuje, že žili s nepříliš mateřským typem žen, které si hravý typ muže vybírá. Tato matka (pokud není tlačena svým okolím) s otcem nezápasí a ráda a ochotně je přenechává otci.

ZÁSADOVÝ TYP (23%) Dítě má právo na oba rodiče, a já jí ukážu, že mě neměla tak lehkomyslně opuštět. Otec tohoto typu děti nijak zvlášť nemusí, není však ochoten vzdát se potomka, coby nátlakového prostředku. Spor o dítě mu zabere tolik času, že na dítě žádný nezbude. Spory jsou hlasité a viditelné. Otcové často požadují střídavou péči a jakmile uspějí, předávají děti do péče babiček nebo vietnamských chův.

Patologický typ (2%) Nejde mi ani tak o dítě, jako o princip, chci vědět a rozhodovat o každé prkotině a chci mít dítě u sebe přesně padesát procent času. Okupují OSPODy, opatrovnické soudce, policii, bulvární televize a noviny, exekutory, armádu dětských psychologů. Bývají vzdělaní, inteligentní a schopní vydělat si na honoráž nejdražších advokátů s nimiž často uspějí u vyšších soudů. Výsledkem bývají stovky stran soudních spisů, neurotické dítě s nočním pomočováním a unavení rodiče vyzbrojeni agresivními právními zástupci.

Péče dle statistik 85% dětí v péči matek 5% dětí v péči otců 5% dětí ve střídavé péči 5% dětí ve společné péči

Kdy je na místě střídavka Podle psychologů, kteří se specializují na tento typ sporů, je střídavá péče na místě v těchto případech: u dětí starších pěti let, s intervaly v délce deset až čtrnáct dní, chodí-li dítě do jedné školy, školky, zájmových kroužků, sportovních klubů, má-li dítě jednoho dětského lékaře a jednoho zubaře, může-li dítě v období pobytu u jednoho rodiče občas navštívit druhého, pokud jsou rodiče schopni spolu přívětivě komunikovat a navzájem se podporovat.

Vzkaz zaslepeným otcům a vzdorujícím matkám či naopak Přestaňte myslet na sebe a zaštiťovat se právy dítěte. Posypte si hlavu popelem a začněte spolu mluvit. V opačném případě totiž na svou pýchu doplatíte všichni.

Dítě jako hodnota rodičovského konfliktu lenka holá – pf up olomouc Prioritní sledování: Negativních témat – deprese, poruchy, stres, agresivita, úzkost Pozitivní témata – kreativita, spokojenost, štěstí  téma efektivního řešení rodičovského, šířeji rodinného konfliktu Které hodnoty mají vliv na volbu způsobu řešení konfliktu mezi rodiči? A vůbec – o jaké hodnoty rodiče soupeří? Jaké hodnoty ovlivňují změnu jejich soupeření na spolupráci? Jaké hodnoty mohou podněcovat spolupráci rodičů tak, aby se oslabilo riziko vzniku konfliktů mezi nimi? A jaké hodnoty ovlivňují průběh a výsledek rodičovského konfliktu? O jaké hodnoty rodiče spolu soupeří?

DÍTĚ JAKO HODNOTA RODIČOVSTVÍ, MOTIVACE K PLOZENÍ DĚTÍ Narození dítěte poskytuje mladým lidem status dospělosti a dává jim sociální identitu; Dítě umožňuje rodičům expanzi za hranice vlastního života, dává pocit reprodukce sebe sama, pocit jisté „nesmrtelnosti“; Dítě dává pocit morálnosti - rodič se vzdává vlastních zájmů pro blaho nové osoby; Dítě přináší pocit přidružení, vytváří důležité vazby primární skupiny; Dítě je zdrojem stimulace, novosti v životě, zábavy; Dítě je zdrojem pocitu kreativity, pocitu naplnění, pocitu kompetence; Dítě přináší rodičům (hlavně matkám) zdroj moci a současně i pocit kontroly nad někým jiným; Dítě umožňuje rodičům srovnávat se a soutěžit jeho prostřednictvím s jinými, čímž může přinášet prestiž; Dítě je ekonomicky užitečné. Hoffman a Hoffmanová (1973, In Rabušic, 200, s. 287)

DÍTĚ JAKO HODNOTA RODIČOVSTVÍ Podle výzkumů jsou současné české (avšak nejenom) rodiny zakládány především pro uspokojování individuálních zájmů dospělých, z potřeby blízkosti a lásky (Toffler, 1980). Tento typ rodiny je tak méně stabilní. Přechod k rodičovství je přechodem neodvolatelným. Jednou udělané rozhodnutí není možné vzít zpět, biologickým rodičem člověk zůstává. . Rozvod ztrácí svou jednoznačně negativní konotaci a stále více je lidmi přijímán jako možné a dokonce i správné řešení vážných manželských neshod. Obdobná situace je i v případě postojů respondentů k rozvodům rodin, v nichž jsou přítomny děti. Děti podle většiny respondentů nepředstavují důvod, který by měl manželům v rozvodu bránit (Šťastná, 2005).

TRAUMATIZACE DÍTĚTE RODIČOVSKÝM KONFLIKTEM Z materiálu MUDr. Eva Vaníčková,CSc. Ústav zdraví dětí a mládeže, 3. Lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze Připravila Mgr. Marie linhartová

Rodičovský konflikt a akční rádius Konflikt z latinského confligó je srážka či střet dvou, do určité míry, se vylučujících či protichůdných snah, sil, potřeb, zájmů, hodnot nebo citů. Každý konflikt bývá doprovázený strachem, nejistotou a očekáváním; nenaplněná očekávání vedou k frustraci a mohou být spouštěčem agresivního chování. Každý konflikt v sobě ukrývá jádro problému – věcnou rovinu, a emocionální obal daný osobním prožitkem. Rozkolísání emocionální rovnováhy v rodině zasáhne všechny členy rodiny, je primárně odpovědné za traumatizaci dítěte a obtížné zvládání věcné stránky.

Rodičovský konflikt a akční rádius Dítě je pasivním účastníkem rodičovského konfliktu, ale může být jedním či oběma rodiči vtahováno do aktivní role účastníka konfliktu. Dítě potřebuje porozumět konfliktu a svým emocím; jestliže jsou mu nesrozumitelné a nechápe souvislosti, začne obviňovat sebe sama jako zdroj problému a k vnějšímu konfliktu se tak připojuje i vnitřní konflikt. Tato situace je pro dítě obtížná a dlouhodobě neudržitelná. „Potřebuje přežít“ a proto se při vleklém řešení rodičovského konfliktu přiklání na stranu jednoho rodiče nebo jiného, jemu citově blízkého člověka. Rodičovský konflikt se ve vertikále přenáší i do rodin prarodičů a v horizontále do rodin sourozenců, přátel, známých, kolegů v zaměstnání, sousedů atd., ale spolu s dítětem také do škol a vrstevnických skupin dětí, které ho modifikují. Přenos konfliktu je ovlivňován jak emocionálním prožitkem, tak i věcným obsahem, které se odvíjejí od osobních představ, přání, tužeb a očekávání každého zúčastněného. To zpětně ovlivňuje primární rodičovský konflikt a často prohlubuje traumatizaci všech, čímž je primární konflikt posilován a rozšiřováno věcné jádro.

Traumatizace dítě témě vždy deficit v naplňování základních potřeb má za následek subdeprivaci až deprivaci, frustraci a stres – rozvoj traumatu téměř vždy dítě jako svědek rodičovského konfliktu je forma pasivního psychického násilí většinou úmyslné zatajování konfliktu, jeho zkreslování, zveličování, vzájemné obviňování rodičů nebo dítěte, zablokovaná komunikace, vyhrožování a verbální agrese včetně vulgarizmů je formou aktivního psychického násilí vůči dítěti, která se předává z generace na generaci (rodinné konstelace)

Traumatizace dítě 2 mezi rodičem opačného pohlaví a dítětem se může vyvinout vztahový incest s následnou emocionální patologií, která je stejně závažná jako u incestního zneužití a u obou patologie přetrvává v dalším životě (role životního partnera jen obsazená a proto problémy ve vztazích) jeden z rodičů může použít falešné obvinění z týrání nebo sexuálního zneužití k získání výhody - Münchausenův syndrom by proxi, který je součástí sy CAN a v některých zemích podléhá povinnému hlášení a trestnímu postihu rodiče; i jiné formy syndromu (předstírání nemoci apod.) k získání výhody syndrom odcizení a ztráta odcizeného rodiče; dítě se ztotožní, přejímá názory, postoje a hodnoty rodiče, ke kterému se přikloní a negativně se vymezuje vůči druhému. Tím dítě potlačuje své citové potřeby vůči odcizenému rodiči, také ale část své identity, jejíž rozvoj končí ve 24 letech.

Trauma dítěte Traumatická událost je nerovnováha mezi vnější příčinou a vnitřními mechanismy, které si s ní neumí poradit. Dítě na stav vnitřní nepohody reaguje změnou chování, kdy můžeme detekovat tzv. nespecifické behaviorální markery. Kromě toho se traumatické vzpomínky či události objevují u předškoláka ve hře (hádky rodičů, rozvod, bití apod.), u školáka se nejčastěji projevují jako školní fóbie, poruchy pozornosti a chování, ale také ve vyprávění příběhů či vírou v osudová znamení a pověrčivostí.

Trauma dítěte 2 Dospívající udělají všechno pro to, aby se vyhnuli obtěžujícím, nepříjemným traumatizujícím pocitům a myšlenkám. U traumatizovaných dívek i chlapců se proto častěji jako následek emocionální patologie rozvíjí syndrom rizikového chování, ale také somatické stesky. V chování pozorujeme odtažitost, vzdorovitost, depresi, somatické stesky, ale také radikální změnu vzhledu, zlost, touhu se pomstít a identifikaci se současnou subkulturou (HIP-HOP, EMO, SKATE, SKINHEADS, TATTOO, HOOLIGANS, VIRTUÁLNÍ KOMUNITY, HRÁČI PC HER ad.). Trauma zůstává uložené v paměti, díky níž je mozek trvale ve stavu zvýšené aktivity a ostražitosti; to je příčina bezdůvodného riskování, záchvatů paniky, zhoršené paměti, regresivního chování, odtažitosti a vztahových problémů, které jsou výsledkem obtížného prožívání a nikoli čistě pubertálního vzdoru vůči rodičovským autoritám.

Nespecifické identifikační markery zvýšená úzkostnost a iracionální obavy podrážděnost, smutek, apatie, deprese výbuchy hněvu, agresivní chování vyhýbavé, nutkavé chování snížené sebehodnocení obtíže v sociální komunikaci náhle zhoršený školní prospěch somatické stesky (noční můry, bolest hlavy, břicha, zvýšená teplota) poruchy příjmu potravy rozvoj syndromu rizikového chování

Následky Krátkodobé – bolest, negativní emoce Dlouhodobé – deprese, somatizace problémů Posttraumatická stresová porucha – změna osobnosti dítěte – vývojové trauma STRES

Stresory dětí jako zdroj traumatu narození nového sourozence 95 úmrtí rodiče, člena rodiny, kamaráda 90 - 95 rozvod rodičů či rozpad rodiny 85 - 99 úmrtí domácího mazlíčka 60 - 80 domácí násilí zahrnující děti 40 - 99 změna třídy, učitele, školy 40 - 69 stěhování 50 - 70 fyzický vzhled 30 - 60 nemoc, úraz, zdravotní handicap 40 - 85 dlouhodobý stres v rodině (nemoc, člen se zdravotním postižením, nezaměstnanost rodiče, velká odlišnost rodiny) 20 - 99 problémy s chováním 20 - 40

Ochrana dítěte přednost má práce s emocemi – porozumění emocím, hledání souvislostí s vnímáním a chováním dítěte přesměrování konfliktu na pozitivní bonus – otevřená diskuze, přehodnocení hodnot, priorit, koníčků, zachování úcty a respektu vede k posilování sebekoncepce, úcty k rodičům a pozitivnímu rozvoji osobnosti dítěte hledání řešení znamená ukončení negativních procesů a podporu kreativity, čímž se posiluje resilience dítěte umění řešit konflikt a ochrana dítěte před traumatizací je jediná cesta pro zachování zdraví a kvality života dítěte; současně je prevencí předávání emocionální patologie prostřednictvím rodinných konstelací

Děkuji vám za pozornost!

Možnosti využití Cochemského modelu Podle Oldrich.matousek@ff.cuni.cz Připravila Mgr. Marie Linhartová

Soudní spis v opatrovnické věci za 4 roky

Co je Cochemský model? Koordinované úsilí zainteresovaných směřující k uzavření dohody mezi manželi v rozvodu

Zainteresované subjekty Manželé v rozvodu Soudci Advokáti Znalci Pracovníci OSPOD Mediátoři Profesionálové asistující při styku rodiče a dítěte Pracovníci poraden pro rodinu aj.

Jak byl CM zaveden Iniciativa okresního soudce (J. Rudolph) Série setkání profesionálů, z níž se stala „stálá konference“ Dohoda o strategii (minimum záznamů, soustředěný tlak na dohodu)

Co brání prosazení CM v ČR Je málo znám Předsudky Chybějící dovednosti Rutina, „provozní slepota“, „primát protokolu“ Ekonomické zájmy zainteresovaných

Co je možné v krátkodobé perspektivě? Setkávání profesionálů v krajích a hlavně v okresech Popularizace modelu při vzdělávání profesionálů Popularizace modelu v běžných mediích Modelový projekt

Asistovaný styk - pozitivní zkušenost Podle PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. jeronym.klimes@gmail.com http://www.klimes.us

Největší trauma vzniká dětem při předání Stát pasivně přihlíží, jak mu vzniká příští generace neurotiků. Láska rodičů k dětem se projeví právě v tom, že jsou ochotni realizovat předávání tak, aby dítěti nevznikalo trauma. Když dítě nejde dobrovolně od jednoho rodiče k druhému, je třeba přejít do modu společné setkání rodičů s dítětem. Při tom je bedlivě pozorovat, zda se nepouští do bitek. RODIČE MUSÍ ZAŘÍDIT, ŽE DÍTĚ NEBUDE PLAKAT.

realizování lidského práva na styk s oběma rodiči

Mikuláš o.p.s., Benešov Pozitivní zkušenost Bc. Eva Flossmannová Projekt DĚTI ZA TO NEMŮŽOU - vedoucí Ing. Petra Melingerová Asistovaný styk, diagnostické mediace ap.

Děkuji Vám za pozornost PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph. D. http://www

Mpsv – konference jihlava 25.11.2014 IP Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti a rodiny Mpsv – konference jihlava 25.11.2014

„Rodinné konference – nový přístup k řešení nepříznivé situace nezletilého dítěte“ „Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti a rodiny“ realizován od července 2012 do října 2015 cílem je vytvoření a rozvíjení nových postupů v systému péče o ohrožené děti; například: standardy kvality pro OSPOD, PO a ZDVOP, vyhodnocování a individuální plány, rozvoj a podpora služeb, podpora NRP celkem 8 stěžejních aktivit; optimalizace řízení, vytváření a ověřování standardů kvality, vytvoření a pilotní ověření nástrojů pro práci v systému péče o ohrožené dětí (metodika, vyhodnocování, IPOD), rozvoj a podpora služeb, podpora náhradní rodinné péče, rodinné konference, vzdělávání, školení, konference, semináře, kampaň „Právo na dětství“

Rodinné konference rodinné konference jako přístup k práci s rodinou model převzatý ze zahraničí (Nový Zéland, Holandsko) důraz na zodpovědnost rodiny při řešení problémů návrat k tradičnímu řešení problémů zplnomocnění rodiny

hlavní aktéři v systému RK sociální pracovník OSPOD rodina kontaktní osoba - administrátor koordinátoři odborník

Hlavní aktéři v systému RK sociální pracovník motivace rodin k využití RK předávání základní informací formulace stěžejní otázky předání prvního kontaktu analýza klientovy situace průběžná podpora procesu účast na RK schválení plánu rodiny

Hlavní aktéři v systému RK kontaktní osoba – administrátor kontaktní osoba pro pracovníky OSPOD supervizní a organizační podpora podpora při zadávání RK práce na úrovni kraje výběr koordinátora, předávání informací průběžná podpora procesu

Hlavní aktéři v systému RK koordinátor rodinných konferencí neutrální osoba (mimo systémový svět) neprofesionál organizační pozice mapování zdrojů v rodině; získávání kontaktů, rozšiřování kruhu zasíťování rodiny, sezvání širokého kruhu rodiny v jeden čas a na jedno místo příprava rodina na RK moderace RK

Jak se připravuje RK pracovník OSPOD administrátor Koordinátor RK vytipování rodiny, motivace rodiny formulace otázky, vyplnění formuláře oslovení administrátora administrátor jednání s pracovníkem OSPOD, předání formuláře předání kontaktů na rodinu vytipování vhodného koordinátora Koordinátor RK seznámení se s případem seznámení se s rodinou ujasnění základních organizačních věcí mapování a rozšiřování zdrojů rodiny

Pilotáž v ČR – základní informace 8 krajů ČR (KHK, PK, SČK, ÚST, VYS, OLK, JMK, MSK) celkem 53 vyškolených pracovníků OSPOD celkem 32 vyškolených koordinátorů RK a 7 administrátorů v současnosti 5 realizovaných a cca 40 připravovaných RK DĚKUJI ZA POZORNOST