Ekolabeling a ekologicky šetrné výrobky
Environmentální značení typu I Systém označování ekologicky šetrných výrobků tržně orientovaný regulační nástroj norma ISO 14024, směrnice aktualizovány každé 2 roky.
Vznik nástroje Nejstarší dobrovolný nástroj, Začátek v 70. letech, Německo, Kanada, Japonsko, 90. léta Evropa, 1994 Česká republika.
Účel zavedení tržně orientovaný nástroj, snaha o zvýšení podílu ekologicky šetrných výrobků, po nastartování se systém sám rozšiřuje.
Rozšířenost používání jeden z nejrozšířenějších dobrovolných nástrojů, nejméně zastoupený v USA, v Česku Ekologicky šetrný výrobek cca 270 výrobků od 55 výrobců, BIO výrobek – k srpnu 2002 – 1113 výrobků agentura Global Ecolabelling Network (GEN).
Zavádění ekolabelingu složitý začátek, teoreticky pro všechny výrobce, (potraviny – „Produkt ekologického zemědělství“ neboli BIO)
Přijatelnost pro výrobce zviditelňuje, Zlepšuje konkurenceschopnost, není náročný na řízení.
Účinnost nástroje teoretický vysoká, závisí na počtu výrobků, správném výběru, povědomí veřejnosti, zajištění informací.
efektivnost v ČR je nízká vazba na ISO 14020, LCA a EMS dobrá prognóza do budoucna.
Konkrétní značky Česká republika Zpětný odběr
Konkrétní značky Česká republika
Slovensko Německo
Evropská unie Rakousko
Skandinávie Japonsko
Vlastní environmentální tvrzení Environmentální značení typ II podle normy ISO 14021, bez certifikace třetí stranou, prohlášení, značka nebo obrazec, může být pozitivně i negativně ovlivňující ŽP.
Vznik nástroje Nebyl záměrný reakce na reklamy, podchycen v ISO 14020 a ISO 14021, účelem je zvýšit důvěryhodnost environmentálně zaměřených reklam.
Rozšířenost používání ve světě hodně, u nás relativně málo, poměrně nový nástroj (ISO 14021 publikována v ČR v roce 2001, rozšířenost roste díky zpětné vazbě, pro výrobce je velmi přijatelný.
Budoucnost nástroje velmi efektivní, Pozor na green washing!