ČÍNA

Oficiální název: Čínská lidová republika Hlavní město: Peking Rozloha: 9 596 960 km2 Počet obyvatel: 1 313 973 713 (2007)‏ Měna: yuan (CNY)‏ Státní zřízení: republika se systémem jedné politické strany a jednokomorovým parlamentem Úřední jazyk: čínština Struktura HDP: zemědělství a rybolov 24%, těžba a průmysl 41%, stavebnictví 5,5%, služby 28,5% Průměrný věk dožití obyvatel: 72,58 (2006)‏ Nejvyšší hora: Mount Everest ( 8 848 m)‏ Nejdelší řeky: Čchang - t´iang (5 900 km), Chuang – che (5 464 km)‏

Symboly Číny vlajka Čínské lidové republiky: rudá vlajka symbolizuje revoluci větší hvězda – Komunistická strana Číny čtyři hvězdičky - čínský lid (dělníci, rolníci, malá buržoazie a vlastenecký kapitalismus) čtyři sociální skupiny, které se účastní společného programu socialistické výstavby – velká jednota vedená KS zavedena roku 1949 (Ceng Lien-sung)‏ státní znak Čínské lidové republiky: kruhový tvar, v jeho středu je zlatá Brána nebeského klidu Tchien-an-men, ozařovaná pěti zlatými hvězdami – symbolizuje nepoddajný duch čínského lidu v jeho boji s imperialismem a feudalismem kruh ozubeného kola zdobí po obvodu zlaté obilné klasy a konce dvou splývajících rudých stuh – symbol dělnické třídy a rolnictva dvě základní barvy zlatá a rudá – výraz nadějě a štěstí

Symboly Číny hymna Čínské lidové republiky: píseň vznikla v roce 1935 a její text napsal známý básník Tchian Chan a hudbu složil skladatel Nie Er Povastaňte vy, co odmítáte být otroky! Našimi vlastnmi těly a krví postavme naši novou Velkou zeď! Čínský lid prožívá nejtěžší dobu každý musí vykřičet svůj vzdor. Povstaňme! Povstaňmě! Povstaňmě! Miliony srdcí s jednou myslí, statečně se postavme palbě nepřítele Kupředu! Statečně se postavme palbě nepřítele! Kupředu! Kupředu! Kupředu!

Charakteristika současné ČLR současný politický systém ČLR má kořeny v ústavě, jež byla přijata Všečínským shromážděním lidových zástupců 4. prosince 1982 nejsilnějším fenoménem dnešní Číny je prudký ekonomický rozvoj, který byl odstartován na 13. sjezdu komunistické strany Číny v říjnu 1987 čínský trh byl otevřen zahraničním investorům ekonomika zůstala centrálně řízená následovala její pozvolná liberalizace, která byla doprovázená liberalizací politickou komunistická strana se snažila zefektivnit své hospodářství, proto připustila pouze částečnou decentralizaci v letech 1990-2004 dosahoval ekonomický růst 10% ročně v roce 2004 novelizovala ČLR ústavu a uznala nezpochybnitelné právo na soukromé vlastnictví, spolu s tímto krokem se přihlásila k respektování a dodržování lidských práv a podpoře nestátního sektoru ekonomiky u vlády je nyní 4. generace vůdců - „technokratická“ - zvolena v listopadu 2002 – musí řešit nestabilní situaci v sociální politice, Čína postrádá fungující sociální systém klíčové rozhodování o politických krocích probíhá v komunistické straně Číny, v současnosti má 70,8 milionů členů a je založena na principu „demokratického centralismu“, jsou zde patrné tendence k autoritářství

Stranické a správní orgány Všečínské shromáždění lidových zástupců - Nejvyšší zákonodárný orgán, jednokomorový parlament, poprvé zasedal v září 1954. Má 2970 členů volených na pět let shromážděním lidových zástupců v provinciích, autonomních oblastech, městech pod ústřední správou a v Čínské lidově osvobozenecké armádě. Pravidelně zasedá jednou do roka. Mezi zasedáními VSLZ jeho funkci plní Stálý výbor VSLZ, který sestává z 133 členů, volených z poslanců VSLZ. V čele Stálého výboru stojí jeho předseda a skupina místopředsedů. Čínské lidové politické poradní shromáždění – Vzniklo jako dočasný parlament po příchodu komunistů do Pekingu v roce 1949 a sdružilo představitele různých politických uskupení. Od roku 1954 jeho pravomoci přebírá VSLZ a ČLPPS působí jako orgán „revoluční jednotné fronty pod vedením KS Číny“. V čele shromáždění stojí předseda a početná skupina místopředsedů. Státní rada Čínské lidové republiky – Nejvyšší orgán moci výkonné. Její funkční období je shodné s funkčním obdobím VSLZ, kterému formálně skládá účty ze své činnosti. Užší vedení Státní rady tvoří její předseda (premiér), skupina místopředsedů, vedoucí sekretariátu a jeho náměstci. Státní rada řídí téměř stovku ministerstev a dalších úřadů s pravomocemi ministerstva (tzv. státní komise, byra a výbory). Nominální hlavou státu je Předseda Čínské lidové republiky (od roku 1992 označovaný jako prezident). V současné době je jím Chu Ťin- tchao.

Stranické a správní orgány Čínská lidově osvobozenecká armáda – Tvoří do značné míry autonomní orgán. Je kontrolovaná Ústřední vojenskou komisí ÚV. státní soudní orgány- Nejvyšší lidový soud - Je zodpovědný VSLZ, dohlíží na činnost místních lidových soudů a příslušné místní a zvláštní lidové soudy. Jednání jsou veřejná s výjimkou ohrožení státního tajemství, osobní soukromí a u případů mladistvých.‏ lidové prokuratury - stejně jako lidové soudy mají své kompetence nezávislé na jakémkoliv správním orgánu, společenské organizaci či jednotlivém občanu. Ústřední výbor komunistické strany Číny – Řídí činnost jednotlivě vládnoucí strany a kontroluje veškeré dění v zemi. ÚV je volen na stranických sjezdech, v jeho čele stojí generální tajemník (dříve předseda). Užší vedené představuje Politbyro řízené Stálým výborem politbyra. Dalšími orgány jsou sekretariát, řízený skupinou tajemníků, Komise pro vojenské záležitosti v čele s předsedou, Ústřední poradní výbor v čele s předsedou a Ústřední komise pro kontrolu disciplíny v čele s tajemníkem.

Komunistická strana ústředním orgánem komunistické strany je kongres, jež se koná jednou za pět let nejdůležitější orgány strany: Stálý výbor politbyra (9 členů)‏ Polytbyro (24 členů)‏ Sekretariát v čele se Generálním sekretářem Centrální vojenský výbor Disciplinární vojenský výbor ČLR plně kontroluje ozbrojené složky státu, jakýkoliv druh násilného převratu je prakticky nemožný ( Centrální vojenský výbor komunistické strany je identický s Centrálním vojenským výborem ČLR)‏ vrcholné orgány státní moci jsou podřízeny jejímu vlivu v současné době neexistuje žádná relevantní opozice, i když vedle komunistické strany funguje ještě dalších osm demokratických stran čínská vláda nikdy neviděla rozpor mezi autoritářstvím a prosperitou – demokracie pravděpodobně nikdy nenastane

Čínská vláda aktuálně Buď my, nebo dalajlama Čínská vláda láká bankéře z Wall Street Peking protestuje proti dodávce zbraní Formální nezávislost Tchaj-wanu? Čína přiznala, že dohnala USA v emisích skleníkových plynů Čína bude v roce 2009 největším výrobcem průmyslového zboží na světě USA vyškrtly Čínu ze seznamu nejbrutálnějších režimů

Národnostní složení Chanové (Číňané): 91% Čuangové: 1,4 % Mandžuové: 0,9% Chuejové: 0,8% Miao: 0,7% Ujguři: 0,6 % Iové: 0,6% Tchu-ťia: 0,5% Mongolové: 0,4% Tibeťané: 0,4% ostatní: 2,7%

Provincie Číny Čína se dohromady skládá z 32 provincií patří sem Peking, Šanghaj, Tiencin, 23 provincií a dalších pět autonomních oblastí (Tibet, Sin-Tiang, Ning-sia, Vnitřní Mongolsko, Kuang-si)

Čína 20. století v datech 1900 - boxerské povstání 1911 - čínská revoluce, svržena mandžuská dynastie 1912 - založen Kuomintang (Čínská národní strana)‏ 1918 - Kuomintang se ujímá prozatimní vlády v Číně 1921 - založena Komunistická strana Číny 1925 - do čela Kuomintangu se dostává Čankajšek 1934/1935 - Dlouhý pochod čínských komunistů 1937 - válka mezi Čínou a Japonskem 1945 - Mao Ce-tung se dostává do čela Komunistické strany Číny 1949 - vyhlášena Čínská lidová republika 1949 - Čankajšek evakuoval stoupence Kuomintangu na Tchaj-wan (byla zde ustavena nacionalistická vláda)‏ 1950 - čínský vpád do Tibetu 1966 - počátek kulturní revoluce v Číně 1989 - čínské jednotky potlačují protestní hnutí studentů na náměstí Tchien-an-men 1997 - k Číně připojen Hong Kong 1999 - k Číně připojeno Macao

Kuomintang u moci 1927 – rozkol mezi pravicí a levicí KS vytlačena Kuomintang získává moc tato vláda má velký potenciál, ale silná protikomunistická póza zabránila jeho realizaci Dlouhý pochod – 1934-1935 aktivita Maa – snaha najít základnu na periferii KMT moci po vpádu Japonců se Mao a Čankajšek spojují do tzv. Jednotné fronty

Válka s Japonskem 1937-1945 – otevřená invaze Čína rozdělena na tři části: pod japonskou invazí Svobodná Čína – pod vedením KMT Jen-an – komunistická města kuomintangská vláda a komunisti vedli společnou válku proti Japoncům, ale i proti sobě navzájem během války zabito 4,4 mil. lidí a zraněno 4,7 mil. lidí

Poválečné uspořádání 1941 – rozpad Jednotné fronty v roce 1944 je KS opět na vzestupu – chystá se na poválečné měření sil s KMT USA podporují Svobodnou Čínu srpen 1945 – Japonsko kapituluje setkání Čankajška a Maa v Čchung – čchingu – dohodnutí „spolupráce“

Oslava po válce oficiálně se KMT a KS dohodly na spolupráci v reprezentativním shromáždění ale oba tábory již bojovaly o udržení pozic KS směřovala do severní Číny KMT bojoval o Mandžusko

Odchod Kuomintangu KMT nutil Japonce, aby stříleli do komunistů (Číňanů)‏ USA podporují Čankajška únor 1945 – Roosvelt se Stalinem dohodli uznání KMT 1949 – kapitulace velitele KMT Čankajšek se stahuje na Tchaj- wan (doufá, že tu obnoví svou stranu a vládu)‏ vzniká tu Čínská republika

Tchaj-wan oficiální jméno tohoto státního útvaru je Čínská republika na jeho území si činí nárok Čínská lidová republika po vítězství komunistů roku 1949 se na toto území uchýlili Čankajškovi stoupenci na pevnině byla vyhlášena Čínská lidová republika a název Čínská republika se zúžil pouze na ostrovy, které držela nacionalistická armáda nezávislost na kontinentu si dochoval až dodnes

Tchaj-wan Kuomintang zde vládl až do 90. let, následovala postupná demokratizace jako vítězná mocnost 2. světové války, byl zakládajícím členem OSN a stálým členem Rady bezpečnosti v roce 1971 nahrazen ČLR, dnes existenci Čínské republiky uznává pouze 23 států (Vatikán, Gambie, Šalamounovy ostrovy, Panama,...)‏ obě vlády se považují za pravou čínskou reprezentaci žádosti Čínské republiky (Tchaj-wanu) o křeslo v OSN jsou zamítány Brána do Čankajškova památníku

Čínská lidová republika lidově osvobozenecká armáda se rozšířila po celé jižní a jihozápadní Číně 1950 – vstup do korejské války Kampaň proti pravičákům – 1957 (Mao bojuje proti vzpurným intelektuálům)‏ Velký skok nerealizovatelná hospodářská politika vedla ke smrti hladem a podvýživou (1958 – 1960 zemřelo 20 -30 mil. lidí)

Tibet bývalý státní útvar ve střední Asii mezi lety 1913-1951 byl nezávislým státem roku 1950 vpochodovaly do Tibetu jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády („zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit západní čínské hranice“) pod svrchovanost čínské vlády se dostal 23. 5. 1951 – Sedmnáctibodová dohoda Čína ovládla nárazníkové pásmo mezi Čínou a Indií čtrnáctý dalajlama zůstal i po anexi loutkovou hlavou Tibetu

Tibet čínské zásahy do tibetské společnosti vedly až k ozbrojenému povstání proti čínské nadvládě - Tibetské národní povstání – 10. 3. 1959 bylo krvavě potlačeno Dalajlama uprchl 17. 3 1959 do Indie, kde požádal o politický azyl – od té doby žije v emigraci právě v Indii byla 9. 4. 1959 vytvořena Tibetská exilová vláda současná politika dalajlamovy vlády nepožaduje plnou nezávislost, ale spíše autonomii jakou má Macao nebo Hongkong) Titulní strana Sedmnáctibodové dohody

Tibet 10.3. 2008 – 49. výročí pokusu o odtržení od čínské nadvlády (mohutné demonstrace)‏ od roku 2002 probíhají jednání mezi dalajlamovými zástupci a Pekingem ve světě existuje akce „Vlajka pro Tibet“ dopisy čínské vládě s žádostí o nepoužívání násilí v Nosrku existuje rozhlasová stanice Hlas Tibetu – již 12 let vysílá v tibetštině a mandarínské čínštině (Čína se snaží toto vysílání na území Tibetu rušit, poslech je zakázán)‏

Kulturní revoluce 1966-1976 společnost se nechala plně řídit vůdcem maršál Lin Piao sestavil „Rudou knížku“ Maových citátů podnícení útoku na celé zřízení mobilizace studentské mládeže násilnou smrtí zemřelo asi 400 tisíc lidí

Rudé gardy na pochodu byla ustavena Ústřední skupina pro Kulturní revoluci studenti útočí na univerzitní představitele, úředníky, členy strany,... 1966 - Rudé gardy – „učit se revoluci prováděním revoluce“ gardy se štěpí na frakce – boj 1968 – zrušení Rudých gard masové vysílaní studentů na venkov

Zemětřesení 70. let od roku 1969 probíhá boj o nástupnictví Teng Siao-pching se roku 1975 dostává do centra moci 9.9. 1976 – zemřel Mao Ce-tung zatčen Gang čtyř koncem roku 1978 zvítězil Teng Siao-pching jako nová vedoucí osobnost Číny

Reformy ideologie ustoupila do pozadí Čtyři modernizace – zemědělství, průmysl, věda a technika, obrana pokus o zkvalitnění členské základny strany 1978 – Demokratické hnutí na Zdi demokracie se denně objevují plakáty volájící po změnách odcizení straně

Čína podlehla vlastní zaostalosti intelektuálové znovu nabírají síly k odporu – demonstrují za demokracii přestárlé komunistické vedení odmítá komunikovat 4. června 1989 – na náměstí Tchien-an-men vjely tanky Lidově osvobozenecké armády (masakr)‏ KS odsoudila demonstranty jako podvratné spiknutí

Hongkong zvláštní administrativní zóna Čínské lidové republiky toto území má vysoký stupeň autonomie, Peking zodpovídá za mezinárodní politiku a ozbrojené síly součástí Čínského území se stal po podepsání Čínsko-britského společného prohlášení – 19. 12. 1984 1. 7.1997 – Hongkong – zvláštní administrativní zóna ČLR Čína se na padesát let zavázala nezasahovat do tamního kapitalistického systému a životního stylu

Macao bývalá portugalská kolonie Čínská lidová republika usilovala o obnovení své suverenity nad Macaem od roku 1999 zvláštní administrativní oblast Čínské lidové republiky stejně jako v Hongkongu zde Čína dodržuje následující principy: „jedna země, dva systémy“ „správa Macaa obyvateli Macaa“ „vysoký stupeň autonomie“