„Peníze nejsou věc, ale dohoda mezi lidmi…“ „Peníze jsou zvláštním druhem zboží, který se používá k usnadnění směny zboží“. Peníze „Peníze nejsou zbožím, jsou veřejnou službou“. Co jsou to peníze? Jan Sokol o penězích mimo jiné říká: „… Na začátku jsem však slíbil, že se pokusím o nějakou odpověď na otázku, co jsou peníze. Správné pochopení peněz po mém soudu stále ztěžuje omyl, který se mezi ekonomy tvrdošíjně udržuje – totiž že peníze jsou jakýsi druh zboží. Sice zvláštního druhu, ale přeci. Tento omyl pochází ze starých časů, kdy se ještě peníze daly ztotožnit s platidly a zlaté či stříbrné mince mohly opravdu působit jako jisté zboží. Ale potom? Už niklová nebo hliníková mince je velice podivné zboží, o bankovce ani nemluvě. A co je potom spořitelní knížka nebo dokonce elektronický účet? Bity v počítači, které nikdo nikdy nemůže ani vidět a při důkladném výpadku proudu by mohly zmizet jako smrad. Ovšem i jiné vlastnosti peněz odporují domněnce, že peníze jsou zboží. Pozorného diváka musí zarazit už prostá skutečnost, že peníze vždycky obíhají naproti zboží, v opačném směru. Za druhé se peníze – na rozdíl od každého zboží – nespotřebovávají. Když si koupím housku a zaplatím dvě koruny, housku brzy sním, kdežto mince budou obíhat dál a zprostředkovávat další směny. Špinavou, potrhanou bankovku mohu vyměnit za zbrusu novou – a dokonce bezplatně - jen pokud se na ní dalo ještě rozeznat, že to byla bankovka. Tak „věčné“ jsou peníze, které na rozdíl od hmotných platidel žádnému opotřebování nepodléhají. Jsou ovšem sice „věčné“, na druhé straně je to ale bezcenný kus papíru k ničemu. Pozorovatele z jiné planety by jistě udivilo, že se s ním spokojíme jako se mzdou za naši práci, jen v té naději, že za něj jednou dostaneme třeba i něco k jídlu. To nejpodezřelejší na penězích je však jejich původ, ontogenetický vznik. Dokud se ještě razily a tiskly pod dohledem státu, mohl člověk ještě věřit, že je jich aspoň jen určité množství v oběhu. Mnozí dnešní ekonomové se však kloní k názoru, že peníze vznikají úvěrem, že je tedy „vyrábějí“ úvěrové banky, a státní banka může jen nepřímo ovlivňovat objem úvěrů. Je pak ale bankovka majetek – anebo dluh? Obojí názor, pokud vím, zastávají i věhlasní ekonomové. Správný klíč k této záhadě objevili jako první (pokud vím) na ostrově Maltě. Na maltských mincích stálo už od 16. století vyraženo prozíravé heslo: non aes, sed fides – ne kov, nýbrž důvěra. Jak řečeno, přijímáme peníze – v jakékoli myslitelné podobě – v naději, ve spolehnutí na to, že budou platit i zítra, za rok a ještě dál do budoucnosti. Že to není nic víc, vědí z vlastní zkušenosti ti, kdo zažili nějaký státní bankrot. V tehdejším Československu se mu říkalo „měnová reforma“ a chlapi v hospodě si starými bankovkami připalovali cigarety, protože k ničemu jinému se nehodily. Že jsou peníze „institucionalizovaná důvěra“, nic víc a nic méně, to lze podepřít i dalšími odkazy. Na starých mincích se často zobrazovali bohové, později světci a od absolutismu už jen panovníci. Ještě dnes máme na bankovkách slavné osobnosti, které mají jaksi podporovat naši důvěru. Chudák Bedřich Smetana, který musí mlčky přihlížet kdejakému špinavému obchodu. U čeho všeho musela asistovat nevinná Klára Schumannová na starých stomarkovkách, jen aby podporovala důvěru v měnu. Nad heslem na amerických dolarech, In God we trust, se už mnoho lidí zlobilo; odpovídá však dobře jisté americké přímočarosti. Institucionalizovaná je tato důvěra v tom, že ji žádný stát neponechává občanům úplně na vůli: přijímat domácí měnu přikazuje zákon, který ji i jinak chrání. Ale nakonec jsou to jen a jen občané, ty a já, kteří dávají penězům jejich platnost tím, že je denně bez reptání používáme.“ Zdroj: http://www.jansokol.cz/cs/n-v-penize.php „Statek, který v určité společnosti slouží jako všeobecně přijímaný prostředek směny (platidlo), tedy statek, pro který platí, že velká většina nepřímých směn v nějakém společenství se realizuje jeho prostřednictvím“. „Peníze nejsou věc, ale dohoda mezi lidmi…“

Peníze a jejich vývoj Peníze - všechno, co slouží jako prostředek směny, všechno, co je přijímáno jako platební prostředek. Peníze jsou zbožím, které je všeobecně přijímáno jako platidlo za jiné zboží nebo služby. Podstatnou a nutnou vlastností peněz je, že jsou akceptovány všemi subjekty Peníze chceme proto, že je chtějí i ostatní… … přijímáme je tedy jen proto, že doufáme (věříme), že je od nás přijmou i ostatní… … a vymění je s námi za něco, co ve skutečnosti opravdu chceme.

Historický vývoj – etapy Naturální směna Všeobecné ekvivalenty Papírové peníze Dnešní peníze

1. Naturální směna Nepleťme si! = barterový obchod, směna zboží za zboží, peníze ještě neexistovaly. Používali jste někdy barterový obchod? Výhody: směňované zboží má samo o sobě hodnotu (má vnitřní hodnotu) Nevýhody: směna je komplikovaná, musíme najít někoho, kdo má to co chceme my a chce to, co máme my. Někdy obtížná přeprava zboží a dělitelnost. Zboží může podléhat zkáze. Směna? Nepleťme si! Barterový obchod vznikem peněz výrazně ustoupil do pozadí, ale neznamená to, že již neexistuje. Naopak, používá se stále, ale již v mnohem menší míře. Směna? Směna?

2. Všeobecné ekvivalenty a) komoditní peníze – určité druhy zboží jako platidlo (plátno, dobytek, kožešiny, rýže, aj.), Výhody: platidlo má stále vnitřní hodnotu, směna je snazší. Nevýhody: stále obtížná dělitelnost a skladnost, podléhaly zkáze Dnes jsou někde používány například cigarety Směna Směna

2. Všeobecné ekvivalenty b) kovové peníze – vznikaly z dobově drahých kovů, Výhody: pořád mají nějakou vnitřní hodnotu, jsou snadno dělitelné, skladovatelné, téměř nepodléhají zkáze Nevýhody: snaha o padělání, později jich vzhledem k rostoucímu množství transakcí (obchodů) začal být nedostatek Směna Směna

3. Papírové peníze peníze z drahých kovů přestávaly stačit, proto nahrazeny a) bankovky – vydávány bankami, byly směnitelné za zlato, vyvinuly se z dlužních úpisů b) státovky – emitoval stát při mimořádných událostech (válka, krize), nebyly směnitelné za zlato Výhody: velmi snadno přenositelné a směnitelné, dělitelné beze ztráty hodnoty, dají se snadno nahradit (znovu vytisknout) Nevýhody: nemají vnitřní hodnotu, hodnota je tedy založená na důvěře; někdy snadno padělatelné

Historický vývoj – etapy V ČR je (31.12. 2013) v oběhu téměř 376 mil. kusů bankovek o celkové nominální hodnotě 428 467,6 mil. Kč Historický vývoj – etapy V ČR je (31.12. 2013) v oběhu 1 869,9 mil. kusů mincí o celkové nominální hodnotě 11 851,4 mil. Kč 4. Dnešní peníze – bankovky, mince a depozitní bezhotovostní peníze (spojené s převodem z účtu prodávajícího na účet kupujícího, cena je úrok) Současné peníze jsou (nekryté) peníze s nuceným oběhem (jejich používání je obvykle vynucováno na základě zákona). Jsou jediným legálním platidlem a tak je musíme používat, ať se nám to líbí nebo ne. Směna ? cca 2,25 bilionu Kč!! Tedy cca 84 %

Funkce peněz Prostředek směny (funkce intermediační) – peníze jako oběživo, platidlo; umožňuje realizovat směnu statků mezi sebou nebo např. za VF Zúčtovací jednotka (funkce numerická) – peníze jako prostředek pro vyjádření ceny statků, umožňuje vzájemné srovnání jejich hodnoty Uchovavatel hodnoty (funkce rezervy) – peníze jako transfer kupní síly v čase, překlenují časový nesoulad mezi výdaji a příjmy; Čím je ekonomika stabilnější a čím nižší je inflace, tím lépe budou peníze uchovávat hodnotu. Peníze slouží ke směně hodnot Peníze slouží k porovnání hodnot Peníze slouží k uchování hodnot ? = =

Problém uchování hodnoty Představte si, že dnes máte tři statky ve stejné hodnotě (500 Kč): košík potravin, pětisetkorunová bankovka a archivní víno. Jak se změní jejich hodnota, když je uložíme na rok do trezoru? = = ? ? ?

Transfer kupní síly v čase Co to znamená, když říkáme, že peníze umožňují transfer kupní síly v čase? Představme si situaci směnného obchodu, kdy zručný hrnčíř dokázal vyrobit za den tři hrnce. Ty od něj rád odkoupil mlékař a zaplatil mu 50 litry mléka. Co však bude dělat hrnčíř s tolika litry mléka? Rád si sice dává hrnek mléka k snídani, avšak takové množství nestihne vypít dříve, než se zkazí. Potřeboval by všechno mléko směnit za něco, co je trvanlivější a dá se to později po malých množstvích směňovat zpět za čtvrt litru čerstvého mléka každý den. K tomu mu poslouží peníze. Mlékaři prodá tři hrnce za určité množství krejcarů nebo zlaťáků a za ty si pak od něj bude postupně každý den nakupovat čerstvé mléko. Peníze tak přenášejí kupní sílu v čase (prodá sice hrnce dnes, ale nakupuje za ně postupně až v dalších dnech)

Vlastnosti peněz Komodita představující peníze musí mít tyto vlastnosti: Přijatelnost (akceptovatelnost) všemi subjekty Trvanlivost – např. i drahé kovy se časem opotřebovávají a ztrácejí svou skutečnou hodnotu; dnes se hodnota peněz odvozuje spíše od kupní síly než od skutečné hodnoty Přenositelnost – drahé kovy mají velkou hmotnost oproti papírovým penězům (avšak méně trvanlivým) Dělitelnost – celek nemusí mít stejnou hodnotu jako součet částí (např. u diamantu), řešení: dnešní oběživa nemají vlastní hodnotu; chceme, aby se daly peníze dělit bez ztráty hodnoty Stejnorodost (homogennost) – při více komoditách jako platidla mohou lidé některé preferovat = různá kvalita; Homogenita v ČR se váže k hodnotě, která je na každé peněžní jednotce uvedena. Dále také stabilita, rozpoznatelnost (jsou to pravé peníze?), aj.

Upozornění: Cena peněz a hodnota peněz není to samé Upozornění: Cena peněz a hodnota peněz není to samé. Zatímco hodnota peněz je dána tím, co je možné si za peníze koupit (směnit), oproti tomu cena peněz je dána tím, co musíme vynaložit, abychom peníze získali. Abychom například získali 100 Kč, musíme za to zaplatit námi odvedenou prací (případně si je půjčit a platíme tedy úrok). Jiná otázka je ovšem, jakou má těchto 100 Kč hodnotu (co si za ně můžeme koupit). Cena peněz Stojí něco peníze? Ano, chceme-li je mít k dispozici, musíme za ně něco zaplatit. Získat peníze můžeme z hlediska vlastnictví ve dvou formách: Vlastní peníze – získáme je obvykle prací, neboli obecně jako protihodnotu za zapůjčení či prodej námi vlastněných výrobních faktorů (případně již vlastněných statků). Cenou těchto peněz tedy byla námi odvedená práce, zapůjčená či prodaná půda a kapitál (či jiné statky). Cizí (půjčené) peníze – získáme je vypůjčením od banky či jiného subjektu. Cenou těchto peněz je obvykle úrok. Nevýhodou získávání vlastních peněz je obvykle to, že nevlastníme dostatek práce či jiných VF/statků, abychom získali dostatek peněz na uspokojení našich potřeb a proto využíváme cizích peněz (a platíme úrok) Hodnota peněz Cena peněz

Zajímavé otázky k zamyšlení… K čemu slouží peníze? Jakou mají peníze hodnotu? Za jakých podmínek mají peníze nějakou hodnotu a co ji určuje? Odkud se berou peníze? Jak vznikají?

Trh peněz

Trh peněz Peníze lze vnímat nejen jako prostředek směny, ale také jako komoditu, se kterou je možné obchodovat podobným způsobem, jako s jinými komoditami (statky). Dostáváme se tak do specifické oblasti ekonomiky, kterou nazýváme trh peněz Rovnováha na trhu peněz nastává tehdy, jestliže je poptávka po penězích rovna nabídce peněz.

(výnosnosti úročených aktiv) (výnosnosti úročených aktiv) Pokles úrokové sazby (výnosnosti úročených aktiv) Poptávka po penězích Poptávku po penězích představuje množství peněz (hotovosti) v držení jednotlivých ekonomických subjektů (pokud subjekty nechtějí držet peníze v hotovosti, mohou je investovat do cenných papírů, nebo například uložit na termínovaný účet) Úrok je nákladem na držbu peněz - budou-li úrokové sazby vysoké, je držba peněz nákladná, znamená ztrátu úroku které by přinesly (např. jako CP). Hlavním motivem, proč člověk drží peníze a ztrácí úrok, je možnost nakupovat různé předměty, avšak s rostoucím úrokem tento motiv slábne a jsou preferovány úrok (výnos) nesoucí formy majetku. To platí samozřejmě i naopak. Poptávka po penězích (hotovostních)    Každý má stejnou hodnotu majetku, ale každý v jiné formě Růst úrokové sazby (výnosnosti úročených aktiv) Musíme si zde uvědomit, že peníze vlastně představují jednu z mnoha forem, ve které můžeme držet majetek. Někteří lidé chtějí mít majetek např. v nemovitostech, jiní ve zlatě, či akciích, patentech, atd. No a ti, co si ponechávají svůj majetek v podobě hotovostních peněz, představují stranu poptávky po penězích. Všimněte si, že se nebavíme o poptávce po majetku, ale po penězích. To proto, že kdybychom zkoumali, kolik majetku by lidé chtěli (poptávali), asi bychom se dostali do astronomických čísel. Při zkoumání poptávky po penězích se ale ptáme, jakou část ze svého majetku chtějí lidé držet v podobě peněz. Tato informace bude u každého samozřejmě jiná, nicméně je možné vypozorovat určité tendence společnosti, zda chtějí mít svůj majetek spíše v hotovostních penězích či jiných formách majetku. Jak jste na tom Vy?  1 000 x 1 000 x AKCIE v nominální hodnotě 1 000 Kč Cena: 1 000 000 Kč Další informace dole v poznámce

Poptávka po penězích Druhy poptávky po penězích Transakční poptávka – vyplývá z funkce peněz jako prostředku směny – jednotlivé subjekty potřebují peníze na běžné nákupy výrobků a služeb, podniky na úhradu svých nákladů. „Peníze držíme v hotovosti kvůli transakcím.“ Majetková (spekulační) poptávka – vyplývá z funkce uchovatele hodnoty. Znamená, že ekonomické subjekty drží určitou část svého majetku v podobě peněz jako vysoce likvidní formy majetku (pokud je to pro ně užitečné). Tato poptávka klesá při růstu úrokové sazby (subjekty peníze raději vhodně uloží či investují). „Peníze držíme v hotovosti, protože je to snadno převoditelný majetek.“ Opatrnostní poptávka (motiv) - vyplývá ze snahy vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případy nečekaných událostí (nemoc, nezaměstnanost; u firem váznutí prodejů, živelné pohromy apod.). „Peníze držíme v hotovosti pro jistotu…“

Nabídka peněz Vysvětlení III.: Co si tedy představujeme pod pojmem poptávané množství peněz? Je to celkové množství peněz, které subjekty chtějí používat v dané ekonomice k současným transakcím, či je chtějí držet pro případné budoucí transakce. Co si představujeme pod pojmem nabízené množství peněz? Je to celkové množství peněz, které dala do oběhu v ekonomice centrální banka (případně celý bankovní sektor), aby mohly být používány. Problém nerovnosti poptávky a nabídky na trhu peněz pak vzniká tehdy, když dá CB do oběhu více (nebo méně) peněz, než kolik chtějí všechny subjekty používat. Vysvětlení III.: Poptávka po penězích je tedy množství peněz, které chceme používat. Nabídka peněz je množství peněz, které můžeme používat. Pokud se množství peněz, co chceme používat, nerovná množství peněz, co můžeme používat, pak nastávají v ekonomice problémy… Vysvětlení: Kdo tedy na trhu peněz představuje stranu poptávky? Všechny subjekty, které potřebují peníze (poptávají je) k transakcím a dalším aktivitám s nimi (tedy domácnosti, firmy,…). A kdo je na straně nabídky? Ten, kdo peníze do ekonomiky nabízí, tedy obvykle Centrální banka, případně další subjekty, které peníze nabízejí (vytvářejí). Nabídka peněz je celkové dostupné množství peněz v ekonomice (tzv. peněžní zásoba) Ovlivňování množství (nabízení) peněz v ekonomice je obvykle úkolem centrální banky a obecně monetární politiky. V současných ekonomikách se však na tvorbě peněz podílejí také soukromé banky a tím se tato úloha centrální banky oslabuje.

Rovnováha na trhu peněz Převis poptávky po penězích nad nabídkou se vyřeší zvýšením úrokových sazeb. Při vyšších úrokových sazbách nebudou subjekty poptávat tolik peněz (bude výhodnější přeměňovat peníze na termínované vklady či jiná úrok nesoucí aktiva). Rovnováha na trhu peněz Střetem poptávky a nabídky na trhu peněz se určuje jejich cena – úroková míra. Pokles úrokové míry znamená vyšší poptávku po penězích (nevyplatí se spořit a je lepší mít hotovost a utrácet ji) a naopak. Aby došlo k rovnováze musí vždy existovat odpovídající nabídka peněz. Pokud z nějakého důvodu vzroste poptávka… Monetaristický koncept, kdy nabídka peněz nezávisí na úrokové míře, ale rozhoduje o ní CB. M’D i M MD Keynesiánský koncept, kdy nabídka peněz roste s úrokovou mírou, domácnosti chtějí více spořit a banky chtějí více půjčovat. i M MS i2 i1

Množství peněz a rovnováha v ekonomice Nestačí však aby byla rovnováha jen na trhu peněz. Rovnovážnému množství peněz by také mělo logicky odpovídat určité množství statků (produktů) na trhu. Peníze totiž poptáváme v podstatě hlavně pro to, abychom si za ně něco koupili (použili k transakcím) a to buď nyní (utvářejí spotřebu) nebo někdy v budoucnu (uchovávají se formou úspor). Peníze tak vlastně představují potenciální současnou či budoucí poptávku po statcích. Najde však tato potenciální poptávka svůj protějšek v nabídce statků v ekonomice (produktu)? Kolik peněz má tedy v ekonomice obíhat? Co se stane, když jich bude moc nebo naopak málo?

Kolik musí být v ekonomice peněz a co se stane, pokud je jich moc? Objeví-li se v ekonomice více peněz, neznamená to automaticky, že si toho subjekty mohou více koupit. Pokud adekvátně nevzroste produkce nebo se ceny okamžitě nepřizpůsobí novému množství peněz, tak si za nové peníze nakoupí jen ti, kdo přijdou dříve. Opozdilcům zbudou jen (v této situaci bezcenné) „papírky“. = ? = ? = ? Ceník statků Co když se mezi domácnostmi náhle objeví nové peníze? =

Kvantitativní teorie peněz Předpokládá, že hodnota peněz závisí na jejich množství v ekonomice. Zvýší-li se množství peněz v ekonomice, klesne jejich hodnota (při směně za statky jich budeme tedy potřebovat více), což se vyjádří v rostoucích cenách statků. Rovnováhu vyjadřuje rovnice: M · V = P · Y(reálný) = Y(nominální) kde M = množství peněz, V = rychlost obratu peněz, P = cenová hladina a Y = důchod, produkt (množství směněného zboží)

Měnový kurz a měnový trh

Mezinárodní peněžní (měnový) trh Nabízím Když kurs roste, domácí měna oslabuje Když kurs klesá, domácí měna posiluje 28 Kč Moje měna 1 € Cizí měna S penězi je možné obchodovat i v rámci mezinárodního obchodu. Pro účely tohoto obchodu a také jako jeho důsledek je stanovován tzv. měnový kurz. Měnový kurz je poměr dvou měn různých států, ve kterém jsou tyto měny navzájem směnitelné. Obvykle se udává jako podíl domácí měny ku měně zahraniční. Vyjadřuje v podstatě „cenu“ měny. Měnový kurz závisí na poptávce po dané měně a na její nabídce, nebo je určován CB. Poptávám Měnový kurs

Poptávka a nabídka na měnovém trhu Poptávka po CZK je dána zájmem všech subjektů směňovat zahraniční měny za CZK. (Růst poptávky po domácí měně způsobuje za jinak stejných podmínek její posílení). Poptávka po české koruně je zvyšována např.: Přílivem zahraničních turistů do ČR Přílivem zahraničních investorů, resp. přílivem zahr. kapitálu (ten může přilákat v podobě vkladů do českých bank např. růst úrokové míry v ČR) Vývozem výrobků a služeb do zahraničí Nabídka CZK je dána množstvím peněz v oběhu dostupných nejen pro tuzemské, ale i zahraniční subjekty. (Růst nabídky domácí měny způsobuje za jinak stejných podmínek její oslabení). Nabídka české koruny (do zahraničí) je zvyšována např.: Zvýšeným zájmem českých občanů o zahraniční dovolené Zvýšeným zájmem českých firem o investice v zahraničí Dovozem zahraničních výrobků a služeb Na kurs české měny má vliv nikoliv tuzemská, ale mezinárodní poptávka a nabídka CZK, tedy vše, co souvisí s mezinárodním obchodem a vede ke směně CZK za jiné měny. K zamyšlení… Co kdyby kurs koruny vůči Euru byl 1 CZK/€? Co by to udělalo s poptávkou a nabídkou na měnovém trhu? Co kdyby kurs koruny vůči Euru byl 100 CZK/€? Co by to udělalo s poptávkou a nabídkou na měnovém trhu? Jaký měnový kurs je tedy rovnovážný? 

Měnový trh Trh s měnami jednotlivých států je obvykle uskutečňován v jednom z následujících režimů: Režim fixního měnového kursu – kurs je stanovován centrálně určenou autoritou – obvykle CB. Mění se pouze na příkaz této autority a všichni tento kurs přijímají. Režim flexibilního měnového kursu (floating) – kurs je stanovován na základě interakce poptávky a nabídky na měnovém trhu. CB pouze oznamuje, jaký je aktuální kurs měny, který určil trh. V ČR od roku 1997 tzv. řízený floating. Devizový trh je trh, na kterém se obchoduje s bezhotovostní formou cizích peněz. To znamená, že peníze mají podobu pouze vkladů na účtech v cizích měnách. Naproti tomu valutový trh je trh, na kterém se obchoduje s cizími penězi, ale už v hotovostní formě. Klientskou formou valutového trhu může být například obyčejná směnárna. Ta je volně přístupná každému, kdo chce obchodovat.

Intervence na devizovém trhu Intervence CB se projeví změnou měnového kurzu. Změny jsou administrativní nebo tržní povahy. Administrativní změny rozlišujeme v režimu fixního měnového kurzu a znamenají posílení nebo oslabení určité měny vůči všem ostatním, jež dosahuje stát direktivním nařízením nového kurzu. Jsou to: Revalvace – posílení měny Devalvace – oslabení měny Tržní změny rozlišujeme v režimu flexibilního měnového kurzu, kdy dochází ke změnám kurzu v důsledku změn poptávky a nabídky mezi dvěma měnami. Jedná se o: Apreciace – posílení měny, kurz klesá (např. 32 Kč/Euro  31 Kč/Euro Depreciace – oslabení měny, kurz roste

Intervence na devizovém trhu Proč by se vlastně měla CB snažit posílit nebo oslabit měnový kurz? Častým důvodem je ovlivnění zahraničního obchodu, protože: Oslabení domácí měny (růst měnového kurzu) podporuje export domácích statků do zahraničí (a oslabuje import), protože domácí statky jsou díky tomuto oslabení pro zahraniční subjekty levnější (a zahraniční statky jsou pro domácí subjekty dražší). Posílení domácí měny (pokles měnového kurzu) podporuje import zahraničních statků (a oslabuje export), protože zahraniční statky jsou díky tomuto posílení pro domácí subjekty levnější (a domácí statky jsou pro zahraniční subjekty dražší).. Chce-li například centrální banka posílit kurs koruny vůči Euru (v systému flexibilního měnového kursu), pak se bude snažit zvýšit poptávku po CZK (a omezit její nabídku) a zároveň zvýšit nabídku €. Tím se stane CZK „vzácnější“ než € a posílí. Docílí toho například tím, že začne prodávat € ze svých devizových rezerv a naopak nakupovat CZK (a tím je stahovat z oběhu). V případě snahy o oslabení koruny provede opačný postup. V systému fixního měnového kurzu jednoduše CB nový žádoucí kurz vyhlásí (typické u měn s omezenou směnitelností). Uvědomte si však, že stejně tak, jako oslabení měny ovlivňuje export (podporuje) a import (snižuje), tak zároveň růst exportu posiluje domácí měnu (růstem exportu totiž roste poptávka po domácí měně) a naopak růst importu oslabuje domácí měnu (růstem importu roste poptávka po zahraniční měně). U posílení měny dochází k opačnému efektu. Další informace dole v poznámce

Apreciace domácí měny růstem poptávky po ní Dpo Kč SKč E2 27 Koruna posiluje (kurs klesá) E1 28 Q M1 Q M2 Q M

Měnový kurs 28 Kč/€ Měnový kurs 25 Kč/€ Vliv změny (oslabení) kursu na zahraniční obchod a následný vliv zvýšeného exportu na měnový kurs Pokud český výrobce vyrobí auta, která chce prodat v Německu a pokud za ně chce dostat v korunách 250 000 Kč, pak podle kursu budou stát v Německu 10 000 EUR, což může být pro zákazníky příliš drahé. Mějme v mezinárodní ekonomice například výrobce automobilů, který má pobočku v Německu Dále předpokládejme, že CB chce podpořit export oslabením koruny. Začne na devizovém trhu prodávat koruny a skupovat eura. Za exportované automobily dostane český výrobce zaplaceno v eurech, ale v ČR potřebuje k placení koruny, tak je bude poptávat a nabízet eura… Dále existuje mezinárodní peněžní trh (zde reprezentovaný bankami), na kterém je obchodováno určité množství korun a eur, jež určilo daný měnový kurs … čímž může zpětně dojít k posílení koruny, zdražení aut v Německu a zpětnému omezení exportu (němečtí zákazníci ztratí o auta zájem) Nový měnový kurs zlevní české automobily a v Německu se po nich zvýší poptávka, na kterou bude český výrobce reagovat zvýšením vývozu. Cena v ČR 250 000 Kč Cena v DE 10 000 € Cena v DE 8 928 €