10 Logistická struktura a plánování v servisních podnicích a útvarech Servisní logistika prof. Ing. Václav Legát, DrSc. Technická fakulta ČZU v Praze Katedra jakosti a spolehlivosti strojů legat@tf.czu.cz

Východiskem pro zkoumání logistické struktury servisních podniků a útvarů je hledisko: Věcné Funkční Prostorové Časové

1. Věcné hledisko - servisní logistické prvky Věcným hlediskem zkoumání logistických systémů je jejich členění na subsystémy a prvky. Prvky logistického systému členíme z funkčního hlediska na: pasivní, jež jsou objektem pohybu a aktivní, jež realizují logistické funkce.

Pasivní prvky: prodávané stroje a zařízení, opravované stroje a zařízení, náhradní díly a materiál, stavební objekty, odpady, informace aj.

Aktivní prvky: nářadí, diagnostické přístroje, servisní zařízení, naskladňovací a vyskladňovací prvky, nosiče informací, lidská pracovní síla aj.

Dále logistické prvky mohou být členěny na: vstupní (jde o prvky, které do servisního subsystému vstupují, např. nové a poškozené stroje a náhradní díly apod.), transformační (jde o prvky, které jednak zabezpečují materiálový tok a jednak zabezpečují přechod stroje, strojní skupiny nebo součásti ze stavu poruchového do stavu provozuschopného) a výstupní (jde o prvky, které ze servisních subsystémů vystupují - především nové a opravené stroje a náhradní díly).

2. Funkční hledisko - základy organizace servisního procesu K nejvýznačnějším servisním procesům patří proces obnovy poškozeného stroje (jeho součástí), tj. jeho transformace ze stavu poruchového do stavu provozuschopného. Obnovovaný stroj má v servisním procesu charakter pasivního prvku, přičemž servisní proces má mnoho společných znaků s výrobním procesem.

Výrobu nových strojů můžeme charakterizovat dvěma základními etapami: převážně mechanickou výrobu strojních součástí, kdy materiál a další suroviny zpravidla nemění vlastnosti své látkové podstaty, mění však svůj tvar, rozměry, fyzikální vlastnosti, jsou opracovávány nebo tvářeny; montáž finálních výrobků ze strojních součástí, podskupin a skupin, záběh a zkoušení, povrchová úprava.

V servisní činnosti lze výrobní proces charakterizovat čtyřmi základními etapami, ke kterým patří: a) demontážní a další pomocné operace; b) kontrola a třídění demontovaných součástí; c) kompletace strojních skupin ze součástí; d) montáž strojů jako celků nebo jejich částí s operacemi obdobnými jako při montáži finálních výrobků ve výrobním procesu. Zdroje úspor plynoucí z obnovovacích činností jsou dva: úspory nákladů vyplývajících z možnosti dalšího použití určitého podílu součástí po demontáži bez jakéhokoliv renovačního zásahu; úspory nákladů vyplývající z ekonomicky efektivní renovace poškozených součástí.

Servisní operace se z hlediska podílu lidské práce člení na: ruční operace, které vykonává pracovník nebo skupina pracovníků bez pomoci strojů s použitím jednoduchých nástrojů, strojně ruční operace jsou uskutečňovány stroji, ale při současném přímém a trvalém působení fyzické síly a dovednosti pracovníka, strojní operace jsou charakterizovány přímým působením mechanismu na pasivní prvek, přičemž pracovník usměrňuje a zajišťuje činnost mechanismu - umísťuje pasivní prvek do stroje, vyjímá ho po skončení operace, řídí stroj, kontroluje jeho chod, automatizované operace se uskutečňují bez zásahu člověka na pasivní prvek přímým působením automatů včetně samočinné regulace, pracovník pouze sleduje průběh procesu.

3. Prostorové hledisko uspořádání servisní činnosti

4. Časové uspořádání servisního procesu

Servisní proces je charakterizován několika významnými údaji časového charakteru: pracností, tj. objemem pracovního času dělníků; sumou dob činnosti aktivních prvků (servisního a výrobního zařízení); průběžnou dobou servisní činnosti, tj. dobou od zahájení první do skončení poslední servisní operace; časovým využitím dělníků, servisních a výrobních přístrojů, strojů a zařízení.

LOGISTICKÉ PLÁNOVÁNÍ A ŘÍZENÍ SERVISNÍCH PODNIKŮ A ÚTVARŮ Vývoj servisních technologií dospěl do stadia, kdy je zaměřen na plnění dvou základních úkolů - poskytovat jakostní servisní služby a co nejlevněji. Servisní logistickou strategii lze rozdělit na: servisní činnost na zakázku, servisní činnost na sklad. K základním funkcím logistického plánování a řízení servisních podniků a útvarů patří dva okruhy problémů: vytvoření struktury servisního podniku nebo útvaru, plánování a řízení servisní činnosti.

Základní podklady pro logistické plánování a řízení Při plánování a řízení servisní činnosti se neobejdeme bez znalosti základních podkladů a pojmů, k nimž patří: Pracnost servisní činnosti, Časový fond, Požadovaný objem servisní činnosti, Kapacita servisního podniku a útvaru, Průběžná doba a Takt servisní činnosti.