Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Politologie a mezinárodní vztahy Demokracie a autokracie Josef Kraus

Cíle přednášky Seznámit studenty se základními koncepty demokracie Rozdělit a charakterizovat autoritativní a totalitární režimy Nastínit základní filosofické debaty na toto téma

Formy vlády Formou vlády se obvykle myslí způsob organizace státní moci a způsob fungování státní moci. Z hlediska vývoje a možného určení jednotlivých typů států lze nalézt určité obecné rysy a principy, jež jsou vlastní určitým formám států. Tyto obecné znaky a principy vypovídají zejména : 1) o různém způsobu organizace státní moci, tj. kdy potom mluvíme o formě vlády – o účasti občanů na státní moci – o složení a povaze nejvyšších státních orgánů a o jejich vzájemných vztazích

Formy vlády 2) o různých metodách (režimu) fungování státní moci, tj. kdy potom hovoříme o státním režimu – o státní regulaci života společnosti – o postavení jednotlivce ve společnosti 3) o různých vztazích mezi státem a jeho územními jednotkami nebo rovněž o vztazích mezi ústředními a místními orgány státu, kdy potom mluvíme o státním zřízení

Tři základní klasické státní formy vlády Monarchie monarcha je suverénní osobnost, která stojí v čele státu jako jeho hlava. Vůči obyvatelstvu má privilegované postavení, jež ho staví nad ostatní občany. Monarchie je vládou jedince. Mezi důvody, které měly legitimizovat úlohu panovníka, jsou tradičně uváděny koncepce – Absolutní monarchie (neomezená) – Francie za Ludvíka XIV, Rakousko-Uhersko za Habsburků – Konstituční monarchie (omezená) – Velká Británie, Norsko, Švédsko…

Tři základní klasické státní formy vlády Republika Mezi základní znaky republikánské formy vlády patří: – dočasná volba hlavy státu a jeho podřízenost právnímu řádu, hlava státu nedisponuje žádnými privilegii – oproti neomezené, nedělitelné a neodpovědné moci monarchy je zde uplatňována dělba moci – vztahy mezi nejvyššími státními orgány jsou zpravidla založeny na zásadě nezávislosti a systému vzájemných brzd a vyvažování – existence nezadatelných práv (přirozených práv) jedince (občana) – účast občanů na správě státních záležitostí a rovnost občanů – důraz na princip demokratických voleb, případně jiná kontrola pro způsob ustavení osob do funkcí

Základní dělení moderních politických režimů Liberální demokracie Liberální demokracie zdůrazňuje význam garance práv jednotlivců a ideu právního státu. Liberální demokracie je zastupitelskou formou demokracie, která vychází z představy, že občané nevykonávají moc přímo, ale prostřednictvím svých volených zástupců, kteří reprezentují jejich zájmy. Základními instituty liberální zastupitelské demokracie jsou parlament, politické strany, volný poslanecký mandát (reprezentativní) a všeobecné volební právo. Nedemokratické režimy – Autoritativní režimy – Totalitární režimy

Autoritativní režimy podle Linze Juan José Linz „politický systém s limitovaným politickým pluralismem, bez vypracované a vedoucí ideologie, ale s typickou mentalitou, bez extenzivní či intenzivní politické mobilizace, s výjimkou určitých částí vývoje režimu, ve kterém vůdce nebo příležitostně malá skupina uplatňuje svou moc uvnitř formálně špatně definovaných, ale docela předvídatelných hranic.“ Určení na základě tří os: – Limitovaný pluralismus volnost X restrikce – Mentalita přítomnost ideologie X její absence – Mobilizacemobilizace mas X demobilizace společnosti

Druhy autoritativních režimů podle Linze Byrokraticko-militaristický - nejčastější, hlavní roli hraje armáda (vláda junty), absence ideologie, vládne pragmaticky, spíše bez politických stran, málo limituje pluralismus – př. Chile za Pinocheta Organicko-etatistický - kontrola společnosti pomocí mírné mobilizace skrze společenské skupiny – cechy, odbory… Portugalsko za Salazara Mobilizační autoritativní režimy v postdemokratických společnostech - značná část společnosti chce participovat na vládě, mobilizovanou masu lze využít – fašistická Itálie

Druhy autoritativních režimů podle Linze Postkoloniální mobilizační autoritativní režimy - vymezení vůči koloniální nadvládě, formování nacionalismu, mobilizace – Afrika 50. a 60. léta Rasové a etnické demokracie - menšinová část společnosti se těší demokracii, jiné části je upírána - JAR Defektně totalitní a pretotalitní autoritativní režimy - blízké totalitnímu systému, ale ještě nedosahuje jeho parametrů v míře mobilizace, limitovaném pluralismu a ideologii – Východní Evropa po 2. světové válce Posttotalitní autoritativní režimy - nižší úroveň než u total. režimů, ale nutná zkušenost s nimi – východoevropské země od poloviny 50. let

Totalitární režimy J. J. Linz – maximum na osách mobilizace, limitovaný pluralismus a ideologie Giovanni Sartori – Totální rozšíření a pronikání moci státu – Ideologizace politiky v podobě politického náboženství – Politické ovládnutí všeho, včetně mimopolitické oblasti člověka

Totalitární režimy Spor o modernitu a primordialitu totalitarismu - T. je možný pouze s využitím nejmodernějších technických prostředků X T. tu byl vždycky v historii T. jako politické náboženství -> odstřižení od dosavadních náboženství, nahrazení ceremoniály, relikviemi Fridrich, Brzezinsky: Vševysvětlující jediná ideologie Vše ovládá jediná masová strana Vládce má monopol nad armádou Komunikační prostředky plně kontrolovány Kontrola společnosti tajnou policí – teror Hospodářství je centrálně plánované a kontrolované

Druhy totalitárních režimů Wolfgang Friedrich – Teroristické t.r. – Byrokratické t.r. – Teokratické t.r. Wolfgang Merkel – Komunistické t.r. – Fašistické t.r. – Teokratické t.r.

Děkuji za pozornost! Otázky