Politologie 2. přednáška – 13.2 2014 Základní politické ideologie LIBERALISMUS a KONZERVATISMUS

Co je to ideologie a doktrína? Politický program vždy vychází ze 2 skutečností: jednak z reflexe skutečnosti (např. progresivní zdanění, milionářská daň, či naopak rovná daň, snížení daní apod.), jednak z určité doktríny nebo ideologie

IDEOLOGIE x DOKTRÍNA IDEOLOGIE DOKTRÍNA soustava idejí, teorií a názorů ucelený a obecný výklad člověka, ze kterého má vycházet politický program DOKTRÍNA doslovně učení, nauka systematický soubor názorů na určitý problém

IDEOLOGIE x DOKTRÍNA Porovnání: Příklad: ideologie je soubor základních, obecných tezí XXXX doktrína pak soubor názorů na konkrétní problém, může tak vycházet z ideologie nebo být přímo její součástí Příklad: ideologie liberalismu má v ekonomické oblasti doktrínu laissez-faire

IDEOLOGIE xxx UTOPIE autorem srovnání obou pojmů je něm. filosof Karl Manheim ideologie – je ucelený systém hodnot, postojů a životních názorů, vychází přitom ale z realistických předpokladů a očekávání X utopie – sytém, který ale na rozdíl od ideologie vychází z očekávání, která jsou v dané chvíli nereálná např. předpoklad že lidé budou žít všichni v naprosté rovnosti, míru a lásce

Vznik pojmu ideologie použil je franc. filosof A. Destutt de Tracy (1754-1836) významu učení o idejích jako pevném základu pro vytvoření řádu politiky, morálky i výchovy zrod v době franc. osvícenství, v době racionalismu a reformace Především v době pozdější industrializace vyvolané průmyslovou revolucí vedla k relativizaci původních tradičních hodnot a institucí (rodina, církev), změně životního stylu přesunem četného venkovského obyvatelstva do měst, vzniku nových sociálních problémů (urbanizace, chudoba, růst sociálního napětí) ideologie tak obnovuje potřebu identity i sounáležitosti v rámci většího celku lidí politické ideologie bývají spojovány s určitými společenskými třídami: liberalismus se střední třídou, konzervatizmus s pozemkovou šlechtou, socialismus s dělnickou třídou

ideologie není náboženské dogma každá ideologie má svůj charakteristický soubor idejí a názorů tyto ideje se neustále revidují a znovu definují → politické ideologie se vyvíjely a vyvíjejí pod tlakem měnících se okolností, v diskusích a argumentacích

Ideologie v demokratickém režimu neexistuje důsledně objektivní pohled nezatížený určitou ideologií demokratický režim dbá na existenci pluralitního prostředí sice soupeřících, ale vzájemně se respektujících ideologií oslabení vlivu ideologií v prostředích, kde je důležitá rovnováha Stát Policie Armáda soudy

Ideologie v totalitním režimu považuje sama sebe za neomylnou často vědecky podloženou tedy nezpochybnitelnou a dogmatickou odmítá svou falzifikaci Stává se oficiálním státním učením a činí si nároky prostřednictvím státu ovládat celého člověka i společnost - např. marximus či nacismus Falzifikace je pojem K. Poppera zdůrazňuje, že jen ideologie, která od počátku připouští, a dokonce usiluje o vlastní zpochybnění je vědecká a demokratická (viz např. Einstein a jeho přístup ke své teorii relativity) Totalita a totalitní myšlení tvůrcem pojmu Hanah Arendtová

Tradiční západní demokratické ideologie liberalismu konzervatizmus socialismu (sociální demokratismus)

LIBERALISMUS „metaideologie“ liberty = svoboda ideologie vyššího stupně je schopen zahrnout široké spektrum hodnot a názorů liberty = svoboda liberální principy se uplatňují již v době Anglické revoluce (17. st.), Americké a Francouzské revoluce (18. st.) „liberalismus“ poprvé použit v politickém smyslu – španělská ústava 1812

LIBERALISMUS raný liberalismus (od 1840´s) spíše doktrína než propracovaná ideologie liberálové zpochybňovali absolutní moc monarchů kritizovali privilegia pozemkové šlechty autoritu církve prosazovali ústavní a později zastupitelský stát ekonomický liberalismus (poč. 19.st.) – laissez-faire – tržní ekonomika svobodný obchod (odsuzuje zásahy státu do ekonomiky) sociální liberalismus (konec 19.st.) vláda má garantovat sociální a zdravotní péči, bydlení, penze, vzdělání obyvatel včetně zásahů do ekonomiky (welfare state)

Definice liberalismu myšlenkový a politický směr věří v lidskost člověka jeho schopnost ctít zákony, respektovat druhé a umět naložit se svou svobodou ústřední hodnotou je svoboda jednotlivce a otevřená společnost svobodných individuí

liberální demokracie politické systémy usilující o: omezení státní moci zabezpečení občanských svobod (svoboda slova, vyznání, právo na vlastnictví majetku) fungující na principu zastupitelské vlády (soutěživé volby)

Principy liberalismu Individualismus Osobní svoboda Racionalismus Rovnost příležitostí a sociální rovnost Občanská společnost Liberální stát Ústavní vláda

Dělení liberalismu: Klasický liberalismus Sociální liberalismus Neoliberalismus

Klasický liberalismus 18.-19.st. orientován především na ekonomickou svobodu založenou na laissez-faire, laissez-passer ( nechat být, nechat probíhat) stát jen v úloze nočního hlídače, který dbá na dodržování zákonů zajišťuje vnější i vnitřní bezpečnost trh se řídí sám „neviditelnou rukou“ (A.Smith) klasická koncepce tržní ekonomika „bez přívlastků“ Vznik spjat s průmyslovou revolucí a ranou fází kapitalismu Zařazení v politickém spektru: pravice

Klasický liberalismus Adam Smith -Bohatství národů svobodný trh je veden neviditelnou rukou která sama bez zásahu státu stabilizuje systém a přináší všeobecný prospěch firmy se snaží o max. zisk a domácnosti o užitek a vzájemně vyrovnávají nabídku a poptávku v nižší ceně a vyšší kvalitě Jeremy Bentham - Fragmenty o vládě kritika Lockových nezcizitelných práv odmítání spol. smlouvy i precedentů utilitarismus – člověk je veden pouze touhou po vlastním prospěchu, řídí se pouze maximalizací blaha a minimalizací bolesti (ekonomický princip prospěšnosti

Sociální liberalismus 20.-21.st. snaží se původní laissez-faire ovlivnit státními zásahy sociální podpora v nezaměstnanosti, důchody, ochrana zaměstnanců proti zaměstnavatelům) smíšená tržní ekonomika (keynnesiánství) dosahuje toho ale za cenu zvyšování daní, byrokratizace a snížení pružnosti ekonomiky Vznik: a) 1.sv. válka b) 30.léta: Světová hospodářská c) 2.pol.20.st.: další omezování trhu Zařazení v politickém spektru: levý střed Labour Party US demokraté

Sociální liberalismus John Stuart Mill - Utilitarismus nejdůležitější společenskou užitečností je spravedlnost a všeobecné štěstí i svoboda příklon od klasického liberal. k socialismu kritika kapitalismu John Rawls - Teorie spravedlnosti blahobyt je dosažitelný jedině sociální spravedlností a to tak, že lidé s lepším sociálním postavením vyrovnávají sociální situaci méně úspěšným vychází z Rousseaovy společenské smlouvy brání sociálnímu napětí

Neoliberalismus 2. pol. 20.-21.st navazuje na klasický liberalismus, a to především svou orientací na ekonomické svobody a volný trh vznik: v 2.pol. 20.st., prosazení v 80. letech 20.st. Ukázalo se, že státy se silnou sociální politikou a státními zásahy do ekonomiky (keynnesiánství) nemohou dále fungovat, proto sociální škrty, liberalizace ekonomiky, privatizace, decentralizace moci a pokles daní zařazení: pravice

Neoliberalismus Milton Friedman -Kapitalismus a svoboda staví se proti zásahům státu do ekonomiky trh má samoregulační schopnost „přirozená míra nezaměstnanosti“ – snaha státu o plnou zaměstnanost je neefektivní, brání konkurenci pracovních sil Nobelova cena za ekonomii hl. představitel Chicagské školy doktrína monetarismus - ekonomika státu ovlivňována prostřednictvím množství peněz v oběhu

Neoliberalismus Fridrich August von Hayek - Cesta do otroctví zachování řádu je možné jen díky svobodě, vlastnictví a spravedlnosti jakékoli zásahy státu proti pilířům řádu způsobují pád kultury a zotročení člověka Na vině je především socialismus, keynnesiánství Nobelova cena za ekonomii James Buchanan- Teorie veřejné (racionální) volby politické rozhodování se děje na základě ekonomického principu max. užitku - být znovu zvolen

Neoliberalismus Robert Nozick - Stát a utopie je proti Rawlesově teorii spravedlnosti spravedlnost mají zajišťovat pouze tržní procesy stát má dbát jen o bezpečnost Ludwig von Mises - Liberalismus odmítal jako liberály uznat kohokoli, kdo usiluje o zasahování státu do tržních procesů

Současný neoliberalismus Francis Fukuyama - Konec dějin a poslední člověk na poč. 90. let poukázal na převahu liberalismu v celkovém myšlení západní civilizace podle něj to znamená vstup do post-historické epochy zároveň liberalismus ovlivnil i ostatní ideologie (konservatismus, křesťanský demokratismus, soc. demokratismus, neomarxismus, feminismus) to ale přineslo jeho vlastní vyčerpání a liberální strany ztratily voliče

KONZERVATISMUS Lat. conservare – uchovávat jedna ze dvou hlavních ideologií 19. st. „konzervativní“: umírněné nebo opatrné jednání konvenční a konformistický životní styl odmítání změn nebo opatrnost vůči změnám reakce na VFR, liberalismus, socialismus → obrana ancien régime, tradičního společenského řádu (autorita, hierarchie) není však striktní ideologií, nenechal se nikdy svázat pevným ideovým systémem důraz na vše zažité, prověřené tradicí (tradice je v každé zemi jiná) konzervativci odmítají abstraktní ideje a doktríny, soustředí se na realitu a praxi

KONZERVATISMUS Klasický konzervatismus Kulturní konzervatismus základní principy vychází především z kritiky unáhlených revolučních změn Kulturní konzervatismus nedůvěra ve schopnost lidí si spravedlivě vládnout Tradiční konzervatismus přílišná ekonomická liberalizace vede k rozšíření propasti mezi vrstvami bohatými a chudými Libertiariánský konzervatismus (neokonzervatismus) je pojítkem mezi liberalismem a konzervatismem vychází se stejných historických potřeb překonat ekonom. i celospolečenskou stagnaci

Definice konzervatismu myšlenkový, politický a životní názor uctívá tradiční hodnoty a instituce (řád, rodina, náboženství) odmítá jejich zrušení připouští max. změnu v zájmu jejich uchování např. legalizace rozvodů ke snížení napětí v rodině

Principy konzervatismu Tradice Lidská nedokonalost Pragmatismus Organická společnost Hierarchie Autorita Majetek

Klasický konzervatismus Edmund Burke - Reflexe revoluce ve Francii odmítal všechny teorie o společenské smlouvě společnost je výsledkem organického přirozeného růstu od pravěku partnerství mezi mrtvými, živými a ještě nenarozenými David Hume - Politický diskurs zajištění spravedlnosti a vlastnictví bylo důvodem vzniku státu a ten je jejich jediným ochráncem přirozená práva totiž neexistují, stejně jako další racionalistické konstrukce > skepticismus Joseph de Maistre žádá návrat předrevolučních poměrů: obnova autority církve, národních tradic reakčnost: kritika liberalismu ohrožuje řád a destabilizuje politický systém

Kulturní konzervatismus Samuel T. Coleridge Karl Manheim José Ortega y Gasset -Vzpoura davů kritik masové společnosti

Tradiční konzervatismus Benjamin Disraeli doktrína jednoho národa – tedy bohatých i chudých ( sociální reformy, rozšíření volebního práva Russel Kirk křesťanskému demokratismu reprezentovaném především německými stranami CDU a CSU, vedle tradičních témat (rodina, omezení imigrace, sociální solidarita/soucit) se stále více prosazují liberální ekonom. principy: snížení daňové zátěže, reforma financování EU K.Adenauer – zakl. CDU, zasloužil se o začlenění Německa do ESOU H.Kohl, CDU, jako premiér se zasloužil o pád komunismu ve Východní Evropě a o sjednocení Německa

Libertiariánský konzervatismus (neokonzervatismus) Michael Oakeshott Roger Scruton - Smysl konzervatismu Margaret Thatcher Ronald Reagan

Nová pravice široký pojem – zahrnuje požadavky na snížení daní i přísnější cenzuru či kampaně proti přistěhovalectví 2 hlavní témata/proudy, které se často překrývají: klasická liberální ekonomická teorie (volný trh) → neoliberalismus tradiční konzervatizmus 19. st. – autorita, řád, disciplína → neokonzervatizmus 70. léta – neúspěch keynesiánské sociální demokracie, konec ekonomické konjunktury, krize státu blahobytu, obavy ze zhroucení společnosti a úpadku autority 80. léta – VB (thatcherismus), USA (reaganismus) odklon od státního intervencionismu, příklon k trhu silný, ale (svými funkcemi) minimální stát „svobodná ekonomika a silný stát“ (Andrew Gable)

Současný neokonzervatismus konzervatismus s „lidskou tváří“ - tzv. sociální neokonzervatismus George W. Bushem Arnoldem Schwarzenegger Rudy Guliani Václav Klaus