 Komunitní plánování sociálních služeb je metoda, kterou lze na úrovni obcí a nebo krajů plánovat sociální služby tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám jednotlivých občanů.  Pomocí otevřeného procesu se zjišťují potřeby a zdroje, také se hledají nejlepší řešení v oblasti sociálních služeb.

 Postup, který se v ČR označuje jako komunitní plánování, je v anglosaské literatuře pojmenován také jako sociální plánování (social planning).  Komunitní plánování je postup, který má zmapovat místní potřeby sociálních služeb a porovnat je s místními zdroji, což jsou v první řadě existující organizace, jež služby poskytují.

 je doporučená metodika MPSV, jejíž podstatou se sociodemografická analýza.  Je podkladem pro dosazení shody mezi obecními orgány, poskytovateli (nestátní organizace) a zástupci uživatele při rozhodování o druhu a rozsahu poskytovaných služeb v budoucnu.

 Charakteristickým znakem komunitního plánování sociálních služeb je důraz kladený:  na zapojování všech, kterých se zpracovávaná oblast týká,  na dialog a vyjednávání,  na dosažení výsledku, který je přijat a podporován většinou účastníků.

 Popis a analýzu existujících zdrojů (soupis a popis státních, obecních i nestátních poskytovatelů sociálních služeb a souvisejících služeb - zejména: zdravotnictví, školství, pracovní příležitosti, volný čas, možnosti práce dobrovolníků, možnosti sousedské výpomoci).  Statistické, sociologické, demografické údaje, apod. (např. věkové složení obyvatel regionu, porodnost a úmrtnost, prognózy demografického vývoje).  Popis a analýzu existujících přání a potřeb obyvatel v oblasti sociálních služeb.

 Představu budoucnosti sociálních služeb - stanovení priorit a cílů rozvoje služeb.  Časový plán postupu prací a zásady, které je třeba při zpracování a naplňování plánu dodržet.  Způsob, jakým budou jednotliví účastníci na místní úrovni zapojeni do vytváření a naplňování komunitního plánu - stanovení podílů odpovědnosti a závazků jednotlivých účastníků.  Způsob, jakým bude KP sledován, vyhodnocován a případně měněn.

 Výsledkem komunitního plánování sociálních služeb by měla být vzájemná spokojenost, dostupnost, vyšší kvalita, široká a pestrá nabídka. To vše na základě široké diskuze veřejnosti i odborníků.  Občané by měli dostávat dostatek informací o nabídce a kvalitě služeb a mít možnost výběru podle svých potřeb.  Poskytovatelé i zadavatelé získají informace o místních podmínkách a potřebách občanů, budou mít jasno v nákladech, standardech kvality i v systému hodnocení.

 Komunitní plán vzniká, mění se a rozvíjí nejen před zraky široké veřejnosti, ale přímo za aktivní účasti všech subjektů.  Podstatou komunitního plánování sociálních služeb je partnerství mezi třemi stranami:  zadavatelem (představitelé veřejné správy)- politická rovina,  poskytovatelem (státními, privátními a neziskovými poskytovateli služeb)- odborná rovina,  uživatelem (uživateli sociálních služeb tj. lidí) - uživatelská rovina.

 Představíme-li si situaci jako stejnoramenný trojúhelník, tak:  na jedné straně jsou: místní samosprávy a obce, mikroregiony či svazky obcí, které jsou nositeli veřejných prostředků, jimiž financují sociální služby v rozsahu řádově milionů korun ročně, spolu s krajskými pobočkami Úřadu práce, které do regionu přinášejí prostředky prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti se souhrnně nazývají zadavatelé.

 Na druhém rameni jsou: subjekty, které vykonávají určitou službu pro cílové skupiny, které jsou znevýhodněné na trhu práce. Jsou to především neziskové organizace, organizace zřizované institucemi či soukromými subjekty, které souhrnně vystupují pod názvem poskytovatelé. Mezi netypické poskytovatele bychom mohli zahrnout i zaměstnavatele, kteří vytvářejí nové pracovní příležitosti i pro sociálně znevýhodněné osoby na trhu práce.  Na třetím rameni, zdánlivě nejslabším, jsou uživatelé jako koneční příjemci pomoci, služby či podpory, tedy skupiny znevýhodněné na trhu práce.

 Plánovací funkce vyžaduje po komunitních manažerech, aby učinili čtyři zásadní rozhodnutí týkající se základních prvků komunitního plánování:  Cíle – jsou specifické budoucí stavy, které mají být dosaženy  Akce – jsou prostředky, respektive specifické činnosti, plánované pro dosažení určených cílů (např. definovaná opatření, služby, aktivity).

 Předpověď – pro určení cílů a volbu vhodných aktivit na jejich dosažení je třeba mít k dispozici předpověď budoucnosti. Komunitní manažer nemůže vytvářet plány, aniž zná předpověď budoucích podmínek a situací, které mohou ovlivňovat průběh plánovaných aktivit a dosahování cílů. Manažer vychází z analýz potřeb, sociologických studií, informačních systémů v regionu či komunitě.  Zdroje – představují omezení, které musí manažer při plánování akcí respektovat.

 Komunitní plánování má svoje zákonitosti.  Celý proces komunitního plánování je metodicky rozdělen do deseti navazujících kroků, které jsou součástí tří fází plánu:  fáze přípravy plánu (krok 1, 2) fáze zpracování plánu (krok 3, 4, 5, 6, 7) fáze implementace plánu (krok 8, 9, 10)

Fáze přípravy 1. Plánování a příprava prostředí pro pořízení komunitního plánu 2. Řízení a organizační struktury komunitního plánování Fáze zpracování 3. Zapojení uživatelů do komunitního plánování 4. Budování informačních systémů pro komunitní plánování 5. Analýza a mapování potřeb uživatelů a práce s informacemi v komunitním plánování 6. Zpracování Návrhu komunitního plánu a zpracování finální verze komunitního plánu 7. Proces konzultací komunitního plánu Fáze implemantace 8. Implementace komunitního plánu do praxe 9. Evaluace v procesu komunitního plánování 10. Právní a obdobné stavy vzniklé, měnící se a zanikající v procesu komunitního plánování

1. fáze S čím je třeba začít -zformování prvotní pracovní skupiny - určení, koho je třeba do přípravy KP zapojit - způsob oslovení a přizvání dalších účastníků - plán pro získání politické podpory ze strany obce - informační strategie 2. fáze Vytvoření řídící struktury pro KP - zapojení všech účastníků procesu - vytvoření organizační a řídící struktury pro zpracování KP - stanovení pravidel jednání řídící struktury 3. fáze Porozumění problémům v komunitě -představení cílů, zájmů a potřeb všech účastníků - vytvoření a zveřejnění mechanismů pro aktivní spoluúčast veřejnosti - provedení analýzy potřeb a zhodnocení existujících zdrojů - zhodnocení silných a slabých stránek existujícího systému sociálních služeb - vyjmenování příležitostí a rizik a nastínění trendů pro rozvoj sociálních služeb 4. fáze Návrh rozvoje sociálních služeb Představa rozvoje sociálních služeb obsahuje zejména: - hlavní hodnoty, které tvoří její základ a které budou při zpracování KP a jeho následném naplňování respektovány a dodržovány, - směr, kterým se budou sociální služby nadále ubírat, - cíl, kterého má být dosaženo a priority - překážky, které bude nutné překonat, - regionální i nadregionální zdroje, kterých lze využít - představa rozvoje sociálních služeb je akceptována většinou účastníků komunitního plánování 5. fáze Strategie rozvoje sociálních služeb -plán postupných kroků a úkolů k dosažení stanovených cílů a priorit - systém sledování realizace komunitního plánu - zpracování konečné verze komunitního plánu - předložení textu KP k připomínkování veřejnosti - schválení KP zastupitelstvem 6. fáze Od plánování k provádění -uskutečňování plánu - informování veřejnosti o uskutečňování KP - průběžné vyhledávání a zapojování nových partnerů - nástroje umožňující provést změny v původním KP

 Přání lidí je víc než normativ,  Bez uživatelů není KPSS,  Bez dohody není KPSS,  Posílení principů občanské společnosti,  Vše je veřejné,  Rovnost mezi všemi účastníky,  Zapojení veřejnosti  Průběh je stejně důležitý jako výsledek,  Cyklický proces,  Hledání nových lidských a finančních zdrojů,  Řešit dosažitelné

Přání lidí je víc než normativ (standard)  Komunitní plán je především dohodou mezi uživateli, zadavateli a poskytovateli o podobě sociálních služeb.  Z účastníků komunitního plánování sociálních služeb jsou jednoznačně nejdůležitější uživatelé sociálních služeb, neboť pokud by těch nebylo, nebyli by ani poskytovatelé ani zadavatelé sociálních služeb.

Přání lidí je víc než normativ  V procesu KPSS mají uživatelé jedinečnou, nezastupitelnou a nenahraditelnou roli. Především oni mohou poskytnout důležité informace o kvalitě sociálních služeb. Bez jejich účasti nelze hodnotit efektivitu sociálních služeb.  Uživatelé také mají ohromný potenciál ke svépomoci, která může v mnoha případech velmi vhodně uspokojovat nově vznikající potřeby a doplňovat mezery ve stávající nabídce služeb. Bez aktivní spolupráce uživatelů si nelze přestavit žádný systém pro průběžný sběr informací o nově vznikajících potřebách.

Bez uživatelů není KPSS  Je-li dosaženo svobodného, aktivního a rovného zapojení uživatelů na všech úrovních, teprve tehdy můžeme hovořit o komunitním plánování sociálních služeb.  Do té doby jde o užitečné kroky na přípravě komunitního plánování.  Užitečný je princip pozitivní diskriminace uživatelů. Cílem pro uživatele je: "Už nikdy o nás bez nás".

Bez dohody není KPSS  Komunitní plán je svého druhu smlouva, ve které se (přinejmenším) tři strany, tj. uživatelé, poskytovatelé a zadavatelé navzájem zavazují.  Svobodný a informovaný souhlas musí být výsledkem svobodné rozpravy. Dohoda musí být nejen o záměrech, ale také o způsobu a postupu realizace odsouhlasených aktivit.

Posílení principů občanské společnosti  Každý má právo starat se o věci veřejné a společné.  Komunitní plánování je z principu napojeno na městský (obecní) úřad čili zadavatele.  Mnoho poskytovatelů a všichni uživatelé jsou mimo rámec tohoto úřadu. Komunitní plánování propojuje aktivitu občanů s rozhodováním na úřadě.

Vše je veřejné  Komunitní plánování sociálních služeb se zabývá věcmi veřejnými.  Informace o dění v komunitním plánování jsou veřejně dostupné a jednání jsou otevřená.  Informace o průběhu a výstupech komunitního plánování jsou veřejnosti aktivně předávány v průběhu celého procesu.

Rovnost mezi všemi účastníky  Nikdo nesmí být vylučován a diskriminován.  Organizace a procesy komunitního plánování musí zajistit všem účastníkům rovnost postavení a hlasů v průběhu všech jednání.  Jedině pak je možná spolupráce, při níž jsou ke společnému prospěchu využity jedinečné znalosti, zkušenosti, dovednosti a nakonec i formální a mocenská postavení jednotlivců.

Zapojení veřejnosti  Veřejností rozumíme všechny ostatní zájemce, kterým nejsou sociální služby a jejich fungování a poskytování lhostejné a jsou schopni aktivně přispět k vytvoření plánu a jeho realizaci.  Je nutné připomenout, že každý občan je potenciálním uživatelem sociálních služeb. Uživatelem sociálních služeb se může stát překvapivě rychle kdokoliv.

Průběh je stejně důležitý jako výsledek  Kvalitně probíhající proces komunitního plánování je pro komunitu stejně přínosný jako vlastní plán.  Kvalita výstupů komunitního plánování je přímo úměrná kvalitě jeho průběhu.

Cyklický proces  komunitní plánování tvoří spirálu, v níž se fáze, témata a mnohé problémy cyklicky opakují a je nutné se jimi znovu zabývat na nové úrovni vývoje.

Hledání nových lidských a finančních zdrojů Na služby, které chceme, si musíme zajistit peníze.  Získávání finančních prostředků není možné bez konkrétního plánu. Při hledání zdrojů je nutné zohlednit již vytvořené a osvědčené.  Řešení, v něž komunitní plán vyústí, budou kompromisem přání a možností místních lidských a finančních zdrojů. Hranice tohoto kompromisu však nejsou dány zvenčí.

Řešit dosažitelné  Komunitní plánování může být zaměřeno na jeden nebo více problémů v sociální oblasti.  Šíře záběru musí být přiměřená místnímu společenství, jeho podmínkám, přání lidí a lidským i materiálním zdrojům.

 V současnosti mají krajské úřady pracovníka pověřeného agendou komunitního plánování v sociálních službách a do komunitního plánování jsou zapojeny desítky měst.  Zákon o sociálních službách ukládá krajským úřadům povinnost zpracovávat plány rozvoje sociálních služeb a doporučuje je zpracovávat také obcím.

 vytváří příležitosti pro dlouhodobé zapojování a spolupráci občanů,  je aktivní v rozšiřování řady metod řízení a plánování sociálních služeb a jejich koordinace s ostatními veřejnými službami,  podporuje spoluúčast občanů na rozhodovacím procesu o sociálních službách,  zveřejňuje od prvopočátku srozumitelnou a dostupnou formou všechny podstatné informace o procesu i výsledcích komunitního plánu,  respektuje při svém rozhodování o sociálních službách cíle a priority stanovené v komunitním plánu,  stanoví jasná pravidla financování sociálních služeb, které odpovídají prioritám komunitního plánu.

 Zpracovatel vede (koordinuje) proces komunitního plánování a průběžně zpracovává dílčí písemné výstupy včetně konečné podoby komunitního plánu. V praxi mohou být použity následující možnosti:  zpracovatel KP je obec/kraj - odborník na komunitní plánování je zaměstnancem obce/kraje,  zpracovatel KP je obcí/krajem pověřený subjekt - např. nestátní nezisková organizace. V takovém případě musí být role a spoluúčast obce/kraje předem dohodnuta. Zejména je stanoveno, jak se obec/kraj procesu zpracování KP účastní, že proces akceptuje a rozhoduje v souladu se závěry KP.

 V ideálním případě KP kraje vychází z již dokončených KP obcí a je zaměřen především na služby, které doplňují služby poskytované obcemi.  Služby zajišťované krajem mají širší, regionální působnost.  Probíhá - li zpracování KP kraje a obce paralelně, je nutné zajistit oboustranné předávání a sdílení informací.