Spotřební výdaje

Význam C na HDP Výdajová metoda HDP: Y = C+I+G+NX C = spotřební výdaje domácností, netrvanlivé i trvanlivé statky, služby C významný podíl na HDP i AD (v ČR kolem 70 % - 2008), kolísají-li (v krátkém období, SR) C, kolísá HDP i AD

Keynesova teorie spotřeby Spotřební fce: C = Ca + c*YD, Ca = autonomní spotřeba (to, co musí spotřebovávat), YD = disponibilní důchod: YD = Y - TA-GBS+TR, TA = daně, skládají se z autonomních daní Ta a daní závislých na výstupu t*Y, TR = transfery, GBS = hrubé úspory firem (opotřebení kapitálu a nerozdělené zisky), YD = C+S, tj. to co nespotřebujeme, uspoříme (S) Mezní sklon ke spotřebě (MPC): c = ΔC/ ΔYD, c od 0 do 1 Průměrný sklon ke spotřebě (APC) =C/YD, s růstem YD hodnota APC díky existenci Ca klesá

Co se děje s mezním sklonem ke spotřebě c je v intervalu 0 až 1, roste-li YD, roste C ale méně než YD. Něco spoříme (např. na horší časy) Lze diskutovat, co se s hodnotou c děje, pokud Y roste. Názory: - hodnota c je stále stejná. C má potom tvar přímky. - hodnota c se zmenšuje. Pro tento názor mluví to, že tím více vyrobíme, tím více můžeme uspořit, navíc už jsou základní naše potřeby uspokojeny, čili už tolik spotřebovávat nechceme. C je potom křivkou. V každém případě C začíná v bodě Ca. Kde se C protíná s přímkou pod úhlem 45 stupňů, je spotřeba rovna Y.

Možné tvary C (spotřebních výdajů)

Úspory To, co nespotřebujeme, uspoříme Keynesiánská funkce úspor: S = Sa +sYD Sa = autonomní úspory = - Ca, s = mezní sklon k úsporám (MPS), Mezní sklon k úsporám (MPS): s = ΔS/ ΔYD Průměrný sklon k úsporám APS: S/YD Platí: MPC+MPS = 1, neboli c+s = 1, APC+APS = 1 Protože APC díky existenci Ca při rostoucím YD klesá, tak APS při rostoucím YD roste

Vztah mezi C a S

Podstata Keynesovy teorie Keynes se domníval, že APC s růstem YD klesá, tj. že se podíl C na YD (a v zásadě i na Y) klesá Po druhé světové válce se ukázalo, že APC je v zásadě konstantní Nutno další modely spotřebitelského chování

Další faktory na, kterých C závisí Očekávání: pokud se spotřebitelé bojí budoucnosti, omezují spotřebu (recese v USA 1990-1991, současné události) Politická stabilita Apod. V každém případě spotřeba závisí na řadě faktorů, nemá smysl se zaměřit jen na jeden

Teorie (modely) spotřebního chování Jednotlivé modely Teorie mezičasové volby Teorie životního cyklu Teorie permanentního důchodu Všechny modely se snaží vysvětlit, proč podíl C/Y je (dlouhodobě konstantní) Krátkodobě ale může podíl C/Y kolísat, nejlépe to vysvětluje model permanentního důchodu.

Model mezičasové volby Spotřebitel nespotřebovává v jednom období, ale ve více v období, může volit, kdy spotřebuje Model (1930, I. Fisher) předpokládá dvě období – současné a budoucí Spotřebitel hledá optimální kombinaci současné (PC) a budoucí spotřeby (FC) – to vyjadřují jeho IC Každý z nás má jiné IC (marnotratník a skrblí, viz mikro) Úroková míra i je stálá Rozpočtové omezení: Současný (PR) a budoucí příjem (FR) Rozpočtové omezení (BL): nyní lze max. spotřebovat PCmax = PR+FR/(1+i) v budoucnu lze max. utratit FCmax: FR + PR*(1+i)

Model mezičasové volby Optimální kombinace: kde spotřebitelova IC a BL dotýkají Pokud se mění PR, posouvá se BL Pokud se mění i, mění se sklon BL – i roste, BL se stává strmější, i klesá, BL se stává plošší

Mezičasová volba – i roste BL se stává strmější, lze si méně vypůjčit na PC, v budoucnu lze spotřebovat více Není ale jisté, zda-li vskutku FC konkrétního spotřebitele vzroste Proč? Působí dva efekty: - substituční (SE): růst i vede spot. k růstu úspor (tedy poklesu PC a růstu FC), pokud nespoří, přichází o úroky - důchodový (IE): úroky jsou důchodem, při vyšší i, může spořit méně a mít stejný (nebo dokonce vyšší) důchod, v takovém případě roste PC a klesá FC. Na mikro úrovni mohou působit tedy SE a IE proti sobě Na agregátní úrovni: pokud spořím, tak peníze jsou někomu půjčovány. Ti, co spoří, mají kladný IE, ti, co si půjčují, mají záporný IE. Na agregátní úrovni je IE tedy = 0. Protože SE vede k růstu FC, měl by na agregátní úrovni růst i vést k růstu FC.

Model mezičasové volby - důsledky Člověk voli mezi PC a FC. Podstatný faktor jeho rozhodování je i. Změna YD tak může C (dlouhodobě) ovlivnit jen nepatrně, je to jen jeden z mnoha faktorů.

Teorie životního cyklu Rozšiřuje mezičasovou volbu na celý život Předpokládá, že lidé chtějí mít přibližně stejnou úroveň C V mládí si půjčuji, v produktivním věku spořím na staří, ve stáří čerpám z úspor Konkrétně: mám bohatství W, předpokládám že budu ještě žít L let , z toho P let budu pracovat, přičemž v každém roce vydělám důchod Y, v penzi (bez výdělku) tedy budu L-P letb, spotřeba v jednom roce: C = (Y*P + W)/L Důsledky: jednorázová změna Y a YD ovlivní C v daném roce nepatrně

Teorie životního cyklu Problémy: nedokonalé předpovědi, spořím i na dědictví, ne vždy si mohu půjčit Makroekonomicky: C závisí na věkové struktuře, sociální politice státu, vývoji akciového trhu apod. Čili řada faktorů, mohou působit proti sobě, vyrovnávat se, C může být stabilní

Teorie permanentního důchodu Spotřebitel mění svou C, pokud je změna YD permanentní V krátkém období často netuší o jakou změnu se jedná, při zvýšení YD může být opatrný a zvýšit C jen nepatrně, při poklesu YD naopak může panikařit a snížit C velmi. Krátkodobě může tedy C kolísat, dlouhodobě je stálá. Krátkodobě: C = Ca + c*YDP (YDP = permanentní disponibilní důchod, přičemž spotřebitel neodhaduje OK, co je permanentní důchod) Dlouhodobě: C = c*YDP

Teorie permanentního důchodu Vzhledem k nejistotě v krátkém období je krátkodobá spotřební funkce (SRC) plošší než dlouhodobá (LRC) SRC začíná v bodě Ca V dlouhém období s Ca nepočítáme, C závisí pouze na c a YDP