PSYCHOLOGIE A KOMUNIKACE seberegulační vlastnosti osobnosti PÉČE O NEMOCNÉ PSYCHOLOGIE A KOMUNIKACE seberegulační vlastnosti osobnosti Mgr. Magdaléna Nevařilová www.zlinskedumy.cz

Anotace Materiál seznamuje žáky se seberegulačními vlastnostmi osobnosti. Musí být doplněn výkladem. Autor Mgr. Magdaléna Nevařilová (Autor) Jazyk Čeština Očekávaný výstup 53-41-M/01 Zdravotnický asistent Speciální vzdělávací potřeby - žádné - Klíčová slova Sebeuvědomování, sebepoznání, sebepojetí, svědomí, vůle Druh učebního materiálu Prezentace Druh interaktivity Kombinované Cílová skupina Žák Stupeň a typ vzdělávání odborné vzdělávání Typická věková skupina 16 - 19 let Vazby na ostatní materiály Další materiály z celku „ Psychologie a komunikace“

Seberegulační vlastnosti Určují, nakolik osobnost dokáže řídit a kontrolovat své prožívání a jednání Projevuje se postoj člověka k sobě samému Sebeuvědomování Sebepoznání Sebepojetí Svědomí Vůle, volní vlastnosti

Sebeuvědomování Psychologie „JÁ“, „ego“ Začíná u dítěte mez 2.-3. rokem (období vzdoru) Sebeuvědomění je prvním předpokladem seberegulace V psychologii se rozlišují dva aspekty „Já“ Já jako subjekt duševní činnosti, poznávající Já (self-as-knower, „I-self“) Já jako objekt duševní činnosti, poznaný obraz Já (self-as-known, „Me-self“)

Reprezentace „JÁ“ Je popisováno několik typů (reprezentací) „Já“ Reálné já - člověk, jaký skutečně je Možné já – osobní představy o tom, čím by se člověk mohl stát, čím by se rád stal a čeho se obává, že by se tím mohl stát Ideální já – ideální představa sebe sama, může být : vysněné – daleko od reality, závazné – blíže realitě Požadované já – osobní představa o tom, jaký by člověk měl být podle požadavků okolí Nežádoucí já – představy sebe, jichž se člověk obává a jejichž možnému uskutečnění se vyhýbá

Sebepoznání Uvědomování si zvláštností v průběhu vlastního prožívání a chování Utváří se především v činnostech a ve styku s lidmi Informace o sobě získáváme Zpětnou vazbou od okolí Na základě vlastního úsudku Sebepoznání a rozhodnutí na sobě pracovat → sebevýchova

Sebepojetí Pojetí, vidění, chápání, mentální reprezentace sama sebe Bezprostřední vztah člověka k sobě samému Souhrn představ a hodnotících soudů, které člověk o sobě chová

Složky sebepojetí Kognitivní, poznávací – obsah a struktura sebepojetí, suma všech znalostí o sobě samém Emoční – vztah k sobě samému, je vyjádřen v pojmech jako sebeúcta, sebevědomí, sebehodnocení, sebedůvěra, apod. Konativní (motivační) – představa sebe sama se v průběhu vývoje stává hlavním faktorem psychické regulace chování

Seberegulace (sebeřízení) Důležitým mechanismem řízení našeho chování je to, jak dokážeme své chování přizpůsobit dané situaci Tato schopnost se v psychologii nazývá sebemonitorování (self-monitoring ) – pozornost, jakou lidé věnují sledování svého chování Lidé s vysokou mírou sebemonitorování jsou velmi citliví k situačním podnětům, přizpůsobují jim své chování Lidé s nízkou mírou sebemonitorování přikládají menší pozornost sociálním informacím a jednají ve větší shodě se svými vnitřními prožitky a postoji

Ukázky z dotazníku sebemonitorování A) Mé chování obvykle vyplývá z mých skutečných pocitů. B) Ve společnosti se obvykle nesnažím dělat a říkat věci, jimiž bych se druhým zalíbil. C) Nevím-li v nějaké situaci, jak bych se zachoval, dělám to, co dělají druzí. D) Když jsem v kině na komedii, směji se víc, než když se doma sám dívám na televizi. E) Někdy dávám najevo hlubší city než skutečně cítím.

Odpovědi na dotazník A) ne B) ne C) ano D) ano E) ano Pokud jste odpověděli následujícím způsobem, máte vysokou míru sebemonitorace: A) ne B) ne C) ano D) ano E) ano

Svědomí Složka osobnosti, která hodnotí a řídí lidské jednání z morálního hlediska Vyvíjí se od raného dětství převzetím norem a požadavků společnosti Morální vývoj dítěte je ovlivněn tím, jaké morální hodnoty mají jeho vychovatelé Dítě se s dospělým, ke kterému má blízký vztah, ztotožní Důležitá je role „osobních standardů“ – norem či aspirací, které jsou hlavními měřítky sebehodnocení a pohnutkami chování

Vůle Soubor volních procesů a volních vlastností Zajišťují dosahování cílů a řízení činností, které k nim směřují Impulzivní jednání Volní jednání

Volní vlastnosti Cílevědomost – své jednání jasně podřizuji hlavnímu cíli Zásadovost – držím se zásad jasně vyplývajících z mého mravního přesvědčení Vytrvalost – neustupuji při dosahování cílů navzdory neúspěchům a překážkám, velká vytrvalost- houževnatost, odlišit od tvrdohlavosti!

Volní vlastnosti Rozhodnost – po zralé úvaze, rázně, včas a bez váhání se rozhodnout pro správné řešení, pozor na impulzivnost, unáhlenost Sebeovládání – zadržení nežádoucích projevů (např. tělesné – bolest, psychické – strach) Samostatnost – nejedná podle vzoru, „šablony“, samostatně hledá nová řešení Iniciativnost – nejednám na příkaz druhých, ale hledám si vlastní cíle

Vědomí vlastní účinnosti (self – efficacy) Vyjadřuje celkové osobní přesvědčení o vlastní schopnosti vyrovnávat se s životními těžkostmi a výzvami Je založeno na Osobní zkušenosti, zvláště „zážitku mistrovství“ Může být posilováno druhými osobami (sociální persuaze) Může být upevňováno pomocí zástupné zkušenosti (Když to svedou jiní, proč bych to nesvedl já)

Lidé s vysokým přesvědčením o vlastní účinnosti Stanovují si náročnější cíle Jsou pružnější při jejich dosahování Při obtížích nepolevují v úsilí Mají pocit kontroly nad situací Nezažívají tolik negativních pocitů

Zdroje - literatura ŘÍČAN, Pavel. Psychologie: Příručka pro studenty. Praha: Portál,s.r.o., 2005. ISBN 80-7178-923-2. NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-1290-7. BLATNÝ, Marek a Alena PLHÁKOVÁ. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav Akademie věd ČR, 2003. ISBN 80-86620-05-0. CAKIRPALOGLU, Panajotis. Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-4033-1. ČAČKA, Otto. Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika. Brno: Doplněk, 1997. ISBN 80-85765-70-5. SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister a Principal, 2002. ISBN 80-86598-65-9.