Raný romantismus – starší větev Carl Maria von Weber Franz Schubert Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Bc. Alexandr Šťastný, dipl. um. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

Raný romantismus – starší větev Carl Maria von Weber (1786–1826) Zakladatel německé raně romantické opery. skladatel a dirigent německého původu narozen v Eutinu (město na severu Německa) v mládí mnoho cestoval po Evropě s kočovnou divadelní společností jeho otce Franze Antona Webera Franz Anton, který byl strýcem manželky W. A. Mozarta Konstance, si ve snaze po společenském vzestupu přivlastnil šlechtický přídomek „von“ mladý Weber studoval v Salzburku u Michaela Haydna (1737–1806, mladší bratr Josefa Haydna) a dále ve Vídni [obr. 1]

převážnou část svého života se věnoval divadlu jako kapelník v roce 1804 přijímá místo dvorního kapelníka a ředitele v Polské Wroclawy zde se snaží uplatnit tvrdé reformy na pozdvižení úrovně divadla, ovšem po neobjasněné nehodě, kdy místo vína vypil kyselinu, z Wroclavy raději odchází v r. 1813 se stává ředitelem Stavovského divadla v Praze a výrazně zde pozvedl jeho úroveň (zavedl pravidelné zkoušky, netoleroval absenci, snaha angažovat kvalitní hudebníky) ve Stavovském divadle uvedl př. Beethovenova Fidelia, ovšem bez výrazného úspěchu pro svou novátorskou činnost nenašel v Praze pochopení začínají se u něj projevovat příznaky tuberkulózy v r. 1816 odešel do Drážďan na místo ředitele nově zřízené opery – zde vznikla jeho největší operní díla Čarostřelec a Euryanta

na objednávku z Coventry Anglie píše operu Oberon, kterou při premiéře v Londýně v dubnu 1826 také sám diriguje nemoc se prudce zhoršuje a pár měsíců po premiéře Weber v Londýně umírá, zde byl následně také pohřben jeho ostatky byly převezeny do Drážďan v roce 1844 jako jeden z prvních přestával dirigovat svá díla od cembala, jak bylo dosud zvykem a řídil orchestr s taktovkou v ruce

Carl Maria von Weber Rodný dům v Eutinu [obr. 3] [obr. 2]

Busta C. M. Webera v rodném Eutinu Socha v Musikverein ve Vídni [obr. 4] [obr. 5]

[Studium ve Vídni, v Salzburku [Studium ve Vídni, v Salzburku. Působiště ve Wroclawy, v Praze a v Drážďanech.] [obr. 6]

Stavovské divadlo dnes Stavovské divadlo v r. 1797 Stavovské divadlo dnes [obr. 7] [obr. 8]

Operní budova v Drážďanech z 19. st. Operní divadlo v Drážďanech dnes [obr. 9] [obr. 10]

Dílo: vrchol v operní tvorbě, námětově čerpá z německých bájí, ve spojení s romantickými kompozičními principy se tato skutečnost stává dobově velmi aktuální, Weber je předchůdcem ideálu národních škol Čarostřelec – německy Der Freischutz, v Praze hrán jako Střelec kouzelník premiéra v r. 1821 v Berlíně, světový úspěch, formálně singspiel, námět a hudba splývají v romantický celek, základem děje je pověst o divém myslivci a očarovaných střelách bezpečně zasahujících cíl hudebně vychází z německé lidové písně, jeho orchestr má nový zvuk, neboť instrumentace líčí fantastičnost přírody, zvlášť hrůzostrašnost lesa hluboké polohy fléten, klarinetů, zvyšuje počet lesních rohů. V práci s motivem se objevuje předzvěst tzv. příznačných motivů (viz. R. Wagner) – př. ďábel Samiel je charakterizován čtyřzvukem a – es – fis – c dějově se jedná o vítězství dobra nad zlem Předehra tvoří samostatný útvar

Euryanta (1823) – námět z rytířského středověku, nedosahuje významu Čarostřelce Oberon – premiéra v r. 1826 v Londýně Weber ji sám dirigoval několik týdnů po premiéře umírá na tuberkulózu typ německé pohádkové opery z prostředí víl a skřítků

Koncerty: 2 pro klarinet a orchestr, 1 pro fagot a orchestr, 1 pro lesní roh a orchestr Skladby pro klarinet: Concertino pro klarinet a orchestr; Grand duo pro klarinet a klavír Sbory s vlasteneckými náměty 4 sonáty pro klavír Vyzvání k tanci – psáno pro klavír, mistrovsky instrumentoval H. Berlioz, brilantní stylizace valčíku, typické vyjádření zásad romantismu – zpěvnost, výrazný rytmus, taneční charakter R. Wagner považoval C. M. Webera za něm. národního skladatele a svůj vzor.

Doporučený poslech: Předehra k opeře Čarostřelec Sbor myslivců (Jägerchor) ze 3. jednání Čarostřelce Předehra k opeře Oberon Předehra k opeře Euryanta Koncert pro klarinet č. 1 f moll, 3. věta Rondo Koncert pro klarinet č. 2 E dur, 3. věta Alla Polacca Koncert pro fagot F dur, 3. věta Rondo: Allegro Vyzvání k tanci (instrumentace H. Berlioz)

["Čarostřelec“ (myslivec Max a sedlák Kilián), Litografie, 19,5 x 22,5 cm, vyrobena v Norimberku.] [obr. 11]

Carl Maria von Weber – Čarostřelec Bezprostřední inspirací pro Čarostřelce byla prý rokle Velkého Štolpichu u lázní Libverda v Jizerských horách, kde v červenci 1814 trávil Weber chvíle odpočinku. Dalším inspiračním zdrojem byla i skladatelova láska ke své budoucí choti, sopranistce Caroline Brandtové. Avšak původním podnětem ke kompozici zpěvohry byla Kniha o strašidlech, kterou v Lipsku vydali August Friedrich Laun a Johann August Apel.

V jednom příběhu se vyprávělo o mladíkovi, který se zamiloval do dcery lesního. Podmínkou pro získání její ruky bylo vystřelení mistrovské zkušební rány. Aby si mladík zajistil úspěch, spojil se s ďábelskými mocnostmi, které ho však oklamaly. Rána vystřelená na bílou holubici zabíjí jeho vyvolenou. Její rodiče tuto tragédii nepřežijí a mladík sám skončí v blázinci. Tento kriminální příběh se prý skutečně odehrál kdesi na Domažlicku a jeho nešťastným hrdinou byl jakýsi písař z Prahy. Weberův námět a literární představu zpracoval do operního libreta dvorní rada a dramatik Friedrich Kind a jeho původní název zněl Zkušební rána. Světová premiéra díla 18. června 1821 v berlínském Královském činoherním divadle se však dle návrhu intendanta hraběte Brühla konala pod názvem Čarostřelec (Der Freischütz).

Čarostřelec je romantická opera o třech dějstvích a její děj se odehrává v Čechách (konkrétně na Šumavě) kolem roku 1650. Opera byla dokončena, 13. května 1820. Autorem libreta je Johann Friedrich Kind. Hlavní postavy: Max, mladý myslivec (tenor) Kašpar, mladý myslivec (bas) Kilián, sedlák (baryton) Samiel (mluvená role) Kuno, dědičný polesný (bas) Agáta, jeho dcera (soprán) Anička, její přítelkyně (soprán) kníže Otokar (bas)

Obsah: První dějství V krčmě u lesa se sedlák Kilián raduje z vítězství ve střeleckých závodech, ve kterých nečekaně porazil Maxe – ten je považován za nejlepšího střelce široko daleko, ale v závodech se netrefil ani jednou. Polesný Kuna připomíná Maxovi, že zítra si má zkušební ranou získat nástupnictví na místě polesného a ruku jeho dcery Agáty. Neúspěchem je vinen druhý mladý myslivec Kašpar, který se snaží s pomocí temných sil Maxovi škodit, protože se dříve také (neúspěšně) ucházel o Agátu. Kašpar Maxovi nabízí pomoc – čarovnou kuli, kterou nemůže minout. Tu si ale musí Max ulít sám o půlnoci ve Vlčím dole.

Druhé dějství Max přichází za Agátou, kolem které se začínají dít podivné věci – obraz jejího pradědečka spadl ze zdi přesně ve chvíli, kdy Max sestřelil puškou zapůjčenou od Kašpara orla. Agáta připomíná Maxovi, že by zemřela žalem, pokud by se zítra při zkušební ráně netrefil a nezískal její ruku. Max se na základě tohoto rozhovoru rozhodne přijmout Kašparovu pomoc. Ve Vlčím dole vyvolává Kašpar Samiela a ten se zjevuje v podobě černého myslivce. Vyžádá si pro něj šest kulí, které zasáhnou jakýkoliv cíl a sedmou, která bude určena Agátě. Zároveň vychází najevo, že pokud Kašpar do další půlnoci nedodá peklu někoho místo sebe, pak vyprší jeho smlouva s ďáblem a on sám peklu propadne. Přichází Max a pln děsu přihlíží lití kouzelných kulí. Ty jsou rozděleny – tři pro Maxe a tři a jedna (ta sedmá) pro Kašpara.

Třetí dějství Max už vystřílel své tři kouzelné kule, aby se předvedl před knížetem Otokarem. Prosí Kašpara, aby mu dal ještě jednu a ten mu podstrkuje kuli určenou Agátě. Mezitím se Anička snaží utišit Agátu, které se zdají zlé sny o tragickém konci její plánované svatby s Maxem. Jako ochranu proti zlým silám si bere Agáta na hlavu věnec z posvěcených růží. Max konečně dostává příkaz ke zkušební střele – má sestřelit holubici z vysoké větve. Agáta se snaží jej zastavit, protože podle jejího snu byla právě ona sama proměněna v holubici. Max vystřelí, holubice uletí a zasažena je Agáta, ale zároveň díky ochraně Agátina věnce i původce zla – Kašpar. Agáta se z rány vzpamatovává, ale Kašparovi se zjeví Samiel a odvádí ho do pekla. Kníže vyslýchá Maxe a když se dozví o stycích s temnými silami, odsuzuje ho k vyhnanství. Na přímluvu ostatních přítomných je nakonec trest zmírněn na rok zkušební služby, po kterém může Max znovu požádat o místo polesného a Agátinu ruku.

Obrázková příloha: [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Carl_Maria_von_Weber_1.jpg> [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:CarlMariaVonWeber.jpg&filetimestamp=20101207085957> HEJKAL. [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:WeberhausEutin.jpg&filetimestamp=20100911011732> GENET. [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Eutin_-_Carl-Maria-von-Weber-Hain_-_Bueste.JPG&filetimestamp=20110826151413> HAKLAI, Yair. [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Carl_Maria_von_Weber-Musikverein,_Vienna.jpg> © Přispěvatelé OpenStreetMap, CC BY-SA. [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Open Database License na WWW: <http://www.openstreetmap.org/> [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Stavovsk%C3%A9_divadlo.gif> VITVIT. [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Stavovsk%C3%A9_divadlo_ve%C4%8Der.JPG> [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Erstes_Opernhaus_Sempers_ca1850_1860.jpg&filetimestamp=20111117194223> TERFLOTH, Sebastian. [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Semperoper_at_night.jpg&filetimestamp=20090525052911> [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Der_Freisch%C3%BCtz_um_1822.jpg>

Zdroje: PŘIBYLOVÁ, Lenka. Dějiny hudby. Teplice, 1994. SMOLKA, Jaroslav a kolektiv. Dějiny hudby. 1. vyd. Brno: TOGGA agency, 2001. ISBN 80-902912-0-1. Čarostřelec [online], poslední aktualizace 20. února 2012 11:08 [cit. 1. 4. 2012], Wikipedie. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Carost%C5%99elec> Carl Maria von Weber: "ČAROSTŘELEC". In: IMusicfest of George Lobkovicz [online]. 2011 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: <http://www.imusicfest.com/2011/carostrelec.html>

Franz Schubert (1797–1828)   Tvůrce novodobé romantické písně. otec byl učitelem a pocházel ze severní Moravy, přesněji ze Staré Vsi pod Kralickým Sněžníkem, přesídlil do Vídně F. Schubert v mládí zpíval v chlapeckém sboru vídeňské dvorní kapely, zde se krátce učil kompozici u Salieriho – jinak byl v hudbě v podstatě samoukem působil jako učitelský pomocník od r. 1816 žil životem svobodného umělce – žil z podpory přátel, nakladatelských honorářů vyučoval hudbě ve šlechtických rodinách, doprovázel pěvecké koncerty

v letech 1818 a 1823 byl domácím učitelem hudby v rodině hraběte Esterházyho, seznamuje se s maďarskou lidovou písní a hudbou s výjimkou těchto dvou cest do Uher a tří prázdninových cest do Horních Rakous žil jinak celý život ve Vídni osobně byl neprůbojný, jeho význam poprvé objevil a docenil R. Schumann

[Rodný dům na Nussdorfer Strasse 54, 9. obvod, Vídeň] [Franz Schubert] [obr. 2] [obr. 1]

[Socha ve Vídeňském Stadtparku] [Hrob na centrálním hřbitově ve Vídni] [obr. 4] [obr. 3]

Dílo: vynikající melodik Písně: největší význam v jeho tvorbě, napsal jich více než 600 volil dokonalé básnické náměty (přibližně 80 podle Goetha) bohatá melodika, správná deklamace Druhy písní: a) strofická – 1 melodie na řadu slok b) prokomponovaná – každá sloka je vybavena vlastní melodií a jiným klavírním doprovodem

Nejznámější písňové cykly: Spanilá mlynářka – z r. 1823 Zimní cesta – příběh opuštěného poutníka, autobiografické rysy Labutí zpěv – cyklus posmrtně sestaven přáteli Nejznámější písně: Markéta u přeslice – napsal v 17 letech Král duchů – podle Goetha, napsal v 18 letech, balada Ave Maria

Klavírní dílo: typická bohatá harmonie 10 klavírních sonát – značně rozsáhlé Poutní fantazie Impromptus – drobná skladba poetického charakteru Ecossaises (čti ekosés) – drobná skladba poetické charakteru Moments musicaux (čti moman myziko) – drobná skladba poetického charakteru

Komorní dílo: nejživotnější z raných romantiků, typická je motivická souvislost s písněmi 15 smyčcových kvartetů Nejznámější skladby: Smyčcový kvartet d-moll – obsahuje variace na píseň Smrt a dívka Klavírní kvintet A-dur – variace na píseň Pstruh Serenada „Labutí píseň“

Symfonie (8): nejhranější jsou 3 č. 5 – B-dur – optimistická, psaná pravděpodobně pro amatérský orchestr Schubertova otce č. 7 – C-dur, zv. Velká – označovaná též č. 9, vznik v r. 1828, objevil ji Schumann u Schubertova bratra Ferdinanda č. 8 – h-moll, zv. Nedokončená – obsahuje 2 věty, třetí jen ve skice, vznik v r. 1822, původně komponovaná jako symfonie č. 7 Symfonie byly dlouho odmítané jako velmi náročné a neproveditelné.

Doporučený poslech: Ave Maria Serenada „Labutí píseň“ Klavírní kvintet A-dur – variace na píseň Pstruh, 4. variace Symfonie č. 5 B Dur – 1. věta, Allegro

Obrázková příloha: [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Franz_Schubert_by_Wilhelm_August_Rieder_1875.jpg> PRAEFCKE, Andreas. [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Wien_Geburtshaus_Franz_Schubert.jpg> 唐戈 摄于维也纳市立公园. [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Schubert-m.JPG> DADEROT. [cit. 2012-10-07]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Zentralfriedhof_Vienna_-_Schubert.JPG>

Zdroje: PŘIBYLOVÁ, Lenka. Dějiny hudby. Teplice, 1994. SMOLKA, Jaroslav a kolektiv. Dějiny hudby. 1. vyd. Brno: TOGGA agency, 2001. ISBN 80-902912-0-1.